Pětatřicátníci (literární skupina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pětatřicátníci, někdy též Generace pětatřicátníků, je literární skupina devíti českých básníků, aktivní od konce šedesátých let do počátku devadesátých let dvacátého století. Publikovali v tehdy veřejně přístupných médiích (novinách, časopisech, nakladatelstvích), mimo tvorbu disentní a exilovou. Jejich knihy vycházely ve vysokých nákladech (edice Klub přátel poezie, Prstýnek, České básně, Poesie). Postupně vystřídali odcházející pokolení literárních "normalizátorů" jak v čele Svazu českých spisovatelů, tak i v šéfredaktorských funkcích největších nakladatelství (Mladá fronta, Odeon, Československý spisovatel) a literárních časopisů (Kmen, Tvorba)[1].

Část literární skupiny "Pětatřicátníků – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988

Autoři[editovat | editovat zdroj]

Publikační počátky[editovat | editovat zdroj]

Většina Pětatřicátníků debutovala na konci šedesátých let v literárních časopisech, které poskytovaly prostor tehdy začínajícím autorům. Petr Cincibuch, Karel Sýs a Jiří Žáček patřili ke kmenovým autorům Divokého vína (1964–1972). Jaromír Pelc, Michal Černík a Jaroslav Čejka začínali básnicky v brněnském měsíčníku Host do domu. Josef Peterka se (i jako teoretik) profiloval v časopise Orientace. Příležitostně v té době někteří z Pětatřicátníků publikovali také v Sešitech pro mladou literaturu. Z jejich knižních prvotin je nejvýznamnější Sýsův Newton za neúrody jablek (1969). Sbírka svým hravým a z běžné řeči odvozeným jazykem kontrastovala s intelektuálskou výlučností a nesrozumitelností, která byla v té době v české poezii módní.

Skupinové (generační) sborníky poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Zrychlený tep, Antologie mladé české poezie, 1979 (Černík, Peterka, Skarlant, Sýs, Šimon, Žáček)
  • Slovník lásky, 1980 (Peterka, Skarlant, Sýs, Šimon, Žáček)
  • Slovo válka, 1982 (Cincibuch, Pelc, Sýs)
  • Město (1), 1983 (Cincibuch, Pelc, Šimon)
  • Jasný svet, Antológia mladšej českej poézie, 1983 (Černík, Peterka, Skarlant, Sýs, Šimon) – slovensky
  • Město (2), 1984 (Cincibuch, Pelc, Šimon)[2]

Program[editovat | editovat zdroj]

Pětatřicátníci nezformulovali skupinový program, přestože někteří z nich (Jaromír Pelc, Josef Peterka, Karel Sýs) měli i literárně-teoretické ambice a vyjadřovali se k programovým otázkám moderního českého umění. Pro jejich tvorbu je příznačná stylová i formální pestrost a tolerance k různorodým poetikám.[3] V tvorbě Pětatřicátníků se dají rozeznat dvě linie, nikoli ovšem ostře ohraničené a konfrontačně vyhrocené:[4]

  • mélická (s návazností na poetismus, francouzskou avantgardu, Vítězslava Nezvala, Jana Skácela): Žáček, Skarlant, Sýs, Černík
  • civilistní (s návazností na Skupinu 42,[5] beat generation, rockovou poezii, Josefa Kainara a Václava Hraběte): Pelc, Šimon, Cincibuch

Pětatřicátníci nepřejímali dobová klišé takzvané normalizační ("oficiální") literatury, naopak s ní byli často v rozporu a ignorovali její stereotypy. [6]

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Sýs: Newton za neúrody jablek (1969)
  • Sýs: Atomový pléd (1986)
  • Peterka: Autobiografie vlka (1980)
  • Cincibuch: Dlážděná zahrada (1979)
  • Šimon: Vyvolávač (1988)
  • Šimon: Bít poezií (1990)
  • Žáček: Anonymní múza (1976)
  • Žáček: Tři roky prázdnin (1982)
  • Černík: Mezivěk (1981)
  • Pelc: Kufr kouzelníka Boska (1987)
  • Pelc: Půlnoční poledne (1991)
  • Skarlant: Paříž, Paříž! (1973)

Překladatelská práce, básnické parafráze[editovat | editovat zdroj]

