Chicagská škola (ekonomie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Chicagská ekonomická škola je neoklasická škola myšlení v ekonomické akademii, která se koncentruje kolem přednášejících na University of Chicago, z nichž někteří vytvořili a zpopularizovali její principy.

Chicagská makroekonomická teorie odmítala keynesiánství ve prospěch monetarismu do poloviny 70. let 20. století, kdy se obrátila k nové klasické ekonomii, kterou silně ovlivnil koncept racionálních očekávání.

Chicagští ekonomové ovlivnili i další obory, zejména teorii veřejné volby a právo a ekonomii, které vedly k revolučním změnám ve studiu politologie a práva. Další ekonomové spojovaní s Chicagem zanechali stopu v oborech tak odlišných jako sociální ekonomie a hospodářské dějiny. Proto neexistuje jasné vymezení chicagské ekonomické školy – tento termín je používaný spíše v médiích než v akademických kruzích. Nicméně Kaufman (2010) uvádí, že chicagská škola může být obecně charakterizována:

Hlubokou oddaností rigorózní vědecké práci a otevřené akademické debatě, nekompromisním přesvědčením o užitečnosti neoklasické teorie ceny a normativní pozicí, která favorizuje a propaguje ekonomický liberalismus a volný trh.[1]

Ekonomická katedra chicagské univerzity je považována za nejúspěšnější ekonomickou katedru, protože její členové získali více Nobelových cen za ekonomii a medailí Johna Batese Clarka než členové kterékoliv jiné univerzity.[2][3]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Frank Knight (1885-1972) byl jedním z prvních členů oddělení Chicagské univerzity. Jeho nejvýznamnější práce byla Risk, Nejistota a zisk (1921). Knightův pohled byl ikonoklastický a výrazně se lišil od pozdějších myslitelů na Chicagské škole. Věřil, že zatímco volný trh může být neúčinný, vládní programy jsou ještě více neúčinné.
  • Ronald Coase (1910–2013) byl v roce 1991 oceněn Nobelovou cenou. Známý je hlavně pro dva své články. První se jmenuje „The Nature of the Firm“ (1937), v tom vysvětloval důvody existence firem a a představil koncept transakčních nákladů. Ve své další stěžějní práci  The Problem of Social Cost" (1960) konstatuje, že dobře definovaná majetková práva mohou odstranit problémy spojené s pozitivními a negativními externalitami (Coasův teorém).
  • George Joseph Stigler (1911-1991) získal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1982. Za jeho stěžejní práce jsou považován článek “the economics of information” (1961) a “search unemployment” (1962). Velmi zastával sílu znalostí a informovanosti, když tvrdil, že ve vědění je síla. Stigler byl mimo jiné dobrým přítelem Miltona Friedmana, dalšího ekonoma z chicagské školy.
  • Milton Friedman (1912-2006) byl americký ekonom, v roce 1976 oceněný nobelovou cenou za ekonomii, díky výsledkům v oblasti analýzy spotřeby, historie a teorie peněz. Za svůj život zastával mnoho vysokých funkcí. V letech 1941-1943 pracoval na americkém ministerstvu financí, tam se zabýval daňovou politikou za Druhé světové války. v roce 1950 pak pracoval jako konzultant pro plnění Marshallova plánu. Profesorem na Chicagské univerzitě byl v letech 1946-1977. V roce 1962 se pak proslavil svou knihou Capitalism and Freedom, ve které představuje svou myšlenku, dle které může konkurenční kapitalismus pomoc k dosažení ekonomické svobody.
  • Robert William Fogel (1926-2013) byl americký vědec, který v roce 1993 získal spolu s  Douglassem Northem nobelovu cenu za ekonomii a to za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie prostřednictvím aplikování ekonomické teorie a kvantitativních metod za účelem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn. Za svou kariéru vydal mnoho vědeckých prací. Nejznámější je kvůli své kontroverzi kniha “Slavery and Time on the Cross” kterou napsal spolu se  Stanley Engermanem. V této práci se zabývají, podmínkami otroků na jihu a dělníků na severu Ameriky v 19. století. Kromě toho zastával ve svém životě několik vysokých funkcí. Byl například ředitelem Center for Population Economics, výzkumného  centra chicagské univerzity. Také byl vrchním vyšetřujícím  NIH, amerického národního institutu zdraví.
  • Gary Becker (1930-2014) získal v roce 1992 Nobelovu cenu a proslavil se svou prací, která se týkala uplatňování ekonomických metod myšlení i v jiných oblastech, jako je zločin, otroctví, sexualita a drogy. Ovšem, za předpokladu že se člověk chová racionálně. Práce se původně zabývala ekonomikou práce. Částečně inspirovala populární ekonomickou knihu „Freakonomics“. Je považován za jednoho ze zakladatelů otázek politické ekonomiky v Chicagu.[4]
  • Richard Allen Posner (1939) je Americký právní teoretik, ekonom. Od roku 1971 do roku 2017 byl předsedou u odvolacího soudu Spojených států pro 7. obvod (Chicago). Přednáší na právnické fakultě univerzity Chicagské univerzity a je hlavním představitelem právního směru který se nazývá  “law and economics”. Jde o aplikaci ekonomických teorií na právní otázky, aby se dalo posoudit, které zákony, jsou ekonomicky efektivní. Posner je také nejcitovanějším právníkem 20. století. Richard Posner napsal mnoho knih, nejen z oblasti práva a ekonomie, ale také o Feminismu, právech zvířat, stejnopohlavních manželství a dalších společenských tématech.
  • Robert Lucas (* 1937) v roce 1995 získal Nobelovu cenu. Svůj život zasvětil vyvracení keynesiánství. Jeho nejvýznamnějším příspěvkem je argument, že makroekonomie by neměla být chápána jako celek oddělený od mikroekonomie a jejich analýza by měla vycházet ze stejných základů. Lucasova práce pokrývala mnoho témat z makroekonomie, hlavně ekonomický růst, oceňování aktiv a měnová ekonomika
  • Eugene Francis „Gene“ Fama (* 1939) je americký ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii, kterou dostal v roce 2013 spolu s R. J. Shillerem a L. P. Hansenem. Známý je pro svou práci “Chování cen akcií na burze” (1965) ve které v podstatě přišel s teorií efektivních trhů, která popisuje chování cenných papírů na burze. V projektu Research Papers in Economics (RePEc) byl označen za 12. nejvlivnějšího ekonoma současnosti (Říjen 2018)

