Přeskočit na obsah

Postkeynesiánství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Postkeynesiánství je politicko-ekonomická škola vycházející z myšlenek Johna Maynarda Keynese, Michała Kaleckiho, Joan Robinsonové, Pierro Sraffy, Nicholase Kaldora, Paula Davidsona, Hymana Minskeho a mnoha dalších.[1] Postkeynesiánství patří k hlavním tradicím v rámci heterodoxní (politické) ekonomie společně se „starým“ institucionalismem (Thorsten Veblen, John Kenneth Galbraith, Kenneth Boulding, Geoffrey Hodgson) a netotalitním marxismem (Baran, Sweezy, apod.).[2] Podle lorda Roberta Skidelskiho, biografa J. M. Keynese, patří v současné ekonomické teorii postkeynesovci ke skutečným a nejvíce autentickým následovníkům Keynese (na rozdíl od „pseudokeynesovců“, jako jsou Paul Samuelson anebo Gregory Mankiw).[3][4] Podle Sheily Dowové je pro každou ekonomickou doktrínu vždy typická specifická metodologie a filosofie vědy (ontologické, epistemologické a normativní předpoklady s politickými následky na rozdělení moci ve společnosti).[5] Pro postkeynesiánství je typický důraz na realistické pozorování a odpor k matematickému formalismu a pozitivismu tržních fundamentalistů.

Charakteristika postkeynesiánství

[editovat | editovat zdroj]

Vyjdeme-li ze závěrů Anthonyho Thirwalla, můžeme PKM charakterizovat těmito body:[6]

  • Za prvé, zaměstnanost a nezaměstnanost jsou určovány na trhu produktů, nikoli na trhu práce.
  • Za druhé, nedobrovolná nezaměstnanost existuje a je způsobena nedostatečnou efektivní poptávkou.
    • Není to důsledek nedokonalostí trhu práce.
    • Odstranění „nedokonalostí“ nepovede k vyšší zaměstnanosti.
  • Za třetí, vztah mezi agregovanými investicemi a agregovanými úsporami je zásadní pro makroekonomickou teorii a kauzalita vede od investic k úsporám, a ne naopak.
  • Za čtvrté, peněžní ekonomika je zcela odlišná od barterové (mainstreamové, tržně fundamentalistické) ekonomiky.
    • Peníze nejsou neutrální i v dlouhodobém hledisku, realita je ne-ergodická (transmutabilní) a nepredikovatelná, protože není a priori určená a důchodový efekt je důležitější než substituční efekt.
    • Finance jsou důležité.
    • Na dluhu záleží, protože proto peníze vůbec vznikly.
  • Za páté, kvantitativní teorie peněz je vážně zavádějící, a to ze tří důvodů.
    • Peníze jsou endogenní.
    • Příčinná rovnice směny (M * V = P * T) probíhá zprava doleva.
    • Změny v preferenci likvidity znamenají, že V není konstantní.
      • Nákladové síly často vytvářejí inflaci dlouho předtím, než je dosaženo plné zaměstnanosti.
  • Za šesté, kapitalistické ekonomiky jsou poháněny „animal spirits“ investorů, které určují investice.
Deset hlavních rysů postkeynesiánské ekonomie [7]
Pět předpokladů Pět základních tvrzení
1. Epistemologie/Ontologie: Realismus 6. Ne-Neutralita peněz v krátkodobém i dlouhodobém horizontu
2. Racionalita: Racionalita konzistentní s prostředím a uspokojující aktéry 7. Princip efektivní poptávky v krátkodobém a dlouhodobém horizontu
3. Metoda: Holismus a organicismus 8. Fundamentální nejistota, která se liší od pravděpodobnostního rizika
4. Ekonomické jádro: produkce a růst 9. Historický a nevratný čas, závislost na cestě
5. Politické jádro: regulované trhy 10. Konflikt o distribuci bohatství

Postkeynesiánské makroekonomické paradoxy jsou neintuitivní výsledky, kdy individuální racionální chování vede k negativním agregátním výsledkům, což zpochybňuje běžné mikroekonomické modely.[8][9][10][11]