  • Velké trojhvězdí – Apollinaire, Eluard, Prévert (Sýs, Žáček. 1986)
  • Apollinaire – Pásmo (Sýs, 1982)
  • Prévert – Slova (Skarlant, 2000)
  • Pelc: Láska je kytarové sólo (parafráze anglické a americké rockové poezie, 1989)

Ediční činnost[editovat | editovat zdroj]

S Generací pětatřicátníků je spojena rozsáhlá ediční činnost, která odráží jejich osobní literární preference i kulturní zájmy. Karel Sýs připravil k vydání výbory z Vítězslava Nezvala (Básník v množném čísle) a Vladimíra Holana (Strom kůru shazuje), Jiří Žáček z Fráni Šrámka (Curriculum vitae) a Jacquese Préverta (Pro tebe, má lásko), Jaromír Pelc z Konstantina Biebla (Modré stíny pod zlatými stromy) a Antonína Sovy (Vrchol lásky). Jiří Žáček je významným autorem slabikářů a čítanek pro základní školy. Jaromír Pelc je editorem básnické pozůstalosti Václava Hraběte (Blues v modré a bílé, Blues pro bláznivou holku) a divadelních textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha (Osvobozené divadlo neznámé).[7]

Podpora mimoskupinových autorů (edice Ladění)[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině osmdesátých let založili Pětatřicátníci v nakladatelství Mladá fronta edici básnických prvotin Ladění, která si kladla za cíl usnadnit vydání prvních knížek co nejširšímu okruhu nových autorů (edici řídili Jaromír Pelc, Karel Sýs a Jiří Žáček). Pod patronací Pětatřicátníků zde vyšlo 23 debutů (např. Michala Ajvaze, Svatavy Antošové, Norberta Holuba, Jana Hřebejka, Jiřího Janatky, Lubora Kasala, Zdeňka Lebla, Jiřího Rulfa, Jaromíra Typlta).

Bilanční výbory[editovat | editovat zdroj]

V nakladatelství Mladá fronta 1986–1989:

V nakladatelství ETC Publishing 1997–1999:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pětatřicátníci. In: Janoušek, Pavel a kol., Dějiny české literatury 1945-1989, sv. IV, 1969-1989, Academia, Praha, 2008, str. 329-342. Dostupné online: [1]
  2. Blahynka, Milan: Dvě Města. In: Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, 2017, str. 98-117. Dostupné online: [2]
  3. Srv. Lukeš, Jan: Bez pověr a bez iluzí. In: Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha, 1982, str. 129-273.
  4. Srv. Křivánek, Vladimír: Dlážděná zahrada. Dědictví Skupiny 42 a tzv. autobiografický civilismus "pětatřicátníků". In: Kolik příležitostí má báseň, Host, Brno, 2007, str. 223-235.
  5. Srv: Pelc, Jaromír: Skupina 42. In: Kmen, 2, č. 42, 19. října 1989, str. 1-7. Dostupné online: [3]
  6. Blahynka, Milan: Pojmoslovná poznámka k termínu oficiální literatura. In: Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, 2017, str. 81-85. Dostupné online: [4]
  7. Blíže in: [5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAHYNKA, Milan: Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, 2017. ISBN 978-80-901494-7-2 Kniha obsahuje i kompletní bibliografii "Pětatřicátníků" a přílohu "Devítka pětatřicátníků ve fotografiích a dokumentech"
  • JANOUŠEK, Pavel a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989, sv. IV, 1969–1989, Academia, Praha, 2008. ISBN 978-80-200-1631-7 Součástí knihy je CD se zvukovými nahrávkami M. Černíka, J. Pelce, J. Peterky, K. Sýse a J. Žáčka
  • KRÁL, Petr: Vlastizrady. Eseje, články, kritiky a polemiky 1960–2014, Torst, Praha, 2015. ISBN 978-80-7215-510-1
  • KŘIVÁNEK, Vladimír: Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000, Host, Brno, 2007. ISBN 978-80-7294-227-5
  • LUKEŠ, Jan: Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha, 1982
  • MIKULÁŠEK, Alexej: Realitou k tvorbě aneb Interpretační akordy a kontrapunkty, Nakladatelství Kmen, Křenovice, 2016. ISBN 978-80-906212-2-0
  • PEJCHALOVÁ, Lenka: Poetika Pětatřicátníků a inspirace Skupinou 42. In: Vliv Skupiny 42 na český literární underground (mag. diplomová práce), FF Masarykovy univerzity v Brně, 2013. Dostupné online: http://is.muni.cz/th/nyg1v/DIP_PRACE.pdf