Heinrich Mann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luiz Heinrich Mann
Narození 27. března 1871
Lübeck
Úmrtí 12. března 1950 (ve věku 78 let)
Santa Monica
Povolání spisovatel, básník, romanopisec, esejista a scenárista
Alma mater Univerzita Friedricha Wilhelmse
Významná díla Profesor Neřád,
Poddaný,
Mládí krále Jindřicha IV.,
Zrání krále Jindřicha IV.
Ocenění Národní cena Německé demokratické republiky
Manžel(ka) Maria Kanová
Nelly Kröger
Děti Leonie Mann
Příbuzní bratři Thomas Mann a Viktor Mann
sestry Carla Mannová a Julia Löhrová
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luiz Heinrich Mann (27. března 1871, Lübeck12. března 1950, Santa Monica, Kalifornie, USA), byl německý spisovatel, bratr Thomase Manna a strýc několika významných osobností. Leonie, jediná dcera Heinricha Manna, byla provdána za českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Berlíně a Mnichově. Roku 1915 napsal pro časopis Die weißen Blätter esej, kde odsoudil válku a postavil se za demokracii (toto vedlo k roztržce mezi ním a jeho bratrem). Roku 1933 byl vyloučen z Pruské akademie umění a jeho knihy byly nacisty zakázány a ničeny, téhož roku (1933) emigroval do Francie.

V roce 1935 získal československé státní občanství. Od roku 1940 žil v USA, kde i zemřel. Protože byl československý občan, byly jeho ostatky převezeny z USA do Prahy, a odtud po 10 letech do NDR. H. Mann byl velice aktivní v antinacistickém hnutí – účastnil se mnoha protinacistických akcí (kongresů, konferencí, atp.). Roku 1950 byl zvolen prezidentem Akademie umění NDR, ale do Evropy se z USA již nikdy nevrátil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob Heinricha Manna na Dorotheenstadtském hřbitově v Berlíně

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny naturalismem, jeho pozdější tvorba byla ovlivněna expresionismem, ke konci života se přiklonil ke kritickému realismu.

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Haltlos (1891)
  • In einer Familie (1894)
  • Das Wunderbare und andere Novellen (1897)
  • Ein Verbrechen und andere Geschichten (1898)
  • V zemi hojnosti (Im Schlaraffenland, 1900)
    • protest proti vztahu (provázanosti s politikou) společnosti k umění
  • Bohyně, aneb, Tři romány vévodkyně z Assy (Die Göttinnen oder Die drei Romane der Herzogin von Assy, 1903)
    • trilogie
  • Honba za láskou (Die Jagd nach Liebe, 1903)
  • Flöten und Dolche (1905)
  • Pippo Spano (Pippo Spano, 1905)
  • Profesor Neřád (Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen, též Der Blaue Engel, 1905)
    • zfilmováno pod názvem Modrý anděl
    • román o maloměstském tyranovi, středoškolském profesoru Raatovi – Unratovi
  • Stürmische Morgen (1906)
  • Mnais und Ginevra (1906)
  • Zwischen den Rassen (1907)
  • Malé město (Die kleine Stadt, 1909)
  • Die Rückkehr vom Hades (1911)
  • Chudáci (Die Armen, 1917).
  • Poddaný (Der Untertan, 1918)
    • ostře zesměšnil maloměšťáctví, považuje ho za základ přednacistické doby a následného vývoje k nacismu
  • Die Ehrgeizige (1920)
  • Vereinigte Staaten von Europa (1924)
  • Hlava (Der Kopf, 1925)
  • Eugénie oder Die Bürgerzeit. 1928.
  • Velká věc (Die große Sache, 1930)
  • Ein ernstes Leben (1932)
  • Der Haß, deutsche Geschichte (1933)
  • Mládí krále Jindřicha IV. (Die Jugend des Königs Henri Quatre, 1935)
  • Zrání krále Jindřicha IV. (Die Vollendung des Königs Henri Quatre, 1938)
    • historická alegorie nacistického Německa
  • Lidice (1942)
    • protest proti nacistickému vyvraždění Lidic, napsán bez znalosti reality, česká emigrace ho přijala nepříznivě, do češtiny dodnes nepřeložen
  • Die traurige Geschichte von Friedrich dem Großen. Fragment zu einem aufklärerisch-historischen Dialogroman (1948)
  • Der Atem (1949)

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Geist und Tat (1910-18)

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Ein Zeitalter wird besichtigt (1946)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEFÈVRE, Frédéric. Rozhovor s Heinrichem Mannem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 5, čís. 32, s. 405. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]