Klíčové postkeynesiánské paradoxy
Paradox šetrnosti (Keynes) Snaha jednotlivců o zvýšení úspor (s) během recese vede k nižší agregátní poptávce, nižším příjmům (y) a v konečném důsledku k nižším celkovým úsporám.
Paradox nákladů (Kalecki) Zatímco jedna firma těží z nižších mezd, obecné snížení reálných mezd v celé ekonomice snižuje agregátní spotřebu, využití kapacit a celkové zisky, čímž snižuje míru zisku.
Paradox veřejných deficitů (Kalecki) Vládní deficity „nevytlačují“ soukromé investice, ale ve skutečnosti generují vyšší zisky pro kapitalisty, protože
Paradox dluhu (Fisher/Steindl) Snaha domácností nebo firem o oddlužení (splacení dluhu) během poklesu snižuje agregátní poptávku, což způsobuje rychlejší pokles příjmů než dluhu, což vede k vyšším poměrům dluhu k příjmu.
Paradox klidu (Minsky) Stabilita je destabilizující. Dlouhá období prosperity a nízkého rizika podporují vysoce rizikové finanční chování (pákové efekty), které nakonec způsobí finanční krizi.
Paradox likvidity (Dow/Nesvetailova) Snaha o vytvoření větší likvidity prostřednictvím komplexního finančního inženýrství často během paniky transformuje likvidní aktiva na nelikvidní.

Metodologie

[editovat | editovat zdroj]

Současná postkeynesovská ekonomie pracuje se třemi překrývající se metodologie.[12][13][14]

Ekonomický svět je otevřený, vyvíjející se systém poháněný hlubokými, nepozorovatelnými strukturami a kauzálními mechanismy, spíše než pouhými povrchními pravidelnostmi událostí. Tony Lawson kritizuje mainstreamovou ekonomii za používání deduktivních metod (např. ekonometrie), které nesprávně předpokládají uzavřené systémy.[24]

Kritický realismus pracuje se třemi doménami reality:[25]

  1. Reálné: Základní struktury a kauzální mechanismy, které existují nezávisle na našich znalostech o nich (např. tržní mechanismy, mocenská dynamika).
  2. Skutečné: Události, které nastanou, když jsou tyto mechanismy aktivovány, ať už jsou pozorovány, či nikoli.
  3. Empirické: Podmnožina událostí, které jsou skutečně pozorovány nebo prožívány.
  • Open system teoretizování a babylonský přístup (Sheila Dow, Victoria Chick)[26][27][28]

Sheila Dow a Victoria Chock rozlišovaly mezi karteziánským/euklidovským a babylonským myšlením. Kartézské/euklidovské myšlení je uzavřený systém, v němž jsou všechny proměnné předem specifikovány a kategorizovány jako endogenní nebo exogenní; to, co není známo, se považuje za náhodné. Babylonské myšlení je otevřený systém, kde identita všech relevantních proměnných a vztahů mezi nimi není známa a v každém případě se význam proměnných a jejich vzájemné vztahy mohou měnit.

  • Generalizující (aximoatický) přístup (Paul Davidson)[29][30][31]
  1. axiom ne-hrubé substituce;
  2. axiom ne-neutrality peněz a
  3. axiom ne-ergodického ekonomického světa.

Paul Davidson navrhuje následující klasifikaci způsobu, jakým mainstreamové a heterodoxní ekonomické teorie zacházejí s ekonomickou realitou a lidským poznáním budoucnosti:[29]

„Koncepty vnější ekonomické reality“
A. Neměnná realita (ergodicita) B. Transmutovatelná nebo kreativní realita (ne-ergodicita)
Typ 1. Jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu je budoucnost známá nebo alespoň poznatelná. a. Klasické modely dokonalé jistoty.

b. Pojistněmatematické ekvivalenty jistoty, jako například modely racionálních očekávání.

c. Nové klasické modely.

d. Některé nové keynesiánské teorie.

 Některé aspekty ekonomické budoucnosti budou vytvořeny lidskou činností dnes a/nebo v budoucnosti.

Rozhodnutí o „zásadní volbě“ je takové, které má zásadní vliv na ekonomické prostředí a podmínky, za kterých je rozhodnutí učiněno, se neopakují. Transmutovatelná ekonomická budoucnost je takovými rozhodnutími vytvářena, ale často v rozporu s tím, co činitelé zamýšleli.

 a. Keynesova obecná teorie a postkeynesiánská monetární teorie.

b. Spisy Sira Johna Hickse po roce 1974.

c. Klíčová experimentální analýza G.L.S. Shacklea.

d. Stará institucionalistická teorie

Typ 2. V krátkodobém horizontu není budoucnost zcela známa kvůli určitým omezením v lidském zpracování informací a výpočetním výkonu. a. Teorie omezené racionality

b. Knightova teorie neurčitosti

c. Savageova teorie očekávaného užitku.

d. Některé rakouské teorie.

e. Některé novokeynesiánské modely (např. selhání koordinace).

f. Teorie chaosu, slunečních skvrn a bublin.

