Přerozdělování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mapa států podle míry nerovnoměrného rozdělení příjmů, měřené Giniho koeficientem. Čím menší hodnota, tím rovnoměrnější je rozdělení příjmů: 0 by znamenala dokonale rovnoměrné rozdělení. Koeficient nebere ohled na absolutní hodnoty příjmů a nevyjadřuje tedy bohatství či chudobu, nýbrž pouze rovnoměrnost rozdělení. Mapa znázorňuje, že nejvíce rovnoměrně rozdělené příjmy ze všech států jsou v Česku a Švédsku.

Přerozdělování příjmu a bohatství či redistribuce znamená v makroekonomii souhrn státních opatření a mechanismů, které ovlivňují rozdělení příjmů a majetku, případně jejich disponibilitu u různých skupin obyvatelstva. Zákonodárství současných států užívá různé formy přerozdělování, a to obvykle tak zvané progresivní přerozdělování (od bohatých k chudým), které rozdíly vyrovnává, i když jsou i případy opačného, degresivního přerozdělování. Na druhé straně se o jeho prospěšnosti a míře stále diskutuje, jak z ekonomického, tak z morálního hlediska. Rozdílné názory na podobu a míru přerozdělování jsou také jedním z hlavních momentů, které dělí politickou levici a pravici.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku přerozdělování fungovalo jako tzv. Palácové hospodářství. Tento systém byl centrálně založený na správě, takže diktátor nebo faraon měl jak schopnost, tak právo říci, kdo je zdaněn a komu se dostává zvláštního zacházení. Další časná forma přerozdělování bohatství nastala v Plymouthské kolonii pod vedením Williama Bradforda . Bradford si do deníku zaznamenává, že tento „společný zájem“ způsobil zmatek, nespokojenost, nedůvěru a kolonisté na něj pohlíželi jako na formu otroctví. Úzce příbuzný termín, distributismus (také známý jako distribucionalismus nebo distributivismus), je ekonomická ideologie, která se v Evropě vyvinula na konci 19. a na počátku 20. století na základě principů katolického sociálního učení, zejména učení papeže Lva XIII. v jeho encyklice Rerum novarum a papež Pius XI. V Quadragesimo anno. Nověji papež František ve svém Evangelii Gaudium zopakoval dřívější papežská prohlášení.

Úkoly přerozdělování[editovat | editovat zdroj]

Jedním ze základů přerozdělování je koncept distributivní spravedlnosti, jehož předpokladem je, že peníze a zdroje by měly být rozdělovány tak, aby vedly k sociálně spravedlivé a i finančně rovnostářské společnosti. Dalším argumentem je, že větší střední třída prospívá ekonomice tím, že umožňuje více lidem být spotřebiteli, a zároveň poskytuje rovné příležitosti jednotlivcům k dosažení lepší životní úrovně. Hlavním úkolem přerozdělování financí je umožnit chudší části společnosti některé příležitosti, například v České Republice vysokoškolské vzdělání, které by jinak byly nedostupné. Přerozdělování si klade za úkol zvýšení finanční stability ekonomiky, tedy zamezení rozpínání pomyslných společenských nůžek.

Pravice a levice v otázce přerozdělování[editovat | editovat zdroj]

Pojmy pravice a levice jsou známy již od Francouzské revoluce. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je patrný i co se týče názoru na přerozdělování. Zatímco levice již tradičně podporuje co největší rovnost ve společnosti, s čímž je spojena i vysoká míra přerozdělování, pravice zastává spíše rozdílnost ve společnosti, a sice i menší zásahy do ekonomiky, potažmo přerozdělování.[1]

Sociální nerovnost[editovat | editovat zdroj]

Nerovnost v majetku nebo v příjmu existuje v každé lidské společnosti a je do jisté míry nezbytná. Podle amerického ekonoma A. Okuna však vzniká „konflikt mezi rovností a efektivností“: moderní demokratické státy se zakládají na rovnoprávnosti všech občanů, volná ekonomická soutěž však vytváří rozdíly, které mohou některým ve využití těchto práv bránit. Přitom se ukazuje, že chudoba není rozložena náhodně, ale četnost chudoby je u jistých skupin obyvatel daleko vyšší než u jiných. Tak v roce 1986 spadalo v USA do kategorie chudých 5 % vysokoškoláků, 11 % bělochů, ale 31 % černochů a 44 % černošských dětí. Medián důchodů bělošské rodiny byl téměř 31 tisíc USD, černošské 17,6 tisíc.[2] Ekonomická nerovnost se tak stává také politickým problémem.

Příjmová nerovnost se nejčastěji měří buď jako poměr mezi průměrným příjmem pětiny nejbohatších k průměrnému příjmu nejchudší pětiny obyvatel, anebo Giniho koeficientem, což je bezrozměrné číslo mezi 0 a 1. Někdy se místo pětin (kvintilů) užívají pro měření desetiny (decily). Tabulka států podle rovnoměrnosti rozdělení příjmů je na en:List of countries by income equality.

