Nikita Sergejevič Chruščov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nikita Chruščov)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Sergej Nikitič Chruščov (sovětský vědec a americký politolog).
Nikita Sergejevič Chruščov
Никита Сергеевич Хрущёв
Nikita Sergejevič Chruščov
Nikita Sergejevič Chruščov
1. první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu
Ve funkci:
14. září 1953 – 14. října 1964
PředchůdceJosif Vissarionovič Stalin
NástupceLeonid Iljič Brežněv
7. předseda rady ministrů SSSR (premiér)
Ve funkci:
27. března 1958 – 14. října 1964
PředchůdceNikolaj Alexandrovič Bulganin
NástupceAlexej Nikolajevič Kosygin
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu

Narození15. dubna 1894
Ruské impérium Kalinovka, Ruské impérium
Úmrtí11. září 1971 (77 let)
Sovětský svaz Moskva, SSSR
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov (55°43′30″ s. š., 37°33′8″ v. d.)
DětiSergej Nikitič Chruščov
Leonid Chruščov
Julija Nikitična Chruščova
Rada Nikitična Adžubej
PříbuzníNikita Sergejevič Chruščov (vnuk)
Alma materDoněcká národní technická univerzita (od 1922)
Всесоюзная промышленная академия (od 1929)
Profesepolitik, voják, státník a revolucionář
Náboženstvíateismus
OceněníLeninův řád (1935)
Řád rudého praporu práce (1939)
Řád Suvorova 2. třídy (1943)
Řád Kutuzova 1. třídy (1943)
Leninův řád (1944)
… více na Wikidatech
PodpisNikita Sergejevič Chruščov Никита Сергеевич Хрущёв, podpis
CommonsНикита Сергеевич Хрущёв
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikita Sergejevič Chruščov (rusky: zvuk Никита Сергеевич Хрущёв, také Chruščev, anglicky psán Khrushchev, 15. dubna 1894 Kalinovka, Ruské impérium11. září 1971 Moskva, Sovětský svaz) byl sovětský politik a státník, který v letech 19531964 zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a v letech 1958 až 1964 současně post předsedy rady ministrů (premiéra) Sovětského svazu (SSSR). Jeho vláda přinesla odhalení kultu osobnosti a částečnou destalinizaci SSSR, první a největší úspěchy sovětského kosmického programu a řadu relativně liberálních reforem v oblasti domácí politiky, také se ale podepsal na vyhrocení Studené války do tzv. Karibské krize, a nechal tvrdě potlačit maďarské povstání. Svými straníky byl odstaven od moci v roce 1964, kdy jej jako prvního tajemníka ÚV KSSS (a tedy faktického vůdce státu) nahradil Leonid Brežněv.

Narodil se ve vesnici Kalinovka poblíž městečka ChomutovkaKurské gubernii, asi 11 km východně od dnešních ruských hranic s Ukrajinou. V mládí pracoval jako kovodělník a během Ruské občanské války působil jako politický komisař (politruk) v armádě bolševiků. S pomocí Lazara Kaganoviče postupně stoupal v sovětské hierarchii. Podporoval Stalinovy čistky a schválil zatčení tisíců lidí. V roce 1939 jej Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde pokračoval v čistkách. Během druhé světové války (v SSSR známé jako Velká vlastenecká válka) byl vysoce postaveným politrukem a působil jako prostředník mezi Stalinem a jeho generály. Byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Po válce se vrátil na Ukrajinu, později pak zpět do Moskvy jako jeden ze Stalinových blízkých poradců.

Zapojil se účinně do boje o moc, který vypukl po Stalinově smrti v roce 1953 a ještě téhož roku se prosadil jako jeho nástupce. I přes svou někdejší blízkou spolupráci se Stalinem pronesl 25. února 1956 na XX. sjezdu KSSS na uzavřeném jednání projev Kult osobnosti a jeho důsledky, v němž poodhalil a odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce. Jeho vlastní domácí politika, jejímž cílem bylo zlepšení životů obyčejných občanů, byla však často neefektivní, a to zejména v oblasti zemědělství. Spoléhal se na raketovou obranu a nařídil velké snížení rozpočtu konvenčních sil armády.

