Jan Macháček

Z Wikipedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o novináři. Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Macháček (rozcestník).
Jan Macháček
Narození 2. června 1965 (53 let)
Praha
Československo Československo
Povolání spisovatel, novinář a hudebník
Témata Reflex a The Plastic People of the Universe
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky (2009)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Macháček (* 2. června 1965[1] Praha) je český novinář, hudebník a bývalý disident signatář Charty 77.[2] Jako novinář působil mj. v týdeníku Respekt a Hospodářských novinách, od roku 2015 píše pro Lidové noviny jako komentátor a analytik politicko-ekonomického dění[3]. Je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost hnutí ANO 2011. Jako hudebník je nejvíce známý jako kytarista skupiny Garáž.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1983 vystudoval gymnázium v Radotíně. Studium na VŠE nedokončil.

Hudební dráha[editovat | editovat zdroj]

V letech 1983 až 1986 byl členem hudební skupiny The Plastic People of the Universe a od roku 1985 působí jako kytarista skupiny Garáž. Působí též v kapele Velvet Underground Revival Band.

Jan Macháček na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla (2012).

Novinářská dráha[editovat | editovat zdroj]

Spoluzaložil týdeník Respekt, kde působil v letech 1989 až 2002, nejdříve jako redaktor, v roce 2000 jako zástupce šéfredaktora.[4][5] Zabýval se ekonomickou tematikou, především pak procesem privatizace.[5] V roce 1998 získal stipendium na University of Michigan.

Psal komentáře pro Prague Business Journal, krátce působil jako komentátor deníku MF DNES a poté v letech 2002 až 2008 jako komentátor deníku Hospodářské noviny.[4] Do roku 2015 psal pravidelné glosy pro portály Ihned.cz a Respekt.cz a pro Ihned.cz redigoval rubriku Macháčkova výměna – diskusi ekonoma, bankéře a publicisty, se kterými diskutoval aktuální ekonomická témata.[6] Své komentáře pro Respekt z let 2008–2009 vydal v roce 2009 knižně pod názvem Mistři světa amoleta.[5] V lednu 2015 odešel do Lidových novin.[7]

Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[8][9]

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Do ledna 2015 působil jako předseda správní rady Knihovny Václava Havla.[5] Působil též jako předseda správní rady Transparency International.[5] V únoru 2015 se stal předsedou správní rady think-tanku Institut pro politiku a společnost.[10] Think-tank založilo v roce 2014 hnutí ANO 2011 jako svoji ideologickou a programovou základnu, s cílem debatovat o českých národních zájmech a vychovávat nové politiky hnutí.[11]

Dne 30. dubna 2015 oznámila odcházející redaktorka Lidových novin Kateřina Šafaříková, že Macháček působí zároveň jako novinář i zahraničněpolitický konzultant Andreje Babiše, předsedy ANO 2011. Spojení rolí novináře a spolutvůrce politiky je podle Šafaříkové nepřijatelné.[12]

Kritika a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Kritika Slobody a Solidarity[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 ostře kritizoval[13][14][15] slovenskou stranu Sloboda a Solidarita, jejíž poslanci hlasovali proti účasti Slovenska v Evropském nástroji finanční stability (tzv. Euroval), které vláda Ivety Radičové s spojila s hlasováním o důvěře (vláda díky tomu padla).[16] Macháček mimo jiné nazval Slobodu a Solidaritu "militantní částí slovenské koalice"[14] a "sektou" a uvedl, že "Na seznam „nebezpečných ideologií“ bych zahrnul i ultraliberalismus či libertariánství [...] Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách „jehovistické“ příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. Tito dogmatici, kterým vždy do sebe vše perfektně zapadá, otravují a kazí politické ovzduší i v Americe, kde ovládají fanatickou Tea Party".[13] Dále ocenil "rozumný a zodpovědný" přístup bývalého slovenského premiéra Fica k Eurozóně.[13] Za tyto postoje byl Macháček kritizován.[17][18][19] Například podle politologa Alexandra Tomského Macháček "podlehl amoku", jeho komentáře v této záležitosti jsou "nepříčetné nadávky" a, dle Tomského, "tady snad mohla zasáhnout šéfredaktorská cenzura".[18]

Debata v Českém rozhlase[editovat | editovat zdroj]