Hlavní metody přerozdělování[editovat | editovat zdroj]

Daňová politika[editovat | editovat zdroj]

Transfery a subvence[editovat | editovat zdroj]

Také transfery - jakožto platby nebo výkony, ze něž se nevyžaduje přímá protislužba - a státní subvence představují přerozdělování prostředků státu, ať se dějí jako přímé platby, daňová zvýhodnění nebo výhodná nabídka veřejných služeb.

Zákonná pojištění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sociální zabezpečení v Česku.

Odvody penzijního, zdravotního a nemocenského pojištění sice s příjmem rostou, nejedná se však vždy o čisté přerozdělování, protože i případná plnění mohou být částečně úměrná příjmu, například u penzí nebo dávek v nezaměstnanosti. Naproti tomu u zdravotního a nemocenského pojištění jde obvykle o výraznější přerozdělování od vyšších k nižším příjmovým skupinám, případně od mladších ke starším, u nichž bývají zdravotnické náklady vyšší, a léčení není s příjmy resp. pojistným významně spojeno.

Omezení vlastnického práva[editovat | editovat zdroj]

Také zákonná a soudní omezení vlastnických práv - například ochrana nájemníků, regulace nájemného, ochrana zaměstnanců, spotřebitelů, přírody nebo památek - představují jisté přerozdělení, i když se dá většinou jen obtížně vyjádřit v penězích.

Argumentace[editovat | editovat zdroj]

Pro přerozdělování[editovat | editovat zdroj]

Ve prospěch přerozdělování se uvádějí argumenty jak ekonomické, tak etické a politické.

Hlavní ekonomický argument říká, že mezní užitek chudých nebo jinak znevýhodněných příjemců je větší než mezní náklad bohatších plátců. Pro zámožného člověka znamená tisíc korun mnohem méně než pro chudého a přerozdělení znamená v tomto případě krok k Paretovu optimu.

Etické argumenty vycházejí z toho, že příjmové rozdíly jsou v moderních společnostech podle některých příliš veliké a nezdůvodnitelné, například mezi zaměstnanci bank a nemocnic.

Konečně je zde argument politický: svobodná společnost je možná jen tam, kde žádná významnější skupina nežije v hladu a bídě. Tuto skutečnost si evropské vlády uvědomily na základě analýzy příčin, které pomohly jak Hitlerovi a nacismu, tak Leninovi a komunismu k moci: jednou z nich byly sociální dopady hospodářských krizí a z nich vyplývající zbídačení chudiny.

Proti přerozdělování[editovat | editovat zdroj]

V neprospěch přerozdělování se taktéž uvádějí argumenty ekonomické, etické a politické.

Ekonomické argumenty, kterými argumentují liberální ekonomové, tvrdí, že přerozdělování zbytečně odčerpává prostředky, které by majitelé jinak investovali, že deformuje tržní prostředí a brzdí hospodářský růst. Pokud se k tomu připočtou transakční náklady, které jistou část přerozdělovaných prostředků pohltí, jde podle odpůrců o opatření nežádoucí a škodlivé. Státní sociální péče zároveň omezuje prostor pro individuální dobročinnost a její nárokovost může přivést příjemce do jisté závislosti, protože se odnaučí pracovat.

Etické argumenty, využívané zejména libertariány, jsou založené na tom, že k přerozdělování je zapotřebí daní, které jsou nedobrovolnou platbou, tedy krádeží, což je dle nich neetické. Také tvrdí, že peníze jsou odebírány lidem, kteří si je zasloužili a dávány těm, kteří na nich nemají žádnou zásluhu.

Argument politický v tomto případě vychází zejména z předchozích dvou: přerozdělování vede k nepřátelství mezi nedobrovolnými plátci a těmi, kteří na přerozdělování vydělávají. Různé skupiny společnosti, např. etnické menšiny, mohou být označovány za parazity a ve společnosti tak roste napětí.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Chudí tohoto světa se nemohou stát bohatými přerozdělováním bohatství. Chudoba nemůže být odstraněna trestáním lidí co chudobě unikli, braním jejích peněz a dáváním je jako odměny lidem, kteří uniknout chudobě nezvládli. P. J. O'Rourke.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HTTP://WWW.WEBACTION.CZ, Lev Doležal,. Levice a pravice. www.revuepolitika.cz [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. Samuelson - Nordhaus, Ekonomie. Str. 807.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. A. Samuelson - W. D. Nordhaus, Ekonomie. Praha: Svoboda 1991. Kap. 34, str. 804-822.
  • A. Sen, Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad 2002
  • M. Žák a kol., Velká ekonomická encyklopedie, Praha: Linde 2002. Heslo Přerozdělování, str. 630.
  • Stiglitz, J.E. (2000) Economics of the Public Sector, 3. Edition

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]