Fáze vývoje Postkeynesovské ekonomie

[editovat | editovat zdroj]

Podle Fontana postkeynesovská ekonomie prošla těmito fázemi vývoje:[32][33][34]

  • 30./40. léta 20. století - Postkeynesiánská ekonomie začíná Keynesovou a Kaleckiho (!) revolucí v makroekonomii, nedobrovolnou nezaměstnaností a obchodním cyklu.
  • 50./60. léta 20. století - Distribuce a růst: rozšíření principu efektivní poptávky na dlouhé období (postkeynesiánské modely d+g) a Kritika neoklasické makroteorie: kontroverze ohledně kapitálu. Kaldor (1966) aplikoval přístup růstu taženého exportem se zaměřením na odvětvové a regionální rozdíly.
  • 70. léta 20. století (tzv. „romantický věk“) - Hledání velkého teoretického systému - Založení časopisů (CJE (1977), JPKE (1978)) a mikroekonomie (teorie firmy, teorie cen). Thirlwallův (1979) model růstu omezeného platební bilancí (Thirlwallův zákon), Minskyho (1975, 1977) teorie finanční nestability.
  • 80./90. léta 20. století („věk nejistoty“) - Metody a metodologie (Arestis (1992), Lavoie (1992), Davidson (1994) - Endogenní peníze (Moore), hypotéza finanční nestability (Minsky) - Kaleckianovy distribuční a růstové modely (Rowthorn, Dutt, Bhaduri/Marglin).
  • Po roce 2000 - Aplikovaná práce, hospodářské politiky, financializace - Integrované modely peněz, distribuční konflikt, efektivní poptávka, akumulace kapitálu + růst (analytické + SFC simulační modely). Různé režimy poptávky a růstu. Několik vazeb s CPE a IPE. Ekologická omezení a makroekonomická stabilita. Mezinárodní a rozvojová ekonomie. Měnová hierarchie a rozvoj.

Proudy postkeynesiánské ekonomie

[editovat | editovat zdroj]

Postkeynesiánská ekonomie přežila jako utlačovaná menšina v teoretické ekonomii. Marc Lavoie uvádí, že v rámci post keynesovské komunity existuje těchto pět proudů.[2][35][36][37][38][39]

  • Fundamentalisté (Keynes, starší J. Robinson, Minsky, Shackle, Weintraub, Davidson): fundamentální nejistota, rysy monetární produkční ekonomiky, finanční nestabilita, metoda.[40][41][42][43][44][45]
  • Kaleckiáni (Kalecki, Steindl, mladší J. Robinson): cenotvorba založená na nákladech, třídní konflikt, efektivní poptávka, rozdělení příjmů a růst[46][47]
  • Kaldorovci (Kaldor, Harrod, Goodwin, Godley): růst, režimy produktivity, omezení růstu v otevřené ekonomice, ekonomický a finanční systém[48]
  • Sraffovci/neoricardovci (Sraffa, Garegnani): ceny produkce v multisektorových systémech, volba technik, teorie kapitálu, dlouhodobé pozice ekonomiky, modely supermultiplikátorů
  • Institucionalisté (Veblen, J.K. Galbraith, Lerner, Eichner): ceny, teorie firmy, monetární instituce, behaviorální a pracovní ekonomie.[49][50]

Endogenní teorie peněz

[editovat | editovat zdroj]

Postkeynesiánci po mnoho desetiletí zpochybňovali liberální přístup s argumentem, že peníze se vytvářejí endogenně, a proto banky nemusí čekat na přijetí vkladů, aby mohly poskytovat úvěry. Podle endogenního přístupu k penězům vznikají úvěry ex nihilo, pokud je dlužník bonitní. Banky nejsou pasivní a jejich rozhodnutí o poskytování úvěrů mohou ovlivnit ekonomickou aktivitu. [51]

  1. Poptávka po úvěrech (kolik si firmy a domácnosti chtějí půjčit),
  2. Nabídka úvěrů, která závisí na (a) finanční situaci dlužníků a (b) finanční situaci věřitelů.

Horizontalisté (např. Basil Moore, Marc Lavoie) se tradičně zaměřovali na (1) a 2 (a), zatímco strukturalisté (Sheila Dow, Thomas Palley) se také soustředili na 2 (b). Úrokové sazby jsou ovlivněny 2 (a) a 2 (b), ale také oligopolní silou bank a politikou centrální banky.

