Islámská ekonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Definice islámské ekonomie není zcela jednoznačná. Každý z ekonomů zabývající se tímto tématem ji vykládá jinak:

Gabriela Weberová Babulíková ve své knize Islámská ekonomie a bankovnictví výstižně popisuje tezi M.B. as-Sadra: „Významnou Sadrovou tezí je, že islámská ekonomie není věda, nýbrž doktrína, madhhab. Neklade si za cíl realitu popisovat nebo vysvětlovat, nýbrž ji měnit, a to v souladu se zásadou spravedlnosti a podle islámského práva. Hlavními předpoklady pro spravedlnost, kterou Sadr hledá v oblasti distribuce jsou práce (‘amal) a potřeba (hádža).[1]

Podle Zamana: „Islámská ekonomie znamená SNAHU/ÚSILÍ implementovat nařízení Alláha týkající se ekonomických záležitostí v životech jednotlivců (Mikroekonomie), v našich komunitách (Mezoekonomie), a na úrovni Ummahu (Makroekonomie).“

Sayyid Tahir tvrdí: „Islámská ekonomie je vymezena jako systematické zkoumání problému alokace zdrojů, produkce zboží a služeb a distribuce produktů, příjmů a bohatství v souladu s Koránem a Sunnami. Principy islámské ekonomie nejsou směrodatné pouze pro muslimy, ale také pro ostatní, kteří mají zájem o trvalá řešení finančních krizí, inflace, nezaměstnanosti, chudoby a ekonomické nerovnosti.“[2]

Umar Chapra říká: „Islámská ekonomie může být definována jako obor znalostí, díky kterému lze dosáhnout blahobytu skrze alokaci a distribuci vzácných zdrojů v souladu s učením islámu bez nepřiměřeného omezování osobní svobody nebo vytváření makroekonomické a ekologické nerovnováhy.“[3]

Rozvoj islámské ekonomie[editovat | editovat zdroj]

Zásadní rozvoj islámské ekonomie nastal ve druhé polovině 20. století, kdy začaly vycházet články a knihy, které tento pojem definovaly.[4] Po roce 1976, ve kterém proběhla První mezinárodní konference o islámské ekonomice, se tento pojem dostal do podvědomí veřejnosti.[5] Autoři, kteří se tímto tématem zabývali, byli primárně ovlivňováni náboženstvím.[5]Tito autoři se dělili do dvou skupin. První skupinou byli teologové, filosofové a historici, mezi které se řadí Muhammad Baqir as-Sadr nebo Muhammad Nejatullah Siddiqi. Druhou skupinu tvořili vystudovaní ekonomové, nejznámějšími byli Umer Chapra a Abbas Mirakhor. Právě oni tvrdili, že ortodoxní ekonomie je v rozporu s hodnotami islámu.[6]

Průkopníci moderní islámské ekonomie a bankovnictví[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Báqir as-Sadr[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Báqir as-Sadr (1935-1980) se narodil do šíitské rodiny. Za režimu Saddáma Husajna vystupoval v politice a později byl za opoziční činnost popraven. Během svého života napsal dvě díla stěžejní pro rozvoj moderní islámské ekonomie a bankovnictví. Dílo Iqtisáduná (Naše ekonomie) bylo přeloženo do několika jazyků (angličtina, turečtina, němčina) a vydáno až po jeho smrti. Kniha je rozdělena na tři části, přičemž poslední z nich se zaobírá koncepcí islámské ekonomiky.

Pohled M.B. as-Sadra na islámskou ekonomii[editovat | editovat zdroj]

Sadr navrhoval koncepci bankovnictví, které by mohlo fungovat bez úroků. Právě té se věnuje ve svém druhém díle Al-Bank al-lá ribawí fi-‘l islám (Bezúročná banka v islámu). Pro pochopení islámského ekonomického systému je stěžejní pochopení práva šaría, které je nadstavbou nad ekonomickou základnou.[1]

