Pavel Wonka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavel Wonka
Narození 23. ledna 1951
Vrchlabí
Úmrtí 24. dubna 1988 (ve věku 37 let)
Hradec Králové
Ocenění medaile Za zásluhy (2013)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Wonka (23. ledna 1953 Vrchlabí26. dubna 1988 Hradec Králové) byl český obhájce lidských práv a disident – je považován za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Věznění[editovat | editovat zdroj]

Byl potrestán vězením celkem třikrát, vždy v konfliktu s komunistickým režimem. Poprvé za kritiku nešvarů v zaměstnání a vládnoucí hierarchie dostal 14 měsíců (vězení Plzeň-Bory), podruhé šlo o kritiku volebního systému (21 měsíců, Minkovice, Bory, Bohnice), potřetí nedodržení podmínek tzv. ochranného dohledu (nepravomocný rozsudek 5 měsíců, při čekání na odvolání zemřel). Jedním z jeho trestných činů např. bylo to, že se pokusil roku 1986 kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát – což bylo teoreticky v naprostém souladu se zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí (za stejný čin byl odsouzen i jeho bratr Jiří). Potom byl ve vězení v Minkovicích surově bit, systematicky šikanován a týrán. Při totálním bezpráví, které ve věznicích panovalo, bylo jeho jedinou možnou obranou zahájení hladovky (tu s ním solidárně drželi i lidé z Amnesty Intl. a další). Po propuštění napsal řadu rozkladů svého a bratrova procesu a několik esejí s právní tematikou, ale také „Poselství propuštěného vězně Pavla Wonky Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě“.[1]

Do jeho posledního výkonu trestu ho odsoudila samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcela Horváthová na dobu pěti měsíců, i když byl ve vážném zdravotním stavu. Již před nástupem trestu začal držet protestní hladovku, odmítal vypovídat, přestal záměrně chodit. U soudu se však rozhovořil a dokonce si ve vozíku dal nohu přes nohu. [2] Zemřel v důsledku vyčerpání organismu po jím držené hladovce, resp. v důsledku zanedbání lékařské péče.[3] Paradoxem je to, že v té době měl již podanou žádost o vystěhování a ta mu měla být v rámci akce Asanace kladně vyřízena.[zdroj?]

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Jeho pohřbu ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo až 2000 lidí – mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Na Wonkově pohřbu mimo jiné pronesla svoji řeč vrchlabská disidentka Hana Jüptnerová, která spolu s manželem Gerhardem vyučovala na jilemnickém gymnáziu. Nutno podotknout, že VONS, Charta 77, Helsinki Watch (přejmenovaná na Human Rights Watch) i Amnesty International se o osud Pavla Wonky výrazně zajímaly (jeho situace je zmiňována v mnoha prohlášeních těchto organizací) a apelovaly u československých úřadů už v průběhu jeho věznění, ovšem vždy neúspěšně. Průběžně o něm také informovaly rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a další. Pavel Wonka byl členem Jazzové sekce, ale nebyl (ač je to o něm občas mylně tvrzeno) signatářem Charty 77; tu podepsal pouze jeho bratr Jiří.[zdroj?]

Roku 1992 byl Wonkův hrob na vrchlabském hřbitově upraven podle návrhu sochaře Kryštofa Trubáčka.[4]

Posmrtná rehabilitace a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 byl plně rehabilitován a zbaven všech obvinění[5], a bylo konstatováno, že došlo k porušení zákonnosti státními orgány i jednotlivci, ale k určení a potrestání viníků už nedošlo.[6] V roce 1999 vydal Odbor archivní a spisové služby Ministerstva vnitra osvědčení, že sice Pavel Wonka byl v evidenci Státní bezpečnosti, ale jako nepřátelská osoba, a že jeho kompletní svazek byl zničen.[zdroj?]

JUDr. Horváthová na svou obhajobu uvádí, že případ P. Wonky byl pro ni jeden z prvních poté, co se vrátila z mateřské dovolené. Protože prý ho do té doby neznala osobně (přitom ho pouhé dva týdny před posledním rozsudkem zprostila jeho vůbec prvního obvinění, přičemž v odůvodnění citovala[7] jeho momentální trestní stíhání, to znamená, že věděla, koho má před sebou), rozhodovala údajně hlavně na základě předložených důkazů o jeho protizákonném jednání a dokladů o jeho kriminální minulosti.[zdroj?] Pavel Wonka však byl viditelně velmi nemocný do té míry, že prostě ani fyzicky nemohl odpovídat na její otázky, takže si toho nemohla nevšimnout, a jako takovému mu měl být soud odložen ze zdravotních důvodů.[zdroj?] Horváthová se však po roce 1990 tímto způsobem úspěšně obhájila před parlamentní vyšetřovací komisí a vykonává svoji profesi dodnes, dokonce jí nevadilo zažalovat Pavlova bratra Jiřího za napadení veřejného činitele, když se o ní v souvislosti s osudem Pavla Wonky vyjádřil na veřejnosti dle svého přesvědčení.[zdroj?] V roce 2008 a opět v roce 2012 se konala před Okresním soudem v Trutnově demonstrace za její odstoupení.[zdroj?]

Na počest Pavla Wonky byly po něm pojmenovány most v Pardubicích[8] a ulice v Hradci Králové, Žďáru nad Sázavou, České Skalici, České Lípě a Praze-Stodůlkách. Rok 2003 byl lidmi s dobrou pamětí vyhlášen Rokem Pavla Wonky.[zdroj?] V rámci této akce proběhlo osm přednáškových večerů v Praze a Strakonicích, v září a listopadu putovní Festival pro Pavla Wonku[9] v Praze a Pelhřimově, jehož součástí byly koncerty a také rozsáhlá výstava, představující život a dílo Pavla Wonky.

