Erich Wolfgang Korngold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erich Wolfgang Korngold
Erich Wolfgang Korngold
Erich Wolfgang Korngold
Základní informace
Narození 29. května 1897
Brno, ČeskoČesko Česko
Úmrtí 29. listopadu 1957 (ve věku 60 let)
Los Angeles, USAUSA USA
Povolání hudební skladatel, dirigent, klavírista
Nástroje klavír
Ocenění Oscar za nejlepší hudbu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erich Wolfgang Korngold (29. května 1897 Brno[1]29. listopadu 1957 Los Angeles, Spojené státy americké) byl rakousko-uherský skladatel, který později přijal občanství USA. Ačkoliv v době, kdy zemřel, byl jeho pozdně romantický styl považován za již přežitý, jeho hudba je v poslední době přehodnocována a postupně znovu probouzí zájem. Spolu se skladateli jako Max Steiner a Alfred Newman se řadí mezi zakladatele filmové hudby. Když byla Korngoldovi v roce 1938 udělena Cena Akademie za hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda, bylo to poprvé, co Oskara získal skladatel, a nikoliv šéf hudebního studia (jak se stalo například v roce 1936, kdy za Korngoldovu vítěznou partituru získal cenu Anthony Adverse).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině v Brně v tehdejším Rakousko-Uhersku jako druhý syn významného hudebního kritika Julia Korngolda. Jako zázračné dítě přehrál v roce 1909 svou kantátu Gold (Zlato) Gustavu Mahlerovi, který jej označil za „hudebního génia“ a doporučil jej ke studiu Alexanderu von Zemlinsky. Velmi pochvalně se o mládenci vyjádřil i Richard Strauss.

V 11 letech složil balet Der Schneemann (Sněhulák), která se v roce 1910 při představeních ve Vídeňské dvorní opeře, mj. v představení na zakázku císaře Františka Josefa, stala senzací. Po baletu následovalo klavírní trio a poté Sonáta pro klavír č. 2 E-dur, kterou hrál Artur Schnabel po celé Evropě. V mládí uskutečnil Korngold živou nahrávku na hudební válečky pro pianolu Hupfeld DEA a systém Phonola a také pro Aeolian Duo-Art Systém, které se dochovaly dodnes a je možné si je poslechnout.

Svou první skladbu pro orchestr, Schauspiel Ouverture (Předehra k divadelní hře), složil Korngold ve 14 letech. V následujícím roce vyšla jeho Sinfonietta a v roce 1914 jeho první opery, Der Ring des Polykrates a Violanta. Roku 1920, ve 23 letech, složil operu Die tote Stadt, která si získala mezinárodní úspěch. Znamenala vrchol jeho slávy jako skladatele oper a koncertní hudby. Zahrnovali jej chválou skladatelé jako Richard Strauss a Giacomo Puccini a jeho skladby zařazovali do svého repertoáru mnozí slavní dirigenti, sólisté a zpěváci. Roku 1923 složil pro Paula Wittgensteina Koncert pro klavír pro levou ruku a o 4 roky později svou čtvrtou operu, Das Wunder der Heliane (Helianin zázrak). Začal také upravovat a dirigovat operety Johanna Strausse mladšího a dalších. Zároveň vyučoval operní umění a skladbu na vídeňské Staatsakademie. Korngold byl vyznamenán rakouským prezidentem titulem čestného profesora. Max Reinhardt, s nímž Korngold spolupracoval na operetách Netopýr a Krásná Helena, skladatele požádal, aby přijel v roce 1934 do Hollywoodu upravit Mendelssohnovu hudbu ke Snu noci svatojánské pro jeho filmovou verzi hry.

Během následujících čtyř let se stal průkopníkem v komponování filmové hudby. Jeho partitury jsou od té doby uznávány jako klasika svého druhu. V roce 1938, kdy byl Korngold operním dirigentem v Rakousku, dostal od Warner Brothers žádost, aby se vrátil do Hollywoodu a složil tam hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda (1938) s Erolem Flynnem. Zakázku přijal a vrátil se do USA lodí. Krátce po jeho příjezdu do Kalifornie došlo k připojení Rakouska k Německu, což byla pro rakouské židy velmi svízelná situace, a v Americe zůstal. Korngold se později vyjádřil: „Považovali jsme se za Vídeňany. Hitler z nás učinil židy.“ Uvedl také, že filmová hudba k Dobrodružstvím Robina Hooda mu zachránila život. Získal za ni Oskara v kategorii Nejlepší původní hudba k filmu a později byl nominován za The Private Lives of Elizabeth and Essex (Soukromý život Elizabeth a Essexe, 1939) a The Sea Hawk (Mořský jestřáb, 1940).

