Andrej Andrejevič Vozněsenskij
| Andrej Andrejevič Vozněsenskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. května 1933 Moskva |
| Úmrtí | 1. června 2010 (ve věku 77 let) Pěredělkino |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Povolání | básník, malíř, textař, tiskař a spisovatel |
| Alma mater | Moskevský architektonický institut |
| Žánr | poezie |
| Ocenění | Státní cena SSSR (1978) Řád rudého praporu práce (1983) Zlatý věnec (1984) Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2004) Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy (2008) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Andrej Andrejevič Vozněsenskij (rusky Андрей Андреевич Вознесенский; 12. května 1933 Moskva – 1. června 2010 Moskva) byl ruský básník, okrajově též prozaik, občanským povoláním architekt.
V období chruščovovského tání mu bylo dovoleno cestoval na Západ, kde předčítal na stadionech a setkal se s Bobem Dylanem, Jean-Paulem Sartrem, Marilyn Monroe, Allenem Ginsbergem, Martinem Heideggerem, Henry Moorem a Jacqueline Kennedyovou.[1] V roce 1968 odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.[2] Kromě oficiálních nakladatelství publikoval také v nezávislém almanachu Metropol. Vozněsenskij má kratičkou roli v oceňovaném filmu Moskva slzám nevěří – hraje sám sebe při pouliční básnické recitaci.
Jeho otec Andrej Nikolajevič Vozněsenskij byl ředitelem Ústavu vodních problémů Akademie věd. Manželkou Vozněsenského byla spisovatelka Zoja Boguslavská.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Snažil se zachytit dobu od konce 50. do počátku 60. let. Debutoval roku 1958. Jeho literárními vzory byli Boris Pasternak a Vladimir Vladimirovič Majakovskij.
Jeho básně byly vícekrát dramatizovány a zhudebněny, zpívali je mj. i Alla Pugačova a Vladimir Vysockij. Napsal libreto rockové opery Juno a Avos.
Sbírky:
- Mistři – 1959, poema
- Parabola – 1960
- Mozaika – 1960
- Trojúhelníková hruška – 1962
- Pomeranče na sněhu
- Levé křídlo
- Longjumeau – 1963, poema
- Achillovo srdce – 1966
- Stín zvuku – 1970
- Mistr vitráže – 1976
- Hrob – 1987
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Vedle státních vyznamenání byl oceněn tím, že po něm byla r. 1976 pojmenována planetka (3723) Voznesenskij. Robert Lowell označil Vozněsenského za jednoho z největších básníků své generace.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The Moscow Times Dostupné online
- ↑ The New York Times Dostupné online
- ↑ World Poetry Movement Dostupné online
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Andrejevič Vozněsenskij na Wikimedia Commons 
Osoba Andrey Voznesensky ve Wikicitátech (anglicky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Andrejevič Vozněsenskij
