Stará hudba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Pojem stará hudba je přibližné označení evropské hudební styly od středověké přes renesanční po barokní hudbu, tedy zhruba po období kolem roku 1750. (Pro hudbu antiky a středověku se používá označení raná hudba.)

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Až na výjimky je pro starou hudbu typické, že její interpretační tradice byla přinejmenším v části 18. a 19. století přerušena, to znamená, že se po určitou dobu tato hudba téměř neprovozovala. Její znovuobjevování začalo ve druhé třetině 19. století, kdy se začalo opět uvádět dílo Bachovo; mezníkem byla obnovená premiéra Matoušových pašijí, které roku 1829 nastudoval Felix Mendelssohn-Bartholdy. Postupně pak až do 20. století byly posluchačské veřejnosti zpřístupňovány stále starší etapy vývoje hudby. Zároveň se na základě dochovaných dokumentů prohlubovalo chápání staré hudby, což vedlo k hnutí usilujícímu o autentickou (tzv. „poučenou“) interpretaci staré hudby, interpretaci co nejvíce věrnou tomu, jak byla tato hudba provozována v dobách svého vzniku, včetně použití dobových nástrojů či jejich věrných kopií.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]