Mark Twain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mark Twain
Rodné jménoSamuel Langhorne Clemens
Narození30. listopadu 1835
Florida
Úmrtí21. dubna 1910 (ve věku 74 let)
Redding
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníWoodlawn Cemetery
PseudonymMark Twain
Povolánínovinář, romanopisec, autor autobiografie, učitel, humorista, autor dětské literatury, autor cestopisů, aforista, autor sci-fi a spisovatel
Alma materCascadilla School
Žánrhistorická fikce
Významná dílaDobrodružství Huckleberryho Finna
Dobrodružství Toma Sawyera
Oceněnímember of the Nevada Writers Hall of Fame (1998)
member of the Nevada Newspaper Hall of Fame
honorary doctor of the Yale University
Manžel(ka)Olivia Langdon Clemens (od 1870)
DětiSusy Clemens
Clara Clemens
Jean Clemens
RodičeJohn Marshall Clemens a Jane Lampton Clemens[1]
PříbuzníOrion Clemens (sourozenec)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mark Twain, vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens, (30. listopadu 1835, Florida, Missouri, USA21. dubna 1910 Redding, Connecticut) byl americký novinář, spisovatel a humorista, představitel amerického realismu. Proslavil se zejména svými humornými příběhy, které se vyznačují místním koloritem a přesným pozorováním společenského chování, a také ostrou kritikou americké společnosti. Nejznámější jsou romány Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna.

Jako novinář napsal humornou povídku Pověstný skákavý žabák z okresu Calaveras, která se stala velmi populární a přitáhla k autorovi pozornost. Dobře přijaty byly také cestopisy. Twain dosáhl velkých úspěchů jako spisovatel a řečník, jeho vtip a satira získaly uznání kritiků a kolegů a stal se přítelem mnoha vlivných osobností.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Dům v Hannibalu, ve kterém Mark Twain vyrůstal

Samuel Clemens se narodil jako šesté ze sedmi dětí Johna a Jane Clemensových ve vesnici Florida ve státě Missouri. Pouze tři z jeho sourozenců se dožili dospělosti: nejstarší bratr Orion (1825–1897), Henry (1838–1858, zemřel při výbuchu parníku) a sestra Pamela (1827–1904). Když mu byly čtyři roky, rodina se přestěhovala do městečka Hannibal v Missouri. Město na řece Mississippi a jeho obyvatelé mu později posloužili jako námět pro několik knih, především pro Dobrodružství Toma Sawyera.[2]

V roce 1847, kdy mu bylo dvanáct let, zemřel jeho otec. Samuel musel opustit školu a nastoupil jako učeň do tiskárny místních novin. Samuelův starší bratr Orion koupil po dvou letech noviny Hannibal Journal, jejichž přispěvatelem se záhy stal i mladý Samuel, který v nich pracoval jako pomocník tiskaře a sazeč. Stejně jako mnoho jiných autorů z té doby měl jen malé formální vzdělání.[3]

Samuelovým velkým snem bylo cestovat a v sedmnácti letech se vydal na cestu do New Yorku, Filadelfie a Washingtonu, odkud psal články do bratrových novin. V roce 1855 se přesunul do St. Louis, kde se začal připravovat na dráhu kormidelníka parníku na Mississippi. V roce 1858 získal kormidelnickou licenci. V letech 1857–1861 pracoval jako kormidelník na řece Mississippi.

Když vypukla americká občanská válka v roce 1861, vstoupil jako dobrovolník do armády Konfederace. Po epizodním působení v ozbrojené milici utekl před válkou na západ společně s bratrem Orionem. V červenci 1861 se vydali do Virginia City v Nevadě, kde se nějakou dobu neúspěšně věnoval hledání stříbra. Už v roce 1862 se vrátil k novinářské práci v místních novinách Territorial Enterprise.[2] V roce 1863 poprvé použil pseudonym Mark Twain. Jeho zkušenosti z amerického západu později inspirovaly knihu Jak jsem se protloukal (Roughing It, 1872) a zážitky v Angels Camp v Calaveras mu poskytly materiál pro povídku Pověstný skákavý žabák z okresu Calaveras (The Celebrated Jumping Frog of Calaveras County, 1867).

Cesty[editovat | editovat zdroj]

Kvůli incidentu s redaktorem konkurenčního listu se Twain v roce 1864 přestěhoval do San Francisca; stále pracoval jako novinář. Setkal se se spisovateli, jako byli Bret Harte, Artemus Ward a Ina Coolbrith.

