Václav Grulich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Václav Grulich

4. ministr vnitra ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 4. dubna 2000
Předseda vlády Miloš Zeman
Předchůdce Cyril Svoboda
Nástupce Stanislav Gross

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 20. června 2002

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992[1]
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1954–1970)
ČSSD (od 1990)

Narození 8. května 1932 (85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Dagmar
Alma mater UJEP Brno
Profese pedagog a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Grulich (* 8. května 1932 Praha) je český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ČSSD a v letech 19982000 ministr vnitra za vlády Miloše Zemana.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z devíti sourozenců. V roce 1967 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně, obor pedagogika. Učil pak na základní škole a do roku 1969 působil jako krajský školní inspektor. V letech 1954-1970 byl členem KSČ. Po nástupu ostré fáze normalizace byl zbaven funkce inspektora a znemožněno mu bylo i pedagogické působení. Do roku 1990 byl pomocným dělníkem a automechanikem v podniku Zetor Brno. V 80. letech se angažoval v klubu reformních komunistů Obroda. Je ženatý, manželka Dagmar se k roku 1998 uváděla jako penzistka.[2]

Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Na jaře 1990 se Václav Grulich uvádí jako náměstek ředitele s.p. Zetor v Brně.[3] Do ČSSD vstoupil na podzim 1990. Byl předsedou jihomoravské ČSSD. Ve volbách v roce 1992 byl za ČSSD zvolen do České národní rady (volební obvod Jihomoravský kraj). Zasedal v zahraničním výboru.[4][5] Na konci roku 1992 se rovněž zmiňuje jako předseda poslaneckého klubu ČSSD v ČNR.[6]

V roce 1993 patřil mezi stoupence Miloše Zemana a jako jediný z místopředsedů zvolených toho roku na sjezdu sociální demokracie patřil jednoznačně do zemanovského křídla.[7] Původně přitom před sjezdem ohlásil záměr kandidovat na předsedu strany.[8] V letech 1993-1994 byl zároveň předsedou výkonné rady aliance Realistický blok, kterou dočasně utvořila ČSSD a některé další opoziční středolevé politické subjekty.[9]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní obhájil mandát ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. V letech 1996-1998 působil jako předseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.[10][11][12]

V červnu 1995 byl aktérem kauzy takzvané podsedické facky, kdy ho fyzicky napadl další významný sociálně demokratický politik Jozef Wagner. Důvodem mělo být to, že Grulich Wagnera urazil antisemitskou nadávkou.[13][14][15] Grulich pak přes dva týdny strávil v pracovní neschopnosti a stěžoval si na bolesti páteře.[16] V této době byl také jedním z vrcholných politiků ČSSD zapojených do kauzy využívání karet na pohonné hmoty od firmy Chemapol, které přitom ČSSD neuvedla ve svém účetnictví.[17]

Kromě poslaneckých a stranických postů zastával i vládní funkci. V období let 1998-2000 byl ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana. Pak ho nahradil Stanislav Gross.[18] Důvody svého odchodu z vlády sám Grulich označil za politické a již předtím potvrdil, že poradce Miloše Zemana Miroslav Šlouf má tendenci ovlivňovat personální rozhodnutí v Policii České republiky. Grulichova výměna byla součástí širší rekonstrukce vlády, kdy kabinet opustilo několik ministrů. Původně se v ČSSD uvažovalo o možnosti, že by Grulich výměnou za Grosse nastoupil na post místopředsedy sněmovny, ale to se nestalo.[19][20]

Ve sněmovních volbách roku 2002 již nekandidoval.[21] V roce 2002 se pak uvádí jako čestný předseda jihomoravské ČSSD.[22] V prosinci téhož roku byl zvolen předsedou městské organizace sociální demokracie v Brně. Jeho nástup měl překlenout složité období, kdy se brněnská organizace kvůli masivním účelovým náborům členů potýkala s těžkými frakčními spory.[23] Počátkem roku 2003 média uvedla, že Grulichovi měl Vladimír Špidla nabídnout kandidaturu na prezidenta za ČSSD.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. Zpráva ČTK: Grulich - ministr vnitra a jeden ze čtyř místopředsedů vlády, Datum vydání: 18.7.1998, Čas vydání: 15:32, ID: 19980709E00614.
  3. Zpráva ČTK: Manifestační stávka v Jihomoravském kraji, Datum vydání: 11.4.1990, Čas vydání:, ID: 040.
  4. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. Zpráva ČTK: Někteří poslanci ČSSD v ČNR možná pro transformaci do Senátu, Datum vydání: 15.12.1992, Čas vydání: 11:40, ID: 19921215D00425.
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1470. (česky)  
  8. Zpráva ČTK: Václav Grulich bude kandidovat na funkci předsedy ČSSD, Datum vydání: 27.2.1993, Čas vydání: 14:42, ID: 19930227C00699.
  9. Zpráva ČTK: ČSSD pozastavila svou účast v Realistickém bloku, Datum vydání: 6.6.1994, Čas vydání: 10:57, ID: 19940606D00425.
  10. Václav Grulich [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  11. Václav Grulich [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  12. Václav Grulich [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  13. Podsedická facka [online]. denikreferendum.cz, [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  14. Neonacista Tobiáš konečně končí u policie, kdy se k němu vyjádří domovská strana - KDU-ČSL? [online]. blisty.cz, [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  15. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1472. (česky)  
  16. Zpráva ČTK: Místopředseda ČSSD Grulich ukončil pracovní neschopnost, Datum vydání: 11.9.1995, Čas vydání: 12:05, ID: 19950911D01021.
  17. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1477. (česky)  
  18. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1476. (česky)  
  19. Zpráva ČTK: Ministr vnitra Grulich se rozhodl opustit svou funkci k 4. dubnu, Datum vydání: 31.3.2000, Čas vydání: 13:28, ID: 20000331F01171.
  20. Zpráva ČTK: Jméno Miroslava Šloufa je spojeno s řadou kontroverzních kauz, Datum vydání: 14.1.2008, Čas vydání: 14:20, ID: T200801140334801.
  21. Zpráva ČTK: Jihomoravskou kandidátku ČSSD povede místopředseda Škromach, Datum vydání: 1.12.2001, Čas vydání: 15:13, ID: 20011201E00894.
  22. Zpráva ČTK: Brněnská ČSSD byla zrušena, tři lidé vyškrtnuti z kandidátky, Datum vydání: 29.10.2002, Čas vydání: 14:31, ID: 20021029F01214.
  23. Zpráva ČTK: Brněnská ČSSD zvolila do svého čela exministra Václava Grulicha, Datum vydání: 21.12.2002, Čas vydání: 17:29, ID: 20021221E00869.
  24. Zpráva ČTK: Škromach: Teď je na řadě Zeman, má šanci porazit Klause, Datum vydání: 16.1.2003, Čas vydání: 10:57, ID: 20030116F00564.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]