Od vypuknutí globální finanční krize je pohled postkeynesiánců na proces tvorby peněz stále více přijímán v akademické sféře a komunitě centrálních bank.[52] R. Wray použil koncept Money manager capitalism (MMC) k vysvětlení procesů, které vedly ke globální finanční krizi.[53]

Role stínového bankovnictví v procesu tvorby peněz je předmětem debaty mezi heterodoxními ekonomy. Stínové bankovnictví zahrnuje finanční zprostředkovatele, kteří provádějí transformaci splatnosti, úvěrů a likvidity bez přístupu k likviditě centrální banky nebo úvěrovým zárukám veřejného sektoru. Důležitým procesem, který provádí stínové bankovnictví, je sekuritizace (technika, která transformuje nelikvidní aktiva na likvidní obchodovatelné nástroje).[54]

Moderní teorie peněz (MMT) rozšiřuje koncept endogenních peněz na vládní sektor. Podle MMT suverénní vládě nikdy nehrozí, že jí dojdou peníze, a proto je vždy solventní. Ačkoli MMT zdůrazňuje, že neexistují žádná omezení finančních zdrojů, připouští, že existují skutečná omezení zdrojů (např. omezení pracovní síly a omezení životního prostředí).[55][56] Někteří vědci zpochybňují tvrzení, že daně a dluhopisy nefinancují a nemohou financovat vládní výdaje (Marc Lavoie). Thomas Palley se domnívá, že ačkoli je centrální banka emitentem státních peněz a má schopnost monetizovat veřejný dluh (tj. země nemůže bankrotovat ve své vlastní měně), efektivní monetizace je omezena tržními omezeními a reakcemi, které mohou například ovlivnit dlouhodobé úrokové sazby a rozpočtové deficity mohou mít významné nepříznivé dopady na směnný kurz a platební bilanci. Podle Pratese míra politického prostoru nezávisí pouze na měnové suverenitě, ale také do značné míry na postavení měny země v měnové hierarchii.[57][58][59]

Hyman Minsky vnímá finanční systém jako síť propojených rozvah, které dynamicky interagují. Finanční nestabilita je výsledkem endogenní interakce rozvah. Finanční křehkost je spojena s akumulací dluhu (i) podnikového dluhu, ii) dluhu domácností a iii) zahraničního dluhu). Minsky zachytil nárůst zadlužení rozlišováním mezi třemi finančními režimy: (a) zajišťovacím, (b) spekulativním a (c) Ponziho modelem.[60][61][62]

  1. Zajišťovací jednotka je považována za životaschopnou a neočekává se dluhové financování.
  2. Očekává se, že spekulativní ekonomická jednotka přijme nový dluh, aby pokryla (částečně nebo úplně) amortizaci dluhových závazků.
  3. Ponziho finanční režim odpovídá finančně křehčí situaci.

Hospodářská politika

[editovat | editovat zdroj]

Postkeynesovská ekonomie nabízí alternativní a realistický přístup k hospodářské politice státu.[63][64][65]

Doporučení makroekonomické politiky: Porovnání modelů nového konsensu (NCM) a postkeynesiánských modelů (PKM)[66]
NCM PKM
Měnová politika Cílování inflace pomocí úrokové politiky, která ovlivňuje nezaměstnanost v krátkodobém horizontu, ale v dlouhodobém horizontu pouze inflaci. Zaměřit se na nízké úrokové sazby, které ovlivňují především distribuci, a stabilizovat měnový, finanční a reálný sektor uplatňováním dalších nástrojů (věřitel poslední instance, úvěrové kontroly atd.).
Fiskální politika Podporuje měnovou politiku při dosahování cenové stability vyrovnáváním rozpočtu v průběhu celého cyklu Reálná stabilizace v krátkodobém i dlouhodobém horizontu bez autonomních cílů deficitu; ovlivňuje rozdělení disponibilního důchodu
Trh práce a mzdová/příjmová politika Určuje NAIRU v dlouhodobém horizontu a rychlost adaptace v krátkodobém horizontu; pozornost by měla být kladena na flexibilní nominální a reálné mzdy. Ovlivňuje cenovou hladinu/inflaci a distribuci; pozornost by měla být kladena na stabilní nominální mzdy, stabilní růst nominálních jednotkových nákladů práce a stlačenou mzdovou strukturu
Mezinárodní hospodářské politiky Volný obchod, volný tok kapitálu a flexibilní směnné kurzy Regulované toky kapitálu, řízené směnné kurzy, ochrana začínajících průmyslových odvětví, regionální a průmyslová politika, ekonomická suverenita
Koordinace hospodářské politiky Z dlouhodobého hlediska není nutné; koordinace v nejlepším případě pouze z krátkodobého hlediska Koordinace hospodářské politiky nezbytná v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, a to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni

V oblasti veřejných politik nabízí Postkeynesovská ekonomie alternativu k neoklasické ekonomii.[67][68]

