Ivan Blatný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ivan Blatný
Narození 21. prosince 1919
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. srpna 1990 (ve věku 70 let)
Colchester
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Povolání překladatel, básník a esperantista
Alma mater Masarykova univerzita
Ocenění
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Rodiče Lev Blatný otec
Příbuzní
Web oficiální stránka
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Blatný (21. prosince 1919 Brno[1]5. srpna 1990 Colchester, Spojené království) byl český básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem českého literáta Lva Blatného. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel (básníkovi bylo tehdy teprve 11 let) a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková (roz. Malá) a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval.

Mládí a období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor češtinaněmčina (ještě ovládal esperanto). V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži.

Odchod do exilu[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem.

Nemoc[editovat | editovat zdroj]

Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou – pořizoval překlady.

V roce 1954 byl trvale umístěn v psychiatrické léčebně (Claubury Hospital v Essexu, 1967 ústav v Ipswichi, 1984 Clacton-on-Sea, kde zemřel) s diagnózou paranoidní schizofrenie. Roku 1977 se seznámil se zdravotní sestrou Frances Meachamovou, která poslala jeho tvorbu do Kanady do nakladatelství '68 Publishers Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové, kde vyšel výbor jeho tvorby pod jménem Stará bydliště. Vydání této sbírky Ivana Blatného velmi povzbudilo, začal pracovat na další sbírce (Pomocná škola Bixley).

V roce 1990 poslal Václavu Havlovi děkovný dopis.

Zemřel na rozedmu plic, jeho popel byl v roce 1991 převezen do Brna, kde je pohřben na Ústředním hřbitově společně se svým otcem na pietním pohřebišti. Skutečný hrob jeho otce Lva Blatného se však nachází několik desítek metrů odtud, v rodinné hrobce Arnolda Klíčníka.

12. července 1994 byla na domě Obilní trh 4 odhalena pamětní deska, připomínající, že právě v tomto domě ve třetím podlaží žil básník Ivan Blatný v rodině svého strýce Arnolda Klíčníka.

Dne 10. září 2020 byla za účasti představitelů města a českého velvyslance ve Velké Británii Libora Sečky po Ivanu Blatném slavnostně pojmenována jedna z ulic v Ipswichi. Jedná se o ulici v místech, kde se nacházel psychiatrický ústav, v němž český básník strávil devět let svého života. Ivan Blatný se tak stal po Bedřichu Smetanovi, Janu Palachovi, Václavu Hollarovi a Janu Husovi pátým Čechem, po němž je pojmenovaná některá z ulic ve Spojeném království. [2]


Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Paní Jitřenka1940
  • Melancholické procházky1941
  • Tento večer1945
  • Hledání přítomného času1947
  • Stará bydliště1979 vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu; v Česku v r. 1992; výbor z díla psaného po r. 1948
  • Pomocná škola Bixley – samizdat 1982, se změnami v Torontu 1987, oficiálně Česku v r. 1994

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Hra na povídku – společně s J. Ortenem
  • Druhá hra na povídku – společně s J. Ortenem

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Na kopané1946
  • Jedna, dvě, tři, čtyři, pět1947

Dále se zachovalo velké množství nezpracovaných rukopisů.

O životě a díle Ivana Blatného[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Index narozených, Brno, sv. Tomáš, 1899-1944, snímek 14
  2. V Británii pojmenovali ulici po básníkovi Ivanu Blatném. Do Anglie uprchl po komunistickém puči [online]. Praha: Česká televize, ČT 24, 2020-09-10 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 53. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 104. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 543–544. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]