V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

František Xaver Brixi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Xaver Brixi
Základní informace
Narození2. ledna 1732
Praha-Staré Město
České královstvíČeské království České království
Úmrtí14. října 1771
Praha
České královstvíČeské království České království
Příčina úmrtítuberkulóza
Povoláníhudební skladatel
Nástrojevarhany
RodičeŠimon Brixi
PříbuzníJeroným Brixi (bratranec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Šimon Brixi
strýc Jan Josef Brixi
bratranec Jeroným Brixi

František Xaver Brixi (2. ledna 1732 Praha-Staré Město[1]14. října 1771 Praha) byl český hudební skladatel, který patří mezi nejvýznamnější české skladatele působící v 18. století v českých zemích. Stylově se svou tvorbou řadí k hudebnímu předklasicismu a ranému klasicismu. Svými kompozičními postupy velmi ovlivnil své současníky. V českých zemích a mnoha zemích Evropy patřily Brixiho skladby po celou druhou polovinu 18. století k nejhranějším.

Život[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě existuje jen málo archivních dokumentů a spolehlivých informací, nedochoval se ani jeho portrét.

Byl synem proslulého pražského varhaníka Šimona Brixiho (1693–1735) a jeho ženy Barbory rozené Fialkové, dcery bohatého měšťana v Benátkách nad Jizerou. Hudbu provozovali i jeho strýc a bratranec . [2] Z matčiny strany byli spřízněni s hudební rodinou Bendů. [3]

František Xaver Brixi se narodil 2. ledna 1732 v Praze, podle křestní knihy kostela Nejsvětější Trojice dostal jméno František Vojtěch Emanuel Brixi.[4] [5]  Otec zemřel v roce 1735 a matka se musela postarat o tři děti.[6]

Mezi lety 1744–1748 studoval na hudebně zaměřeném piaristickém gymnáziu v Kosmonosech, kde se ho ujal kněz Václav Kalous.[7][8] [6]Po ukončení studia působil v několika pražských chrámech jako varhaník (například v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, předtím u sv. Havla na Starém Městě a v dnes již zaniklém kostele Panny Marie na Louži, který stával na dnešním Mariánském náměstí).[5] [9]Mezi uznávané skladatele se zařadil velmi záhy, o čemž svědčí četné skladby, prováděné v letech 1758–1771 na každoročních svatojánských slavnostech, pořádaných na lodích poblíž Karlova mostu. Dá se říci, že coby hudební skladatel v Českých zemích ve své době zcela dominoval.

Počátkem roku 1759 se stal kapelníkem katedrály sv. Víta.[6] [10] Tuto, v tehdejších dobách snad nejvýznamnější funkci v pražském hudebním životě zastával až do své smrti. Protože jeho předchůdce ve funkci, kapelník a skladatel Jan František Novák (1697–1771) byl ještě naživu – penzionován byl ze zdravotních důvodů – a Novákova penze odčerpávala z Brixiho platu mandatorně 100 zlatých ročně, Brixi rozdíl dorovnával účinkováním v kostele benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Pro toto místo vznikly proslulé Brixiho koncerty pro varhany a orchestr.[5][6] S touto významnou funkcí byla spojena řada povinností. Pro různé církevní obřady a slavnosti psal nové skladby, dohlížel na členy chrámového sboru a vyučoval je hudbě.

Ve volných chvílích navštěvoval benediktinský klášter v Břevnově a opatu Bedřichu Grundmannovi v roce 1765 věnoval slavnostní kantátu Corona dignitatis senectus k padesátému výročí řádových slibů.[9] [11]Po dlouhá léta udržoval přátelské styky s členy kanonie Křížovníků s červeným srdcem na Starém Městě, pro které napsal k různým slavnostem a výročím řadu skladeb. V roce 1767 složil na oslavu probošta operetu Ad sanctam crucem majorem triplicis crucis praepositus .[12] [13]

