Přeskočit na obsah

Jan Macháček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o novináři. Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Macháček (rozcestník).
Jan Macháček
Narození2. června 1965 (59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, novinář a hudebník
TémataReflex a The Plastic People of the Universe
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (2009)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Macháček (* 2. června 1965[1] Praha) je český novinář, hudebník a bývalý disident, signatář Charty 77.[2] Jako novinář působil mj. v týdeníku Respekt a Hospodářských novinách, od roku 2015 píše pro Lidové noviny jako komentátor a analytik politicko-ekonomického dění.[3] V letech 2015 až 2024 byl předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost hnutí ANO 2011. Jako hudebník je nejvíce známý jako kytarista skupiny Garage.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1983 vystudoval gymnázium v Radotíně. Studium na VŠE nedokončil. Na přelomu 70. a 80. let byl členem oddílu vodních turistů (tzv. Pětka) a měl v něm přezdívku Musala.

Hudební dráha[editovat | editovat zdroj]

Jan Macháček na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla (2012)

V letech 1983 až 1986 byl členem hudební skupiny The Plastic People of the Universe a od roku 1985 působí jako kytarista skupiny Garage. Působí též v kapele Velvet Underground Revival Band.

Novinářská dráha[editovat | editovat zdroj]

Spoluzaložil týdeník Respekt, kde působil v letech 1989 až 2002, nejdříve jako redaktor, v roce 2000 jako zástupce šéfredaktora.[4][5] Zabýval se ekonomickou tematikou, především pak procesem privatizace.[5] V roce 1998 získal stipendium na University of Michigan.

Psal komentáře pro Prague Business Journal, krátce působil jako komentátor deníku MF DNES a poté v letech 2002 až 2008 jako komentátor deníku Hospodářské noviny.[4] Do roku 2015 psal pravidelné glosy pro portály Ihned.cz a Respekt.cz a pro Ihned.cz redigoval rubriku Macháčkova výměna – diskusi ekonoma, bankéře a publicisty, se kterými diskutoval aktuální ekonomická témata.[6] Své komentáře pro Respekt z let 2008–2009 vydal v roce 2009 knižně pod názvem Mistři světa amoleta.[5] V lednu 2015 odešel do Lidových novin.[7]

Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[8][9]

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Vedle novinářské dráhy působil i jako ekonom knižních nakladatelství Československý spisovatel, Mladá fronta a Paseka.[10]

Do ledna 2015 působil jako předseda správní rady Knihovny Václava Havla.[5] Působil též jako předseda správní rady Transparency International.[5] V únoru 2015 se stal předsedou správní rady think-tanku Institut pro politiku a společnost.[11] Think-tank založilo v roce 2014 hnutí ANO 2011 jako svoji ideologickou a programovou základnu, s cílem debatovat o českých národních zájmech a vychovávat nové politiky hnutí.[12]

Dne 30. dubna 2015 oznámila odcházející redaktorka Lidových novin Kateřina Šafaříková, že Macháček působí zároveň jako novinář i zahraničněpolitický konzultant Andreje Babiše, tehdejšího ministra financí. Spojení rolí novináře a spolutvůrce politiky je podle Šafaříkové nepřijatelné.[13]

Ke konci července 2024 se rozhodl rezignovat na místo předsedy správní rady Institutu pro politiku a společnost. Za jeho odchodem stojí pravděpodobně založení nové evropské frakce Patrioti pro Evropu.[14]

Kritika a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Kritika Slobody a Solidarity[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 ostře kritizoval[15][16][17] slovenskou stranu Sloboda a Solidarita, jejíž poslanci hlasovali proti účasti Slovenska v Evropském nástroji finanční stability (tzv. Euroval), které vláda Ivety Radičové spojila s hlasováním o důvěře (vláda kvůli tomu padla).[18] Macháček mimo jiné nazval Slobodu a Solidaritu „militantní částí slovenské koalice“[16] a „sektou" a uvedl, že Na seznam ‚nebezpečných ideologií‘ bych zahrnul i ultraliberalismus či libertariánství [...] Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách jehovistické příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. Tito dogmatici, kterým vždy do sebe vše perfektně zapadá, otravují a kazí politické ovzduší i v Americe, kde ovládají fanatickou Tea Party“.[15] Dále ocenil „rozumný a zodpovědný“ přístup bývalého slovenského premiéra Fica k Eurozóně.[15] Za tyto postoje byl Macháček kritizován.[19][20][21] Například podle politologa Alexandra Tomského Macháček „podlehl amoku“, jeho komentáře v této záležitosti jsou „nepříčetné nadávky“ a, dle Tomského, „tady snad mohla zasáhnout šéfredaktorská cenzura“.[20]

Debata v Českém rozhlase[editovat | editovat zdroj]

