Správní úřad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Správní úřad je organizační jednotka zřízená zákonem, jejíž působnost je stanovena zákonem (čl. 79 Ústavy), která vystupuje navenek prostřednictvím svých orgánů nebo zástupců, kteří jednají jménem subjektu či za subjekt (např. stát), jehož je správní úřad organizační součástí (organizační složkou). Atributem úřadu je pak trvalost, to znamená, že úřad v tomto pojetí existuje bez ohledu na personální změny v něm. Dalším znakem je i absence právní subjektivity; úřad je vždy non-subjekt. Dnes se v českém právu termín správní úřad používá i například v označeních některých typů či věcných působností úřadů: například silniční správní úřad, drážní správní úřad atd.

Správní orgány[editovat | editovat zdroj]

Při výkonu správní působnosti správní úřad působí jako správní orgán, případně orgán státní správy. Typickým správním orgánem státu je státní úřad, jako správní orgán státu však může působit i úřad samosprávného celku (v Česku kraje, obce nebo městského obvodu či městské části)[1] při výkonu přenesené působnosti. Například působnost matričního úřadu vykonávají mj. obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a kraje v rámci své přenesené působnosti.[2] Správním orgánem mohou být na základě zákona z titulu své funkce a při jejím výkonu i fyzické osoby (např. veřejná stráž, prezident republiky aj.) Rovněž při výkonu policejních působností je mnohdy správním orgánem konkrétní strážník či policista, nikoliv příslušná policie jako organizace.

V souvislosti se zrušením okresních úřadů došlo k přenesení výkonu státní správy ze státních orgánů na územní samosprávné celky (obce a kraje), které zajišťují výkon státní správy v rámci přenesené působnosti. Tato skutečnost[zdroj?] modifikovala výše uvedenou charakteristiku správního úřadu ve smyslu funkčního pojetí – zákon přiznává postavení úřadu určitým osobám, útvarům v rámci organizační jednotky nebo také několika organizačním jednotkám společně.

Správní úřady i ostatní správní orgány jsou součástí výkonné moci a při výkonu státní působnosti podléhají vládě, která je metodicky řídí prostřednictvím interních normativních aktů.[3] Správní úřady mohou postupovat jen na základě a v mezích zákona (secundum et intra legem).[4] Na rozdíl od soudů jsou vázány i podzákonnými právními předpisy[5] (vyhláškami ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, nařízeními vlády).

Výlučné správní úřady[editovat | editovat zdroj]

Při výkonu státní správy jsou správní úřady územně dekoncentrovány, tzn. je jich více stejného druhu a každý vykonává svou pravomoc pouze vůči určitému území. Výjimkou jsou ústřední orgány státní správy a další úřady podobného charakteru, pokud je zřízen jen jeden, a pak ty správní úřady, jimž je svěřena výlučná pravomoc v určitém oboru pro celé území státu. Jde např. o:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 7 odst. 2 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích; § 2 odst. 2 zák. č. 129/2000 sb., o krajích
  2. § 2 odst. 1 zák. č. 301/2000 Sb., ve znění zák. č. 342/2006 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
  3. např. § 21 zákona č. 2/1969 Sb, o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy
  4. čl. 2 odst. 3 zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 zák. č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod
  5. Čl. 95 odst. 1 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
  6. § 38 zákona ze dne 2. srpna 2000, č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
  7. § 45 zákona ze dne 2. srpna 2000, č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
  8. § 20 odst. 2, § 23 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona České národní rady ze dne 29. prosince 1992, č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky
  9. § 7 odst. 1 písm. g) zákona ze dne 27. září 1995, č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů
  10. § 74 odst. 2 zákona ze dne 2. srpna 2000, č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
  11. § 10 odst. 4 zákona ze dne 2. srpna 2000, č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
  12. § 4 odst. 1 písm. c) zákona ze dne 30. listopadu 1999, č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech
  13. § 12 odst. 2 zákona ze dne 30. listopadu 1999, č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech
  14. § 3 odst. 4 zákona ze dne 2. srpna 2000, č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HENDRYCH, Dušan. Správní právo. Obecná část. 6. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. 861 s. ISBN 80-77179-442-2. Kapitola V.  
  • SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 1. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2005. 380 s. ISBN 80-7357-060-2.  
  • BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří; GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 1. vyd. Praha : EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2001. 324 s. ISBN 80-86432-13-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]