Odborník o něm napsal:

Díky tomu, že každý film pojímal jako „operu bez zpěvu“, vytvořil silně romantickou, bohatě melodickou a kontrapunkticky náročnou hudbu, jejíž vrcholy se dají označit za obdobu symfonických básní Richarda Strausse a Ferencze Liszta. Jeho záměrem bylo psát takovou hudbu, jaká by se dala odděleně od filmového obrazu produkovat v koncertní síni. Jeho styl silně ovlivnil moderní filmovou hudbu. — Brendan G. Carroll, Korngold, Erich Wolfgang, The New Grove Dictionary of Music and Musicians

Roku 1943 se Korngold stal naturalizovaným občanem USA. Rok 1945 byl v jeho životě důležitým milníkem. Jeho otec, který se v Los Angeles necítil příliš dobře a který nikdy neschvaloval Erichovo rozhodnutí zaměřit se výlučně na skládání filmové hudby, po dlouhé nemoci zemřel. Přibližně v téže době se válka v Evropě chýlila ke konci. Korngold sám cítil stále větší rozčarování nad Hollywoodem a nad tím, jaké filmy mu předkládají. Toužil po návratu k psaní hudby pro koncertní síň a divadlo. Poslední filmovou hudbu složil v roce 1946, a to k filmu Deception (Podvod). Nicméně ještě poté pro film o Richardu Wagnerovi (společnost Trucolor) upravil Wagnerovu hudbu a některé části napsal sám.

Po 2. světové válce se Korngold navrátil k psaní koncertní hudby v bohatém, chromatickém, pozdně romantickém stylu. Mezi těmito pozdními skladbami vyniká Koncert pro housle a orchestr. Zemřel v North Hollywood a je pohřben na Hollywood Forever Cemetery.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Přes své úspěchy si Korngold dlouhá léta nezískal téměř žádný pozitivní ohlas kritiky, spíše značné pohrdání. Potom, roku 1972, vydalo nakladatelství RCA Victor desku The Sea Hawk s jeho hudbou k tomuto filmu.

Po ní následovaly nahrávky Korngoldových oper a koncertních děl, což vedlo ke koncertnímu provedení jeho Symfonie Fis-dur a dalších skladeb.

V roce 1973 vydala společnost Warner Brothers desku s výňatky z Korngoldovy původní filmové hudby a taktéž vzácnou nahrávku, na níž sám Korngold hraje na klavír hlavní téma z Kings Row. Dále vyšel na desce rozhlasový pořad stanice KFWB vysílaný v roce 1938 s výňatky z hudby k Dobrodružstvím Robina Hooda, kterou dirigoval sám autor, s vyprávěním herce Basila Rathbonea. V roce 1979 se do velkých divadel New Yorku vrátila opera Die tote Stadt. Existuje také množství digitálních nahrávek Korngoldovy filmové hudby i koncertních skladeb, zvláště Koncertu pro housle a Symfonie. RCA Victor jako první nahrála v Německu v roce 1975 celou Korngoldovu operu Die tote Stadt ve stereo s dirigentem Erichem Leinsdorfem. V roce 1980 nahrála CBS Masterworks operu Violanta za řízení Marka Janowského. V roce 1993 vydala Decca nahrávku Das Wunder der Heliane s dirigentem Johnem Maucerim. Obě zbývající Korngoldovy opery, Der Ring des Polykrates a Die Kathrin, byly natočeny (1996, resp. 1998) německou společností CPO. Ta vydala také 4 CD Korngoldových orchestrálních děl, kde Werner Andreas Albert diriguje Nordwestdeutsche Philharmonie. Americký dirigent a klavírista Alexander Frey nahrál kompletní Korngoldovo klavírní dílo pro Koch International Classics. V roce 2001 vydala společnost ArtHaus Musik dokumentární DVD Erich Wolfgang Korngold – The Adventures of a Wunderkind. Sólový kontrabasista Joel Quarrington nahrál na svém CD roku 2008 transkripci „Zahradní scény“, Korngoldovy příležitostné hudby k Much Ado About Nothing, opus 11. Roku 2009 vydala Naxos Records komplet s Korngoldovým Houslovým koncertem, Předehrou k divadelní hře, opus 4, a koncertní suitou z Much Ado About Nothing. Interprety byli houslista Philippe Quint a Orquesta Sinfonica de Mineria.

