Dmitrij Timofejevič Jazov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dmitrij Timofejevič Jazov
Dmitrij Timofejevič Jazov, 2009
Dmitrij Timofejevič Jazov, 2009
Narození 8. listopadu 1924
Jazovo
Úmrtí 25. února 2020 (ve věku 95 let)
Moskva
Místo pohřbení Federální vojenský památeční hřbitov
Alma mater Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace
Moscow Higher Military Command School
Frunzeho vojenská akademie
Povolání voják a důstojník
Ocenění Řád rudé hvězdy (1945)
medaile Za bojové zásluhy (1953)
Řád rudého praporu (1963)
Leninův řád (1971 a 1981)
Řád za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR 3. třídy (1975)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Funkce ministr obrany Sovětského svazu (1987–1991)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Podpis Dmitrij Timofejevič Jazov – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Timofejevič Jazov (Дмитрий Тимофеевич Язов; 8. listopadu 1924[1]25. února 2020, Moskva[2][3]) byl ruský voják, důstojník, politik a jediný sovětský maršál narozený na Sibiři. Byl veteránem druhé světové války a také jediným maršálem, který nedostal titul Hrdina Sovětského svazu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce, které se aktivně účastnil, studoval na vojenských školách a stal se vojákem z povolání. V 70. letech sloužil také v Československu a v letech 1979 - 1980 se dokonce stal velitelem okupačních vojsk v této zemi. V osmdesátých letech sovětská vojska prohrávala v afghánské válce a v květnu 1987 se západoněmeckému mladíkovi Mathiasi Rustovi podařilo na jednomotorovém letadélku Cessna 172 proniknout celou západní radarovou clonu Sovětského svazu a přistát na Rudém náměstí. Tohoto fiaska využil Michail Gorbačov k odvolání nejvyššího vedení armády a jmenování vlastního člověka, nepříliš významného generála Dmitrije Jazova do funkce ministra obrany.[4] V roce 1990 byl jmenován maršálem SSSR. V tomto období se připojil k protigorbačovským konzervativcům, jak dokládá jeho vystoupení na neveřejném zasedání zákonodárného sboru, kde společně se šéfem KGB Krjučkovem a ministrem vnitra Pugem prohlásili, že země se v důsledku Gorbačovovy politiky řítí do katastrofy.[5] Na tuto situaci reagoval Michail Gorbačov tajnou schůzkou s Borisem Jelcinem a kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem, při níž se dohodli o odvolání sovětského premiéra Pavlova, šéfa KGB Krjučkova a ministra obrany Jazova. V místnosti však bylo namontováno odposlouchávací zařízení a Krjučkov se tak o tomto záměru dozvěděl. 5. srpna 1991 se po Gorbačovově odjezdu na krymskou dovolenou sešli sovětští konzervativci a přistoupili k přípravě převratu. Ten začal 19. srpna o pravoslavném svátku Proměnění Páně a trval tři dny. Řízení země se ujal Státní výbor v čele s viceprezidentem Gennadijem Janajevem. Členy výboru se stali Krjučkov, Pugo, Pavlov a také Dmitrij Jazov. Puč byl nakonec neúspěšný.[6] Dmitrij Jazov nebyl sice trestně stíhán[7], musel však odejít do penze.

Prezident Vladimir Putin v roce 2004 vyznamenal Dmitrije Jazova řádem, který se uděluje za "výkony v prospěšných sociálních činnostech".[8] 27. března 2019 odsoudil soud v litevském Vilniusu Dmitrije Jazova v nepřítomnosti k deseti letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Dopustil se jich údajně jako ministr obrany SSSR v lednu 1991, kdy při útoku sovětských vojáků proti vilniuskému televiznímu centru zahynulo 14 lidí.[9]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Нестёркин, В. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-02-25]. Heslo Я́ЗОВ. Dostupné online. (rusky) 
  2. Умер маршал Советского Союза Дмитрий Язов [online]. ТАСС [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Умер последний маршал СССР Дмитрий Язов [online]. Радио Свобода [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MALIA, Martin. Sovětská tragédie. Praha: Argo, 2004. 566 s. ISBN 80-7203-566-5. S. 418. 
  5. MALIA, Martin. Sovětská tragédie. Praha: Argo, 2004. 566 s. ISBN 80-7203-566-5. S. 485. 
  6. ZUBOV, Andrej. Dějiny Ruska 20. století - díl II. Praha: Argo, 2015. 769 s. ISBN 978-80-257-0964-1. S. 529-531. 
  7. Exministr obrany SSSR Jazov dostal v Litvě 10 let za útok na vilniuské televizní centrum v roce 1991. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (česky) 
  8. V Rusku zemřel maršál Jazov, pučista proti Gorbačovovi - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  9. Exministr obrany SSSR Jazov dostal v Litvě 10 let za útok na vilniuské televizní centrum v roce 1991. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]