Veřejný ochránce práv (Česko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O institutu ochrany práv obecně pojednává článek Ombudsman.
Veřejný ochránce práv
Sídlo kanceláře veřejného ochránce práv v Brně
Úřadující
Anna Šabatová

od 18. února 2014
Sídlo Brno
Nominuje prezident
Senát
Jmenuje Poslanecká sněmovna
Funkční období 6 let
První ve funkci Otakar Motejl
Vytvoření 28. února 2000
Zástupce Stanislav Křeček
Webová stránka www.ochrance.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veřejný ochránce práv (také jen Ochránce) je ombudsmanČeské republice. Sídlí v Brně[pozn. 1][2] a podle zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhal napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.

Působnost[editovat | editovat zdroj]

Kancelář veřejného ochránce práv
Sídlo VOP v Brně

Působnost ochránce se vztahuje na:

Naopak se výslovně nevztahuje na:

Pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Ochránce má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.

Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci. Může ale podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení podzákonného předpisu (nařízení vlády, vyhláška) nebo jeho jednotlivých ustanovení.[3]

Podnět[editovat | editovat zdroj]

Veřejný ochránce práv jedná na základě

Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem podnětu by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu. Podněty k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.

Obsazení úřadu[editovat | editovat zdroj]

Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na šest let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta a Senátu. Dle současné právní legislativy je neodvolatelný. Výkonu funkce se ujímá složením tohoto slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.“[4]

Veřejný ochránce práv má svou kancelář a kromě svého zástupce může mít jmenovány asistenty, kteří pak jednají jeho jménem.

Veřejný ochránce práv[editovat | editovat zdroj]

  1. Otakar Motejl (18. prosince 20009. května 2010)
  2. Pavel Varvařovský (13. září 201020. prosince 2013)
  3. Anna Šabatová (od 18. února 2014)

Zástupce veřejného ochránce práv[editovat | editovat zdroj]

  1. Anna Šabatová (20012007)
  2. Jitka Seitlová (20072013)
  3. Stanislav Křeček (od roku 2013)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vláda původně navrhovala sídlo v Praze, ale poslankyně Miroslava Němcová (ODS) navrhla změnu sídla do Brna, což bylo za podpory moravských poslanců Zdeňka Koudelky (ČSSD), Dalibora Matulky (KSČM), Ladislava Šustra (KDU-ČSL) a dalších Poslaneckou sněmovnou přijato. Zde sídlí v budově dřívějšího Okresního výboru KSČ Brno-venkov na Údolní ulici.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Deset let veřejného ochránce práv v České republice. Brno : Kancelář veřejného ochránce práv, 2010. Dostupné online. S. 18.  
  2. § 2 odst. 3 zákona č. 394/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv.
  3. § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
  4. § 4 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]