Etatismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Etatismus (z franc. l´état, stát) je názor či postoj, který zdůrazňuje roli státu při řešení společenských a hospodářských problémů, případně chce rozšířit jeho působnost a pravomoci. Pojem vznikl kolem roku 1880 ve Francii a užívá se kriticky a polemicky, kdežto zastánci těchto tendencí jej obvykle odmítají. V ekonomii má podobný význam dirigismus (z franc. diriger, řídit).

Významy[editovat | editovat zdroj]

V politické teorii znamená etatismus například názor, že nositelem suverenity společnosti nejsou občané, nýbrž stát a jeho představitelé, takže úkolem lidu a různých sdružení je především posilovat moc a prestiž státu. Extrémním příkladem mohou být fašistické a komunistické státy.[1] Stát se pak často chápe jako hierarchicky uspořádaný celek či organismus, který potřebuje jednotu a semknutost lidu a také ji vnucuje a vymáhá.

V ekonomické teorii znamená tendence posilovat řídící roli státu v hospodářství, ať už centrálním plánováním nebo prostřednictvím státních podniků. Užívá se pro systémy státního kapitalismu a silného dirigismu.[2]

Pro a proti[editovat | editovat zdroj]

Kritika „etatismu“ vychází z pozic jednak liberálních, jednak anarchistických (M. Bakunin) a vyvolalo ji prudké rozšiřování rolí státu v posledních stoletích. Etatismus, který vyvrcholil v totalitních režimech, může skutečně znamenat ohrožení občanských svobod.

Kritiky vůči státu, vůči jeho přerozdělování, vůči jeho regulacím a intervencím, vychází z nejrůznějších argumentů:

  • Stát do ekonomiky nemůže přinést nic, co by v ní již nebylo.
    • Dotace ničemu nepomáhají: Intervencionisté jen poukazují na "přínosy", které je vidět, ale už neukazují následky.[3][4] (Frédéric Bastiat)
    • Dotace škodí: jsou jako transfúze krve z levé ruky do pravé, když se při tom navíc polovina vybryndá.
  • Stát hospodařit neumí:[5]
    • Stát jsou jen fixně placení úředníci, kteří svým jmenováním do funkcí nezískávají patent na moudrost: Kdyby uměli podnikat, pracovali by přece ve svých firmách. Podnikatelé k tomu mají lepší motivaci i schopnosti.
    • Státní řízení je nepružné a jeho "regulace" tak vůbec není zpětnovazební regulací: Stát reaguje přinejlepším s frekvencí jednotek případů za rok, momentálně aktuální situaci tedy de facto ignoruje.
    • Plán nemůže být fixní, je potřeba přizpůsobovat ho realitě: Plán je jen odhad, jak se ukázalo v agilním vývoji. Idea pětiletek je zcestná, protože realita se byrokratickým škatulkám nepřizpůsobí, to by se naopak musel přizpůsobovat plánovač.
  • Argumentace "veřejným statkem" a "potřebami" je falešná, nejde o konkrétní pojmy, nejsou jasné jejich definice.[6][7]

Podle zastánců etatismu kritikové často přehlížejí, jak ve složitých moderních společnostech přibývá potřeb, které patrně nelze[zdroj?] svěřit jen působení konkurence a tržních mechanismů. Jde například o bezpečnost, sociální a zdravotní péči, o veřejné vzdělávání, o ochranu před epidemiemi, ale také o rostoucí význam pozemních komunikací a dopravy, péče o životní prostředí a mnoho dalších.[8]

Na druhé straně kritikové takové argumenty vyvracejí, a to hned v několika myšlenkových proudech a v různé míře opozice vůči státu:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.[zdroj?]
  1. Political Science Dictionary. Ed. J. C. Plano. Dryden Press, 1973, heslo Statism
  2. Routledge Encyclopedia of International Political Economy. Taylor & Francis, 2001. Heslo "statism", str. 1475
  3. Frédéric Bastiat: Co je a co není vidět, libinst.cz [PDF online], Liberální institut, Praha 1998
  4. Frédéric Bastiat: Co je vidět a co není vidět, bastiat.kvalitne.cz, červenec 1850, [online jako PDF, txt], česky, přeložil Doc. Phdr. Ján Pavlík, 1998.
  5. Urza: Anarchokapitalismus: 2. Proč selhává centrální plánování, mises.cz, Ludwig von Mises Institut
  6. Pojem „veřejné statky“ je neplatný, aynrand.cz, Objektivismus, filozofie Ayn Randové, vydáno 1.4.2000
  7. Potřeby, úsilí, uspokojení, bastiat.cz, překlad Vladimír Krupa.
  8. F. Fukuyama, Velký rozvrat. Praha: Academia 2006; tent., Budování státu podle Fukuyamy. Praha: Alfa Publishing 2004.
  9. Urza: Anarchokapitalismus: 12. Silnice a dopravní pravidla, Mises.cz, , Ludwig von Mises Institut
  10. Rothbard, Murray N.: For a New Liberty: Cenová politika soukromých ulic a silnic, Mises.cz, Ludwig von Mises Institut: 3. března 2013, přidal Josef Tětek
  11. Řihák, Hynek: Ne až tak divoký "divoký" kapitalismus: 11. Vzdělání pro chudé aneb nezapomínejme na charitu, mises.cz, Ludwig von Mises Institut.
  12. Kdo vlastní Amazonský prales?, Mises.cz, Ludwig von Mises Institut: 7. srpna 2011, přidal Jan Zvěřina.
  13. Urza: Anarchokapitalismus, díl patnáctý: Vymáhání práva, mises.cz, Ludwig von Mises Institut, 23. září 2013.
  14. Urza: Anarchokapitalismus, díl třetí: Přirozené právo, mises.cz, Ludwig von Mises Institut.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Souměrné[editovat | editovat zdroj]

Alternativní[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]