  • Zdravotní péče: Postkeynesiánský přístup ke zdravotní péči se zaměřuje na regulační reakci na kontrolu výdajů a nákladů na zdravotní péči (nezávislé regulační orgány, kontrola reklamy na léky a cenové kontroly. Postkeynesiánci se staví proti zdravotním spořicím účtům (flexibilním výdajovým účtům) a poplatkům za to, že se vyrovnávají s rostoucími náklady na zdravotní péči.[69]
  • Vzdělávací politika: Postkeynesiánská vzdělávací politika se zaměřuje na řešení nerovnosti ve vzdělávání jakožto distribučního, systémového problému, nikoli jakožto konkurenčního, tržně řízeného problému. Zasazuje se o zvýšení veřejného financování, přímou podporu domácností s nízkými příjmy, odmítání sledování studentů a podporu kritické, na instituce zaměřené finanční gramotnosti namísto úzkého neoklasického finančního vzdělávání.[70]
  • Penze: Postkeynesiánský přístup k důchodům zdůrazňuje, že penzijní systémy, zejména systémy Pay-As-You-Go (PAYG, neboli průběžný systém), fungují jako klíčové a stabilní zdroje agregátní poptávky, které pohánějí hospodářský růst a zaměstnanost, spíše než aby byly pouze finanční zátěží. Na rozdíl od neoklasických názorů, které propagují plně financované-pilířové (FF) systémy za účelem zvýšení úspor, postkeynesiánci tvrdí, že PAYG důchody jsou efektivní pro využití nevyužitých zdrojů a že demografické údaje přímo neurčují „zátěž“ pro ekonomiku.[71][72][73][74][75][76][77][78][79]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DEQUECH, David. Post Keynesianism, Heterodoxy and Mainstream Economics. Review of Political Economy. 2012-04, roč. 24, čís. 2, s. 353–368. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0953-8259. doi:10.1080/09538259.2012.664364.
  2. 1 2 LAVOIE, Marc. Post-Keynesian Heterodoxy. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 9781349283378, ISBN 9780230626300. S. 1–24.
  3. ↑ DAVIDSON, Paul. Post Keynesian Macroeconomic Theory. [s.l.]: [s.n.], 1994. Dostupné online.
  4. ↑ SKIDELSKY, ROBERT. Keynes : the return of the master. London: Allen Lane, 2009. xviii, 213 pages s. Dostupné online. ISBN 9781846142581, ISBN 184614258X. OCLC 373483182 S. 42.
  5. ↑ DOW, SHEILA C. Macroeconomic thought : a methodological approach. [s.l.]: Basil Blackwell, 1985. Dostupné online. ISBN 0631153861, ISBN 9780631153863. OCLC 927597549
  6. ↑ KING, John E. Some elements of a Post Keynesian labour economics. Post Keynesian Econometrics, Microeconomics and the Theory of the Firm. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. doi:10.4337/9781781950050.00012.
  7. ↑ HEIN, E., STOCKHAMMER, E. A Modern Guide to Keynesian Macroeconomics and Economic Policies,. [s.l.]: [s.n.], 2011.
  8. ↑ LAVOIE, Marc. Macroeconomic Paradoxes with Kalecki and Kaleckians. [s.l.]: Palgrave Macmillan Dostupné online. ISBN 978-1-137-33575-3.
  9. ↑ ROCHON, Louis-Philippe; ROSSI, Sergio. Introduction to the Elgar Encyclopedia of Post-Keynesian Economics. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Limited Dostupné online. ISBN 978-1-78897-393-9, ISBN 978-1-78897-392-2. S. xvii–xxix.
  10. ↑ LAVOIE, Marc. Essentials of heterodox and post-Keynesianeconomics. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-83910-962-1, ISBN 978-1-83910-961-4. S. 1–74.
  11. ↑ HOLT, Richard P. F.; PRESSMAN, Steven. A New Guide to Post-Keynesian Economics. doi.org. 2001-08-16. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. doi:10.4324/9780203466681.
  12. ↑ HOLT, Richard P. F.; PRESSMAN, Steven. A New Guide to Post-Keynesian Economics. doi.org. 2001-08-16. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. doi:10.4324/9780203466681.
  13. ↑ JESPERSEN, Jesper. Macroeconomic Methodology. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-84980-212-3, ISBN 978-1-84542-736-8.
  14. ↑ LAVOIE, Marc. Teaching post-Keynesian economics in a mainstream department. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78254-700-6, ISBN 978-1-78254-699-3.
  15. ↑ BHASKAR, Roy. A Realist Theory of Science. doi.org. 2013-01-28. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. doi:10.4324/9780203090732.
  16. ↑ BROWN, Andrew. Critical Realism. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-84376-871-5, ISBN 978-1-84064-630-6.
  17. ↑ DOW, Sheila C. Post Keynesianism and Critical Realism: What Is the Connection?. Journal of Post Keynesian Economics. 1999-09, roč. 22, čís. 1, s. 15–33. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1999.11490225.
  18. ↑ Ontology and Economics. Příprava vydání Edward Fullbrook. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-134-02419-3.
