Carlo Gesualdo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Carlo Gesualdo
Gesualdo3.jpg
Narození 8. března 1566
Venosa
Úmrtí 8. září 1613 (ve věku 47 let)
Gesualdo
Manžel(ka) Maria d'Avalos
Eleonora d'Este
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Gesualdo da Venosa (8. března 1566 Venosa - 8. září 1613 tamt.) byl italský renesanční šlechtic, hudebník a skladatel zejména madrigalů a vokální hudby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v aristokratické rodině ve Venose, osamělém městečku asi 130 km východně od Neapole a od dětství se věnoval hudbě. Hrál výborně na klavichord, loutnu a kytaru. O jeho raném životě není mnoho známo, roku 1586 si vzal svou sestřenici Marii d'Alvalos, dceru markýze z Pescary, s níž měl dva syny. Marie se o dva roky později zamilovala do Fabrizia Caraffy a dva roky to před manželem tajila, i když se o jejich poměru jinde mluvilo. Až 16. října 1590 je Gesualdo přistihl ve svém paláci v Neapoli in flagranti a s pomocí služebníků oba v posteli zabil. Mrtvoly nechal ležet před palácem na ulici. Jako šlechtic nemohl být souzen, ale podrobná vyšetřovací dokumentace se zachovala s množstvím otřesných podrobností. Pak odjel do Venosy, protože se obával krevní msty.

Kolem 1594 se Gesualdo podruhé oženil s Leonorou d'Este a odjel do jejího domova Ferrary, kde bylo tehdy významné hudební středisko, zejména madrigalového zpěvu. Tam žil asi dva roky, věnoval se hudbě a uveřejnil své první madrigaly. 1597 se vrátil se ženou do Venosy, kde se obklopil vynikajícími zpěváky a hudebníky. Nikam nevycházel a věnoval se pouze hudbě. Jeho nejslavnější a nejobtížnější skladby vyšly v Neapoli 1603 a 1611. Ani s druhou ženou nevycházel dobře a když si na něho stěžovala, rodina d'Este se snažila vyjednat rozvod. Leonora trávila stále víc času u svého bratra v Modeně a Gesualdo jí psal rozzlobené dopisy. Roku 1600 zemřel jeho syn z druhého manželství a Gesualdo patrně propadal depresím a výčitkám svědomí. Denně se prý nechával bičovat od svého sluhy a neustále se snažil získat ostatky svého strýce, svatého Karla Boromejského, od něhož si sliboval pomoc. Tři týdny po smrti svého nejstaršího syna z prvního manželství zemřel osamělý ve Venose a byl pochován v kostele Gesu nuovo v Neapoli.

Dramatický Venosův příběh byl už za jeho života široce publikován, psal o něm například básník Torquato Tasso a mnozí další. Postava geniálního šílence na osamělém zámku přitahovala také pozornost romantiků a připojily se k němu další pověsti o tom, že prý zabil i jednoho ze synů nebo snad v obraně svého tchána, které se však nepotvrdily.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Venosa se živě účastnil hudebního života své doby a stýkal se s mnoha hudebníky, které také ovlivnil a kteří si ho vážili. Jeho originální a expresivní hudba s častým užíváním disonancí a chromatiky později upadla v zapomenutí. Od konce 19. století se však těšila a těší velké pozornosti, jak o tom svědčí i nadšený článek v Ottově slovníku. Psal o něm například Anatole France a Aldous Huxley přirovnal jeho hudbu ke skladbám Arnolda Schönberga. Igor Stravinský napsal roku 1960 Monumentum pro Gesualdo ("Pomník Gesualdovi") a následovala řada dalších skladatelů. O jeho životě bylo napsáno několik oper a objevil se v různých filmech.

Za svého života vydal 6 svazků madrigalů (1594-1596 Ferrara , 1611 Gesualdo), pětihlasé Sacraae cantiones (1603) a šestihlasé velikonoční Tenebrae responsories (1611). Řada dalších skladeb se patrně ztratila. U nás se jeho interpretací zabýval hlavně Miroslav Venhoda s Pražskými madrigalisty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Gesualdo. Sv. 10, str. 92
  • G. Verga, Mistr don Gesualdo. Praha: Odeon 1970

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]