Jaroslav Bašta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta v roce 2000
Jaroslav Bašta v roce 2000
Ministr bez portfeje ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 23. března 2000
Předseda vládyMiloš Zeman
PředchůdceVladimír Mlynář
NástupceKarel Březina
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
15. srpna 2005 – 11. října 2007
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
9. října 2021
Ve funkci:
1. června 1996 – 14. září 2000
3. velvyslanec ČR v Rusku
Ve funkci:
19. září 2000 – 2005
PředchůdceLuboš Dobrovský
NástupceMiroslav Kostelka
Velvyslanec ČR na Ukrajině
Ve funkci:
prosinec 2007 – březen 2010
PředchůdceKarel Štindl
NástupceIvan Počuch
3. předseda hnutí BOS
Ve funkci:
12. listopadu 2020 – 2021
PředchůdceVěstislav Křenek
NástupceMichal Havlíček
1. místopředseda hnutí BOS
Ve funkci:
9. ledna 2020 – 27. června 2020
PředchůdceMiroslav Břeň
NástupceJosef Kvasnička
Místopředseda hnutí BOS
Ve funkci:
10. října 2019 – 9. ledna 2020
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (1994–2019)
BOS (2019–2021)
SPD (od 2021)
Nestraník
do EPza BOS (2019)
Narození15. května 1948 (75 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťDara Baštová
Dětisyn Jakub
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesediplomat, archeolog a politik
OceněníKrameriova cena (2018)
PodpisJaroslav Bašta, podpis
Webová stránkawww.jaroslavbastaprezident.cz
CommonsJaroslav Bašta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Bašta (* 15. května 1948 Plzeň) je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident, politický vězeň[1] a signatář Charty 77.

Po sametové revoluci působil ve vedení tajných služeb a v lustrační komisi. V letech 1996–2000 byl poslancem za ČSSD, v roce 2021 byl znovu zvolen za SPD. V letech 1998–2000 byl ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. Mezi lety 2000 a 2010 působil jako český velvyslanec nejprve v Rusku a poté na Ukrajině. V letech 2019 až 2021 se angažoval v hnutí BOS.

V prezidentské volbě 2023 kandidoval jako stranický kandidát SPD. Se ziskem 4,45 % hlasů skončil na pátém místě.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu (gymnázium) v Žatci[3] a poté v letech 1966–1967 pracoval v Elektroporcelánu Louny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen a v roce 1971 odsouzen na 2,5 roku odnětí svobody. Byl ale propuštěn již v roce 1972. Až do roku 1988 pracoval u státního podniku Stavby silnic a železnic jako dělník a v letech 1988–1989 jako technik.[4][5]

V prosinci 1976 podepsal Chartu 77 a aktivně se podílel na práci v disentu.[4] V osmdesátých a devadesátých letech byl vědecky činný v archeologii, publikoval práce v tomto oboru.[6]

Je ženatý, jeho manželka Dara Baštová je archeoložka.[5] Měl nemanželského syna Jakuba, který nešťastnou náhodou zemřel.[5]

Na konci května 2023 přinesl server PrahaIN.cz informaci, že byl hospitalizován ve vážném stavu v jedné z pražských nemocnic a byl uveden do umělého spánku.[7][8] Stejný zdroj v polovině července 2023 informoval, že mu byla nasazena chemoterapeutická léčba, dýchá pomocí přístrojů a po provedených lékařských zákrocích již zřejmě nebude moci hovořit (pravděpodobně tak prodělal tracheotomii, kdy je průdušnice uměle vyústěna na povrch těla).[9]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 se zapojil do politického života. Krátce po sametové revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie do funkce ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí.[4]

