Pavel Vavrys
| Pavel Vavrys | |
|---|---|
| Narození | 18. prosince 1947 (78 let) Mikulčice |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř |
| Manžel(ka) | Marta Vavrysová[1] |
| Děti |
|
| Podpis | |
| Webová stránka | http://www.galerievavrys.cz/ |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Vavrys (* 18. prosince 1947, Mikulčice) je český akademický malíř a ilustrátor. V roce 1967 vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti, v roce 1973 ukončil studia na AVU v Praze u profesora Karla Součka. Patří ke generaci výtvarných umělců formujících se v polovině 70. let dvacátého století. Jeho tvorba se vyznačuje příklonem ke klasickým hodnotám malby.[2] Tematicky se v obecném slova smyslu zabývá otázkami lidské existence. Jeho tvorba se obvykle vyznačuje řadou významových rovin a obsahových souvislostí, je charakteristická velkou silou autentické výpovědi a psychologickou hloubkou. Humanistické vyznění jeho děl odráží autorovu víru v pozitivní hodnoty člověka a života.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Mikulčicích, řadu let bydlel a působil v Uherském Hradišti, kde ve svých čtrnácti letech zahájil svou uměleckou kariéru (cena Stříbrný pohár na celosvětové výstavě dětské malby v Dilí v Indii v kategorii 14 let). Roku 1972 se oženil s Martou, dcerou českého akademického sochaře Evžena Macků. V roce 1984 se odstěhoval s rodinou do Prahy. V roce 1990 založil Galerii Vavrys. Je laureát několika uměleckých cen doma i v zahraničí. V roce 1982 obdržel 1. cenu „ZLATÁ PALETA“ na XIV. Mezinárodní soutěži malby v Cagnes sur Mer v jižní Francii.[3] [p 1] Všechny tři vítězné obrazy byly téhož roku zakoupeny do sbírek Národní galerie v Praze.
Dne 18. června 2026 schválilo na svém zasedání zastupitelstvo hlavního města Prahy udělení stříbrné medaile hlavního města Prahy akademickému malíři Pavlu Vavrysovi jako ocenění mimořádných zásluh v oblasti výtvarného umění a za významný přínos k uchovávání historické paměti. Medaile bude oceněnému předána na slavnostním předávání čestných občanství a cen hlavního města Prahy, které se uskuteční ve čtvrtek 17. září 2026 od 18.00 hodin v Brožíkově sále Staroměstské radnice.[4][5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Svými obrazy je Pavel Vavrys zastoupený ve sbírce Národní galerie v Praze, v regionálních galeriích v České a Slovenské republice a v početných soukromých sbírkách téměř po celém světě. Věnuje se též monumentální malbě [p 2] a ilustraci knih. Pravidelně přispívá svými obrazy do aukcí a na charitativní účely. Od roku 2011 je členem Kolegia ceny Ď ve Zlínském kraji. V roce 2013 podepsal memorandum s Československou obcí legionářskou (ČsOL) o výtvarné spolupráci na projektu LEGIE 100.
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1975 do současnosti (2018) uskutečnil přes 100 samostatných výstav[6] a taktéž mnoho desítek účastí na výstavách skupinových.
Česká paměť
[editovat | editovat zdroj]Tematická náplň
[editovat | editovat zdroj]Od počátku 80. let dvacátého století pracuje Pavel Vavrys na jednom ze svých nejrozsáhlejších projektů – obrazovém cyklu nazvaném Česká paměť.[7] Obrazy náležející do tohoto cyklu svým obsahem zobrazují dramatické dějinné události, které psaly historii samostatného státu Čechů a Slováků od jeho vzniku (1918)[2] až po současnost (2018).[8] Jedná se o obrazy kompozičně spojené s portréty známých osobností: legionářů,[9] sokolů, významných politiků ale i bezejmenných hrdinů, kteří velkou měrou přispěli ke vzniku Československa. Cyklus zahrnuje také obrazy s tematikou spojenou s osobnostmi odbojářů působících za druhé světové války v domácím i zahraničním odboji. V cyklu Česká paměť nechybí ani obrazy inspirované pohnutými událostmi současného světa.
