Klasická hudba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vážná hudba)
Skočit na: Navigace, Hledání

Klasická hudba (nezaměňovat s pojmem klasicistní hudba), někdy také vážná hudba, je široké a dosti nespolehlivé označení pro evropskou hudební tradici a hudební formy z ní odvozené, do níž se dnes řadí zejména období renesance, baroka, klasicismuromantismu. Je charakteristická pro západní kulturu. Mimoevropské kultury nevyvinuly žádnou hudební tradici srovnatelnou s evropskou klasickou hudbou.

Moderní vážná hudba se vyznačuje nepřístupností pro posluchače a nabouráváním klasických schémat.

Dějiny a vývoj vážné hudby[editovat | editovat zdroj]

Renesance[editovat | editovat zdroj]

Umělecký sloh 15. - 16. století. Centrální postavení zaujímá vícehlasá vokální hudba. Hlasy na sobě už nebyly závislé a každý měl svou vlastní melodii.[1] Typickými formami tohoto období byly mše, moteta a žalmy. Z hudby mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonatnost, vzájemný vztah všech částí díla.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Baroko[editovat | editovat zdroj]

Barokní hudba je charakteristická polaritou hlasů a vrcholnou nástrojovou i pěveckou virtuozitou v rychlých částech v kontrastu s melodikou volných vět. Hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň. Pro barokní hudbu je typická dramatičnost (jistý vliv třicetileté války), velkolepost (umocňovaná náboženskými obřady a prostorami barokních chrámů) zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost. Jedním z hlavních úkolů či záměrů barokní hudby bylo přenášet velkou citovost na posluchače.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Klasicismus[editovat | editovat zdroj]

Umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Toto období se datuje zhruba mezi lety 1750 - 1820/1830. Hudba se vyznačuje snahou o dokonalou formu, zpěvné melodie, jednoduchost, pravidelnost a přehlednost ve všech atributech díla, především v oblasti melodie a harmonie. V období hudebního klasicismu vznikají i složité hudební formy např.: menuet, sonátová forma, sonáta, sonatina, symfonie nebo smyčcový kvartet.[2] Mezi nejvýznamnější školy tohoto období patří mannheimská škola, jejímž zakladatelem byl český skladatel a hudební virtuóz Jan Václav Stamic. Ten jako první začal důsledně uplatňovat nový pohled na dynamiku a stavbu cyklické hudební skladby. Dále sem patří první vídeňská škola, skupina skladatelů působících ve Vídni, někdy se tak označuje období vrcholného klasicismu. [3]

Nejvýznamnější skladatelé tzv. vídeňské klasiky[editovat | editovat zdroj]

Významní skladatelé klasicistního období, kromě českých a českoněmeckých[editovat | editovat zdroj]

Čeští a českoněmečtí skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Romantismus[editovat | editovat zdroj]

Franz Schubert

Hudební sloh, který vznikl na přelomu 18. a 19. století. Toto období je děleno do tří fází: raný, vrcholný a pozdní romantismus. Do značné míry lze k tomuto směru přičítat také styl operní kompozice zvaný belcanto, pěstovaný hlavně v Itálii. V romantické hudbě je kladen důraz především na city, fantazii a snění. Náměty vycházely z přírody, exotiky i z historie (středověk a mytologie).[4] Větší váhu tedy přikládali obsahu díla než formě. Objevují se časté změny v tempu (zpomalování nebo zrychlování). Dynamika je ještě více kontrastní. Bohatěji se využívá barev tónů jednotlivých nástrojů. Zdokonaluje se technika hry na hudební nástroje a vznikají nástroje nové. Vznikají národní školy, skladatelé se inspirují lidovou hudbou své země a to převážně v melodii, harmonii a rytmu.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Impresionismus[editovat | editovat zdroj]

Impresionističtí skladatelé se podobně jako impresionističtí malíři pokoušeli svým dílem zachytit prchavé pocity. Do značné míry lze k impresionistům řadit také skladatele italských veristických oper jako jsou Pietro Mascagni, Ruggero Leoncavallo, Umberto Giordano a také Giacomo Puccini.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Neoklasicismus[editovat | editovat zdroj]

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Moderna[editovat | editovat zdroj]

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Serialismus[editovat | editovat zdroj]

Serialismus je kompoziční technika, založená na uspořádání (zvaném řada nebo serie) výšek, délek, stupňů dynamiky, barev, způsobů hry, rytmické struktury apod. Uspořádání podle serijních pravidel má vést ke konsistenci a vnitřnímu řádu kompozice.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Avantgarda[editovat | editovat zdroj]

Hudební avantgarda je podobně jako ostatní avantgardy charakteristická revoltou proti tradičním postupům a hledáním odvážných nových forem. Americký skladatel John Cage například napsal skladbu 4'33", která za dobu čtyř a půl minuty nabídne posluchači tři části, v nichž nezazní jediná nota, jediný zvuk.

