Vladimir Vysockij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Vysockij
Vladimir Vysotsky.jpg
Základní informace
Narození 25. ledna 1938
Moskva
Úmrtí 25. července 1980 (ve věku 42 let)
Moskva
Žánry Bard
Povolání herec, básník, zpěvák, spisovatel, hudebník, hudební skladatel, autor písní, filmový herec a divadelní herec
Nástroje sedmistrunná kytara
Významná díla Koně k nezkrocení
Ten, kdo přede mnou s ní žil
Ocenění Státní cena SSSR
Manžel(ka) Isa Vysocká (od 1960)
Ludmila Abramová (19651970)
Marina Vladi (19701980)
Děti Arkadij Vysockij a Nikita Vysockij
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky Владимир Семёнович Высоцкий, 25. ledna 1938 Moskva25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce, v letech 1947 - 1949 žil ve městě EberswaldeNěmecku u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval.

V letech 19601964 byl členem Divadla A. S. PuškinaMoskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht).

Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech - viz jeho profil na ČSFD.

Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Zúčastnil se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru (romance), slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně.

V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní.

Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou.

Mnoho posluchačů jeho písní nemohlo dlouho uvěřit, že Vysockij nebyl přímým účastníkem 2. světové války. Po nástupu L. I. Brežněva do nejvyšších funkcí byla v mnoha písních patrná skrytá forma politické satiry. V období přísné cenzury se dotýkal mnoha zakázaných témat, kvůli tomu byly některé jeho písně zakázané. I proto se velká část jeho tvorby šířila na podomácky nahrávaných magnetofonových páscích. Kvůli neshodám s nejvyššími představiteli mu nebylo umožněno hrát ve vícero filmech, do zahraničí cestoval převážně jen díky možnosti navštěvovat svoji francouzskou manželku. Napsal anebo byl spoluautorem i několika prozaických děl. Jako filmový herec se proslavil v hlavních rolích ve filmech "Miesto stretnutia nemožno zmeniť", "Vertikála", a dále v dalších 24 filmech, kde hrál menší, často až epizodní postavy.

Vladimír Vysockij patří dodnes k nejpopulárnějším a nejtalentovanějším umělcům v novodobých dějinách Ruské federace a bývalého SSSR.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Melodie (1980)
  • Nerv (1981) – výběr z poezie
  • Klíč
  • Básně a písně
  • Tři čtvrtiny cesty
  • Otázky filozofii (1986)
  • Úsvit (1987)
  • Náš současník (1987)
  • Sputnik (1987)

České výbory z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Koně k nezkrocení – Bulat Okudžava a Vladimír Vysockij. Příprava vydání Václav Daněk; překlad Václav Daněk (Bulat Okudžava) a Milan Dvořák (Vladimír Vysockij). Praha : Svaz Hudebníků, 1983. (Edice Kruhu přátel mladé hudby).  
  • VYSOCKIJ, Vladimír. Zaklínač hadů. Překlad Jana Moravcová. Praha : Lidové nakladatelství, 1984. (Edice Kamarád).  

Dále pak ještě za jeho života vyšlo několik desek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]