  19. ↑ LAWSON, Tony. The Nature of Post Keynesianism and Its Links to Other Traditions: A Realist Perspective. Journal of Post Keynesian Economics. 1994-07, roč. 16, čís. 4, s. 503–538. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1994.11489998.
  20. ↑ LAWSON, Tony. Economics and Reality. doi.org. 1997-01-02. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. doi:10.4324/9780203195390.
  21. ↑ LAWSON, Tony. Reorienting Economics. doi.org. 2012-08-21. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. doi:10.4324/9780203929964.
  22. ↑ LAWSON, Tony. Connections and Distinctions: Post Keynesianism and Critical Realism. Journal of Post Keynesian Economics. 1999-09, roč. 22, čís. 1, s. 3–14. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1999.11490224.
  23. ↑ LEWIS, Paul; RUNDE, Jochen. A Critical Realist Perspective on Paul Davidson’s Methodological Writings On—And Rhetorical Strategy For—Post Keynesian Economics. Journal of Post Keynesian Economics. 1999-09, roč. 22, čís. 1, s. 35–56. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1999.11490226.
  24. ↑ MARTINS, Nuno Ornelas. Critical realism, econometrics, and heterodox economics. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78254-846-1, ISBN 978-1-78254-845-4. S. 222–236.
  25. ↑ DAVIDSEN, Bjørn-Ivar. Arguing critical realism: The case of economics. Journal of Critical Realism. 2005-11-01, roč. 4, čís. 2, s. 291–314. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 1476-7430. doi:10.1163/157251305774356568.
  26. ↑ DOW, Sheila C. Structured pluralism. Journal of Economic Methodology. 2004-09, roč. 11, čís. 3, s. 275–290. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 1350-178X. doi:10.1080/1350178042000252965.
  27. ↑ DOW, Sheila C. Babylonian Mode of Thought. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-84376-871-5, ISBN 978-1-84064-630-6.
  28. ↑ DOW, Sheila C. Methodology and Post-Keynesian Economics. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-539075-9. S. 79–99.
  29. 1 2 DAVIDSON, Paul. Reality and Economic Theory. Journal of Post Keynesian Economics. 1996-07, roč. 18, čís. 4, s. 479–508. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1996.11490083.
  30. ↑ The methodology of macroeconomic thought: a conceptual analysis of schools of thought in economics. Choice Reviews Online. 1996-12-01, roč. 34, čís. 04, s. 34–2270-34-2270. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 0009-4978. doi:10.5860/choice.34-2270.
  31. ↑ DUNN, Stephen. The 'Uncertain' Foundations of Post Keynesian Economics. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-134-46946-8.
  32. ↑ FONTANA, Giuseppe. Money, Uncertainty and Time. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-134-46631-3.
  33. ↑ BADDELEY, Michelle. J. E. King (Ed.) The Elgar Companion to Post Keynesian Economics (Northampton, MA, USA. and Cheltenham, UK: Edward Elgar Publishing, 2003), pp. xiii, 405, $169, ISBN 1-84064-630-6.. Journal of the History of Economic Thought. 2005-09, roč. 27, čís. 3, s. 348–351. Dostupné online [cit. 2026-02-24]. ISSN 1053-8372. doi:10.1017/s1053837200008841.
  34. ↑ HEIN, Eckhard; LAVOIE, Marc. Post-Keynesian economics. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78811-856-9, ISBN 978-1-84720-008-2.
  35. ↑ ARESTIS, P. Post-Keynesian economics: towards coherence. Cambridge Journal of Economics. 1996-01-01, roč. 20, čís. 1, s. 111–135. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0309-166X. doi:10.1093/oxfordjournals.cje.a013604.
  36. ↑ DAVIDSON, Paul. Is Probability Theory Relevant for Uncertainty? A Post Keynesian Perspective. Journal of Economic Perspectives. 1991-02-01, roč. 5, čís. 1, s. 129–143. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0895-3309. doi:10.1257/jep.5.1.129.
  37. ↑ DAVIDSON, Paul. Reality and Economic Theory. Journal of Post Keynesian Economics. 1996-07, roč. 18, čís. 4, s. 479–508. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1996.11490083.
  38. ↑ LAVOIE, Marc. Post-Keynesian Heterodoxy. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-0-230-22921-1, ISBN 978-0-230-23548-9. S. 1–24.
  39. ↑ LAVOIE, Marc. Introduction to Post-Keynesian Economics. doi.org. 2006. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. doi:10.1057/9780230626300.
  40. ↑ TRUGER, Achim. Book review: Davidson, Paul (2011): Post Keynesian Macroeconomic Theory: A Foundation for Successful Economic Policies for the Twenty-First Century, 2nd Edition, Cheltenham, UK (360 pages, paperback, Edward Elgar, ISBN 978-1-84980-980-1). European Journal of Economics and Economic Policies: Intervention. 2013-12, roč. 10, čís. 3, s. 385–388. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 2052-7764. doi:10.4337/ejeep.2013.03.11.