Další uznání se dostavilo v 90. letech: téměř současně vyšly dvě podrobné biografie – Jessica Duchen, Erich Wolfgang Korngold (Phaidon Press, 1996), a Brendan E. Carroll, Erich Korngold: The Last Prodigy (Amadeus Press, 1997). Carroll je předsedou Korngoldovy mezinárodní společnosti. Vydal výňatky z nahrávek filmové hudby, kde Korngold diriguje studiový orchestr Warner Brothers, některé možná převzaté z vysílání stanice KFWB. Kromě toho byly některé nahrávky filmové hudby pod taktovkou Korngolda vydány na CD. V britské televizi dirigoval André Previn jednu větu z Houslového koncertu, načež vyprávěl historku o „slavném“ americkém hudebním kritikovi, který prohlásil, že „Korngoldův koncert je spíše Korn než Gold“. Previn dodal, že na rozdíl od Korngolda již není o kritikovi ani slechu.

Americký filmový institut zařadil Korngoldovu hudbu k Dobrodružstvím Robina Hooda na 11. místo svého seznamu nejlepší filmové hudby. Na seznam byla nominována i hudba k dalším filmům:

Deception (1946)

Kings Row (1942)

The Private Live sof Elizabeth and Essex (1939)

Sea Hawk (1940)

6. srpna 2013 byla na londýnských Proms provedena v Royal Albert Hall Korngoldova Symfonie Fis-dur.

Výběr z děl[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: List of compositions by Erich Wolfgang Korngold

  • Sonáta pro klavír č. 1 d-moll se závěrečnou Passacagliou (1908)
  • Klavírní trio D-dur, op. 1 (1910)
  • Sonáta pro klavír č. 2 E-dur, op. 2, ve čtyřech větách(1910)
  • Schauspiel-Ouvertüre (Předehra k divadelní hře), op. 4 (1911)
  • Sinfonietta, op. 5 (1912)
  • Sonáta pro housle G-dur, op. 6 (1912)
  • Der Ring des Polykrates, op. 7 (1916)
  • Violanta, op. 8 (1916)
  • Smyčcový sextet D-dur, op. 10 (poprvé provedený 1917)
  • Much Ado About Nothing (Mnoho povyku pro nic), op. 11 (příležitostná hudba k Shakespearově hře) (1918–1919)
  • Die tote Stadt (Mrtvé město), op. 12 (1920)
  • Sursum Corda, op. 13 (symfonická předehra, 1919)
  • Klavírní kvintet E-dur, op. 15 (1920–21)
  • Smyčcový kvartet č. 1 A-dur, op. 16 (1923)
  • Klavírní koncert pro levou ruku in Cis, op. 17, (1923)
  • Das Wunder der Heliane (Helianin zázrak) op. 20 (1927)
  • Suita pro 2 housle, violoncello a klavír pro levou ruku, op. 23, (1930)
  • Sonáta pro klavír č. 3 C-dur, op. 25 (1931)
  • Smyčcový kvartet č. 2 Es-dur, op. 26 (1933)
  • Die Kathrin (Kathrin, opera), op. 28 (1939)
  • Tomorrow (Zítřek), op. 33, hudební báseň pro mezzosoprán, ženský sbor a orchestr k filmu The Constant Nymph (1944)
  • Smyčcový kvartet č. 3 D-dur, op. 34 (1945)
  • Koncert pro housle D-dur, op. 35 (1945)
  • Die stumme Serenade, op. 36 (hudební komedie) (1954)
  • Koncert pro violoncello C-dur, op. 37 (1950, založený na hudbě k filmu Deception z roku 1946)
  • Symfonická Serenáda B-dur pro smyčce, op. 39 (1947–48)
  • Symfonie Fis-dur, op. 40 (1947–52)
  • Téma a variace, op. 42 (1953)

Odborné odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jump up^ "Korngold, Erich Wolfgang". Encyclopædia Britannica Online Library Edition. Encyclopædia Britannica, Inc. Retrieved 29 September 2013.

Vnější odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Erich Wolfgang Korngold at the Internet Movie Database
  • Official Korngold Society
  • Sound Files (MP3) of Japanese Premieres of A Great Composer Erich Worfgang KORNGOLD.
  • Korngold: Maestro for the Movies
  • Free scores by Erich Wolfgang Korngold at the International Music Score Library Project
  • The Sounds of Korngold: A Short Survey of Recordings by Jens F. Laurson for WETA-FM
  1. Matriční záznam o narození a obřízce