Geneze vzniku
[editovat | editovat zdroj]K vytvoření prvních obrazů cyklu Česká paměť inspiroval Pavla Vavryse nález starého kufru na půdě starého domu před zbouráním.[10] Ten obsahoval fotografie a růžové[10] korespondenční lístky doručené polní poštou od neznámého vojáka ze zákopů na frontě první světové války. Dojemné texty plné naděje na konec války a vytoužený návrat domů přiměly Pavla Vavryse k jejich zhmotnění do výtvarného díla.[10] Jako vhodnou uměleckou formu zvolil příklon k tradiční malbě provedené na kulatých dřevěných deskách. Tyto desky měly připomínat žertovné a zábavné střelecké terče[9] našich předků používané ke konci devatenáctého století.[2]
Obsahová náplň prvních maleb z cyklu Česká paměť zachycovala pravděpodobný osud tohoto nešťastného vojáka, často na pozadích utvářených z fragmentů dobových kýčových pohlednic.[11] (Doplněných téměř vždy nějakým plastickým fragmentem – nalepuje například korespondenční lístek polní pošty, fotografie, vystřelené nábojnice, ostnatý drát, či části oděvu a podobně.[11]) Následovaly obrazy inspirované Vavrysovým dědečkem, který se z první světové války (jako mnoho jiných) nevrátil.
Jádro cyklu Česká paměť je tvořeno nejčastěji terči s portréty hlavních hrdinů na pozadí z fragmentů vztahujících se k příběhu oné osoby.[11]
Cyklus Česká paměť se s postupujícím časem dále obsahově měnil aby se nakonec vyprofiloval jako všeobecná výpověď o českém povědomí ale především pak o lidech, hrdinech a vlastencích,[12] ke kterým autor cítí neskonalý obdiv a hlubokou úctu.[12]
Ukázky z tvorby
[editovat | editovat zdroj]- Ukázky tvorby Pavla Vavryse (včetně děl z obrazového cyklu Česká paměť)
- „Generál Milan Rastislav Štefánik“, (průměr 60 cm)
- „Plukovník Josef Jiří Švec“, (průměr 60 cm)
- „Generál Stanislav Čeček“, (průměr 60 cm)
- „Tomáš Garrigue Masaryk na Sibiři“, (průměr 60 cm)
- „Prezident Edvard Beneš“; (průměr 85 cm)
- „Maršál Ferdinand Foch“; (průměr 85 cm)
- „General Jan Syrový“; (průměr 60 cm)
- „Generál Radola Gajda“; (průměr 60 cm)
- „Generál Josef Šnejdárek“, (průměr 85 cm)
- „Z románu Erich Maria Remarque“ (Na západní frontě klid), (průměr 85 cm)
- „Návrat do nové vlasti“, (průměr 85 cm)
- „Počátek 20. století“, (190 × 100 cm)
- „Děti z 1. světové“, (120 × 145 cm)
- „Dědečkova opuštěná dílna“, (120 × 130 cm)
- „Pamětníci“, (105 × 130 cm)
- „Generál Josef Churavý“, (průměr 85 cm)[p 3]
- „Carská večeře“, (průměr 85 cm)
- „Prožili 20. století“, (130 × 115 cm)
- „Hoši od Zborova“, (130 × 115 cm)
- „Heydrichiáda“, (průměr 85 cm)
- „28. říjen 1918“, (průměr 85 cm)
- „Vzpomínání“, (55 × 65 cm)
- „V zákopu“, (77 × 47 cm)
- „Květen 1945“, (200 × 140 cm)
- „Woodrow Wilson“, (malba na dřevě, střelecký terč)
- Obraz na plátně s portrétem Alice Garrigue Masarykové (115 x 90 cm)
- Parašutista Jan Hrubý (střelecký terč)
- Bojovali a umírali za svou novou vlast (aneb 6. střelecký pluk Hanácký), 2025
- „Šťastné Kunovice“ (260 x 160 cm; kombinovaná technika olej/akryl; 2025) – k oslavě 830 let od první písemné zmínky (z roku 1196) o založení města
O cyklu Česká paměť
[editovat | editovat zdroj]Malíř Pavel Vavrys je celoživotně poután k realistické malbě s příklonem k figurální a portrétní tvorbě, přičemž dosahuje mistrovského pojetí svých prací. Jeho um časem vyústil ve vrcholný cyklus barvitého odkrývání paměti národa. Pohnuté, dramatické osudy našich pokrokových politiků a hrdinných vojáků, i těch ztracených v tratolišti množství. Přednáší nám osvědčenou cestou vyzrálého portrétu, avšak pojímaného jinou strategií a z větší hloubky s odkazem na určující historické souvislosti. Jednotlivá díla, s událostmi lemujícími pozadí podobizen, jsou sice stručným, avšak výstižným poodhalením typických ukázek z doby, ve které zobrazená osobnost žila. Autor je úsporný při využívání "účinných prvků" a přitom srozumitelný, přesvědčivý a hlavně věrný dávnému toku dějin přesahujících současnost svým odkazem. Divák bývá zprvu osloven samotnou podobiznou a poté vtahován do víru minulosti, podněcován k úvahám a přemýšlení. Malíř ze své pozice výrazného umělce nehodnotí uplynulý stav, jen prodlužuje stíny válek a láme pečeť na dokumentech. Nikoho nesoudí, nepoučuje, ale jeho originální výtvarný počin často vústí ve skrytá varování a nese poselství, která neradno přehlížet.Pavel Šmidrkal, O tvorbě Pavla Vavryse na cyklu Česká paměť'