První spisovatelský úspěch přišel, když 18. listopadu 1865 vyšel v newyorském týdeníku The Saturday Press humorný příběh Pověstný skákavý žabák z okresu Calaveras. Povídka přivedla Twaina do centra pozornosti americké veřejnosti. O rok později odcestoval na Sandwichovy ostrovy (dnešní Havajské ostrovy) jako zpravodaj pro list Sacramento Union. Twainovy reportáže si získaly oblibu a staly se základem pro jeho první veřejné přednášky. Populární přednášková turné byla dalším zdrojem jeho příjmů.[2]

V roce 1867 mu místní noviny financovaly výlet do Středomoří. Během cesty po Evropě a na Středním východě napsal Twain cyklus cestovních dopisů, které byly později sestaveny do knihy Našinci na cestách (The Innocents Abroad) a vyšly v roce 1869. Cestopis se stal jednou z nejpopulárnějších knih ve Spojených státech. [2]

Na této cestě se setkal se svým budoucím švagrem Charlesem Langdonem. Po návratu do Spojených států v roce 1868 Twain přijal nabídku čestného členství v tajné společnosti Scroll and Key na Yale University.

Manželství a děti[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1870 se Twain oženil s Olivií Langdonovou, jejíhož bratra potkal při cestě do Evropy a ten mu údajně ukázal její fotografii. V New Yorku pak zprostředkoval jejich seznámení. [4] Od roku 1868 byli Twain a Olivia v písemném styku, ale první Twainovu nabídku k sňatku Olivia zamítla. Po dvou letech měli svatbu v Elmiře ve státě New York. Jejich manželství trvalo 34 let až do Oliviiny smrti v roce 1904. Olivia měla velký vliv na Twainovu tvorbu i život. Byla prvním kritikem jeho rukopisů, usměrňovala výstřednosti jeho jazyka i humoru.[2]

Olivia pocházela z „bohaté, ale liberální“ rodiny a díky ní se Twain seznámil se abolicionisty, socialisty, principiálními ateisty a aktivisty za práva žen a sociální rovnost včetně Harriet Beecher Stoweové, Fredericka Douglasse a spisovatele a utopického socialisty Williama Deana Howellse. Pod vlivem Stoweové se výrazně posílil jeho negativní postoj k otroctví ve Spojených státech.

Novomanželé žili v letech 1869 až 1871 v Buffalu ve státě New York. Twainovi patřil podíl v novinách Buffalo Express a pracoval jako editor a redaktor. Za pobytu v Buffalu jim syn Langdon zemřel ve věku 19 měsíců na záškrt.

Dům Marka Twaina v Hartfordu (dnes muzeum)

Twain s rodinou se v roce 1871 přestěhoval do Hartfordu v Connecticutu, kde o dva roky později začal stavět dům (místní obdivovatelé jej v roce 1927 zachránili před demolicí a nakonec jej adaptovali na Twainovo muzeum). Měli tři dcery: Susy (1872–1896), Claru (1874–1962) a Jean (1880–1909). Z celé rodiny Twaina přežila jen dcera Clara. Letní měsíce Twain s rodinou trávil v domě Oliviiny sestry na Quarry Farm, kde měl od roku 1874 samostatnou pracovnu. Během sedmnácti roků prožitých v Hartfordu (1874–1891) a více než dvaceti roků v Quarry Farm Twain napsal mnohé ze svých nejznámějších románů, mezi nimi Dobrodružství Toma Sawyera (1876), Princ a chuďas (1881), Život na Mississippi (1883), Dobrodružství Huckleberryho Finna (1885) a Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše (1889).[4] V roce 1874 si Mark Twain koupil v Bostonu psací stroj Remington Arms a stal se prvním autorem, který svému vydavateli doručil rukopis knihy psané na stroji.

Svou literární činnost kombinoval s rozsáhlými cestami. Twain se v roce 1878 vydal na druhou cestu po Evropě, kterou pak popsal v 1880 knize Tulák v cizině (A Tramp Abroad). Tato cesta zahrnovala pobyt v Heidelbergu a návštěvu Londýna.

Finanční nesnáze[editovat | editovat zdroj]

Chyběla mu finanční prozíravost, a ačkoli vydělal knihami a přednáškami hodně peněz, promarnil je v různých podnicích (zejména v projektu Paigeova sázecího stroje) a musel vyhlásit úpadek. S pomocí Henryho Huttlestona Rogerse nakonec své finanční problémy překonal.

Twain si svým psaním vydělal značné množství peněz, ale hodně zase ztratil investicemi, především do nových vynálezů a technologií, zejména do projektu Paigeova sázecího stroje. Byl to složitý mechanismus, který – pokud správně fungoval – udivoval diváky, ale byl náchylný k poruchám. Twain do vývoje mezi lety 1880 a 1894 vložil 300 000 dolarů. Stroj neuspěl v konkurenčním boji s jednodušším a spolehlivějším strojem Linotype.[5] Twain tak přišel nejen o většinu zisků ze svých knih, ale i o podstatnou část dědictví své manželky.

