Jaroslav Bašta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bc. Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta v roce 2000
Jaroslav Bašta v roce 2000
Ministr bez portfeje ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 23. března 2000
Předseda vládyMiloš Zeman
PředchůdceVladimír Mlynář
NástupceKarel Březina
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
15. srpna 2005 – 11. října 2007
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 14. září 2000
3. velvyslanec ČR v Rusku
Ve funkci:
19. září 2000 – 2005
PředchůdceLuboš Dobrovský
NástupceMiroslav Kostelka
Velvyslanec ČR na Ukrajině
Ve funkci:
prosinec 2007 – březen 2010
PředchůdceKarel Štindl
NástupceIvan Počuch
3. předseda hnutí BOS
Ve funkci:
12. listopadu 2020 – 2021
PředchůdceVěstislav Křenek
1. místopředseda hnutí BOS
Ve funkci:
9. ledna 2020 – 27. června 2020
PředchůdceMiroslav Břeň
NástupceJosef Kvasnička
Místopředseda hnutí BOS
Ve funkci:
10. října 2019 – 9. ledna 2020
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
9. října 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (1994–2019)
BOS (2019–2021)
SPD (od 2021)
Nestraník
do EPza BOS (2019)

Narození15. května 1948 (73 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťDara Baštová
Dětisyn Jakub
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesediplomat, archeolog a politik
OceněníKrameriova cena (2018)
CommonsJaroslav Bašta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Bašta (* 15. květen 1948 Plzeň) je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000–2005 velvyslanec v Rusku a v letech 2007–2010 na Ukrajině. Od roku 2020 předsedal hnutí BOS. Byl lídr kandidátky pro volby do PS PČR v roce 2021 v Pardubickém kraji za SPD. V těchto volbách získal mandát poslance.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu (gymnázium) v Žatci[2] a poté v letech 1966–1967 pracoval v Elektroporcelánu Louny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen a v roce 1971 odsouzen na 2,5 roku. Byl ale propuštěn již v roce 1972. Až do roku 1988 pracoval u státního podniku Stavby silnic a železnic jako dělník a v letech 1988–1989 jako technik.[3][4]

V prosinci 1976 podepsal Chartu 77 a aktivně se podílel na práci v disentu.[3] V osmdesátých letech byl vědecky činný v archeologii, napsal přes 130 odborných článků a studií v prestižních československých i německých časopisech.[zdroj?]

Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie do funkce ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí.[3]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD (volební obvod Praha). Zasedal ve výboru pro obranu a bezpečnost jako jeho místopředseda a ve výboru organizačním. Byl rovněž předsedou komise pro kontrolu BIS. Mandát ve sněmovně obhájil ve volbách v roce 1998. V letech 1998–2000 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. Ve vládě měl na starostí také Akci Čisté ruce. Po odchodu z ministerské funkce zastával ještě po několik měsíců post člena sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost. Na poslanecký mandát rezignoval v září 2000.[5][6][7]

V letech 2000–2005 působil jako velvyslanec v Ruské federaci[3] a poté v období let 2005–2007 jako náměstek ministra zahraničních věcí.[4] Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Oficiálně odešel z velvyslanecké mise ze zdravotních důvodů. V době jeho působení na Ukrajině proběhla aféra okolo podvodů a úplatků při vydávání českých víz na Ukrajině. Baštu kvůli tomu v roce 2009 vyšetřovala česká protikorupční policie.[8]

Na začátku března 2019 vystoupil z ČSSD.[9] Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako lídr hnutí BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA (BOS), a to z pozice nestraníka, zvolen však nebyl.[10] Následně se stal členem hnutí BOS, v říjnu 2019 jeho místopředsedou a v lednu 2020 pak prvním místopředsedou. V listopadu 2020 byl zvolen předsedou hnutí BOS.[11]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 je lídrem hnutí SPD v Pardubickém kraji.[12]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý, jeho manželka Dara Baštová je archeoložka.[4] Měl nemanželského syna Jakuba, který nešťastnou náhodou zemřel.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Volby 2021 - Výsledky strany SPD. iDNES.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. Bc. Jaroslav Bašta (1948). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-08. 
  3. a b c d Jaroslav Bašta [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d Mám čisté ruce, řekl Bašta [online]. idnes.cz [cit. 2018-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  5. Jaroslav Bašta [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  6. Jaroslav Bašta [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  7. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 31.5. - 1.6.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  8. Aktuálně.cz. Po aféře s vízy končí velvyslanec Bašta. Důvod? Zdraví [online]. 2010-01-17. Dostupné online. 
  9. ČSSD vypadá jako krachující podnik. Pro koho pracují ti mladíci z vedení? Jaroslav Bašta odevzdává stranický průkaz a na závěr vydává nepěkné svědectví. Parlamentní Listy.cz [online]. 2019-03-01 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  10. ‚Musíme mít vliv na to, co nám unie bude diktovat.‘ Bývalý velvyslanec v Rusku Bašta kandiduje v eurovolbách. iROZHLAS.cz [online]. 2019-03-18 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  11. Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  12. Seznam lídrů – Volby do PS 2021 [online]. SPD [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]