Divadlo Viola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Divadlo Viola
Prager Jugendstil Versicherungsanstalt 1.jpg
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Místo Praha
Zaměření poetický kabaret
Budova
Architekt Osvald Polívka
Otevření 1963
Přestavby 1989
Osobnosti
Ředitel Robert Tamchyna
Další informace
Souřadnice
Adresa Národní třída 7, 110 00 Praha 1
Oficiální web http://www.divadloviola.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Viola je česká divadelní scéna, zaměřená na komorní představení inspirovaná literárními texty. Nachází se ve dvoře bývalé pojišťovny na Národní třídě v Praze, secesní budovy, kterou navrhl roku 1906 architekt Osvald Polívka.[1] Kapacita sálu je 76 míst.

V sále původně sídlila vinárna Viola, jejíž vedoucí Karel Majer poskytl prostory pro vystupování Poetickému kabaretu vedenému Jiřím Ostermannem.[2] První představení se odehrálo 22. července 1963 pod názvem Komu patří jazz. Program byl zaměřen na recitaci beatnické poezie světové (Allen Ginsberg, Gregory Corso, Kenneth Rexroth, Andrej Andrejevič Vozněsenskij) i české (Vladimíra Čerepková, Ivan Diviš, Václav Hrabě), doprovázené jam sessions v podání skupiny Luďka Hulana, pořádaly se také projekce filmů nové vlny. V roce 1965 se stal ředitelem Vladimír Justl, který funkci zastával do roku 1992, dramaturgie se zaměřila na literární klasiku a vedle volných literárních pásem začaly vznikat propracované scénické formy, což vedlo ke změně názvu z Poetická vinárna Viola na Divadlo Viola. Ve Viole působili režiséři Lída Engelová, Miroslav Macháček, Miloš Horanský a herci Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Josef Somr, Boris Rösner, Miriam Kantorková, Hana Maciuchová, Eliška Balzerová, Barbora Hrzánová a další. David Prachař a Luděk Munzar získali na své účinkování ve Viole Cenu Thálie.

Viola patřila k významným místům pražského kulturního života, kde se scházely nonkonformní osobnosti, za svého pražského pobytu v roce 1965 ji navštěvoval americký básník Allen Ginsberg, místní atmosféru pojmenoval Pavel Juráček slovy: „Ve Viole sedí večer co večer dost mladých mužů, kteří pokládají Greenwich Village za střed světa a netuší, že mladí mužové té ‚vesnice’ jej umisťují do Violy.“[3] Viola (pod názvem „Konírna“) jako hlavní hnízdo „kontrarevoluce“ je vykreslena v epizodě Klauni z televizního seriálu 30 případů majora Zemana.[4]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VIKLICKÁ, Miluše, DVOŘÁK, Jan: Divadlo Viola – 40 sezon. Pražská scéna 2002, ISBN 80-86102-30-0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Theatre Architecture – internetové muzeum
  2. Jiří Ostermann – beatnik a exulant z Violy. Krajane.net
  3. Fenomén jménem Viola. Sanquis 42/2005
  4. Martin C. Putna: Šedá zóna katolické literatury a Vladimír Justl. Souvislosti 1/2015

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]