Brixiho umělecký věhlas pronikl velmi brzy i do zahraničí. V Polsku, Rakousku i na západě Německa patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejhranějším autorům chrámové hudby. Mnichovští jezuité od něho několik let objednávali hudbu k duchovním dramatům. 167 jeho děl je dodnes v opisech zachováno v klášteře cisterciáků v Ottobeurenu.[5][8]

Na rozdíl od mnoha českých hudebníků a skladatelů té doby Brixi nikdy neopustil Čechy. Téměř celý život prožil v Praze, v posledních letech bydlel v dnešní Thunovské ulici na Malé Straně. Nebyl ženatý a neměl děti. Zemřel poměrně mlád, patrně na tuberkulózu v Nemocnici u milosrdných bratří na Františku. Jeho ostatky spočinuly na nemocničním hřbitově u kostela sv. Šimona a Judy. [14] [5][6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli žil ještě v době baroka, jeho hudba je předzvěstí hudebního klasicismu – v jeho skladbách se objevují nové prvky: projasněnost výrazu, svěží rytmické cítění a promyšlenost stavby, tedy postupy typické pro klasicistní hudbu. V tom také tkví jeho největší objevitelský přínos a význam. Brixi hojně uplatňoval synkopy a trioly a stálým kombinováním nejrůznějších rytmických útvarů, nepravidelnostmi a přesahy se vyhýbal jednotvárnosti, do které upadalo mnoho jeho současníků. Ty převyšoval i složitější harmonií a pestrostí formálního členění. Jako jeden z prvních v Čechách ovládl umění kontrapunktu a patřilo mu v tomto směru první místo. Jeho umění polyfonie dokazují skladby Vesperae de Confessore z C (VI D 94) nebo Missa quadramesimalis in a minore (III F 38), z drobných prací pak moteto Scapulis suis (III F 63).[15]

Jeho skladby jsou plny vnitřního napětí, které jim dodával důrazem na hudební výraz skladby, což v té době rozhodně nebylo běžné. Vytvořil si vlastní individuální styl, charakterizovaný živým rytmem a často neobvyklou melodií, v níž byly patrné stopy lidové hudby. [16] Jedna část jeho díla, především velké chrámové skladby jako dvouvěté mše, se vyznačuje okázalostí, vášnivými rytmy, patetickým a dramatickým projevem. Drobnější skladby jsou klidnější, prosté až intimní, s poetickým vyzněním. Nové pojetí dal také svým skladbám vánočním, které oživil svěžími rytmy a motivy lidových koled. Příkladem jsou skladby Resurrexit, Dona nebo Missa pastoralis (in D, III F 48).[17] Brixi byl jedním z prvních skladatelů v Čechách, kteří psali tehdy módní árie. Většinou jsou podle vzoru neapolské opery, pro sopránový hlas s doprovodem smyčcových nástrojů a varhan.[18]

Patřil mezi nejoblíbenější skladatele v Čechách, jeho hudba byla srozumitelná i lidovým vrstvám. [19] Specifickou oblastí Brixiho tvorby jsou litanie na české texty, které se v církevní hudbě té doby objevovaly velmi zřídka. Patří sem Litanie o sv. Janu Nepomuckém, která vznikla v posledních letech skladatelova života.[20]

Brixi za svůj život zkomponoval více než 400 skladeb. Jedná se převážně o církevní hudbu (přes sto mší a dalších téměř 300 skladeb včetně oratorií, smutečních mší, litanií, varhanních skladeb, koncertů ad.). Při velkém množství skladeb je jejich úroveň rozdílná. Dobovým úkazem je nadměrná šíře a délka řady skladeb.

