Přeskočit na obsah

Adolf Branald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Branald
Narození4. října 1910
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. září 2008 (ve věku 97 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel
Národnostčeská
StátČesko
Žánrromány, povídky, divadelní hry, reportáže
Témataliteratura, literatura pro děti a mládež, ochotnické divadlo a editace
Významná dílaStříbrná paruka,
Dědeček automobil,
Vizita,
Tisíc a jedno dobrodružství
Oceněnízasloužilý umělec, cena PEN klubu za celoživotní dílo,
(Medaile Za zásluhy in memoriam)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
RodičeRichard Branald[1] a Marie Branaldová[1]
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Branald (4. října 1910, Praha – 28. září 2008, tamtéž) byl český spisovatel, autor románů, povídek, reportáží, knih pro děti a mládež a divadelních her pro ochotníky.[2][3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Adolf Branald se narodil v herecké kočovné rodině. Jeho otec Richard František Branald (1878–1950) byl herec, režisér a dramatik,[4] matka Marie Branaldová (1887–1962) byla herečka.[5] Dětství prožil v Praze, v Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi. Tvrdí se o něm, že byl první dětská filmová hvězda v Čechách,[6] protože jako dítě hrál v několika němých filmech: například ve dvou dnes již ztracených filmech svého otce Československý Ježíšek (1918)[7] a Aloisův los (1919),[8] nebo ve filmu Venoušek a Stázička (1922) režiséra Svatopluka Innemanna.[9]

Roku 1929 maturoval na obchodní akademii, poté vystřídal velké množství zaměstnání. Byl úředníkem v bance, obchodním zástupcem olejářské firmy, klavíristou v kině, knihkupcem a od roku 1936 do roku 1945 výpravčím na různých železničních stanicích.[3] Po skončení druhé světové války pracoval jako tiskový referent na ministerstvu dopravy a v letech 1952–1959 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel a od roku 1959 byl spisovatelem na volné noze.[10] Roku 1948 vstoupil do KSČ, ale v roce 1969 ze strany vystoupil, takže za normalizace nemohl v sedmdesátých letech publikovat.[11]

Svou literární dráhu zahájil již před druhou světovou válkou řadou divadelních her pro ochotníky, které psal většinou se svým otcem a k nimž také často skládal i hudbu. Jako prozaik debutoval roku 1947 románem Stříbrná paruka. Již v této kronice hereckého rodu se objevuje jeho hlavní tvůrčí metoda, která dává jeho dílům mnohdy až reportážní charakter: propojení faktografie a fabulovaných příběhů hrdinů, kteří chápou své povolání jako životní poslání. Publikoval také v mnoha novinách a časopisech (Nový život, Svobodné slovo, Literární noviny, Svět práce, Plamen, Divadlo, Zlatý máj a další).[3] Řada jeho děl byla zfilmována.[10]

Roku 1965 obdržel Branald titul zasloužilý umělec, v roce 1996 mu byla udělena Cena PEN klubu za celoživotní dílo a roku 2003 Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Roku 2008 byl in memoriam vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.[11][12]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Rézinka od pěchoty (1932) společně se svým otcem Richardem Františkem Branaldem.
  • Neptej se, proč tě líbám (1932), společně se svým otcem.
  • Vstup do srdce zakázán (1932), společně se svým otcem.
  • Dcerušky tatíka Berušky (1933), společně se svým otcem.
  • Naše tchyně odzbrojuje (1933), společně se svým otcem.
  • Zamilovaná babička (1933), společně se svým otcem.
  • Veselá vojna (1934), společně se svým otcem.
  • Márinka ze staré myslivny (1934), společně se svým otcem.
  • Láska na konci vesnice (1934), společně se svým otcem.
  • Nestyď se, tatínku... (1934).
  • Svatební manévry (1934), společně se svým otcem.
  • Dva vojáci od muziky (1935), společně se svým otcem.
  • Anča komediantka (1937).
  • A v tom zámku byla panna (1937).
  • Král muzikantů (1938).
  • Velká noční hudba (1958), rozhlasová hra.
  • Mařenka z Arény (1985), dramatizace povídky Zlaté stíny o operetní zpěvačce a herečce Mařence Zieglerové.

