Pavel Batickij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavel Fjodorovič Batickij
Batitskiy.jpg
Narození27. června 1910
Charkov
Úmrtí17. února 1984 (ve věku 73 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materFrunzeho vojenská akademie (1935–1938)
Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (1946–1948)
Povolánívojevůdce a politik
OceněníŘád rudého praporu (1942)
Leninův řád (1944)
Řád Suvorova 2. třídy (1944)
Řád rudého praporu (1944)
Řád Kutuzova 2. třídy (1945)
… více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (od 1938)
Funkceposlanec Nejvyššího sovětu SSSR (1962–1984)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Fjodorovič Batickij (27. červen 1910, Charkov17. únor 1984, Moskva) byl sovětský vojevůdce a maršál Sovětského svazu. Maršálem Sovětského svazu se stal v dubnu 1968.[1]

Batickij sloužil v Rudé armádě od roku 1924 a od roku 1966 do roku 1978 byl vrchním velitelem protivzdušné obrany. Po Stalinově smrti byl v prosinci 1953 vybrán, aby osobně vykonal popravu Lavrentije Berii, bývalého šéfa NKVD, jako součást spiknutí vedeného Chruščovem a za pomoci maršála ozbrojených sil Georgije Žukova (Batickij byl v té době generálplukovník a zástupce velitele Moskevského vojenského okruhu).[2] Tak se stal budoucím maršálem Sovětského svazu, který osobně zabil bývalého maršála Sovětského svazu (Berija rovněž zastával tuto pozici od roku 1945 až do června 1953, kdy byl zatčen). Zemřel v roce 1984 v Moskvě.

Vojenské hodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • 27. prosince 1941: plukovník
  • 25. září 1943: generálmajor
  • 11. května 1949: generálporučík
  • 3. srpna 1953: generálplukovník
  • 5. května 1961: armádní generál
  • 15. dubna 1968: maršál Sovětského svazu

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Pavla Batickije.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast (Ruští a sovětští maršálové). Brno: Jota, 2005. 290 s. ISBN 80-7217-354-5. (česky) 
  2. Лаврентия Берию в 1953 году расстрелял лично советский маршал

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]