Psal i světské skladby komorní i symfonické, z nichž se však dochovaly jen zlomky. Světské a nástrojové skladby Brixiho tvoří 5 koncertů pro varhany nebo klavicembalo s doprovodem orchestru, pravděpodobně 2 flétnové koncerty, 1 koncert pro dvě flétny s doprovodem orchestru, 3 symfonie (např. Bitevní Sinfonie, Sinfonia in D), několik partit pro dechové nástroje, skladby pro klavicembalo (suita z r. 1758, programní skladba La Bataille, 1757), preludia, fugy a partity pro varhany.[3]

Svůj smysl pro humor přenesl do žertovné čtyřhlasé vokální fugy s názvem Das Katzengeschrey, ve které napodoboval kočičí hlasy. Je také autorem hudby k burleskám Bernardon die Gouvernante (Bernardon guvernantkou) o opilé guvernantce a Der Prahler ohne Geld (Náfuka bez peněz), inscenovaným po­prvé v pražském Divadle v Kotcích na počátku šedesátých let 18. stol.[12] Složil dvě komické opery s latinskými texty, které byly určeny pro školní představení: Erat unum cantor bonus (parodie dobových způsobů výuky zpěvu) a Luridi Scholares (ukázka nevhodné metody výuky žáků).[8][21]

Jeho díla lze nalézt téměř v každé chrámové či zámecké sbírce historických hudebnin v České republice a nachází se i v mnoha zahraničních fondech. Dochovala se většinou jen v opisech. Jediná partitura psaná vlastní rukou je mše k Panně Marii mladoboleslavské z roku 1771.[6]

Nejvýznamnější skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Missa integra d moll
  • Opus patheticum de septem doloribus Beatae Mariae Virginis
  • Concerto in D major
  • Judas IscariothesOratorium pro die sacro Parasceves
  • Missa solemnis D dur – mše pro sóla, sbor, orchestr a varhany
  • Litanie de seto Benedieto
  • Confiteor Tibi Domine
  • Sinfonia in D
  • Bitevní sinfonie
  • Fuga in A minor
  • Pastoral in C major
  • Preludium C Dur
  • Regina coeli
  • Corona stellarum duodecim Beatae Mariae Virginis (obnovená premiéra 8.10.2011 v kostele na Karlově, Praha 2 – sbor Fénix)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. KAMPER, Otakar. Fr.X.Brixy - K dějinám českého baroka hudebního. Praha: Mojmír Urbánek, 1926. (Knihovna Dalibora). str. 11, 41 - Dostupné online. S. 42. Dále jen Kamper. 
  3. a b ČANČÍKOVÁ, Marie. František Xaver Brixi - Kyrie et Gloria in G [online]. Praha: UK, pedagogická fakulta, katedra hudební výchovy, 2008 [cit. 2020-11-10]. Diplomová práce. [18. století František Xaver Brixi - Univerzita Karlovais.cuni.cz › webapps › zzp › download Dostupné online]. 
  4. HANUŠ, Radek. František Xaver Brixi: Fundamento pro organo. , 2011 [cit. 2020-11-09]. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta. Vedoucí práce Barbara Maria Willi. Dostupné online.
  5. a b c d e TRUNDOVÁ, Eva. František Xaver Brixi: Missa S[ancti] Benedicti Abb[atis] (Kyrie, Gloria). Edice a analýza [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2018 [cit. 2020-11-10]. S. 4-10. Bakalářská práce. [František Xaver Brixi: Missa S[ancti] Benedicti Abb[atis] (Kyrie, Gloria). Edice a analýza Dostupné online]. 
  6. a b c d e f CODR, Milan; ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum-INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola František Xaver Brixi, s. 84-97. 
  7. Kamper, str. 47
  8. a b c LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Jan Řehounek: František Xaver Brixi – 280. výročí narození. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b Brixi, František Xaver – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  10. Kamper, str. 49
  11. Kamper, str. 50
  12. a b Brixi, František Xaver – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  13. Kamper, str. 51
  14. Kamper, str. 120
  15. Kamper, str. 98
  16. Kamper, str. 56
  17. Kamper, str. 83
  18. Kamper, str. 92
  19. CODR, Milan; ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum-INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola František Xaver Brixi, s. 84-97. 
  20. Kamper, str. 100
  21. Kamper, str.107– 112

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAMPER, Otakar. Fr. X. Brixy – K dějinám českého baroka hudebního, (Knihovna Dalibora, svazek 13). Praha: Mojmír Urbánek, 1926. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 73. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 181–182. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]