Jan Macháček v roce 2018

15. listopadu 2017 se spolu s Monikou MacDonagh-Pajerovou, Jefimem Fištejnem a Igorem Chaunem zúčastnil debaty na stanici Český rozhlas Plus věnované blížícímu se výročí Sametové revoluce. MacDonagh-Pajerová se s poukazem na jeho předlistopadové aktivity kriticky vyjadřovala k práci Jana Macháčka v institucích spojených s Andrejem Babišem. Macháček poté ještě před koncem vysílání odešel ze studia. MacDonagh-Pajerovou údajně označil velmi vulgárním výrazem.[22] Moderátor pořadu Petr Schwarz uvádí, že Macháček „něco odsekl ve dveřích“.[22] Český rozhlas vydal v reakci stanovisko, že „paní Pajerová od počátku diskuze nerespektovala pravidla určená moderátorem a zcela ignorovala téma pořadu“. Dále uvedl, že nahrávka vysílání invektivy neobsahuje a že „žádná urážlivá slova nezazněla“.[23] Podle Pajerové Jefim Fištejn celý incident a následné nervozní chování zaměstnanců rozhlasu okomentoval slovy: „Takhle začíná normalizace.[24] Igor Chaun vulgarity potvrdil, ale slova prý nepadla jako otevřená nadávka.[25]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodné číslo na justice.cz Archivováno 27. 5. 2007 na Wayback Machine. – Knihovna Václava Havla, o.p.s., IČ 27169413; člen správní rady dle http://www.vaclavhavel-library.org/cs/o-nas/kdo-jsme/spravni-rada
  2. Seznam signatářů Charty 77
  3. http://www.lidovky.cz/novinar.aspx?idnov=3438
  4. a b Životopis na janmachacek.webgarden.cz. janmachacek.webgarden.cz [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-11. 
  5. a b c d e Profil Jana Macháčka na Respekt.cz
  6. Macháčkova výměna Archivováno 6. 3. 2014 na Wayback Machine. na iHNed.cz
  7. Lidové noviny. Do LN přichází přední český komentátor a analytik Jan Macháček. Lidovky.cz [online]. 2015-01-30 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  8. Novinářské ceny získali Macháček, Šustrová a Kosatík. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-02-04 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. 
  9. Cena Ferdinanda Peroutky – laudacio „O Janu Macháčkovi“. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2010-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 
  10. Začátek byl senzační, to byla samá stávka.. Babylon [online]. 2009-11-30 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  11. Tisková zpráva Institutu pro politiku a společnost, 5. března 2015, dostupné online.
  12. Hnutí ANO má svůj think-tank, ve správní radě Babiš, Krnáčová i Telička. Česká televize [online]. 2014-10-23 [cit. 2015-03-06]. Dostupné online. 
  13. AUST, Ondřej. Z LN odcházejí Eliášová a Šafaříková, ta kvůli Macháčkovi. Médiář [online]. 2015-04-30 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. 
  14. Macháček ukončil spolupráci s ANO. Odchází z Institutu pro politiku a společnost. Seznam Zprávy.cz [online]. 2024-07-11 [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. 
  15. a b c MACHÁČEK, Jan. Slovensko, euro a fundamentalismus. Respekt [online]. 12. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. ISSN 1801-1446. 
  16. a b MACHÁČEK, Jan. Libertariáni jsou jedním z největších nebezpečí světa. Radiožurnál [online]. 11. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. MACHÁČEK, Jan. Co je a není fundamentalismus. Respekt [online]. 18. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. ISSN 1801-1446. 
  18. Euroval zničil slovenskou vládu. Premiérka Radičová končí. iHNed.cz [online]. 2011-10-11 [cit. 2011-10-14]. Dostupné online. 
  19. NUMERATO, Marek. Pro jaký svět jsou libertariáni nebezpeční?. blog iDnes.cz [online]. 12. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  20. a b TOMSKÝ, Alexander. MÉDIA: Cizí slovo fundamentalismus. Neviditelný pes [online]. 24. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. ISSN 1212-673X. 
  21. POLANECKÝ, Jan. Ekonomický "expert" Macháček z Respektu se mýlí ve všech bodech. ePortál [online]. 20. října 2011 [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  22. a b Macháček v ČRo napadl Pajerovou: Ty p… zatracená. Echo24 [online]. 2017-11-17 [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  23. Reakce Českého rozhlasu na lživý článek zveřejněný na serveru forum24.cz. www.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2017-11-21 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 
  24. HOVORKOVÁ, Johana. V Českém rozhlase vládne normalizační strach, říká Pajerová, kterou urážel Babišův novinář [online]. Forum 24, 2017-11-22 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 
  25. CHAUN, Igor. Ty pí*o jedna zasr… Je Monika Pajerová doživotní majitelkou „studentské pravdy“?. Reflex.cz [online]. 2017-11-22 [cit. 2017-11-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]