Carl Philipp Emanuel Bach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl Philipp Emanuel Bach
Carl Philipp Emanuel Bach
Carl Philipp Emanuel Bach
Narození 8. března 1714
Výmar
Úmrtí 14. prosince 1788 (ve věku 74 let)
Hamburk
Povolání hudební skladatel, pianista, muzikolog a hudební teoretik
Příbuzní matka Marie Barbara Bachová
otec Johann Sebastian Bach
bratři Johann Christoph Friedrich Bach, Wilhelm Friedemann Bach, Johann Gottfried Bernhard Bach, Johann Christian Bach a Gottfried Heinrich Bach
sestry Catharina Dorothea Bach a Elisabeth Juliana Friderica Bach
Významná díla Magnificat
Die Auferstehung und Himmelfahrt Jesu
Die Israeliten in der Wüste
Gespräch zwischen einem Sanguineus und Melancholicus
Versuch über die wahre Art das Clavier zu spielen
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Philipp Emanuel Bach (8. březen 1714, Výmar, Německo14. prosinec 1788, Hamburg), druhý nejstarší syn Johanna Sebastiana Bacha a jeho manželky Marie Barbary Bachové, proslul jako cembalista, skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Prošel důkladným kontrapunktickým školením u svého otce, který ho i přes zjevný hudební talent poslal studovat práva.[1] V roce 1738 se Philipp Emanuel definitivně rozhodl pro hudbu. Jeho další tvůrčí dráha přinesla odklon od barokního směru k novému hudebnímu myšlení raného klasicismu. Nicméně seriózní, myšlenkově hluboký umělecký projev jeho otce zůstal i jemu vlastní a projevil se v jeho tvorbě osobitou výrazovou hloubkou. Bach působil nejprve ve službách pruského krále jako cembalista, v roce 1767 však přesídlil do Hamburku, kde převzal po Telemannovi úřad městského hudebního ředitele. Stal se čelnou osobností hudebního života tohoto svobodného města, přátelil se s významnými německými básníky a dalšími umělci. Jako jeden z prvních v Německu organizoval veřejné koncerty.

V roce 1744 se oženil s dcerou berlínského obchodníka s vínem, s Johannou Marií Daneemannovou.[1] Zemřel 14. prosince 1788 na tuberkulózu. Byl pochován v kryptě evangelického kostela 'Hauptkirche Sankt Michaelis' v Hamburku.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Největší význam má jeho instrumentální tvorba - orchestrální symfonie, klavírní sonáty, triové sonáty a smyčcové kvartety. Nejrozsáhlejší je ovšem Bachova tvorba pro sólový klavír (cembalo), zvláště klavírní sonáty, jichž napsal na 200; v nich dospěl nejen k pozoruhodné úrovni nástrojové sazby, nýbrž i k vývojovému pokroku v oblasti hudebního výrazu nového slohu: stal se charakteristickým představitelem tendence Sturm und Drang, projevující se obzvláště intenzitou výrazu zejména v polohách vášnivých a citově vypjatých, které předznamenaly v období raného klasicismu situaci označovanou též jako romantická krize. K dosažení vysokého stupně výrazové intenzity jsou u Bacha zapojeny všechny složky hudební řeči - osobitou formulací témat počínaje a jejich harmonickým výkladem i nástrojovou stylizací konče. Objevují se i programní názvy, které mají blíže specifikovat vlastní hudební obsah díla. Svým pojetím klavírní sonáty ovlivnil řadu dalších skladatelů včetně Josepha Haydna a W. A. Mozarta. Ve vokálním oboru je autorem oratorií a velkého počtu chrámových skladeb, písní, árií a ód s duchovním i světským obsahem. Je také autorem jednoho z nejvýznamnějších pramenů o předklasické hudební interpretaci a estetice Versuch über die wahre Art das Clavier zu spielen (Studie o pravém umění klavírní hry). První díl tohoto spisu byl vydán v r. 1753, druhý v r.1762.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Philipp Emanuel Bach na anglické Wikipedii.

  1. a b EWEN, David. Composers of Yesterday: A Biographical and Critical Guide to the Most Important Composers of the Past. New York : H. W. Wilson, 1937. S. 23-25. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Smolka - Dějiny hudby
  • Jiří Vysloužil - Hudební slovník pro každého II.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]