Poslancem a ministrem bez portfeje[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD (volební obvod Praha). Zasedal ve výboru pro obranu a bezpečnost jako jeho místopředseda a ve výboru organizačním. Byl rovněž předsedou komise pro kontrolu BIS. Mandát ve sněmovně obhájil ve volbách v roce 1998. V letech 1998–2000 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. Ve vládě měl na starosti také Akci Čisté ruce. Po odchodu z ministerské funkce zastával ještě po několik měsíců post člena sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost. Na poslanecký mandát rezignoval v září 2000.[10][11][12]

Velvyslancem v Rusku a na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Bašta s Vladimirem Putinem při předání pověřovacích listin 9. listopadu 2000

V letech 2000–2005 působil jako velvyslanec v Ruské federaci[4] a poté v období let 2005–2007 jako náměstek ministra zahraničních věcí.[5] Následně byl v letech 2007–2010 českým velvyslancem na Ukrajině. Oficiálně odešel z velvyslanecké mise ze zdravotních důvodů. V době jeho působení na Ukrajině proběhla aféra okolo podvodů a úplatků při vydávání českých víz na Ukrajině. Baštu kvůli tomu v roce 2009 vyšetřovala česká protikorupční policie.[13]

Kandidatura do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Na začátku března 2019 vystoupil z ČSSD.[14] Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako lídr hnutí BOS (Bezpečnost, Odpovědnost, Solidarita), a to z pozice nestraníka, zvolen však nebyl.[15] Následně se stal členem hnutí BOS, v říjnu 2019 jeho místopředsedou a v lednu 2020 pak prvním místopředsedou. V listopadu 2020 byl zvolen předsedou hnutí BOS.[16]

Návrat do Poslanecké sněmovny PČR[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 byl lídrem hnutí SPD v Pardubickém kraji.[17] Získal 717 preferenčních hlasů, a stal se tak poslancem.[18]

Kandidatura na prezidenta ČR[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. září 2022 ho hnutí SPD představilo jako svého kandidáta na prezidenta ve volbě v roce 2023.[19] Ministerstvo vnitra jeho kandidaturu zaregistrovalo, když ji podepsalo 20 poslanců z řad SPD včetně Bašty samotného.[20][21][22]

Jeho kandidaturu podpořili např. předseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník, předsedkyně strany Trikolora Zuzana Majerová, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause Petr Hájek, mediální analytik Ladislav Jakl, ústavní právník Zdeněk Koudelka, bývalý armádní důstojník Marek Obrtel a předsedkyně strany Aliance národních sil Vladimíra Vítová.[23]

