Artur Schnabel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Artur Schnabel
ArturSchnabel.png
Základní informace
Narození 17. dubna 1882
Bílsko-Bělá
Úmrtí 15. srpna 1951 (ve věku 69 let)
Morschach
Povolání hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog
Nástroje klavír
Manžel(ka) Therese Behr
Děti Stefan Schnabel
Karl Ulrich Schnabel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artur Schnabel (17. dubna 1882 Lipník okres Bielsko-Biała, Polsko15. srpna 1951 Axenstein, dnes součást obce Moschach, Švýcarsko) byl rakouský klavírista a hudební pedagog židovského původu narozený na území dnešního Polska.

Život[editovat | editovat zdroj]

Artur Schnabel se narodil v rodině židovského obchodníka s textilem Isidora Schnabela v polské obci Lipnik v okrese Bielsko-Biała. Byl nejmladší ze tří dětí. Měl dvě sestry Claru a Friedu. V roce 1884 se rodina přestěhovala do Vídně. Ve čtyřech letech se začal učit hrát na klavír od své starší sestry a v šesti letech ho začal učit profesor Hans Schmitt z vídeňské konzervatoře (dnes Universität für Musik und darstellende Kunst Wien). O tři roky později začal studovat u polského klavíristy a skladatele Teodora Leszetyckiho[1]. V hudební teorii a skladbě byl žákem Eusebius Mandyczewského, který byl asistentem Johannese Brahmse.

Oficiální koncertní debut měl Schnabel v roce 1897 v Bösendorferově sále ve Vídni. Ještě v tomtéž roce měl sérii koncertů v Budapešti, Praze a v Brně. O rok později se přestěhoval do Berlína. Jeho první koncert v Berlíně se konal v Bechsteinově sále. Po skončení války koncertoval ve Spojených státech, Rusku a v Anglii. Získal si skvělou pověst díky koncertům s orchestrem řízeným Arthurem Nikischem, jako komorní hráč i jako doprovazeč své budoucí manželky, altistky Terezy Behrové.

V roce 1902 založil spolu s houslistou Alfrede Wittenbergem a violoncelistou Antonem Hekkingem Schnabelovo trio. Po jeho rozpadu je v roce 1905 obnovil s Carlem Fleschem a Jeanem Gérardym. Gérarda později vystřídal Hugo Becker. Rovněž působil v klavírním kvartetu s Bronisławem Hubermanem, skladatelem Paulem Hindemithem a Grigorijem Pjatigorským. Vystupoval také se slavnými sólisty jako např. s houslistou Josephem Szigetim, či violoncellisty Pablo Casalsem a Pierrem Fournierem. Od roku 1925 učil na Universität der Künste v Berlíně.

V roce 1933, když přišel k moci Adolf Hitler, opustil Schnabel, vzhledem ke svému židovskému původu, Berlín a žil nějaký čas v Anglii, krátce vedl mistrovské kurzy v Tremezzu na jezeře Como v Itálii a v roce 1939 odešel do USA. V roce 1944 získal americké státní občanství a stal se profesorem na univerzitě v Michiganu.

Schnabelova matka, Ernestine Taube, zůstala ve Vídni a ve věku 83 let byla v srpnu 1942 deportována do Terezína, kde o dva měsíce později zemřela. Po Druhé světové válce se Schnabel již nikdy do Německa ani do Rakouska nevrátil, i když koncertoval v mnoha zemích Evropy. Zemřel 15. srpna 1951 v Axensteinu ve Švýcarsku. Je pochován v nedalekém Schwyzu

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Navzdory tomu, že v repertoáru klavíristy Artura Schnabela převažovala díla Beethovena, Schuberta, Mozarta a Brahmse, téměř všechny jeho skladby jsou atonální.

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 3 Fantasiestücke pro housle violu a klavír (1898)
  • Klavírní kvintet (1914)
  • Sonáta pro sólové housle (1918)
  • Smyčcové trio (1929)
  • Sonata pro sólové violoncello (1931)
  • Sonata pro housle a klavír (1935)
  • Smyčcový kvartet No. 1 (1915/16)
  • Smyčcový kvartet No. 2 (1921)
  • Smyčcový kvartet No. 3 (1922)
  • Smyčcový kvartet No. 4 (1930)
  • Smyčcový kvartet No. 5 (1940)
  • Duodecimet, komorní orchestr (1950, René Leibowitz dokončil skladbu po Schnabelově smrti)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní koncert d-moll (1901)
  • Rapsodie pro orchestr (1946)
  • Symfonie č. 1 (1938/39)
  • Symfonie č. 2 (1941/43)
  • Symfonie č. 3 (1948/49)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Dance and Secret
  • Joy and Peace

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Frühe Lieder, op. 11 pro střední hlas a klavír (1901)
  • Frühe Lieder, op. 14 pro střední hlas a klavír (1899-1902)
  • Notturno, op. 16 pro střední hlas (1910)

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Tři klavírní skladby (1898)
  • Tři fantasie (1898)
  • Taneční suita (1919)
  • Sonáta pro klavír (1923)
  • Skladba o sedmi větách (1936-1937)
  • Sedm klavírních skladeb (1947)

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Reflections on Music. Manchester 1933
  • My Life and Music. Mineola, NY: Dover Publications. Reprinted 1988. ISBN 0-486-25571-9. Transcripts of the twelve lectures held by Schnabel at the University of Chicago in 1945.
  • Music, Wit, and Wisdom. Ed. Werner Grünzweig and Lynn Matheson. Hofheim: Wolke, 2009. ISBN 978-3-936000-53-5. New edition of My Life and Music, revised according to the sources held at the Music Archive of the Akademie der Künste, Berlin.
  • Music and the Line of Most Resistance. Rev. and ed. edition. Ed. Lynn Matheson and Ann Schnabel Mottier. Hofheim: Wolke, 2007. ISBN 978-3-936000-51-1. First published Princeton University Press, 1942. Transcripts of lectures that Schnabel gave at Harvard University and at the University of Chicago.
  • Aus dir wird nie ein Pianist (dt. Übers. von Hermann J. Metzler), 2. erweiterte Neuausgabe Hofheim 2009, ISBN 978-3-936000-52-8

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 88 notes pour piano solo, Jean-Pierre Thiollet, Neva Editions, 2015, p. 356. ISBN 978-2-3505-5192-0



Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]