Muhammad Nejatullah Siddiqi[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Nejatullah Siddiqi (*1931) vystudoval Aligarh Muslim University v Indii. Na této univerzitě následně i vyučoval islámská studia. Dále byl profesorem ekonomie na univerzitě King Abd Al-Aziz University in Jeddah (Saúdská Arábie), kde setrval 22 let.[7]Právě vzdělání v islámských studiích a zároveň ekonomii mu umožnilo se významně podílet na rozvoji moderní islámské ekonomie.[8]

Koncepce M. N. Siddiqiho[editovat | editovat zdroj]

Svou koncepci Siddiqi opírá především o princip podílu na zisku a vysvětluje ji takto: „Disponibilní fondy budou dány k dispozici podnikatelům s tím, že se tito podělí v předem dohodnutém poměru s bankou o zisk. Banky budou mobilizovat (shromažďovat) vklady s tím, že vkladatelé se budou podílet na zisku, který banka dostane od podnikatelů. (…) Očekávaná míra zisku v tom kterém odvětví bude plnit stejnou roli v alokaci fondů, jakou sehrává v moderní (konvenční) ekonomice úrok.“ Systém založený na úroku ostře kritizuje, podobně jako as-Sadr, a tvrdí, že právě kvůli tomuto systému bohatí ještě více bohatnou, aniž by ekonomika nutně rostla.[1]

Ribá[editovat | editovat zdroj]

Může být přeloženo jako lichva, nespravedlivý úrok, je označení pro nespravedlivé nabytí v obchodu či businessu pod islámským zákonem.[9]Je zmíněna a odsouzena v Koránu i v mnoha hadíthech (výpovědi o slovech a skutcích islámského proroka Mohameda)[10]. Ačkoli se muslimové shodují v tom, že je Ribá zakázaná, už se neshodují v tom, co přesně to je a jak by měla být trestána.[10]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Již v období před Islámem Arabové směňovali šperky a potraviny. Dlužník před Islámem si mohl vybrat- buď splatil svůj dluh, nebo dostal odklad, ale zaplatil pak dvakrát tolik, než si vypůjčil. Tak dlužník stále splacení dluhu odkládal, až věřitel stanovil určité datum splatnosti. Dlužník skončil jako otrok, kterého si věřitel buď ponechal, nebo ho prodal a ze zisku z prodeje pak vyrovnal jeho dluh. Toto se praktikovalo jak v předislámské Arábii, tak i v raném islámu.[1] Prorok Mohamed v jednom ze svých výroků varuje před sedmi nepravostmi, z nichž čtyři jsou křivdy na slabých a bezbranných, kde mezi nimi je i lichva. V hádíthech se lichva objevuje jako zavrženíhodný a zakázaný čin.[1] Mimo stále se opakujícího odsuzování a zakazování lichvy se v Koránu objevují také doporučení, jak se zachovat velkoryse a zalíbit se tak Bohu. V jednom z veršů se například doporučuje jistina dát dlužníkovi jako almužna. Výklad těchto veršů se ale různí.[10]

Ribá v moderní době[editovat | editovat zdroj]

Diskuse o ribá znovu započaly na konci 19. a na začátku 20. století jako reakce na růst evropského vlivu a moci v době osvícenství, objevování a kolonialismu. I v arabském světě začínají růst pobočky evropských konvenčních bank. Také rozvoj odvětví obchodu, průmyslu a zemědělství se sebou nese určitou potřebu peněžních služeb.[1]  

Jako vzor má celá řada zemí Blízkého východu, v oblasti problematiky půjček a jiných bankovních služeb, které bývají úrokovány a mohou tak vést k ribá, egyptský občanský zákoník z roku 1949. Ten je ale přizpůsoben potřebám ekonomiky, které převážily nad požadavky konzervativních výkladů náboženských pravidel.[1]

Způsoby financování[editovat | editovat zdroj]

