Alexandr Iljič Jegorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Iljič Jegorov
Александр Егоров.jpg
Narození25. října 1883
Ruské impérium Buzuluk, Ruské impérium
Úmrtí22. únor 1939 (55 let)
Sovětský svaz Moskva, SSSR
Vojenská kariéra
HodnostMaršál Sovětského svazu
Doba služby19011939
SloužilRuské impériumRuské impérium Ruské impérium (do roku 1917)
Vlajka Sovětského svazu SSSR (do roku 1938)
SložkaVlajka carské armády Carská armáda (do roku 1917)
Vlajka Rudé armády Rudá armáda (do roku 1938)
VelelJižní front
Běloruský vojenský okruh
Zakavkazský vojenský okruh
VálkyPrvní světová válka
Ruská občanská válka
Sovětsko-polská válka
Vyznamenání2x Řád rudého praporu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Alexandr Iljič Jegorov (rusky Александр Илйич Егоров; 13. říjnajul./ 25. října 1883greg. 188322. února 1939) byl sovětský armádní velitel a oběť Stalinských čistek.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a působení v carské armádě[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Jegorov se narodil blízko Samary do rodiny sedláka. V roce 1901 vstoupil do carské armády a v roce 1905 získal kvalifikaci důstojníka. V roce 1904 se stal členem strany socialistů-revolucionářů. Během první světové války se stal plukovníkem a byl pětkrát zraněn. Po bolševické revoluci vstoupil do Rudé armády.

Rudoarmějec[editovat | editovat zdroj]

Během občanské války byl Jegorov velitelem jižního frontu a hrál důležitou roli v obležení bílých sil během orelsko-kromské operace na Ukrajině (účastnil se zejména bojů o Samaru a Caricyn). V roce 1920 se Jegorov účastnil Polsko-sovětské války. V této válce s ním spolupracovali Michail Tuchačevskij i Semjon Buďonnyj.

V letech 192526 působil Jegorov jako velitel Běloruského vojenského okruhu. V roce 1931 se stal zastupujícím lidovým komisařem vojenství a námořnictva. V roce 1934 se stal kandidátem ústředního výboru. Roku 1935 se stal prvním náčelníkem generálního štábu.

Pád[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 se Jegorov stal jedním z pěti prvních maršálů SSSR. Díky svým starým spojením se Stalinem a Buďonným se Jegorov mylně domníval, že se ho probíhající čistky v armádě nedotknou. Dokonce byl jedním ze soudců v Tuchačevského procesu v červnu 1937. Celé to však byla mlžná kamufláž. Jegorov byl degradován, roku 1938 zatčen a spisy, které napsal, byly zakázané.

Jegorov zemřel ve vězení v únoru 1939, byl zastřelen ve své cele. Některé sovětské zdroje uváděly jeho smrt až na rok 1941. Jeho popel je uložen na Novém Donském hřbitově v Moskvě, kde jsou pohřbeny i některé další oběti represí (Bljucher, Tuchačevskij, Uborevič, Jakir a jiní).

Později byl Nikitou Chruščovem rehabilitován.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Егоров, Александр Ильич na ruské Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]