Po svém sesazení byl penzionován a žil v ústraní, převážně na svém venkovském sídle poblíž Moskvy. Zemřel v roce 1971 v Moskvě na srdeční selhání.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před nástupem k moci[editovat | editovat zdroj]

Chruščov jeho první manželka Jefrosinia v roce 1916

Chruščov se narodil 15. dubna 1894[1] v Kalinovce, v chomutovském distriktu v Kurské gubernii,[2] ve vesnici, která se dnes nachází v Kurské oblasti v Rusku poblíž dnešních hranic s Ukrajinou a blízko křižovatky dálkových silnic M-3 a A-142.[3] Jeho rodiče, Sergej a Xenija Chruščovovi, byli chudí rolníci ruského[3][4] původu a měli ještě o dva roky mladší dceru Irinu.[1]

V roce 1908 se přestěhoval do Juzovky (od roku 1961 Doněck). Zde v oblasti Donbasu na východě Ukrajiny (tehdy Jekatěrinoslavská gubernie Ruského impéria) byl zaměstnán v řadě pozic, pracoval jako železničář, horník a také v cihelně. Mzdy byly na Donbase mnohem vyšší než na kurském venkově, takže Chruščov se ke své rodině v Kalinovce vrátil, až když měl dost peněz. Kalinovka byla rolnická vesnička; Chruščovova učitelka Lydia Ševčenková později uvedla, že nikdy tak chudou vesnici, jakou byla Kalinovka, neviděla.[5]

Za ruské občanské války sloužil Chruščov jako politický komisař v Rudé armádě. Poté, co získal jisté vzdělání v donbaské pobočce dělnické fakulty, stal se roku 1924 profesionálním sovětským aparátníkem. Od roku 1927 se zúčastnil všech sjezdů komunistické strany. Ve třicátých letech ho Lazar Kaganovič doporučil na místo obvodního stranického tajemníka v Moskvě, kde posléze provedl očistu aparátu od „pravicových úchylkářů“. Za odměnu ho roku 1934 zvolili do ústředního výboru.

Na vrcholu stalinských represí byl ustaven prvním tajemníkem Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny, kde se stranický aparát v důsledku zatýkání prakticky rozpadl. Roku 1939 následovalo i členství v politbyru, čímž zaujal pevné místo mezi novou sovětskou byrokratickou elitou.

Po válce ho Stalin povolal nazpět do Moskvy, aby vyvážil rostoucí vliv Georgije Malenkova, a Chruščov zde vystoupil s myšlenkou revoluční přeměny venkova, a to výstavbou „agrokomplexů“, tj. venkovských továrenských sídel. Spíše si tím ale vysloužil kritiku.

První tajemník strany[editovat | editovat zdroj]

Šéf NKVD Genrich Jagoda (uprostřed) při stavbě Moskevského průplavu, 1935. Chruščov vlevo za ním.

Když Stalin 5. března 1953 zemřel, zinscenoval pád šéfa bezpečnosti Lavrentije Beriji a krátce nato se stal prvním tajemníkem strany. V této funkci pomalu posiloval svou moc na úkor předsedy rady ministrů Malenkova, až se mu ho roku 1955 podařilo odstavit a nahradit svým spojencem Nikolajem Bulganinem.

Konec stalinismu[editovat | editovat zdroj]

Na XX. sjezdu Komunistické strany SSSR v roce 1956 přednesl projev O kultu osobnosti a jeho důsledcích,[6] v němž kritizoval Stalinovy zločiny. Projev byl natolik převratný, že tehdy nebyl publikován.[7] Dal také propustit miliony vězňů z gulagu, sovětské soustavy koncentračních táborů. Mnozí členové strany ho kvůli tomu odsoudili jako zrádce.