Twain prodělal peníze také ve svém nakladatelství, Charles L. Webster and Company, které založil v roce 1884. Nejprve zaznamenalo finanční úspěch při vydání pamětí Ulysse S. Granta, ale nakonec zkrachovalo, když se biografie papeže Lva XIII. neprodalo ani dvě stě výtisků.[4]

V roce 1893 začalo patnáctileté přátelství Twaina s finančníkem Henrym Huttlestonem Rogersem, ředitelem společnosti Standard Oil. Rogers nejprve přiměl Twaina podat návrh na konkurs. Pak Twain převedl autorská práva na svá díla na manželku, aby je nemohli získat věřitelé. Nakonec Rogers převzal správu Twainových financí, dokud nebyli všichni věřitelé vyplaceni.

Twain přijal nabídku od Roberta Sparrowa Smytha, a v červenci 1895 se vydal na celoroční přednáškové turné, aby mohl vyplatit své věřitele v plné výši (i když k tomu po vyhlášení úpadku již nebyl z právního hlediska nucen). Cesta byla dlouhá a namáhavá. Vedla přes Havaj, Fidži, Austrálii, Nový Zéland, Srí Lanku, Indii, Mauricius, Jižní Afriku a Anglii. Tři měsíce strávené v Indii se staly těžištěm Twainovy knihy Following the Equator.

Třetí pobyt v Evropě[editovat | editovat zdroj]

V roce 1891 Twain odcestoval opět do Evropy, kde zůstal devět let a absolvoval přednáškové turné, aby splatil své dluhy.[2] V srpnu 1891 pobýval s rodinou několik dní také v Mariánských Lázních.[6]

Několik měsíců žil v Berlíně, který ho tak okouzlil, že tam později poslal studovat své dvě dcery. Mezi 28. zářím 1897 a 27. květnem 1899 žil Twain ve Vídni. V eseji Stirring Times in Austria („Vzrušené časy v Rakousku“)[7] popsal s „brutální přímostí“, jak za starostování Karla Luegera zdejší politiku opanoval antisemitismus, zároveň zaznamenal parlamentní obstrukce proti Badeniho jazykovým nařízením (mj. 12hodinovou řeč Otta Lechera).[8] V roce 1898 trávil Twain léto v dolnorakouském Kaltenleutgebenu a pracoval na své autobiografii. Na závěr pobytu ve Vídni v květnu 1899 Twaina pozval k audienci císař František Josef I.

Absolvoval přednáškové turné po jižní polokouli. V polovině roku 1900 pobýval Twain v Londýně jako host majitele novin Hugha Gilzeana-Reida. Téhož roku, když si konečně vydělal na splacení dluhů, se vrátil do Ameriky. Během let strávených v cizině byl svědkem rostoucího vykořisťování slabších vlád evropskými mocnostmi, které popsal ve své knize  Podél rovníku  (Following the Equator, 1897). Konflikty v Jižní Africe, Číně, španělsko-americká a filipínská válka v roce 1898 posílily jeho kritický postoj vůči západním mocnostem a americké vládě. Když se v roce 1900 vrátil do Spojených států a jeho finanční situace se zlepšila, Twain se zapojil do protiimperialistické kampaně a od roku 1901 až do své smrti působil jako viceprezident Antiimperialistické ligy. Jeho názory se promítly do jeho tvorby, která však již nebyla tak populární jako dříve. Bylo v ní stále více ironie a sarkasmu. Byl označen za zrádce, několik jeho děl nebylo za jeho života nikdy publikováno, buď proto, že je časopisy odmítly, nebo se on sám obával, že by to mohlo mít negativní dopad na jeho pověst a finanční situaci.[4] Stejně tak se vyhýbal publikování svých nejkontroverznějších  názorů na náboženství.

Twain v laboratoři Nikoly Tesly v roce 1894

Zájem o vědu a techniku[editovat | editovat zdroj]

Mark Twain se přátelil s Nikolou Teslou a strávil mnoho času v jeho laboratoři. Sám si patentoval tři vynálezy. Své poznatky o moderních technologiích použil v románu Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše. V roce 1909 Twaina v jeho domě v Reddingu navštívil Thomas Edison a natočil zde několik filmových záběrů.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Twain prošel obdobím hluboké deprese, které začalo v roce 1896, kdy jeho dcera Susy zemřela na meningitidu. Následovala smrt manželky Olivie v roce 1904 a smrt dcery Jean 24. prosince 1909. 20. května 1909 náhle zemřel také jeho blízký přítel Henry Rogers.

Twain žil v New Yorku až do roku 1908, kdy se přestěhoval do svého posledního domu Stormfield v Reddingu v Connecticutu.