Financování patří mezi dvě základní kategorie islámského bankovnictví.[11] společně s dlužními dohodami (murabaha, istisna'a, salam a leasing).[12]Jeden z prvních průkopníků islámského bankovnictví, Mohammad Najatuallah Siddiqui, navrhl tento dvou stupňový systém jako základ pro bankovnictví bez ribá.[13] Metoda financování využívána islámskými finančními institucemi k dodržování náboženského zákazu úrokování půjček. [14] Většina zdrojů uvádí dvě varianty financování – Mudaraba (pasivní partnerství)[15] a Musharaka (spravedlivá účast). [11] Některé zdroje uvádí ještě Sukuk (Islámské dluhopisy)[15] a přímé investice (například burzovní akcie)[15] jako součást financování. Zisky a ztráty uvedené ve financování jsou ty z podnikání osoby, která obdržela kapitál z Islámské banky nebo finanční instituce (nejsou použity termíny jako „půjčit si“, „půjčka“ nebo „dluh“). Když je vše splaceno, poskytovatel kapitálu obdrží smluvené procento ze zisku společně s původním investicí.[16] Na rozdíl od konvenčních bank, zde není žádná fixní úroková sazba[16] společně se základní půjčkou a financováním zde figuruje jako hlavní partner.[13]

Mudaraba[editovat | editovat zdroj]

Je partnerský (nebo svěřenecké financovaní) kontrakt[17], kde jeden partner (rab-ul-mal neboli tichý společník)[18] dává peníze druhému (mudarib) na investování v komerčním podnikání. Tichý společník poskytuje 100 procent kapitálu a druhý společník využívá svoji odbornost a nápad na investování kapitálu a spravování investičních projektů.[1] Zisky se obvykle dělí dle předem domluveného podílu, většinou 50-50 nebo 60-40 pro tichého společníka. Když vznikne ztráta, tichý společník ztrácí kapitál a druhý partner o vynaložený čas vložený do projektu.[19]

Muslimové věří, že žena proroka Mohammeda, Khadija, využívala Mudarabu s Mohammedem v jeho obchodních výpravách v severní Arábii (ona vkládala kapitál a on vykonával práci).[17]Mudaraba kontrakty jsou využívány v mezi bankovních půjčkách.

Půjčovní a výpůjční banky vyjednají PLS podíl a kontrakty mohou být dlouhé jeden den, ale i jeden rok.[20]

Mudaraba kontrakty mohou být omezené i neomezené.

     V omezené Mudarabě může tichý společník specifikovat určité odvětví a určitý business, do kterého druhý partner může investovat. [20]

     V neomezené Mudarabě může druhý partner investovat v jakémkoli odvětví do jakéhokoli businessu.[21]

Může tu také být jeden stupeň nebo dva stupně.

    Většina Mudaraba kontraktů jsou jedno stupňové.

    Ve dvou stupňových kontraktech fuguruje banka jako zprostředkovatel financí mezi společníkem a podnikatelem.[22]

Mušaraka[editovat | editovat zdroj]

Je typ podnikání, ve kterém všichni partneři sdílí všechny zisky a ztráty společně.[20] Dvě a více stran přispívají kapitálem, odborností i nápadem na investici.[23] Mušaraka je nejčastěji využívána v investičních projektech a nákupu nemovitostí či budov (v tomto případě si banka účtuje přisuzovaný nájem, který pak vyplácí, jak je uvedeno v předem dohodnutém postupu).[24] Všichni společníci jsou oprávněni účastnit se správních řízení, ale není to jejich povinnost.[25] Zisk se rozděluje mezi partnery dle dohodnutých procent, ztráty se však dělí na každého partnera podle toho, jak velkým kapitálem přispěl.[25]

Mušaraka se využívá v businessových transakcí a při financování velkého koupě.[17]

    Shirka al'Inan je typ partnerství, kde jsou partneři pouze jednatelé a neslouží jako ručitelé za jiného partnera.[26]

    Různí akcionáři mají různá práva a dostávají jiné zisky.