V roce 2010 byl Pavel Wonka v projektu organizace „Člověk v tísni“ jmenován jedním z laureátů „Ceny Příběhů bezpráví“ za odvážné postoje a činy v období komunistického režimu.[10]

Hradec Králové, kde Pavel Wonka zemřel, mu v roce 2011 udělil čestné občanství.[11]

Naopak v jeho rodném Vrchlabí se tak nestalo – tamní obyvatelé jakékoliv ocenění pro Pavla Wonku doposud pokaždé odmítli s tím, že „v místní paměti jsou bratři Wonkové zapsáni spíš záporně jako lidé, kterým se moc nechtělo pracovat a tak se skrývali za vzpouru proti režimu“ – toto tvrzení je o to paradoxnější, že Pavel Wonka byl v roce 2006 v anketě měsíčníku „Pulsující Vrchlabí“ zvolen za "Největšího Vrchlabáka".[zdroj?] Ve věci "místní paměti vrchlabáků" došlo k překvapivému vývoji v souvislosti s návrhem na vyznamenání Pavla Wonky Řádem T.G.M. v roce 2012. Z diskuse na facebookových stránkách senátora Štětiny[12], který návrh adoptoval, totiž vše nasvědčuje tomu, že „vrchlabáci“ jsou ve skutečnosti pouze dva lidé, proti nimž bylo za jejich agresivní pomluvy zahájeno trestní řízení.[zdroj?]

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal in memoriam medailí Za zásluhy.[13]

V únoru 2018 získal im memorian osvědčení pro účastníky odboje a odporu proti komunismu. Oceněn byl také jeho bratr Jiří Wonka.[14]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Podle zjištění historika Petra Zídka však Pavel Wonka také dvakrát usiloval o členství v KSČ, podával udání na SNB a spolupracoval s StB.[15]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Pamětní deska v Hradci Králové – odhalena 14. listopadu 2013 u vstupu do budovy Krajského úřadu.[16]
  • Pamětní deska ve Světlé nad Sázavou – odhalena 2. října 2012 na nároží domu Jungmannova 575/1.[17]
  • Kamenný památník na pěší stezce v ulici Stromovka v Chomutově, poblíž vlakové zastávky Chomutov Město. Původní, z roku 1988, byl odstraněn na udání v říjnu 1988. Kamenný byl instalován k druhému výročí smrti Pavla Wonky (duben 1990) chomutovskými disidenty Petrem Pazderou Paynem a Petrem Ďuricou, kde je dodnes.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.wonka.wz.cz/
  2. [1]
  3. Před dvaceti lety zemřel ve vězení Pavel Wonka
  4. Vrchlabí: Hrob Pavla Wonky [online]. ÚSD AV ČR [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. Lidové noviny 11. dubna 1992, článek Rozsudky jsou zrušeny
  6. Usnesení Policie ČR, Krajský úřad vyšetřování JčK ze dne 10. listopadu 1990
  7. Usnesení Okresního soudu v Trutnově 2T 41/88 ze dne 4. března 1988
  8. Most Pavla Wonky
  9. Festival pro Pavla Wonku
  10. Ceny Příběhů bezpráví 2009–2017 [online]. Jeden svět na školách [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  11. Disident Wonka získal in memoriam čestné občanství [online]. Krkonošský deník, 2011-09-30 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  12. Jaromír Dinosaurus Štětina's Photos, oznámení návrhu na vyznamenání P.W. Řádem T.G.M.
  13. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52477/zeman-prekvapil-pri-vyznamenavani-nerekl-to-co-jsme-cekali.html
  14. Osvědčení účastníků odboje proti komunismu obdrží bratři Wonkovi [online]. Novinky.cz, 2018-02-26 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  15. https://www.lidovky.cz/pavel-wonka-oceneni-odbojar-udal-znameho-ktery-chtel-emigrovat-pvp-/zpravy-domov.aspx?c=A180226_152418_ln_domov_ele
  16. Hradec Králové: Pamětní deska Pavlu Wonkovi [online]. ÚSD AV ČR [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  17. Žďár nad Sázavou: Pamětní deska Pavlu Wonkovi [online]. ÚSD AV ČR [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽEK, Petr; JAKOUBEK, James V. „Vysoce znepokojující záležitost“ Edice dokumentů o smrti Pavla Wonky z archivu Ministerstva zahraničí USA. Securitas Imperii. 2018-03-12, s. 126-183. Dostupné online. </ref>

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PAVEL WONKA [online]. neuveden [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Pavel WONKA [online]. Totalita.cz [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • NOVÁK, Jan. Před dvaceti lety zemřel ve vězení Pavel Wonka [online]. Respekt.cz, 2008-04-24 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • MUDROVÁ, Jana. Marcela Horváthová: Odstoupit nehodlám [online]. Krkonošský deník, 2008-04-25 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Seminář 20. výročí smrti Pavla Wonky – 17. duben 2008 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Pavel Wonka – jeden z posledních politických vězňů komunistického režimu [online]. Česká televize, 2013-04-26 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Hrdinové s otazníkem: Pavel Wonka: Poslední oběť komunistického režimu [online]. Český rozhlas, rev. 2015-09-16 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky)