Pavel Wonka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Wonka
Narození 23. ledna 1951
Vrchlabí
Úmrtí 24. dubna 1988 (ve věku 37 let)
Hradec Králové
Ocenění medaile Za zásluhy (2013)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Wonka (23. ledna 1953 Vrchlabí26. dubna 1988 Hradec Králové) byl český obhájce lidských práv a disident – je považován za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Věznění[editovat | editovat zdroj]

Byl potrestán vězením celkem třikrát, vždy v konfliktu s komunistickým režimem. Poprvé za kritiku nešvarů v zaměstnání a vládnoucí hierarchie dostal 14 měsíců (vězení Plzeň-Bory), podruhé šlo o kritiku volebního systému (21 měsíců, Minkovice, Bory, Bohnice), potřetí nedodržení podmínek tzv. ochranného dohledu (nepravomocný rozsudek 5 měsíců, při čekání na odvolání zemřel). Jedním z jeho trestných činů např. bylo to, že se pokusil roku 1986 kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát – což bylo teoreticky v naprostém souladu se zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí (za stejný čin byl odsouzen i jeho bratr Jiří). Potom byl ve vězení v Minkovicích surově bit, systematicky šikanován a týrán. Při totálním bezpráví, které ve věznicích panovalo, bylo jeho jedinou možnou obranou zahájení hladovky (tu s ním solidárně drželi i lidé z Amnesty Intl. a další). Po propuštění napsal řadu rozkladů svého a bratrova procesu a několik esejí s právní tematikou, ale také „Poselství propuštěného vězně Pavla Wonky Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě“.[1]

Do jeho posledního výkonu trestu ho odsoudila samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcela Horváthová na dobu pěti měsíců, i když byl ve vážném zdravotním stavu. Již před nástupem trestu začal držet protestní hladovku, odmítal vypovídat, přestal záměrně chodit. U soudu se však rozhovořil a dokonce si ve vozíku dal nohu přes nohu. [2] Zemřel v důsledku vyčerpání organismu po jím držené hladovce, resp. v důsledku zanedbání lékařské péče.[3] Paradoxem je to, že v té době měl již podanou žádost o vystěhování a ta mu měla být v rámci akce Asanace kladně vyřízena.[zdroj?]

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Jeho pohřbu ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo až 2000 lidí – mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Na Wonkově pohřbu mimo jiné pronesla svoji řeč vrchlabská disidentka Hana Jüptnerová, která spolu s manželem Gerhardem vyučovala na jilemnickém gymnáziu. Nutno podotknout, že VONS, Charta 77, Helsinki Watch (přejmenovaná na Human Rights Watch) i Amnesty International se o osud Pavla Wonky výrazně zajímaly (jeho situace je zmiňována v mnoha prohlášeních těchto organizací) a apelovaly u československých úřadů už v průběhu jeho věznění, ovšem vždy neúspěšně. Průběžně o něm také informovaly rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a další. Pavel Wonka byl členem Jazzové sekce, ale nebyl (ač je to o něm občas mylně tvrzeno) signatářem Charty 77; tu podepsal pouze jeho bratr Jiří.[zdroj?]

Roku 1992 byl Wonkův hrob na vrchlabském hřbitově upraven podle návrhu sochaře Kryštofa Trubáčka.[4]

Posmrtná rehabilitace a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 byl plně rehabilitován a zbaven všech obvinění[5], a bylo konstatováno, že došlo k porušení zákonnosti státními orgány i jednotlivci, ale k určení a potrestání viníků už nedošlo.[6] V roce 1999 vydal Odbor archivní a spisové služby Ministerstva vnitra osvědčení, že sice Pavel Wonka byl v evidenci Státní bezpečnosti, ale jako nepřátelská osoba, a že jeho kompletní svazek byl zničen.[zdroj?]

JUDr. Horváthová na svou obhajobu uvádí, že případ P. Wonky byl pro ni jeden z prvních poté, co se vrátila z mateřské dovolené. Protože prý ho do té doby neznala osobně (přitom ho pouhé dva týdny před posledním rozsudkem zprostila jeho vůbec prvního obvinění, přičemž v odůvodnění citovala[7] jeho momentální trestní stíhání, to znamená, že věděla, koho má před sebou), rozhodovala údajně hlavně na základě předložených důkazů o jeho protizákonném jednání a dokladů o jeho kriminální minulosti.[zdroj?] Pavel Wonka však byl viditelně velmi nemocný do té míry, že prostě ani fyzicky nemohl odpovídat na její otázky, takže si toho nemohla nevšimnout, a jako takovému mu měl být soud odložen ze zdravotních důvodů.[zdroj?] Horváthová se však po roce 1990 tímto způsobem úspěšně obhájila před parlamentní vyšetřovací komisí a vykonává svoji profesi dodnes, dokonce jí nevadilo zažalovat Pavlova bratra Jiřího za napadení veřejného činitele, když se o ní v souvislosti s osudem Pavla Wonky vyjádřil na veřejnosti dle svého přesvědčení.[zdroj?] V roce 2008 a opět v roce 2012 se konala před Okresním soudem v Trutnově demonstrace za její odstoupení.[zdroj?]

Na počest Pavla Wonky byly po něm pojmenovány most v Pardubicích[8] a ulice v Hradci Králové, Žďáru nad Sázavou, České Skalici, České Lípě a Praze-Stodůlkách. Rok 2003 byl lidmi s dobrou pamětí vyhlášen Rokem Pavla Wonky.[zdroj?] V rámci této akce proběhlo osm přednáškových večerů v Praze a Strakonicích, v září a listopadu putovní Festival pro Pavla Wonku[9] v Praze a Pelhřimově, jehož součástí byly koncerty a také rozsáhlá výstava, představující život a dílo Pavla Wonky.

V roce 2010 byl Pavel Wonka v projektu organizace „Člověk v tísni“ jmenován jedním z laureátů „Ceny Příběhů bezpráví“ za odvážné postoje a činy v období komunistického režimu.[10]

Hradec Králové, kde Pavel Wonka zemřel, mu v roce 2011 udělil čestné občanství.[11]

Naopak v jeho rodném Vrchlabí se tak nestalo – tamní obyvatelé jakékoliv ocenění pro Pavla Wonku doposud pokaždé odmítli s tím, že „v místní paměti jsou bratři Wonkové zapsáni spíš záporně jako lidé, kterým se moc nechtělo pracovat a tak se skrývali za vzpouru proti režimu“ – toto tvrzení je o to paradoxnější, že Pavel Wonka byl v roce 2006 v anketě měsíčníku „Pulsující Vrchlabí“ zvolen za "Největšího Vrchlabáka".[zdroj?] Ve věci "místní paměti vrchlabáků" došlo k překvapivému vývoji v souvislosti s návrhem na vyznamenání Pavla Wonky Řádem T.G.M. v roce 2012. Z diskuse na facebookových stránkách senátora Štětiny[12], který návrh adoptoval, totiž vše nasvědčuje tomu, že „vrchlabáci“ jsou ve skutečnosti pouze dva lidé, proti nimž bylo za jejich agresivní pomluvy zahájeno trestní řízení.[zdroj?]

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal in memoriam medailí Za zásluhy.[13]

V únoru 2018 získal im memorian osvědčení pro účastníky odboje a odporu proti komunismu. Oceněn byl také jeho bratr Jiří Wonka.[14]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Podle zjištění historika Petra Zídka však Pavel Wonka také dvakrát usiloval o členství v KSČ, podával udání na SNB a spolupracoval s StB.[15]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Pamětní deska v Hradci Králové – odhalena 14. listopadu 2013 u vstupu do budovy Krajského úřadu.[16]
  • Pamětní deska ve Světlé nad Sázavou – odhalena 2. října 2012 na nároží domu Jungmannova 575/1.[17]
  • Kamenný památník na pěší stezce v ulici Stromovka v Chomutově, poblíž vlakové zastávky Chomutov Město. Původní, z roku 1988, byl odstraněn na udání v říjnu 1988. Kamenný byl instalován k druhému výročí smrti Pavla Wonky (duben 1990) chomutovskými disidenty Petrem Pazderou Paynem a Petrem Ďuricou, kde je dodnes.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.wonka.wz.cz/
  2. [1]
  3. Před dvaceti lety zemřel ve vězení Pavel Wonka
  4. Vrchlabí: Hrob Pavla Wonky [online]. ÚSD AV ČR [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. Lidové noviny 11. dubna 1992, článek Rozsudky jsou zrušeny
  6. Usnesení Policie ČR, Krajský úřad vyšetřování JčK ze dne 10. listopadu 1990
  7. Usnesení Okresního soudu v Trutnově 2T 41/88 ze dne 4. března 1988
  8. Most Pavla Wonky
  9. Festival pro Pavla Wonku
  10. Ceny Příběhů bezpráví 2009–2017 [online]. Jeden svět na školách [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  11. Disident Wonka získal in memoriam čestné občanství [online]. Krkonošský deník, 2011-09-30 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  12. Jaromír Dinosaurus Štětina's Photos, oznámení návrhu na vyznamenání P.W. Řádem T.G.M.
  13. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52477/zeman-prekvapil-pri-vyznamenavani-nerekl-to-co-jsme-cekali.html
  14. Osvědčení účastníků odboje proti komunismu obdrží bratři Wonkovi [online]. Novinky.cz, 2018-02-26 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  15. https://www.lidovky.cz/pavel-wonka-oceneni-odbojar-udal-znameho-ktery-chtel-emigrovat-pvp-/zpravy-domov.aspx?c=A180226_152418_ln_domov_ele
  16. Hradec Králové: Pamětní deska Pavlu Wonkovi [online]. ÚSD AV ČR [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  17. Žďár nad Sázavou: Pamětní deska Pavlu Wonkovi [online]. ÚSD AV ČR [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽEK, Petr; JAKOUBEK, James V. „Vysoce znepokojující záležitost“ Edice dokumentů o smrti Pavla Wonky z archivu Ministerstva zahraničí USA. Securitas Imperii. 2018-03-12. Dostupné online. </ref>

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PAVEL WONKA [online]. neuveden [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Pavel WONKA [online]. Totalita.cz [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • NOVÁK, Jan. Před dvaceti lety zemřel ve vězení Pavel Wonka [online]. Respekt.cz, 2008-04-24 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • MUDROVÁ, Jana. Marcela Horváthová: Odstoupit nehodlám [online]. Krkonošský deník, 2008-04-25 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Seminář 20. výročí smrti Pavla Wonky – 17. duben 2008 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Pavel Wonka – jeden z posledních politických vězňů komunistického režimu [online]. Česká televize, 2013-04-26 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky) 
  • Hrdinové s otazníkem: Pavel Wonka: Poslední oběť komunistického režimu [online]. Český rozhlas, rev. 2015-09-16 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (česky)