    Mufawada je neomezené a rovnoprávné partnerství, kde jsou partneři i jednatelé i ručitelé.[22]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h WEBEROVÁ BABULÍKOVÁ, Gabriela. Islámská ekonomie a bankovnictví. Praha: Dar Ibn Rushd, 2001. 128 s. ISBN 80-86149-33-1. 
  2. TAHIR, Sayyid. Islamic economics and prospects for theoretical and emirical research. JKAU: Islamic Economics. 2017-01, roč. 30, čís. 1, s. 3. Dostupné online. 
  3. TAHIR, Sayyid. Islamic economics and prospects for theoretical and empirical research. JKAU: Islamic Economics. 2017-01, roč. 30, čís. 1, s. 5. Dostupné online. 
  4. KURAN, Timur. The Economic System in Contemporary Islamic Thought: Interpretation and Assessment. International Journal of Middle East Studies. 1986, roč. 18, čís. 2, s. 135–164. Dostupné online [cit. 2019-11-26]. ISSN 0020-7438. 
  5. a b EL-ASHKER, Ahmed; WILSON, Rodney. Islamic Economics: A Short History. Leiden: Brill, 2006. 450 s. 
  6. PEIL, Jan; STAVEREN, Irene van. Handbook of Economics and Ethics. [s.l.]: Edward Elgar Publishing 625 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84844-930-5. (anglicky) Google-Books-ID: YahcdBQ5nqQC. 
  7. Dr. Mohammad Nejatullah Siddiqi. www.siddiqi.com [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  8. King Faisal Prize | Professor Mohammad Najatullah Siddiqui [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SIDDIQI, Mohammad Nejatullah. Riba, Bank Interest and the Rationale of its Prohibition. ieaoi.ir [online]. Islamic Research and Training Institute/Islamic Development Bank, 2013 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  10. a b c KHAN, Muhammad Akram. What Is Wrong with Islamic Economics?: Analysing the Present State and Future Agenda [online]. Edward Elgar Publishing, 2013 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  11. a b Islamic Banking. Profit-and-Loss Sharing. www.islamic-banking.com [online]. Institute of Islamic Banking and Insurance [cit. 2019-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-30. 
  12. KHAN, Muhammad Akram. What Is Wrong with Islamic Economics. [s.l.]: Edward Elgar Publishing, 2013. ISBN 0307237818. S. 322-3. 
  13. a b CURTIS, Mallet-Prevost. Islamic Banking: A Brief Introduction. omanlawblog.curtis.com [online]. Oman Law Blog. Colt & Mosle LLP, 3. červenec, 2012 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  14. ÇETIN, Hüseyin. Econometric Modeling of Turkish Participatory Banks Deposits. International Journal of Trade, Economics and Finance [online]. Srpen, 2014 [cit. 2019-11-23]. Roč. 5. Dostupné online. 
  15. a b c KHAN, Feisal. Islamic Banking in Pakistan: Shariah-Compliant Finance and the Quest to Make Pakistan More Islamic. [s.l.]: Routledge, 2015. 168 s. ISBN 1317366530. S. 80. 
  16. a b PROFIT AND LOSS SHARING Definition. www.ventureline.com [online]. VentureLine [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  17. a b c JAMALDEEN, Faleel. Islamic Finance For Dummies. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2012. 384 s. ISBN 0470430699. S. 147-9. 
  18. Silent Partner. www.investopedia.com [online]. investopedia.com. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  19. EISENBERG, David. Islamic Finance: Law and Practice. [s.l.]: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 0191630896. S. 6.34. 
  20. a b c USMANI, Muhammad Taqui. An Introduction to Islamic Finance. Archived from the original. vyd. [s.l.]: Karachi, 1998. 169 s. Dostupné online. ISBN 9041116192. S. 31-5. 
  21. EL TIBY, Ahmed; AMR, Mohamed. Islamic Banking: How to Manage Risk and Improve Profitability. [s.l.]: Wiley, 2011. 211 s. Dostupné online. ISBN 9781118266922. S. 54. 
  22. a b TURK, Rima A. Main Types and Risks of Islamic Banking Products. web.archive.org [online]. Kuwait: Regional Workshop on Islamic Banking, 2014 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  23. KHAN, Akram M. Glossary of Islamic Economic. Londýn: MANSELL, 1990. 144 s. ISBN 072012042X. S. 100. 
  24. Musharaka - Islamic Banking | Noorbank. www.guidanceresidential.com [online]. www.noorbank.com [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  25. a b THE DECLINING BALANCE CO-OWNERSHIP PROGRAM AN OVERVIEW. www.guidanceresidential.com [online]. Guidance Residential, 21. říjen 2002 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  26. Is Musharakah Mutanaqisah a practical alternative to conventional home financing?“.. Islamic Finance News [online]. 21. říjen, 2002 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.