Sociální spravedlnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální spravedlnost je nejčastěji definována jako ideální nastavení společenských vazeb a principů, kdy jedinec není předem znevýhodněn nebo postihován za své vlastnosti nebo okolnosti, které nemohl ovlivnit. Např. místo narození, pohlaví, rasu, tělesné postižení, materiální dostatek svých rodičů nebo prostředí ve kterém vyrůstal, možnosti vzdělání, zaměstnání nebo podnikání v místě svého bydliště, apod.

Ve společnosti s nedostatečnou mírou sociální spravedlnosti jsou všechny tyto okolnosti navzájem provázány, vzájemně se ovlivňují a potencují. Tím jsou základní parametry života konkrétního člověka trvale determinovány nezávisle na jeho talentu nebo píli.

V prostředí feudálním nebo v kapitalismu je nízká až nulová míra sociální spravedlnosti typickým rysem. Německý sociolog Michael Hartmann např. prokázal, že lidé zaměstnaní na štědře placených místech pocházejí v drtivé většině (až 80 %) z bohatých rodin.

V moderních dějinách se o snížení nejkřiklavějších rozdílů snažil socialismus a to prostřednictvím různě definovaného znárodnění (zestátnění, vyvlastnění), dále státními regulacemi, daňovým systémem, apod.

Ekonomické a sociální úvahy[editovat | editovat zdroj]

Boj se sociální nespravedlností a neregulovaným kapitalismem je dlouhodobě námětem rozmanitých prací mnoha novodobých historiků, ekonomů, sociologů i umělců. Sociální spravedlnost byla jedním z nosných témat v díle německého ekonoma Karla Marxe. V České republice se problematikou sociální spravedlnosti zabývá mj. Jan Keller (přednáška Arogance financí, kniha Tři sociální světy, apod.).

Odezvy v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Za jeden z nejsilnějších socialistických románů všech dob je považován román Jacka Londona Železná pata. Za další významně kritická americká díla jsou považovány například Hrozny hněvu od Johna Steinbecka, Smrt obchodního cestujícího od Arthur Miller a jiné další.

V Západní Evropě patřil mezi výrazné autory sociálně-kritických románů například německý spisovatel Max von der Grün, ale i další.