Aby aspoň zmírnil bytovou krizi, nařídil stavět úsporné panelové domy, tzv. chruščovky, a podporoval lepší zásobování obyvatel. Spolu s dalšími začal opatrně uvolňovat tvrdý vojensko-policejní režim, což o něco později umožnilo obdobné uvolnění i v tehdejších sovětských satelitech. Neváhal však násilně potlačit maďarské povstání v roce 1956, v němž viděl nebezpečný kontrarevoluční precedens a hrozbu pro členy Varšavské smlouvy během právě probíhající studené války. V roce 1957 odvrátil první pokus o puč proti své osobě a spiklence kolem Molotova, Malenkova a Kaganoviče nechal vyloučit z nejvyšších pozic ve straně.

19. února 1954 byl Krym z iniciativy N. S. Chruščova vyňat z Ruské SFSR a na základě vyhlášky Nejvyššího sovětu SSSR (schválen zákon SSSR ze dne 26. dubna téhož roku)[8] administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“.[zdroj?]

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Chruščov a John F. Kennedy v roce 1961

V zahraniční politice prosazoval politiku „koexistence“ kapitalismu a komunismu, a dostal se tak do konfliktu s maoistickou Čínou. Přes nesporné zásluhy o zmírnění totalitního režimu v Sovětském svazu zůstal po celý život věrný schématům marxisticko-leninské ideologie. Pevně věřil v konečné vítězství komunismu a v „socialistické vymoženosti“, což ho dovádělo k výrokům typu „My vás (tj. Západ) pohřbíme“ a podpoře levicových povstalců po celém světě. Proslul bušením botou do stolu v OSN při své návštěvě USA v říjnu 1960. Za jeho éry nastala tzv. karibská krize, která vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým Chruščov odpověděl na umístění amerických raket v Turecku a Itálii, tedy v členských státech NATO, a byla zbudována Berlínská zeď. Pokus o zvýšení zemědělské produkce (rozorání celin, ladem ležících stepí) skončil neúspěšně.

Politický pád[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1964 jej zbavili moci přední zástupci sovětské nomenklatury, kteří se cítili ohroženi neustálými administrativními reformami a personálními přesuny za jeho vlády (touha po „stabilitě kádrů“). Po svém pádu byl obviněn z „voluntarismu“, „subjektivismu“ a „ukvapených řešení“. Za nového prvního tajemníka Leonida Brežněva veškeré pokusy o reformy ustrnuly až do poloviny osmdesátých let.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Chruščov byl třikrát ženatý a měl pět dětí. Z prvního manželství měl dvě děti. Jeho první žena zemřela na tyfus při hladomoru v roce 1919, zatímco byl Chruščov v armádě. Syn Leonid sloužil v letectvu a v roce 1943 zahynul v boji. Z třetího manželství se svou ukrajinskou manželkou Ninou (rozenou Kucharčukovou), se kterou se seznámil v roce 1922 v Doněcku, měl tři děti. Syn Sergej v roce 1991 emigroval do Spojených států a přednášel politologii na Brownově univerzitě ve městě Providence.

Národnost[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl a je často pokládán za Ukrajince, Chruščov byl svým rodinným původem i místem narození Rus. Strávil však na Ukrajině léta dospívání a mládí a koncem 30. let zde působil jako tajemník komunistické strany. Netajil se svou náklonností k ukrajinské kultuře a s oblibou nosil ukrajinský kroj. Jeho obraz je ovlivněn i tím, že nechal přičlenit Krym k Ukrajinské SSR.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Nikity Sergejeviče Chruščova.

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikita Khrushchev na anglické Wikipedii.

  1. a b Tompson 1995, s. 2.
  2. Taubman 2003, s. 20.
  3. a b Taubman 2003, s. 18.
  4. Crimea: A Gift To Ukraine Becomes A Political Flash Point [online]. 27 February 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Tompson 1995, s. 2–3.
  6. Tajný projev N. S. Chruščova na xx. sjezdu KSSS o kultu osobnosti J. V. Stalina (25. 2. 1956)
  7. Chruščovova řeč o Stalinovi byla tajná, ale jen chvíli
  8. http://echo.msk.ru/programs/hrushev/625392-echo/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

první tajemník KSSS
Předchůdce:
Josif Vissarionovič Stalin (jako generální tajemník KSSS)
7. září 195314. říjen 1964
Nikita Sergejevič Chruščov
Nástupce:
Leonid Brežněv