Adolf Branald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Branald
Narození4. října 1910
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. září 2008 (ve věku 97 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel
Národnostčeská
Žánrromány, povídky, divadelní hry, reportáže
Témataliteratura, literatura pro děti a mládež, ochotnické divadlo a editace
Významná dílaStříbrná paruka,
Dědeček automobil,
Vizita,
Tisíc a jedno dobrodružství
Oceněnízasloužilý umělec, cena PEN klubu za celoživotní dílo,
(Medaile Za zásluhy in memoriam)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Branald (4. října 1910, Praha28. září 2008, tamtéž) byl český spisovatel, autor románů, povídek, reportáží, knih pro děti a mládež a divadelních her pro ochotníky.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Adolf Branald se narodil v herecké kočovné rodině. Jeho otec Richard František Branald (18781950) byl herec, režisér a dramatik,[3] matka Marie Branaldová (18871962) byla herečka.[4] Dětství prožil v Praze, v Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi. Tvrdí se o něm, že byl první dětská filmová hvězda v Čechách,[5] protože jako dítě hrál v několika němých filmech: například ve dvou dnes již ztracených filmech svého otce Československý Ježíšek (1918)[6] a Aloisův los (1919)[7], nebo ve filmu Venoušek a Stázička (1922) režiséra Svatopluka Innemanna.[8]

Roku 1929 maturoval na obchodní akademii, poté vystřídal velké množství zaměstnání. Byl úředníkem v bance, obchodním zástupcem olejářské firmy, klavíristou v kině, knihkupcem a od roku 1936 do roku 1945 výpravčím na různých železničních stanicích.[2] Po skončení druhé světové války pracoval jako tiskový referent na ministerstvu dopravy a v letech 19521959 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel a od roku 1959 byl spisovatelem na volné noze.[9] Roku 1948 vstoupil do KSČ, ale v roce 1969 ze strany vystoupil, takže za normalizace nemohl v sedmdesátých letech publikovat.[10]

Svou literární dráhu zahájil již před druhou světovou válkou řadou divadelních her pro ochotníky, které psal většinou se svým otcem a k nimž také často skládal i hudbu. Jako prozaik debutoval roku 1947 románem Stříbrná paruka. Již v této kronice hereckého rodu se objevuje jeho hlavní tvůrčí metoda, která dává jeho dílům mnohdy až reportážní charakter: propojení faktografie a fabulovaných příběhů hrdinů, kteří chápou své povolání jako životní poslání. Publikoval také v mnoha novinách a časopisech (Nový život, Svobodné slovo, Literární noviny, Svět práce, Plamen, Divadlo, Zlatý máj a další).[2] Řada jeho děl byla zfilmována.[9]

Roku 1965 obdržel Branald titul zasloužilý umělec, v roce 1996 mu byla udělena Cena PEN klubu za celoživotní dílo a roku 2003 Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Roku 2008 byl in memoriam vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.[10][11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Rézinka od pěchoty (1932) společně se svým otcem Richardem Františkem Branaldem.
  • Neptej se, proč tě líbám (1932), společně se svým otcem.
  • Vstup do srdce zakázán (1932), společně se svým otcem.
  • Dcerušky tatíka Berušky (1933), společně se svým otcem.
  • Naše tchyně odzbrojuje (1933), společně se svým otcem.
  • Zamilovaná babička (1933), společně se svým otcem.
  • Veselá vojna (1934), společně se svým otcem.
  • Márinka ze staré myslivny (1934), společně se svým otcem.
  • Láska na konci vesnice (1934), společně se svým otcem.
  • Nestyď se, tatínku... (1934).
  • Svatební manévry (1934), společně se svým otcem.
  • Dva vojáci od muziky (1935), společně se svým otcem.
  • Anča komediantka (1937).
  • A v tom zámku byla panna (1937).
  • Král muzikantů (1938).
  • Velká noční hudba (1958), rozhlasová hra.
  • Mařenka z Arény (1985), dramatizace povídky Zlaté stíny o operetní zpěvačce a herečce Mařence Zieglerové.