Tři varianty obrazů In memoriam 2018–2020
[editovat | editovat zdroj]Pro výstavní potřeby cyklu Česká paměť vytvořil začátkem roku 2019 Pavel Vavrys koláž na plátně (s rozměry 135 x 85 cm) s názvem In memoriam 2018. Díla z cyklu Česká paměť byla v únoru a březnu 2019 vystavována v Atriu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.[14] Součástí této výstavy byl i tento obraz, zachycující skupinový portrét 29 českých vojáků padlých v zahraničních vojenských operacích do roku 2018.[14] Po skončení výstavy se autor rozhodl, že jej věnuje Armádě České republiky.[14] Obraz převzal v budově Generálního štábu náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Aleš Opata.[14] a je vystaven v prostorách budovy Generálního štábu.[14]
Po předání obrazu si Pavel Vavrys ještě v roce 2019 vytvořil (pro doplnění cyklu Česká paměť) druhou variantu obrazu In memoriam 2018 (s rozměry 136 x 86 cm). Tentokrát použil kombinovanou techniku na pevném podkladě. Již první varianta obrazu si získala zvýšenou pozornost některých vojenských poradců, kteří navrhovali jeho umístění v prostorách Ministerstva obrany. Jejich záměru autor vyhověl a ještě téhož roku (2019) předal osobně druhou variantu obrazu In memoriam 2018 jako dar Ministerstvu obrany do rukou ministra obrany Lubomíra Metnara, který jej nechal umístit na čestné místo v předsálí své kanceláře.
Třetí varianta obrazu In memoriam 2018 začala vznikat ještě v roce 2019. Pro obraz o rozměrech 155 x 145 cm zvolil Pavel Vavrys kombinovanou techniku na plátně a po doplnění díla o osobu rotmistryně (štábní praporčice in memoriam) Michaely Tiché (1993–2020) nazval obraz In memoriam 2020. Ještě ne zcela dokončené dílo, které postupně vznikalo od roku 2018 a jež vyvěralo z vnitřní Vavrysovy potřeby a pocitu lítosti nad ztracenými mladými životy[15] zaujalo při návštěvě umělcova ateliéru jeho přátele z řad příslušníků Armády České republiky, se kterými již malíř dříve spolupracoval při vytváření reprodukcí první varianty obrazu In memoriam 2018 pro sály cti rozmístěné u vojenských útvarů v České republice. Vojenští přátelé Pavla Vavryse přesvědčili, že po úplném dokončení obrazu In memoriam 2020 by dílo, vzhledem ke svému obsahu, mělo být vystaveno na významném místě a později pak autorovi zprostředkovali darování obrazu do sídla Úřadu vlády ČR – do Strakovy akademie. Tam od umělce převzal obraz předseda vlády Andrej Babiš. V první polovině ledna roku 2021 zaujalo toto dílo čestné místo poblíž kanceláře premiéra na chodbě Strakovy akademie.[16] Dílo zobrazuje tváře českých vojáků, kteří přišli o život během posledních několika let na zahraničních vojenských misích.[16] Obraz si se zájmem prohlédl a okomentoval jej (pro Českou televizi) i končící americký velvyslanec Stephen King při své návštěvě premiéra Andreje Babiše u příležitosti konce diplomatického působení v České republice.[16]
... Tady jsou lidé, hrdinové, kteří se obětovali, aby bránili právo ostatních, aby mohli být svobodní a užívat si demokratického způsobu života. ... Tito vojáci se vzdali svých zítřků, abychom my mohli dnes žít. Jsou to hrdinové ...Stephen King, před obrazem In memoriam 2020 ve Strakově akademii v lednu 2021, [16]
- Varianty díla In memoriam 2018–2020
- In memoriam 2018, (koláž na plátně; 135 × 85 cm)
- In memoriam 2018, (kombinovaná technika na pevném podkladě; 136 × 86 cm)
- In memoriam 2020, (kombinovaná technika na plátně; 155 × 145 cm)
Spojuje nás jedno