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Paul Douglas, ekonom a dlouholetý senátor za demokraty ze státu Illinois byl znepokojený prostředím které na univerzitě nalezl. Prohlásil

“... byl jsem znepokojen když jsem zjistil, že ekonomičtí a političtí konzervativci získali téměř úplnou nadvládu nad mou katedrou a učili, že rozhodnutí trhu byla vždycky správná… Názory mých kolegů by omezily vládní funkce, jako je právo, policie a armáda na úroveň 18. století, což už tehdy nebylo podle mého názoru dostačující a nebylo by ani pro nás. Tito lidé nepoužívali statistická data pro rozvoj ekonomických teorií a ani by neakceptovali kritickou analýzu ekonomického systému ... (Frank) Knight byl nyní otevřeně nepřátelský a jeho učedníci se zdáli být všude. Kdybych zůstal, bylo by to v nepřátelském prostředí.”[5]

Zatímco účinnost hypotézy efektivního trhu (EMH) Eugena Famy byla diskutována po finanční krizi v letech 2007-2008, její zastánci zdůraznili, že EMH jde v souladu s velkým poklesem cen aktiv, protože událost byla nepředvídatelná.[6]

Ekonom Brad DeLong z Kalifornské univerzity Berkley říká, že Chicagská škola zažila “intelektuální kolaps”. Laureát Nobelovy ceny Paul Krugman z Princetonské univerzity říká, že některé z připomínek ekonomů z Chicagské školy jsou “produktem temného věku makroekonomie, ve kterém je zapomínáno těžce získané vědění”, a tvrdí že většina recenzovaných makroekonomických výzkumů od poloviny šedesátých let je mylná a upřednostňoval modely vyvinuté v 30. letech.[7]

Škola byla kritizována za výcvik ekonomů, kteří během sedmdesátých a osmdesátých let radili represivní chilské juntě (a  menší míře i jiným podobně ultranacionalistickým jihoamerickým režimům). Ačkoliv byli spojováni s přeměnou Chile na zemi s nejvýkonnější ekonomikou Jižní Ameriky s vzrůstem HDP z 693 amerických dolarů na jednoho obyvatele na začátku roku 1975 na 14,528 na konci roku 2014 (druhý největší v Jižní Americe),[8] kritici oponovali, že zároveň došlo k odpovídajícímu nárůstu nerovnosti v příjmech a že reformy měly negativní vliv na hospodářské politiky Ronalda Regana a Margaret Thatcherové.[9] V listopadu 2015 měl premiéru film s názvem Chicago Boys, který měl velmi kritický pohled na ekonomické reformy.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bruce Kaufman in Ross B. Emmett, ed. The Elgar Companion to the Chicago School of Economics (2010) p. 133
  2. The University of Chicago. The University of Chicago [online]. [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. John Bates Clark Medal. The University of Chicago [online]. [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PALDA, Filip; PALDA, Kristian. Public Choice. 1998, roč. 94, čís. 1/2, s. 157–174. Dostupné online [cit. 2018-12-02]. ISSN 0048-5829. DOI:10.1023/a:1004942118179. 
  5. TOPOLSKY, Mary. In the Fullness of Time by Paul H. Douglas (Harcourt Brace Jovanovich; 617 pp.; $13.50). Worldview. 1973-01, roč. 16, čís. 1, s. 52–54. Dostupné online [cit. 2018-12-02]. ISSN 0084-2559. DOI:10.1017/s0084255900020271. 
  6. LAS VEGAS SANDS CORP., a Nevada corporation, Plaintiff, v. UKNOWN REGISTRANTS OF www.wn0000.com, www.wn1111.com, www.wn2222.com, www.wn3333.com, www.wn4444.com, www.wn5555.com, www.wn6666.com, www.wn7777.com, www.wn8888.com, www.wn9999.com, www.112211.com, www.4456888.com, www.4489888.com, www.001148.com, and www.2289888.com, Defendants.. Gaming Law Review and Economics. 2016-12, roč. 20, čís. 10, s. 859–868. Dostupné online [cit. 2018-12-02]. ISSN 1097-5349. DOI:10.1089/glre.2016.201011. 
  7. COCHRANE, John H. HOW DID PAUL KRUGMAN GET IT SO WRONG?1. Economic Affairs. 2011-06, roč. 31, čís. 2, s. 36–40. Dostupné online [cit. 2018-12-02]. ISSN 0265-0665. DOI:10.1111/j.1468-0270.2011.02077.x. 
  8. World Development Indicators 2016. [s.l.]: The World Bank Dostupné online. ISBN 9781464806834, ISBN 9781464806841. 
  9. January, Peter, (born 13 Jan. 1952), HM Diplomatic Service, retired. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. 
  10. WAGNER, Ralf. Chicago School/Chicago Boys. 2455 Teller Road,  Thousand Oaks  California  91320  United States: SAGE Publications, Inc. Dostupné online. ISBN 9781412964272, ISBN 9781412964289.