  41. ↑ DAVIDSON, Paul. Post Keynesian Theory and Policy. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78471-825-1, ISBN 978-1-78471-824-4.
  42. ↑ JESPERSEN, Jesper. Macroeconomic Methodology: From a Critical Realist Perspective. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-84980-212-3, ISBN 978-1-84542-736-8.
  43. ↑ HAYES, M. The Economics of Keynes. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78100-868-3, ISBN 978-1-84720-082-2.
  44. ↑ TILY, Geoff. Keynes’s Response to ‘Keynesian’ Economics. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-0-230-27701-4, ISBN 978-0-230-80137-0. S. 251–270.
  45. ↑ SNOWDON, Brian; VANE, Howard. The development of modern macroeconomics. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-415-15715-5, ISBN 978-0-203-44396-5.
  46. ↑ ŁASKI, Kazimierz. Lectures in Macroeconomics. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-884211-8, ISBN 978-0-19-187816-9.
  47. ↑ ROBINSON, Joan. History Versus Equilibrium. The Indian Economic Journal. 1973-03, roč. 21, čís. 3, s. 202–213. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0019-4662. doi:10.1177/0019466219730303.
  48. ↑ KALDOR, Nicholas. Economics without Equilibrium. doi.org. 2020-08-26. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. doi:10.1201/9781003069713.
  49. ↑ MARKHAM, Jesse W. The Megacorp and Oligopoly: Micro Foundations of Macro Dynamics. By Alfred S. Eichner. New York, Cambridge University Press, 1976. Pp. xiii + 365. $24.95.. Business History Review. 1977, roč. 51, čís. 3, s. 398–401. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0007-6805. doi:10.2307/3113651.
  50. ↑ GALBRAITH, John Kenneth. A Theory of Price Control. [s.l.]: Harvard University Press Dostupné online. ISBN 978-0-674-33303-1.
  51. ↑ MICHELL, Jo. Theorising non-bank financial intermediation. Review of Keynesian Economics. 2024-05-28, roč. 12, čís. 2, s. 181–196. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 2049-5323. doi:10.4337/roke.2024.02.04.
  52. ↑ PALLEY, Thomas I. The Critics of Modern Money Theory (MMT) are Right. Review of Political Economy. 2014-12-08, roč. 27, čís. 1, s. 45–61. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 0953-8259. doi:10.1080/09538259.2014.957473.
  53. ↑ WRAY, L. Randall; TYMOIGNE, Eric. Macroeconomics Meets Hyman P. Minsky: The Financial Theory of Investment. SSRN Electronic Journal. 2008. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 1556-5068. doi:10.2139/ssrn.1262296.
  54. ↑ VESTERGAARD, Jakob; GABOR, Daniela. Should central bank liquidity be a vehicle for fiscal disciplining?. Cambridge Journal of Economics. 2022-05-01, roč. 46, čís. 3, s. 491–509. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 0309-166X. doi:10.1093/cje/beac010.
  55. ↑ QUIGGIN, John. Macroeconomics, by W.Mitchell, L.R.Wray and M.Watts (Red Globe Press, London, 2019), pp. 604. Economic Record. 2020-12, roč. 96, čís. 315, s. 528–530. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0013-0249. doi:10.1111/1475-4932.12585.
  56. ↑ WRAY, L. Randall. Modern Money Theory. doi.org. 2024. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. doi:10.1007/978-3-031-47884-0.
  57. ↑ PRATES, Daniela. Beyond Modern Money Theory: a Post-Keynesian approach to the currency hierarchy, monetary sovereignty, and policy space. Review of Keynesian Economics. 2020-10, roč. 8, čís. 4, s. 494–511. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 2049-5323. doi:10.4337/roke.2020.04.03.
  58. ↑ LAVOIE, Marc. MMT, Sovereign Currencies and the Eurozone. London: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-003-67501-3. S. 158–171.
  59. ↑ PALLEY, Thomas. What's wrong with Modern Money Theory: macro and political economic restraints on deficit-financed fiscal policy. Review of Keynesian Economics. 2020-10, roč. 8, čís. 4, s. 472–493. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 2049-5323. doi:10.4337/roke.2020.04.02.
  60. ↑ NIKOLAIDI, Maria. Minsky’s financial instability hypothesis. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78990-452-9, ISBN 978-1-78990-451-2.
  61. ↑ DAFERMOS, Yannis; GABOR, Daniela; MICHELL, Jo. Institutional supercycles: an evolutionary macro-finance approach. New Political Economy. 2023-02-18, roč. 28, čís. 5, s. 693–712. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. ISSN 1356-3467. doi:10.1080/13563467.2022.2161497.