[editovat | editovat zdroj]Obraz s názvem Spojuje nás jedno znázorňuje dvojici vojáků a jednoho policistu během jejich nasazení v zahraničních operacích. Dílo bylo slavnostně odhaleno v úterý 27. července 2021 v Komunitním centru pro válečné veterány (KCVV) Praha, které se nachází nedaleko Ústřední vojenské nemocnice v pražském Břevnově.[17] Při odhalení, jehož se účastnil náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Aleš Opata, došlo symbolicky k propojení dvou generací vojenských veteránů tím, že obraz společně odhalili český válečný veterán z druhé světové války generálmajor ve výslužbě Miloslav Masopust (* 26. září 1924) a válečný veterán z Iráku kapitán Mattia Bernardini z 21. základny taktického letectva Čáslav.[17]
Obraz s portrétem Alice Masarykové
[editovat | editovat zdroj]Obraz na plátně o rozměrech 115 x 80 cm dokončený v roce 2024 zachycuje portrét Alice Garrigue Masarykové dcery Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové. Dílo bylo veřejnosti poprvé slavnostně představeno na vernisáži výstavy „Příběh Alice Garrigue Masarykové a výběr z obrazového cyklu Česká paměť“ v pražské Písecké bráně dne 5. června 2024 za přítomnosti vrcholných představitelů Českého červeného kříže, který (tehdy jako Československý červený kříž) v roce 1919 Alice Masaryková založila a následujících 20 let byla jeho předsedkyní. Po skončení výstavy (24. června 2024) byl v první dekádě července 2024 originál obrazu slavnostně předán do rukou prezidenta ČČK Marka Jukla. Obraz bude sloužit k reprezentačním účelům v centrále Českého červeného kříže v Praze jako součást oslav 105. výročí založení této organizace.[18][19][20][21][22]
Příběh generálporučíka Františka Peřiny
[editovat | editovat zdroj]Obraz s názvem „Příběh generálporučíka Františka Peřiny“ o rozměrech 110 x 130 cm vytvořil Pavel Vavrys v roce 2025. Dílo je zamýšleno pro Základní školu genpor. Františka Peřiny, která sídlí v Praze 6 – Řepích (v Socháňově ulici 19/1139) na podporu důstojného průběhu připomenutí (v roce 2026) výročí 115 let od Peřinova narození a 20 let od jeho úmrtí. (Generálporučík František Peřina žil v letech 1911 až 2006).[23][24]
Dne 8. dubna 2026 se v Praze 17 Řepích uskutečnila akce „Den generála nebe“ jako připomínka 115. výročí narození stíhacího letce 2. světové války generálporučíka Františka Peřiny. Součástí několika akcí byla i vernisáž výstavy akademického malíře Pavla Vavryse nazvaná „Česká paměť“. Vernisáž se konala v kulturním centru Průhon a v jejím závěru malíř Pavel Vavrys předal vedení Základní školy generálporučíka Františka Peřiny (škola nese jeho jméno od roku 2002) kulatý střelecký terč s uměleckým portrétem Františka Peřiny. Dílo je součástí výstavy v kulturním centru Průhon a po jejím skončení bude přemístěno na čestné místo do základní školy.[25][26][27]
- Příběh generálporučíka Františka Peřiny (110 x 130 cm)
- Předávání střeleckého terče s uměleckým portrétem Františka Peřiny
- Detail střeleckého terče s portrétem Františka Peřiny
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Do této soutěže (XIV. FESTIVAL INTERNATIONAL DE LA PEINTURE, Cagnes sur Mer, France) bylo přihlášeno 350 obrazů malířů z 39 zemí světa.[3]
- ↑ Monumentální malířství (souvisí s architekturou) - jedná se například o malby na stěnách, stropech, ... apod.
- ↑ Obraz „Generál Josef Churavý“ je nejen součástí cyklu Česká paměť, ale je i zároveň součástí obrazové kolekce projektu "LEGIE 100".[12] Tento obraz daroval Pavel Vavrys Vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu (VGHMÚř) v Dobrušce.[12] (Této instituci propůjčil dne 30. června 2013 v rámci oslav Dne ozbrojených sil na pražském Vítkově prezident republiky Miloš Zeman čestný název „generála Josefa Churavého.“[13])
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Martin Vavrys [online]. www.galerievavrys.cz [cit. 2016-07-12]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Výstavy Historického muzea - Pavel Vavrys - Česká paměť - Výstava (7. 10. 2015 - 8. 11. 2015) [online]. 2015-10-07 [cit. 2018-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-10.