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Stříbrná paruka (1947), román, zachycující osudy několika generací kočujících herců z druhé poloviny 19. století, zdůrazňující buditelský význam dramatického umění na českém venkově.
  • V hlavní roli Matyáš (1947), druhá část románu Stříbrná paruka, pro druhé vydání v roce 1947 byly oba romány přepracovány v jeden celek s titulem Stříbrná paruka.
  • Severní nádraží (1949, rozšířeno 1958), román zachycující život velkého pražského nádraží za protektorátu s vykreslením nepatetického hrdinství prostých železničářů s jejich láskou k mateřské stanici a s nenávistí k německým okupantům.
  • Lazaretní vlak (1950, rozšířeno. 1959), pokračování románu Severní nádraží, odehrávající se ve dnech Pražského povstání.
  • Chléb a písně (1952, rozšířeno 1953), román o životě lidového zpěváka Kiliána, spojený s historií českého dělnického hnutí poslední čtvrtiny 19. století a s vylíčením úpadkového příživnického světa českých a německých průmyslníků a bankéřů.
  • Hrdinové všedních dnů (1. díl – Život 1953, 2. díl – Dílo 1954), autentické vzpomínky a vyprávění slévačů, textiláků, zámečníků, sklářů, cukrovarských dělníků i sirkařských dělnic o válkách, revolucích, stávkách i o vymírajících řemeslech.
  • Tisíc a jedno dobrodružství (1955), čtyři napínavé příběhy, napsané pro mládež, ze života českých lidí v cizině.
  • Dědeček automobil (1955), povídka pro mládež s ilustracemi Kamila Lhotáka, věnovaná historii začátků českého automobilismu a jeho průkopníků v mladoboleslavské dílně Laurin & Klement, ve které autor na základě osobních vzpomínek mistrů a dělníků rekonstruuje historii vzniku prvního českého motocyklu a automobilu a popisuje jejich účast na mezinárodních závodech.
  • Vandrovali vandrovníci (1956), povídka pro mládež s ilustracemi Cyrila Boudy, dobrodružné a humorné vyprávění dvou českých tovaryšů, kteří se vypravili na vandr do Vídně.
  • Strážci majáku (1956), třináct povídek o obětavých lidech, kteří střežili naše kulturní poklady.
  • Král železnic (1959), román o životě železničního magnáta Bethela Henryho Strousberga, ve kterém je svět velkého kapitálu postaven do kontrastu s popisem vykořisťování drobných českých lidí.
  • Skříňka s líčidly (1960), autorovy vzpomínky na dětství, na rodiče-herce, na herecké společnosti, divadla a počátky českého filmu s ilustracemi Cyrila Boudy.
  • Kouzelné zrcadlo (1961), vyprávění o Cyrilu Boudovi.
  • Ztráty a nálezy (1961), reportážní povídky z nejrozmanitějších prostředí a pracovišť (nádražní hotel, petrolejová rafinerie, ústav pro léčbu tuberkulózy a jiné).
  • Voják revoluce (1962), reportáž o komunistickém poslanci Janu Harusovi.
  • Promenáda s jelenem (1963), kniha reportáží o Karlových Varech.
  • Vizita (1967), román, zachycující každodenní život v okresní nemocnici a v jednom z přilehlých venkovských zdravotních obvodů. Skládá se ze tří relativně samostatných částí (Anamnéza, Diagnóza a Terapie), které jsou rámovány prologem a epilogem.
  • Důvod k zabití (1969), kniha literatury faktu líčící dvanáct případů vražd s cílem odhalit motivaci pachatele.
  • Sentimentální průvodce po pražském nábřeží (1970), vzpomínky z autorova mládí a jinošství, situované do oblasti pražského nábřeží mezi železničním a Karlovým mostem. Jde o samostatné vydání první kapitoly později vydané knihy vzpomínek Valčík z Lohengrina.
  • Valčík z Lohengrina (1972), autorovy vzpomínky na mládí, na středoškolská studia na pražské obchodní akademii, na práci železničáře a také na to, jak se dostal ke spisovatelské činnosti.
  • Dva muži v jedné válce (1979), román z druhé světové války, ve kterém autor proti sobě staví velitele kladenského gestapa Haralda Wiesmanna (řídil vyhlazení Lidic) a dělníka Josefa Pryla, pracovníka komunistického ilegálního hnutí.
  • Zlaté stíny (1980), životopisná povídka o operetní zpěvačce a herečce Mařence Zieglerové.
  • My od divadla (1983), povídky (životy herců).
  • Den v okřídleném domě (1984), reportáž, čtvrtstoletí Ústředního kulturního domu železničářů.
  • Zrození velkoměsta (1985), reportáže o Praze s fotografiemi Jana Malého.
  • My od filmu (1988), povídka, životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého.
  • Andělské schody (1990), eseje o práci spisovatele a o vzniku knihy.
  • Kdo uchová město (1991), bibliofilie, povídka o životě Antonína Langweila, autora papírového modelu historického centra Prahy.
  • Živé obrazy (1992), vzpomínky z let 19451960.
  • Báječní muži na okřídlených ořích (1992), eseje o slavných umělcích.
  • Děkovačka bez pugétu (1994), vzpomínky na divadlo z doby mezi koncem habsburské říše a současností.
  • Můj přítel Kamil (1998), biografie a vzpomínky na malíře Kamila Lhotáka.
  • Pražské promenády (2000), vzpomínky na pražský kulturní a umělecký život na počátku 20. století.
  • Slečna Cililink (2001), bibliofilie, nepublikovaná vzpomínka.
  • Převleky mého města (2002), vzpomínky, kronika čtvrtě Spořilov, právě za tuto knihu obdržel Branald roku 2003 Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu.[11]
  • Tichý společník (2005), laskavé vzpomínky na významné postavy české umělecké scény

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník autorů literatury pro děti a mládež 2., LIBRI, Praha 2012, str.70–71.
  2. a b c Lexikon české literatury 1., Academia, Praha 1985, str. 290–291.
  3. Richard František Branald na CSFD
  4. Marie Branaldová na CSFD
  5. Zemřel Adolf Branald, autor knihy Dědeček automobil
  6. Československý Ježíšek na CSFD
  7. Aloisův los na CSFD
  8. Venoušek a Stázička na CSFD
  9. a b Slovník českých spisovatelů, LIBRI, Praha 2000, str. 106
  10. a b Adolf Branald na CSFD
  11. a b Ústav pro českou literaturu AV ČR

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 45–47. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 63. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 79. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 57. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 131–132. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]