Jan Macháček v roce 2018

15. listopadu 2017 se spolu s Monikou MacDonagh-Pajerovou, Jefimem Fištejnem a Igorem Chaunem zúčastnil debaty na stanici Český rozhlas Plus věnované blížícímu se výročí Sametové revoluce. MacDonagh-Pajerová se s poukazem na jeho předlistopadové aktivity kriticky vyjadřovala k práci Jana Macháčka v institucích spojených s Andrejem Babišem. Macháček poté ještě před koncem vysílání odešel ze studia. MacDonagh-Pajerovou údajně označil velmi vulgárním výrazem.[20] Moderátor pořadu Petr Schwarz uvádí, že Macháček „něco odsekl ve dveřích“.[20] Český rozhlas vydal v reakci stanovisko, že „paní Pajerová od počátku diskuze nerespektovala pravidla určená moderátorem a zcela ignorovala téma pořadu“. Dále uvedl, že nahrávka vysílání invektivy neobsahuje a že „žádná urážlivá slova nezazněla“.[21] Podle Pajerové Jefim Fištejn celý incident a následné nervozní chování zaměstnanců rozhlasu okomentoval slovy: „Takhle začíná normalizace.[22] Igor Chaun vulgarity potvrdil, ale slova prý nepadla jako otevřená nadávka; Monika Pajerová celou záležitost dramatizovala a bavila se jí. Chaun dodal, že je nepřijatelné, „aby byl host veřejnoprávní instituce kádrován jiným hostem za to, co dělá“.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodné číslo na justice.cz[nedostupný zdroj] – Knihovna Václava Havla, o.p.s., IČ 27169413; člen správní rady dle http://www.vaclavhavel-library.org/cs/o-nas/kdo-jsme/spravni-rada
  2. Seznam signatářů Charty 77
  3. http://www.lidovky.cz/novinar.aspx?idnov=3438
  4. 4,0 4,1 Životopis na janmachacek.webgarden.cz
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 Profil Jana Macháčka na Respekt.cz
  6. Macháčkova výměna na Ihned.cz
  7. Lidové noviny. Do LN přichází přední český komentátor a analytik Jan Macháček. Lidovky.cz [online]. 2015-01-30 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  8. Novinářské ceny získali Macháček, Šustrová a Kosatík. Aktuálně.cz. 2010-02-04. Dostupné online [cit. 2018-09-24]. (česky) 
  9. Cena Ferdinanda Peroutky – laudacio „O Janu Macháčkovi“
  10. Tisková zpráva Institutu pro politiku a společnost, 5. března 2015, dostupné online.
  11. Hnutí ANO má svůj think-tank, ve správní radě Babiš, Krnáčová i Telička. Česká televize [online]. 2014-10-23 [cit. 2015-03-06]. Dostupné online. 
  12. AUST, Ondřej. Z LN odcházejí Eliášová a Šafaříková, ta kvůli Macháčkovi. Médiář. 2015-04-30. Dostupné online [cit. 2018-09-24]. 
  13. 13,0 13,1 13,2 MACHÁČEK, Jan. Slovensko, euro a fundamentalismus. Respekt [online]. 12. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. ISSN 1801-1446. 
  14. 14,0 14,1 MACHÁČEK, Jan. Libertariáni jsou jedním z největších nebezpečí světa. Radiožurnál [online]. 11. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  15. MACHÁČEK, Jan. Co je a není fundamentalismus. Respekt [online]. 18. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. ISSN 1801-1446. 
  16. Euroval zničil slovenskou vládu. Premiérka Radičová končí. iHNed.cz [online]. 2011-10-11 [cit. 2011-10-14]. Dostupné online. 
  17. NUMERATO, Marek. Pro jaký svět jsou libertariáni nebezpeční?. blog iDnes.cz [online]. 12. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  18. 18,0 18,1 TOMSKÝ, Alexander. MÉDIA: Cizí slovo fundamentalismus. Neviditelný pes [online]. 24. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. ISSN 1212-673X. 
  19. POLANECKÝ, Jan. Ekonomický "expert" Macháček z Respektu se mýlí ve všech bodech. ePortál [online]. 20. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  20. 20,0 20,1 Macháček v ČRo napadl Pajerovou: Ty p… zatracená. Echo24 [online]. 2017-11-17 [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  21. Reakce Českého rozhlasu na lživý článek zveřejněný na serveru forum24.cz. www.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2017-11-21 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 
  22. HOVORKOVÁ, Johana. V Českém rozhlase vládne normalizační strach, říká Pajerová, kterou urážel Babišův novinář [online]. Forum 24, 2017-11-22 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 
  23. CHAUN, Igor. Ty pí*o jedna zasr… Je Monika Pajerová doživotní majitelkou „studentské pravdy“?. Reflex.cz [online]. 2017-11-22 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]