- 1 2 Cagnes sur Mer France - 1. CENA “ZLATÁ PALETA” [online]. [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Ocenění osobností Praha: čestné občanství a medaile [online]. Media Live [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Hlavní město ocení čestným občanstvím, stříbrnou medailí nebo bronzovou medailí celkem sedm osobností a Divadlo Spejbla a Hurvínka [online]. Portál hlavního města Prahy, 2026-05-25 [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Vernisáž Pavel Vavrys – Česká paměť (fotografie z vernisáže) [online]. www.mesto-kunovice.cz [cit. 2018-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-10.
- ↑ Pavel Vavrys - Česká paměť [online]. 2015-04-14 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
- ↑ MRÁČKOVÁ, Helena. V sídle kraje vystavuje akad. malíř Pavel Vavrys obrazy z cyklu Česká paměť [online]. 2018-01-31 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
- 1 2 LENK, Ladislav. Akademický malíř Pavel Vavrys se snaží oživovat českou paměť [online]. 2012-06-21 [cit. 2018-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-18.
- 1 2 3 Akademický malíř Pavel Vavrys se snaží oživovat českou paměť [online]. 2015-05-21 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
- 1 2 3 28. října 2018 bude velké výročí ... malíř Pavel Vavrys už výročí svými obrazy připomíná dnes – I. Část [online]. [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Obraz "Generál Churavý" [online]. 2012-06-21 [cit. 2018-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-10.
- ↑ VGHMÚř Dobruška - Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) generála Josefa Churavého [online]. [cit. 2018-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-19.
- 1 2 3 4 5 CYPRISOVÁ, Vlastimila (mjr.). Akademický malíř namaloval obraz padlých hrdinů a věnoval ho armádě [online]. www acr army cz, 2019-03-26 [cit. 2019-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-26.
- ↑ Pavel Vavrys „In memoriam 2020“ (aktuality) [online]. Sdružení přítel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby, 2021-01 [cit. 2021-01-18]. In memoriam 2020 (145 x 155 cm). Dostupné online.
- 1 2 3 4 ŘEZNÍČEK, Martin. Česko-americké vztahy jsou ve skvělém stavu, říká končící velvyslanec King [online]. Česká televize, 2021-01-13 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.
- 1 2 ŽIŽKOVÁ, Markéta Lášková. Obraz jako poděkování všem válečným veteránům představen v jejich pražském centru [online]. Web: MO ČR Army cz, 2021-07-28 [cit. 2021-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-29.
- ↑ Český Červený kříž slaví 105. výročí svého založení [online]. Radio Prague International, 2024-02-06 [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Medaile Alice Masarykové [online]. Český červený kříž [cit. 2024-06-06]. Oficiální stránky Českého červeného kříže. Dostupné online.
- ↑ Příběh Alice Garrique Masarykové [online]. Písecká brána [cit. 2024-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Příběh Alice Masarykové obrazem Pavla Vavryse [online]. Český červený kříž [cit. 2024-07-23]. Oficiální stránky Českého červeného kříže. Dostupné online.
- ↑ Český červený kříž slaví 105. výročí vzniku výstavou Pavla Vavryse v Písecké bráně [online]. Tisková zpráva ČČK ze dne 11. června 2024, 2024-06-11 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Základní škola genpor. Františka Peřiny, Praha 6 - Řepy [online]. Základní škola genpor. Františka Peřiny, Praha 6 – Řepy, Socháňova 19/1139 [cit. 2025-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Příběh genpor. Fr.Peřiny / Životní příběh Františka Peřiny [online]. Základní škola genpor. Františka Peřiny, Praha 6 – Řepy, Socháňova 19/1139 [cit. 2025-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Den generála nebe [online]. Úřad městské části Praha 17 Řepy [cit. 2026-04-22]. K 115. výročí narození generálporučíka Františka Peřiny. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠOVÁ, Michaela. Den Generála nebe. Praha si připomněla stíhací eso Františka Peřinu [online]. Novinky cz, 2026-04-08 [cit. 2026-04-22]. Dostupné online.
- ↑ HOLUB, Jiří; VAVRYS, Pavel. Pavel Vavrys: Jde mi o českou identitu s přesahem do budoucna [online]. Řepská sedmnáctka, Zpravodaj Prahy 17, číslo 3, ročník 32, rok 2026, strana 12 a 13 [cit. 2026-04-22]. Ve formátu *.pdf. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Vavrys na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Vavrys
- Osobní stránka Pavla Vavryse [online]. www.galerievavrys.cz [cit. 2017-09-28]. Dostupné online.
- Osoba: Vavrys Pavel [online]. Informační systém abART [cit. 2017-09-28]. Dostupné online.