Andrej Andrejevič Vozněsenskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrej Andrejevič Vozněsenskij
Andrey Voznesenskiy.jpg
Narození12. května 1933
Moskva
Úmrtí1. června 2010 (ve věku 77 let)
Pěredělkino
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníbásník, malíř, textař, tiskař a spisovatel
Alma materMoskevský architektonický institut
Žánrpoezie
OceněníStátní cena SSSR (1978)
Řád rudého praporu práce (1983)
Zlatý věnec (1984)
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2004)
Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy (2008)
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Andrejevič Vozněsenskij (rusky Андрей Андреевич Вознесенский; 12. května 1933 Moskva1. června 2010 Moskva) byl ruský básník, okrajově též prozaik, občanským povoláním architekt.

V období chruščovovského tání mu bylo dovoleno cestoval na Západ, kde předčítal na stadionech a setkal se s Bobem Dylanem, Jean-Paulem Sartrem, Marilyn Monroe, Allenem Ginsbergem, Martinem Heideggerem, Henry Moorem a Jacqueline Kennedyovou.[1] V roce 1968 odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.[2] Kromě oficiálních nakladatelství publikoval také v nezávislém almanachu Metropol. Vozněsenskij má kratičkou roli v oceňovaném filmu Moskva slzám nevěří – hraje sám sebe při pouliční básnické recitaci.

Jeho otec Andrej Nikolajevič Vozněsenskij byl ředitelem Ústavu vodních problémů Akademie věd. Manželkou Vozněsenského byla spisovatelka Zoja Boguslavská.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Snažil se zachytit dobu od konce 50. do počátku 60. let. Debutoval roku 1958. Jeho literárními vzory byli Boris Pasternak a Vladimir Vladimirovič Majakovskij.

Jeho básně byly vícekrát dramatizovány a zhudebněny, zpívali je mj. i Alla Pugačova a Vladimir Vysockij. Napsal libreto rockové opery Juno a Avos.

Sbírky:

  • Mistři1959, poema
  • Parabola1960
  • Mozaika – 1960
  • Trojúhelníková hruška1962
  • Pomeranče na sněhu
  • Levé křídlo
  • Longjumeau1963, poema
  • Achillovo srdce1966
  • Stín zvuku1970
  • Mistr vitráže1976
  • Hrob1987

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vedle státních vyznamenání byl oceněn tím, že po něm byla r. 1976 pojmenována planetka (3723) Voznesenskij. Robert Lowell označil Vozněsenského za jednoho z největších básníků své generace.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Moscow Times Dostupné online
  2. The New York Times Dostupné online
  3. World Poetry Movement Dostupné online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]