Hudba Maďara György Ligetiho je velmi známá díky filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea, ve kterém byla použita.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Minimalismus[editovat | editovat zdroj]

Pojem „minimalismus“ zavedl na konci šedesátých let Michael Nyman, tehdy hudební kritik, později jeden ze známých minimalistických skladatelů. Označuje hudbu vyznačující se nápadným opakováním jednoduchých základních motivů.

Ačkoliv byla minimalistická hudba původně jednou z nejtvrdších odnoží avantgardy a tudíž také zasvěcena jen nejzatvrzelejším fanouškům moderních stylů klasické hudby, postupně se zejména díky práci skladatelů jako je Philip Glass a hudebních těles jako Kronos Quartet dostala do popředí zájmu širší veřejnosti. Minimalistické kompozice dnes otevřeně citovány a užívány v populárním umění (např. film Truman show nebo seriál Battlestar Galactica).

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Raní minimalisté

Erik Satie (1866 – 1925)

Klasičtí američtí minimalisté

Spirituální minimalismus

Filmová hudba

Další současní skladatelé

Soudobá klasická hudba[editovat | editovat zdroj]

Tento termín zahrnuje klasickou (vážnou) hudbu vytvořenou v několika posledních dekádách 20. století a na začátku 21. století. Vzhledem k její roztříštěnosti je jakákoliv její charakterizace velmi obtížná.

Významní skladatelé[editovat | editovat zdroj]

Časová osa[editovat | editovat zdroj]

Philip Glass Steve Reich La Monte Young Terry Riley Alfred Schnittke Karlheinz Stockhausen Pierre Boulez György Ligeti Leonard Bernstein Benjamin Britten John Cage Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič Michael Tippett Aram Chačaturjan Francis Poulenc Carl Orff Sergej Prokofjev Bohuslav Martinů Edgard Varèse Anton Webern Igor Fjodorovič Stravinskij Alexander Nikolajewitsch Skrjabin Béla Bartók Maurice Ravel Arnold Schoenberg Sergej Rachmaninov Ralph Vaughan Williams Erik Satie Claude Debussy Isaac Albéniz Gustav Mahler Giacomo Puccini Leoš Janáček Nikolai Rimsky-Korsakov Edvard Grieg Antonín Dvořák Petr Iljič Čajkovskij Modest Petrovič Musorgskij Georges Bizet Camille Saint-Saëns Johannes Brahms Bedřich Smetana Jacques Offenbach Giuseppe Verdi Richard Wagner Franz Liszt Robert Schumann Frederic Chopin Felix Mendelssohn Johann Strauss starší Hector Berlioz Vicenzo Bellini Gaetano Donizetti Franz Schubert Gioacchino Rossini Carl Maria von Weber Niccolo Paganini Ludwig van Beethoven Luigi Cherubini Wolfgang Amadeus Mozart Antonio Salieri Johann Christian Bach Joseph Haydn Christoph Willibald Gluck Carl Philip Emmanuel Bach George Frideric Handel Johann Sebastian Bach Jean-Philippe Rameau Georg Philipp Telemann Antonio Vivaldi (skladatel) Tomaso Albinoni Henry Purcell Giuseppe Torelli Arcangelo Corelli Francois  Couperin Alessandro Scarlatti Johann Pachelbel Dieterich Buxtehude Jean-Baptist Lully Giacimo Carissimi Orlando Gibbons Girolamo Frescobaldi Claudio Monteverdi John Dowland Giovanni Gabrieli Tomás Luis de Victoria William Byrd Andrea Gabrieli Orlando di Lasso Giovanni Pierluigi da Palestrina Jacob Clemens non Papa Nicolas Gambert Adrian Wilaert Jacob Obrecht Heinrich Isaac Josquin Desprez Johannes Ockeghem Gilles Binchois Guillame Dufay John Dunstable

Vývoj a vztahy v klasické hudbě lze studovat pomocí analýzy sítí.[5]

Hudební nástroje vážné hudby[editovat | editovat zdroj]

Smyčcové nástroje[editovat | editovat zdroj]

Klávesové nástroje[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://gilnien.blog.cz/0808/renesancni-hudba
  2. http://cs.dbpedia.org/page/Klasicismus_(hudba)
  3. http://dejiny-online.cz/prvni-videnska-skola-dejiny-hudby/
  4. http://referaty-seminarky.cz/hudba-v-obdobi-romantismu/
  5. http://www.epjdatascience.com/content/4/1/2 - Topology and evolution of the network of western classical music composers

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]