Volební průzkumy mu v prosinci 2022 přisuzovaly zisk přibližně 3 % hlasů.[24] V samotné volbě pak skončil se ziskem 248 375 hlasů (4,45 %) na pátém místě a do 2. kola voleb nepostoupil.[2][25] Do druhého kola volby pak Bašta žádného z kandidátů nepodpořil a již před vyhlášením výsledků prvního kola voleb uvedl, že pokud do druhého kola nepostoupí, k volbám přijde, ale do urny vhodí bílý lístek.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Bc. Jaroslav Bašta. Paměť národa [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Výsledek volby [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Bc. Jaroslav Bašta (1948). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-08. 
  4. ↑ a b c d Jaroslav Bašta [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Mám čisté ruce, řekl Bašta [online]. idnes.cz [cit. 2018-07-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Bašta, Jaroslav, 1948- - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jaroslav Bašta leží v kritickém stavu v nemocnici. PrahaIN.cz [online]. 2023-05-29 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ Poslanec Bašta je ve vážném stavu v nemocnici. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2023-05-30 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Jaroslav Bašta dýchá pomocí přístrojů. Stav mu nedovoluje mluvit. PrahaIN.cz [online]. 2023-07-19 [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jaroslav Bašta [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jaroslav Bašta [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 31.5. - 1.6.1996 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Po aféře s vízy končí velvyslanec Bašta. Důvod? Zdraví. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-01-17. Dostupné online. 
  14. ↑ ČSSD vypadá jako krachující podnik. Pro koho pracují ti mladíci z vedení? Jaroslav Bašta odevzdává stranický průkaz a na závěr vydává nepěkné svědectví. Parlamentní Listy.cz [online]. 2019-03-01 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ ‚Musíme mít vliv na to, co nám unie bude diktovat.‘ Bývalý velvyslanec v Rusku Bašta kandiduje v eurovolbách. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-03-18 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Seznam lídrů – Volby do PS 2021 [online]. SPD [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021, Jmenné seznamy, Všechny kraje, Strana: Svoboda a přímá demokracie (SPD), Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2021 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  19. ↑ KOPECKÝ, Josef. SPD chce na Hradě Jaroslava Baštu. Volby podle hnutí budou referendem o vládě. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-09-10 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  20. ↑ Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny (volba prezidenta republiky 2023). www.mvcr.cz [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ Devět uchazečů splnilo zákonné požadavky a může se ucházet o prezidentský úřad. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-11-25 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. 
  22. ↑ Bašta podepsal kandidátku sám sobě, bez toho by do voleb nemohl. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2022-11-16 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ MÁLEK, Albert. Celebrity jako lákadlo na voliče. Podívejte se, kdo koho podporuje. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2023-01-10 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  24. ↑ Prezident/ka 2023: Kdo podle průzkumů vyhraje volby. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-25-11 [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ Prezidentské volby 2023. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-01-14 [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  26. ↑ SPD přímo nepodpoří Babiše na Hrad. Možnost je i nevolit, naznačil Okamura. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2023-01-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vláda Miloše Zemana
Předseda vlády
Miloš Zeman (jmenován 17. července 1998, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
22. července 1998
Vladimír Špidla (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Pavel Mertlík (místopředseda vlády – demise 12. dubna 2001, finance – pověřen 21. července 1999 – demise 21. dubna 2001, ČSSD) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, předseda Legislativní rady vlády, ČSSD) • Egon Lánský (místopředseda vlády pro koordinaci resortů zahraničí, vnitra a obrany – demise 1. prosince 1999, ČSSD) • Jan Kavan (místopředseda vlády – pověřen 10. prosince 1999, zahraniční věci, ČSSD) • Miroslav Grégr (místopředseda vlády – pověřen 30. května 2001, průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Bašta (bez portfeje – demise 23. března 2000, ČSSD) • Jaromír Císař (místní rozvoj – odvolán 26. dubna 2000, ČSSD) • Ivan David (zdravotnictví – demise 9. prosince 1999, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Jan Fencl (zemědělství, ČSSD) • Václav Grulich (vnitro – demise 4. dubna 2000, ČSSD) • Miloš Kužvart (životní prostředí, ČSSD) • Antonín Peltrám (doprava a spoje – odvolán 26. dubna 2000, ČSSD) • Ivo Svoboda (finance – odvolán 20. července 1999, ČSSD) • Vladimír Vetchý (obrana – odvolán 4. května 2001, ČSSD) • Eduard Zeman (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD)
Členové jmenovaní později
1. srpna 1998
Otakar Motejl (spravedlnost – demise 16. října 2000, ČSSD)
9. února 2000
Bohumil Fišer (zdravotnictví, ČSSD)
23. března 2000
Karel Březina (bez portfeje, ČSSD)
5. dubna 2000
13. dubna 2000
Jiří Rusnok (finance, ČSSD)
26. dubna 2000
Petr Lachnit (místní rozvoj, ČSSD) • Jaromír Schling (doprava a spoje, ČSSD)
2. února 2001
Jaroslav Bureš (spravedlnost, ČSSD)
4. května 2001
Velvyslanci České republiky v Rusku
Rudolf Slánský (1993–1996) • Luboš Dobrovský (1996–2000) • Jaroslav Bašta (2000–2005) • Miroslav Kostelka (2005–2009) • Petr Kolář (2011–2012) • Vladimír Remek (2014–2018) • Vítězslav Pivoňka (od 2018)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Bašta&oldid=23179075“