Křesťanský socialismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Křesťanský socialismus je učení zdůvodňující možnost spojení křesťanských idejí se socialismem na základě toho, že socialistické ideje obsahují již evangelia.

Křesťanský socialismus hlásá usmíření tříd, křesťanskou lásku a ideje přeměny společnosti mravním zdokonalováním lidí.

Vznik křesťanského socialismu[editovat | editovat zdroj]

Moderní křesťanský socialismus vznikl ve 30. - 40. letech 19. století ve Velké Británii, odkud se šířil do dalších evropských zemí i do USA.[1]

Katolická církev byl zpočátku velmi kritická k myšlenkám socialismu, ještě v roce 1878 vydal papež Lev XIII. encykliku Quod Apostolici Muneris, ve které ostře kritizoval "socialismus, komunismus a nihilismus" a varoval, že vzrůstající protektorská role státu povede k potlačení zbožnosti a uctívání státu místo Boha. Ovšem v závěru 19. století katolická církev ztrácela pozici důležitého činitele v evropské společnosti a ve veřejném životě – tradiční katolické země Francie a Rakousko-Uhersko byly poraženy protestanským Pruskem a následné reformy (ale také nesouhlas s dogmatem o papežské neomylnosti) vedly k vypovězení konkordátu ze strany habsburské monarchie a odluce církve a státu ve Francii. Vedoucí představitelé katolické církve pochopili, že se církev se dostává ideově na okraj zájmu a také prostí věřící se obracejí s nadějí spíše k myšlenkovým proudům vůči církvi nepřátelsky naladěným – liberalismu a socialismu. Ojedinělé hlasy a skupiny v katolické církvi, které požadovaly přijetí aspoň některých socialistických myšlenek (které mohly být interpretovány v souladu s Ježíšovým učením i katolickou věroukou) dostaly institucionální zaštítění v roce 1891, kdy Lev XIII. vydal encykliku Rerum novarum, neboli Práva a povinnosti kapitálu a dělnictva, ve které se církev poprvé vážně zaobírala postavením dělníků. Tato encyklika sice zdůraznila nedotknutelnost soukromého vlastnictví a zavrhla socialistické hnutí, protože podporuje nenávist chudých vůči bohatým, ale současně odsoudila špatné zacházení s dělníky a přiznala nutnost jim zajistit určitá práva (například minimální mzdu), právo zakládat odbory, které by tato práva hájily, a rovněž povolila zakládání křesťanských politických stran, které by v národních parlamentech hájily zájmy pracujících i zájmy katolické církve. Myšlenky encykliky Rerum Novarum později doplnily nebo upravily další "sociální" encykliky, zejména Quadragesimo anno Pia XI. (1931), Mater et magistra Jana XXIII. (1961) a Centesimus annus Jana Pavla II. (1991).[2][1]

V Českých zemích byla hlasatelkou křesťanského socialismu zejména Československá strana lidová. V České republice se hlásí k křesťanskému socialismu zejména Křesťansko-sociální platforma ČSSD. V 90. letech se v Česku k němu hlásila Křesťanskosociální unie (KSU), malá politická strana vzniklá odštěpením od KDU-ČSL a působící zejména na jihovýchodní Moravě. Její nástupnickou stranou je od roku 2005 strana Moravané.

Přední křesťanští socialisté[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kresťanský socializmus na slovenské Wikipedii.

  1. a b Křesťanský socialismus [online]. Cojeco.cz, 14.3.2000, rev. 14.8.2006 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  2. KUGLER, Pavel. Ideové zdroje křesťanské demokracie ve střední Evropě v letech 1945–1948. Praha, 2013. Disertační práce. Ústav českých dějin, Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Jan Rychlík. s. 36-48. Dostupné online.