Bohuslav Matěj Černohorský

Bohuslav Matěj Černohorský
	Fiktivní portrét Bohuslava Matěje Černohorského
Narození	16. února 1684; Nymburk; České království
Úmrtí	1. července 1742 (ve věku 58 let) nebo 14. února 1742 (ve věku 57 let); Štýrský Hradec; Habsburská monarchie
Povolání	varhaník, hudební skladatel, pedagog a katolický kněz
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Matěj Černohorský (16. února 1684, Nymburk^[1] – 14./15. února nebo 1. července 1742, Štýrský Hradec^[2]) byl český hudební skladatel, minoritský kněz, varhaník a hudební pedagog, reprezentující období kulminace české barokní hudby.

Život

Narodil se 16. února roku 1684 v Nymburce. Základní hudební vzdělání získal společně s bratrem Václavem od otce Samuela. Své praktické a teoretické hudební znalosti si prohloubil během studií filozofie a teologie v jezuitském semináři na pražské univerzitě. Krátce po získání titulu bakaláře, 28. ledna 1703 vstoupil do františkánského řádu a nějaký čas působil v minoritském konventu u svatého Jakuba na Starém Městě v Praze. V roce 1708 byl vysvěcen na kněze.

Po neúspěšných žádostech o umožnění studia hudby oslovil přímo generála minoritského řádu v Itálii, který se studiem souhlasil. Proto roku 1710 Černohorský odešel do Říma, kde jej vrchní představený řádu jmenoval hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka v Assisi. Poněvadž odešel bez souhlasu svých pražských nadřízených, byl potrestán deseti lety vyhnanství.

Černohorský později také působil jako regenschori v bazilice svatého Antonína v Padově, kde získal doktorský titul. Zde mezi jeho žáky patřili slavný houslista Giuseppe Tartini, který se ve zdech kláštera ukrýval před hněvem kardinála Giorgia Cornara, s jehož neteří se tajně oženil. Pod uměleckým vedením padre Černohorského zkomponoval svou slavnou sonátu g moll známou jako "Ďáblův trylek" (Il Trillo del Diavolo). Během svého života působil jako hudebník také v dalších italských městech, např. ve Florencii, Boloni, Neapoli, Benátkách i v Římě.

V roce 1720 se vrátil do Prahy, kde pokračoval ve své skladatelské a pedagogické činnosti a zde byl např. učitelem dalšího významného českého skladatele Františka Ignáce Tůmy.

Od roku 1731 působil opět v Padově, na sklonku roku 1741 se pro zhoršující se zdravotní stav rozhodl vrátit se do Čech, během své cesty však onemocněl a zemřel v únoru nebo červenci roku 1742 ve Štýrském Hradci.

Hudební činnost

Svými hudebními postupy se stal jedním z předchůdců období hudebního klasicismu. Vrcholná úroveň polyfonie, svébytné pojetí melodiky a rytmiky a pedagogická činnost a celkový vliv jeho díla na další generace skladatelů z něj činí ojedinělou osobnost vrcholného období českého hudebního baroka. V italském prostředí měl přezdívku "Padre boemo", někdy se mu přezdívá „český Bach.“^[3]

Své zkušenosti z návštěvy minoritského kláštera Sacro Convento v Assisi pravděpodobně zužitkoval v druhé verzi svého nejlepšího díla, velikonoční dvousborové antifony Regina coeli (Raduj se, nebes královno). Tato skladba pro soprán, violoncello a varhany má formu koncertantní kantáty. V assiském konventu se chová autograf Regina Coeli (skladba složena v roce 1712), v níž dosáhl mistrovství polyfonní sazby.

K dalším vrcholným skladbám Černohorského a české polyfonie vůbec se řadí offertorium Laudetur Jesus Christus pro soprán, alt, tenor a bas s doprovodem houslí, violy, trubek a varhan. Dvě jeho mše dokazují jeho velkou potenci ve skladbě cyklických hudebních forem.

Jinak se ovšem z jeho děl mnoho nezachovalo. Kromě vokální tvorby napsal Černohorský několik hudebně velmi cenných varhanních skladeb. Upoutává v nich zpěvná melodika a opět dokonalá polyfonie, která reprezentuje vrchol této hudební formy v Čechách. Četné záznamy skladatelových prací podlehly za dosud neobjasněných okolností zkáze, avšak i z torza díla se on sám jeví jako ojedinělá skladatelská osobnost období českého hudebního baroka.

Kromě Giuseppa Tartiniho mezi žáky Bohuslava Matěje Černohorského v Itálii patřil také věhlasný padre Martini.

Nejvýznamnější skladby

Regina coeli – koncertní kantáta pro 2 sbory a varhany (1712). Po roce 1720 přepracováno pro soprán, violoncello a varhany. Toto dílo patří mezi jeho nejkrásnější a nejčastěji prováděné skladby.
Quare Domine irasceris – ofertorium pro čtyřhlasý sbor, orchestr a varhany
Offertorium pro omni tempore
Quem lapidaverunt judiae orantem
Vesperae minus solennes (a 8 vocibus) – pro sbor, orchestr a varhany (před rokem 1710)
Litanie Lauretanae de Beatae Virginis Maria Victoriosa – pro čtyřhlasý sbor, orchestr a varhany (kolem roku 1720)
Fugue in A minor con sogetto cromatico pro varhany
Toccata C dur pro varhany
Concerto in C pro varhany
Fugy: F-dur, d-moll, D-dur, gis-moll, c-moll, a-moll pro varhany
Laudetur Jesus Christus – ofertorium pro čtyřhlasý sbor, orchestr a varhany (1729)

Odkazy

Literatura

Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 67.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 12–13.

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Datum úmrtí se v různých pramenech liší: [1] Archivováno 29. 10. 2020 na Wayback Machine. a [2] udávají 14. nebo 15. únor 1742. [3] Archivováno 13. 2. 2021 na Wayback Machine. a [4] udávají 1. července 1742.
↑ https://dvojka.rozhlas.cz/591-schuzka-magister-musicae-aneb-padre-boemo-cili-cesky-bach-7940167, navštíveno 20. září 2019.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuslav Matěj Černohorský na Wikimedia Commons

Volně přístupné partitury děl od Bohuslava Matěje Černohorského v projektu IMSLP

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Matěj Černohorský
(anglicky) Bohuslav Matěj Černohorský na stránkách Calendar Of Composers
Černohorský ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] Datum úmrtí se v různých pramenech liší: [1] Archivováno 29. 10. 2020 na Wayback Machine. a [2] udávají 14. nebo 15. únor 1742. [3] Archivováno 13. 2. 2021 na Wayback Machine. a [4] udávají 1. července 1742.

[3] ttps://dvojka.rozhlas.cz/591-schuzka-magister-musicae-aneb-padre-boemo-cili-cesky-bach-7940167, navštíveno 20. září 2019.

[1]

[2]

[3]