  62. ↑ NIKOLAIDI, Maria; STOCKHAMMER, Engelbert. Minsky Models: A Structured Survey. Analytical Political Economy. 2018-04-10, s. 175–205. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. doi:10.1002/9781119483328.ch7.
  63. ↑ SOJKA, Milan. Institucionalismus a nová institucionální ekonomie. Politická ekonomie. 1999, roč. 47, čís. 4. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0032-3233. doi:10.18267/j.polek.58.
  64. ↑ SOJKA, Milan. Will the institutional economy become the 21st century paradigm?. Politická ekonomie. 2009-06-01, roč. 57, čís. 3, s. 297–304. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0032-3233. doi:10.18267/j.polek.685.
  65. ↑ The Oxford Handbook of Post-Keynesian Economics, Volume 1. Příprava vydání G. C. Harcourt, Peter Kriesler. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-539076-6.
  66. ↑ A Modern Guide to Rethinking Economics. Příprava vydání Louis-Philippe Rochon, Sergio Rossi. [s.l.]: Edward Elgar Publishing Dostupné online. ISBN 978-1-78471-721-6, ISBN 978-1-78471-720-9.
  67. ↑ PRESSMAN, STEVEN. Microeconomics After Keynes: Post Keynesian Economics and Public Policy. The American Journal of Economics and Sociology. 2011-04, roč. 70, čís. 2, s. 511–539. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0002-9246. doi:10.1111/j.1536-7150.2011.00775.x.
  68. ↑ PRESSMAN, Steven. Keynes, family allowances, and Keynesian economic policy. Review of Keynesian Economics. 2014-10, roč. 2, čís. 4, s. 508–526. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 2049-5323. doi:10.4337/roke.2014.04.08.
  69. ↑ HOLT, Richard P F; PRESSMAN, Steven. Empirical Post Keynesian Economics. doi.org. 2014-12-18. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. doi:10.4324/9781315704845.
  70. ↑ PRESSMAN, Steven. A prolegomena to any future Post Keynesian education policy. Journal of Post Keynesian Economics. 2007-05-01, roč. 29, čís. 3, s. 455–472. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0160-3477. doi:10.2753/pke0160-3477290305.
  71. ↑ JACKSON, William A. Population Ageing and Intergenerational Conflict: A Post-Keynesian View. SSRN Electronic Journal. 2025. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 1556-5068. doi:10.2139/ssrn.5384296.
  72. ↑ JACKSON, William A. Population Ageing and Intergenerational Conflict: A Post‐Keynesian View. Journal of Economic Studies. 1992-02-01, roč. 19, čís. 2. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0144-3585. doi:10.1108/01443589210018428.
  73. ↑ FEBRERO, Eladio; BERMEJO, Fernando. Pensions as an Engine of Growth. An Approach to the Spanish Case, Based on the Sraffian Supermultiplier. Review of Political Economy. 2024-06-03, roč. 36, čís. 5, s. 1850–1875. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0953-8259. doi:10.1080/09538259.2024.2351833.
  74. ↑ HASSEL, Anke; NACZYK, Marek; WISS, Tobias. The political economy of pension financialisation: public policy responses to the crisis. Journal of European Public Policy. 2019-02-12, roč. 26, čís. 4, s. 483–500. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 1350-1763. doi:10.1080/13501763.2019.1575455.
  75. ↑ BOADO-PENAS, M. Carmen; EISENBERG, Julia; KORN, Ralf. Transforming public pensions: A mixed scheme with a credit granted by the state. Insurance: Mathematics and Economics. 2021-01, roč. 96, s. 140–152. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0167-6687. doi:10.1016/j.insmatheco.2020.11.005.
  76. ↑ GUEVARA CASTAÑEDA, Camilo Andrés. Post-Keynesian economics and social policy: equality of opportunity or equality of place?. Journal of Post Keynesian Economics. 2023-09-28, roč. 47, čís. 2, s. 263–281. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.2023.2251963.
  77. ↑ RADA, Codrina. Pension funding in a Keynesian model of growth. Review of Keynesian Economics. 2017-01, roč. 5, čís. 1, s. 94–106. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 2049-5323. doi:10.4337/roke.2017.01.07.
  78. ↑ ASIMAKOPULOS, A. Social Security and Economists. Journal of Post Keynesian Economics. 1983-07, roč. 5, čís. 4, s. 679–682. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1983.11489407.
  79. ↑ PALLEY, Thomas I. The Economics of Social Security: An Old Keynesian Perspective. Journal of Post Keynesian Economics. 1998-09, roč. 21, čís. 1, s. 93–110. Dostupné online [cit. 2026-02-15]. ISSN 0160-3477. doi:10.1080/01603477.1998.11490181.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Postkeynesiánství&oldid=26030936“