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Stříbrná paruka (1947), román, zachycující osudy několika generací kočujících herců z druhé poloviny 19. století, zdůrazňující buditelský význam dramatického umění na českém venkově.
  • V hlavní roli Matyáš (1947), druhá část románu Stříbrná paruka, pro druhé vydání v roce 1947 byly oba romány přepracovány v jeden celek s titulem Stříbrná paruka.
  • Severní nádraží (1949, rozšířeno 1958), román zachycující život velkého pražského nádraží za protektorátu s vykreslením nepatetického hrdinství prostých železničářů s jejich láskou k mateřské stanici a s nenávistí k německým okupantům.
  • Lazaretní vlak (1950, rozšířeno. 1959), pokračování románu Severní nádraží, odehrávající se ve dnech Pražského povstání.
  • Chléb a písně (1952, rozšířeno 1953), román o životě lidového zpěváka Kiliána, spojený s historií českého dělnického hnutí poslední čtvrtiny 19. století a s vylíčením úpadkového příživnického světa českých a německých průmyslníků a bankéřů.
  • Hrdinové všedních dnů (1. díl – Život 1953, 2. díl – Dílo 1954), autentické vzpomínky a vyprávění slévačů, textiláků, zámečníků, sklářů, cukrovarských dělníků i sirkařských dělnic o válkách, revolucích, stávkách i o vymírajících řemeslech.
  • Tisíc a jedno dobrodružství (1955), čtyři napínavé příběhy, napsané pro mládež, ze života českých lidí v cizině.
  • Dědeček automobil (1955), povídka pro mládež s ilustracemi Kamila Lhotáka, věnovaná historii začátků českého automobilismu a jeho průkopníků v mladoboleslavské dílně Laurin & Klement, ve které autor na základě osobních vzpomínek mistrů a dělníků rekonstruuje historii vzniku prvního českého motocyklu a automobilu a popisuje jejich účast na mezinárodních závodech.
  • Vandrovali vandrovníci (1956), povídka pro mládež s ilustracemi Cyrila Boudy, dobrodružné a humorné vyprávění dvou českých tovaryšů, kteří se vypravili na vandr do Vídně.
  • Strážci majáku (1956), třináct povídek o obětavých lidech, kteří střežili naše kulturní poklady.
  • Král železnic (1959), román o životě železničního magnáta Bethela Henryho Strousberga, ve kterém je svět velkého kapitálu postaven do kontrastu s popisem vykořisťování drobných českých lidí.
  • Skříňka s líčidly (1960), autorovy vzpomínky na dětství, na rodiče-herce, na herecké společnosti, divadla a počátky českého filmu s ilustracemi Cyrila Boudy.
  • Kouzelné zrcadlo (1961), vyprávění o Cyrilu Boudovi.
  • Ztráty a nálezy (1961), reportážní povídky z nejrozmanitějších prostředí a pracovišť (nádražní hotel, petrolejová rafinerie, ústav pro léčbu tuberkulózy a jiné).
  • Voják revoluce (1962), reportáž o komunistickém poslanci Janu Harusovi.
  • Promenáda s jelenem (1963), kniha reportáží o Karlových Varech.
  • Vizita (1967), román, zachycující každodenní život v okresní nemocnici a v jednom z přilehlých venkovských zdravotních obvodů. Skládá se ze tří relativně samostatných částí (Anamnéza, Diagnóza a Terapie), které jsou rámovány prologem a epilogem.
  • Důvod k zabití (1969), kniha literatury faktu líčící dvanáct případů vražd s cílem odhalit motivaci pachatele.
  • Sentimentální průvodce po pražském nábřeží (1970), vzpomínky z autorova mládí a jinošství, situované do oblasti pražského nábřeží mezi železničním a Karlovým mostem. Jde o samostatné vydání první kapitoly později vydané knihy vzpomínek Valčík z Lohengrina.
  • Valčík z Lohengrina (1972), autorovy vzpomínky na mládí, na středoškolská studia na pražské obchodní akademii, na práci železničáře a také na to, jak se dostal ke spisovatelské činnosti.
  • Dva muži v jedné válce (1979), román z druhé světové války, ve kterém autor proti sobě staví velitele kladenského gestapa Haralda Wiesmanna (řídil vyhlazení Lidic) a dělníka Josefa Pryla, pracovníka komunistického ilegálního hnutí.
  • Zlaté stíny (1980), životopisná povídka o operetní zpěvačce a herečce Mařence Zieglerové.
  • My od divadla (1983), povídky (životy herců).
  • Den v okřídleném domě (1984), reportáž, čtvrtstoletí Ústředního kulturního domu železničářů.
  • Zrození velkoměsta (1985), reportáže o Praze s fotografiemi Jana Malého.
  • My od filmu (1988), povídka, životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého.
  • Andělské schody (1990), eseje o práci spisovatele a o vzniku knihy.
  • Kdo uchová město (1991), bibliofilie, povídka o životě Antonína Langweila, autora papírového modelu historického centra Prahy.
  • Živé obrazy (1992), vzpomínky z let 1945–1960.
  • Báječní muži na okřídlených ořích (1992), eseje o slavných umělcích.
  • Děkovačka bez pugétu (1994), vzpomínky na divadlo z doby mezi koncem habsburské říše a současností.
  • Můj přítel Kamil (1998), biografie a vzpomínky na malíře Kamila Lhotáka.
  • Pražské promenády (2000), vzpomínky na pražský kulturní a umělecký život na počátku 20. století.
  • Slečna Cililink (2001), bibliofilie, nepublikovaná vzpomínka.
  • Převleky mého města (2002), vzpomínky, kronika čtvrtě Spořilov, právě za tuto knihu obdržel Branald roku 2003 Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu.[12]
  • Tichý společník (2005), laskavé vzpomínky na významné postavy české umělecké scény

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Slovník české literatury po roce 1945. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. [cit. 2026-05-12].
  2. ↑ Slovník autorů literatury pro děti a mládež 2., LIBRI, Praha 2012, str.70–71.
  3. 1 2 3 Lexikon české literatury 1., Academia, Praha 1985, str. 290–291.
  4. ↑ Richard František Branald na CSFD
  5. ↑ Marie Branaldová na CSFD
  6. ↑ Zemřel Adolf Branald, autor knihy Dědeček automobil
  7. ↑ Československý Ježíšek na CSFD
  8. ↑ Aloisův los na CSFD
  9. ↑ Venoušek a Stázička na CSFD
  10. 1 2 Slovník českých spisovatelů, LIBRI, Praha 2000, str. 106
  11. 1 2 Adolf Branald na CSFD
  12. 1 2 Ústav pro českou literaturu AV ČR

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 45–47. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 63. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 79. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 57. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 131–132. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Branald&oldid=26070133“