Heinrich Mann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luiz Heinrich Mann
Narození 27. března 1871
Lübeck
Úmrtí 12. března 1950 (ve věku 78 let)
Santa Monica
Povolání spisovatel, básník, romanopisec, esejista a scenárista
Alma mater Univerzita Friedricha Wilhelmse
Významná díla Profesor Neřád,
Poddaný,
Mládí krále Jindřicha IV.,
Zrání krále Jindřicha IV.
Ocenění Národní cena Německé demokratické republiky
Manžel/ka Maria Kanová
Nelly Kröger
Děti Leonie Mann
Příbuzní bratři Thomas Mann a Viktor Mann
sestry Carla Mannová a Julia Löhrová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luiz Heinrich Mann (27. března 1871, Lübeck12. března 1950, Santa Monica, Kalifornie, USA), byl německý spisovatel, bratr Thomase Manna a strýc několika významných osobností. Leonie, jediná dcera Heinricha Manna, byla provdána za českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Berlíně a Mnichově. Roku 1915 napsal pro časopis Die weißen Blätter esej, kde odsoudil válku a postavil se za demokracii (toto vedlo k roztržce mezi ním a jeho bratrem). Roku 1933 byl vyloučen z Pruské akademie umění a jeho knihy byly nacisty zakázány a ničeny, téhož roku (1933) emigroval do Francie.

V roce 1935 získal československé státní občanství. Od roku 1940 žil v USA, kde i zemřel. Protože byl československý občan, byly jeho ostatky převezeny z USA do Prahy, a odtud po 10 letech do NDR. H. Mann byl velice aktivní v antinacistickém hnutí – účastnil se mnoha protinacistických akcí (kongresů, konferencí, atp.). Roku 1950 byl zvolen prezidentem Akademie umění NDR, ale do Evropy se z USA již nikdy nevrátil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob Heinricha Manna na Dorotheenstadtském hřbitově v Berlíně

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny naturalismem, jeho pozdější tvorba byla ovlivněna expresionismem, ke konci života se přiklonil ke kritickému realismu.

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Haltlos (1891)
  • In einer Familie (1894)
  • Das Wunderbare und andere Novellen (1897)
  • Ein Verbrechen und andere Geschichten (1898)
  • V zemi hojnosti (Im Schlaraffenland, 1900)
    • protest proti vztahu (provázanosti s politikou) společnosti k umění
  • Bohyně, aneb, Tři romány vévodkyně z Assy (Die Göttinnen oder Die drei Romane der Herzogin von Assy, 1903)
    • trilogie
  • Honba za láskou (Die Jagd nach Liebe, 1903)
  • Flöten und Dolche (1905)
  • Pippo Spano (Pippo Spano, 1905)
  • Profesor Neřád (Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen, též Der Blaue Engel, 1905)
    • zfilmováno pod názvem Modrý anděl
    • román o maloměstském tyranovi, středoškolském profesoru Raatovi – Unratovi
  • Stürmische Morgen (1906)
  • Mnais und Ginevra (1906)
  • Zwischen den Rassen (1907)
  • Malé město (Die kleine Stadt, 1909)
  • Die Rückkehr vom Hades (1911)
  • Chudáci (Die Armen, 1917).
  • Poddaný (Der Untertan, 1918)
    • ostře zesměšnil maloměšťáctví, považuje ho za základ přednacistické doby a následného vývoje k nacismu
  • Die Ehrgeizige (1920)
  • Vereinigte Staaten von Europa (1924)
  • Hlava (Der Kopf, 1925)
  • Eugénie oder Die Bürgerzeit. 1928.
  • Velká věc (Die große Sache, 1930)
  • Ein ernstes Leben (1932)
  • Der Haß, deutsche Geschichte (1933)
  • Mládí krále Jindřicha IV. (Die Jugend des Königs Henri Quatre, 1935)
  • Zrání krále Jindřicha IV. (Die Vollendung des Königs Henri Quatre, 1938)
    • historická alegorie nacistického Německa
  • Lidice (1942)
    • protest proti nacistickému vyvraždění Lidic, napsán bez znalosti reality, česká emigrace ho přijala nepříznivě, do češtiny dodnes nepřeložen
  • Die traurige Geschichte von Friedrich dem Großen. Fragment zu einem aufklärerisch-historischen Dialogroman (1948)
  • Der Atem (1949)

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Geist und Tat (1910-18)

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Ein Zeitalter wird besichtigt (1946)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEFÈVRE, Frédéric. Rozhovor s Heinrichem Mannem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 5, čís. 32, s. 405. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]