Nikolaj Ivanovič Krylov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Ivanovič Krylov
Nikolay Ivanovich Krylov.jpg
Narození 16.jul. / 29. dubna 1903greg.
Вишнёвое
Úmrtí 9. února 1972 (ve věku 68 let)
Moskva
Místo odpočinku Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater Saratov Military Command Engineering High School of Missile Forces (do 1920)
Выстрел (курсы комсостава) (do 1928)
Ocenění Řád rudého praporu (1942)
Leninův řád (1942)
Řád rudého praporu (1943)
Řád Kutuzova 1. třídy (1943)
Řád Suvorova 1. třídy (1944)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1927)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Krylov (rusky Крылов Николай Иванович ; 16. dubnajul./ 29. dubna 1903greg. Goljajevka, Penzenská oblast – 9. února 1972 Moskva) byl sovětský maršál ruské národnosti, velitel armád za druhé světové války, po válce velel několika vojenským okruhům a od roku 1963 stál v čele strategických raketových sil Sovětské armády.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Ivanovič Krylov v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do Rudé armády, bojoval v občanské válce na Ukrajině, Zakavkazsku a Dálném východě. Mezi válkami sloužil v opevněných prostorech, naposled na Dunaji.

Ve Vlastenecké válce vynikl při obraně Oděsy a Sevastopolu. V lednu 1942 byl u Sevastopolu těžce raněn, odmítl evakuaci a v dubnu se vrátil do služby. Po pádu města byl přeložen jako náčelník štábu k 62. armádě před Stalingradem. Od jara 1943 velel armádě, zprvu 21., později 5. Podílel se na osvobození Běloruska a dobytí východního Pruska. Válku 5.armáda zakončila v srpnu 1945 v Mandžusku.

Po válce zůstal na Dálném východě jako zástupce velitele okruhu. Poté několika okruhům velel. V roce 1962 byl jmenován Hlavním velitelem Raketových vojsk strategického určení a náměstkem ministra obrany. Pod jeho vedením proběhla výrazná modernizace a zmohutnění raketových vojsk - počet raketových systémů vzrostl ze 180 na 1500[1]. Ve funkci zůstal až do smrti.

Zemřel 9. února 1972, pochován je u Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • 1919 - září 1920 - Pěchotní-kulometné kurzy rudých velitelů
  • červen 1927 - 1928 — Kurzy zdokonalování velitelského sboru RKKA "Výstřel"

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • Od 20. února 1919 v Rudé armádě
  • září 1920 - červen 1922 - velitel čety, roty, praporu
  • červen 1922 - červen 1927 - pomocník, náčelník štábu pluku
  • 1928 - listopad 1936 - ve štábních funkcích opevněného prostoru na Dálném východě
  • listopad 1936 - léto 1940 - náčelník štábu opevněného prostoru v Podněstří
  • léto 1940 - červenec 1941 - náčelník štábu Dunajského opevněného prostoru
  • červenec - srpen 1941 - náčelník operačního oddělení štábu 9., pak Přímořské armády
  • 21. srpna 1941 - 9. června 1942 - náčelník štábu Přímořské armády
  • 6. července 1942 - květen 1943 - náčelník štábu 62. (od dubna 1943 8. gardové) armády
  • květen - 12. července 1943 - velitel 3. záložní armády
  • 12. července - 24. října 1943 - velitel 21. armády
  • 24. října 1943 - říjen 1944 - velitel 5. armády
  • prosinec 1944 - listopad 1945 - velitel 5. armády
  • listopad 1945 - leden 1947 - zástupce velitele Přímořského vojenského okruhu
  • leden 1947 - duben 1953 - velitel Dálnovýchodního vojenského okruhu
  • duben - září 1953 - velitel armády
  • září 1953 - leden 1956 - 1. zástupce velitele Dálnovýchodního vojenského okruhu
  • leden 1956 - listopad 1957 - velitel Uralského vojenského okruhu
  • listopad 1957 - říjen 1960 - velitel Leningradského vojenského okruhu
  • říjen 1960 - březen 1963 - velitel Moskevského vojenského okruhu
  • 5. března 1963 - 9. února 1972 - Hlavní velitel Raketových vojsk strategického určení a náměstek ministra obrany

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Od 1927 člen VKS(b)
  • říjen 1961 - 9. února 1972 - člen ÚV KSSS
  • 1946 - 9. února 1972 - poslanec Nejvyššího sovětu

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Не померкнет никогда. Literární redakce N.N.Lanin. 2. vyd. Moskva : Воениздат, 1984. 558 s. Dostupné online. 1. vydání 1969. 
  • N.I.Krylov; N.I.Aleksejev; I.G.Dragan. Навстречу победе. Moskva : Наука, 1970. 464 s.  
  • Огненный бастион. Moskva : Воениздат, 1973. 416 s.  
  • Сталинградский рубеж. literární redakce N.N.Lanin. Moskva : Воениздат, 1979. 380 s. Dostupné online.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast. Brno : JOTA, 2005. ISBN 80-7217-354-5. Kapitola Krylov Nikolaj Ivanovič, s. 139 - 140.  
  • ДРАГАН, Илья Григорьевич. Николай Крылов. Moskva : Молодая гвардия, 1988. 316 s. Dostupné online. ISBN 5–235–00235–0.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast, s. 140

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Nikolaj Ivanovič Krylov Nástupce
Maxim Alexejevič Purkajev velitel Dálněvýchodního vojenského okruhu
1947—1953
Rodion Jakovlevič Malinovskij
Michail Iljič Kazakov velitel Uralského vojenského okruhu
1956—1957
Dmitrij Danilovič Leljušenko
Matvěj Vasiljevič Zacharov velitel Leningradského vojenského okruhu
1957—1960
Michail Iljič Kazakov
Kirill Semjonovič Moskalenko velitel Moskevského vojenského okruhu
1960—1963
Afanasij Pavlanťevič Běloborodov
Sergej Semjonovič Birjuzov Hlavní velitel raketových vojsk strategického určení
1963—1972
Vladimír Fjodorovič Tolubko