V roce 1906 Twain začal psát svou autobiografii, jejíž vybrané kapitoly byly publikovány v časopise North American Review.[2] V roce 1907 byl v Anglii promován na čestného doktora Oxfordské univerzity.[2]

V dubnu 1906 se Twain doslechl, že jeho přítelkyně Ina Coolbrithová ztratila téměř všechen majetek při zemětřesení v San Franciscu, a nabídl se, že podepíše několik portrétních fotografií, aby mohly být prodány v její prospěch. Pro další pomoc Coolbrithové George Wharton James navštívil Twaina v New Yorku a domluvil další portrétní sezení.

Během posledních let byl Twain zahořklý a osamělý. V roce 1906 Twain založil klub pro dívky, které pro něj představovaly „náhradní vnučky“. Byl tvořen asi tuctem inteligentních a dobrosrdečných dívek ve věku od 10 do 16 let. Twain si dopisoval s dívkami a zval je na koncerty a do divadla a ke hraní her. Twain napsal v roce 1908, že klub představoval jeho „největší životní potěšení.“ V roce 1907 Twain potkal na transatlantické plavbě Dorothy Quickovou (tehdy jedenáctiletou), zahajuje tím „přátelství, které mělo trvat až do dne mé smrti“.

Mark Twain se narodil čtrnáct dní poté, co se na obloze objevila Halleyova kometa. V roce 1909 řekl: „Přišel jsem na svět s kometou. Za rok se má vrátit a myslím, že s ní opět odejdu. Bylo by to největší zklamání v mém životě, pokud by to tak nebylo.“ Tato předpověď byla přesná. Twain zemřel na infarkt v Reddingu v Connecticutu 21. dubna 1910, den po největším přiblížení komety k Zemi. Stejně jako všichni členové Clemensovy rodiny je pohřben v Elmiře na Woodlawn Cemetery.

Pseudonym[editovat | editovat zdroj]

Pseudonym Mark Twain použil poprvé 3. února 1863. Ke vzniku tohoto pseudonymu se váží dvě historky: Podle jedné z nich pochází z označení bezpečné hloubky vody pro říční parník. Byly to dva sáhy, což se hlásilo slovy mark twain. Podle druhé historky žádal během svých cest po Divokém západě od barmana těmito slovy dvě čárky při objednávce dvou drinků.

Sám Twain ve své knize Život na Mississippi (přel. Josef Pospíšil, 1951) uvádí v 50. kapitole („Kapitán Sellers“) následující verzi. Když byl ještě kormidelnickým „štěnětem“, všiml si, že jeho padesátiletí učitelé (ostřílení kormidelníci) velice žárlí na devadesátiletého kapitána Sellerse, který si pamatoval počátky plavby na Mississippi a své bohaté zkušenosti zveřejňoval v časopise „New Orleans Picayune“ pod pseudonymem Mark Twain. V článečcích psal věcně a prakticky o stavu vody a řeky a přitom neopomněl zdůraznit své dlouholeté zkušenosti („Tento ostrov zanikl v roce 1807, pokud si dobře vzpomínám“).

Mladý Clemens napsal velice ostrou satiru na tohoto „Marka Twaina“, ukázal ji několika kormidelníkům a ti ji plni nadšení dali otisknout v listě „New Orleans True Delta“. Kapitán Sellers se hluboce urazil a nikdy už nic pod tímto jménem nezveřejnil. Clemens se pak později velice styděl, že vrazil „osten hluboko do srdce dobrého člověka“. V době, kdy telegraf přinesl zprávu o kapitánově smrti, byl Clemens na pobřeží Tichého oceánu jako novopečený novinář a potřeboval nějaké nom de guerre, válečnické jméno; zabavil tedy odložené jméno starého plavce a snažil se, seč mohl, aby mu vrátil úctu, o kterou je v mládí neuváženě připravil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První vydání knihy Život na Mississippi v roce 1883

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mark Twain na anglické Wikipedii a Mark Twain na německé Wikipedii.

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. a b c d e f g h PODANÝ, Petr. Přemožitelé času sv. 3. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Nakladatelství MON, 1987. Kapitola Mark Twain, s. 28–32. 
  3. http://www.lucidcafe.com/library/95nov/twain.html
  4. a b c d Biography - Mark Twain House. marktwainhouse.org [online]. 2017-06-05 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. The Paige Compositor | The Engines of Our Ingenuity. engines.egr.uh.edu [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BYSTROV, Michal. Mark Twain v Mariánkách. kulturní magazín Uni [online]. 2017-11-01 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  7. TWAIN, Mark. Stirring Times in Austria. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/87286/BPTX_2015_2_11210_0_437649_0_177859.pdf
  9. Mark Twain Project :: Writings. www.marktwainproject.org [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]