Pavla Moudrá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavla Moudrá
Pavla Moudrá.jpg
Narození 26. ledna 1861
Praha
Úmrtí 10. září 1940 (ve věku 79 let)
Praha
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Pseudonym Olga Přibylová
Povolání spisovatelka a překladatelka
Národnost Češi
Manžel(ka) Pavel Albieri
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavla Moudrá (26. ledna 1861, Praha10. září 1940, Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka, autorka zejména vzpomínkových a cestopisných próz a didaktických povídek pro dívky. Překládala anglickou, americkou, francouzskou, skandinávskou a německou literaturu (např. Kipling, Carlyle, Dickens, Scott, Musset, Goncourt, Erenburg a další)

Život[editovat | editovat zdroj]

Dcera asekuračního inženýra. Studovala nejprve od roku 1867 na soukromé dívčí škole M. M. Peškové, 1871–1872 na farní škole u Panny Marie Sněžné, 1872–1875 na městské dívčí škole, 1875–1876 v německé klášterní škole voršilek a od 1876 ve francouzském penzionátě B. Tasteho. Operní zpěv studovala v Pivodově pěvecké škole a herectví u Otilie Sklenářové-Malé. Krátce byla členkou Pivodova operního sboru, poté pracovala jako vychovatelka ve šlechtické rodině.

Roku 1885 se v Praze provdala za básníka Jana Mucka, který psal pod jménem Pavel Albieri (oddával je katecheta a básník Vojtěch Pakosta, jedním ze svědků byl František Adolf Šubert – ředitel Národního divadla)[1] a pomáhala mu redigovat týdeník Ratibor. V roce 1887 zemřel jejich roční syn a jejich manželství se rozpadlo.

V roce 1889 založila a krátce vydávala a redigovala feministický čtrnáctideník Lada. Byla rovněž zakladatelkou a předsedkyní pražské Chelčického mírové společnosti, významného centra českého pacifismu.[2] V letech 1889-90 působila jako vychovatelka v rodinách volyňských Čechů v Rusku. Z cest do ciziny se v její tvorbě odrazily i pobyty v Rusku (1893) a v Dalmácii (1899). Roku 1902 se provdala za obchodníka A. Mrhu, s nímž žila v Neveklově na Benešovsku a později v Olomouci, kde mj. redigovala Ženskou hlídku Československého deníku. V roce 1928 se rozvedla, ale nadále se starala o adoptivního syna. Od roku 1927 žila v Praze-Dejvicích, vydávala a redigovala časopis Sbratření (s Přemyslem Pitterem). Zemřela na podzim 1940 následkem embolie myokardu.

Bez alkoholu by prostituce byla ze dvou třetin nemožná. Alkohol je bezesporu první a hlavní kuplíř. První klesnutí dívky dosud čisté děje se v devíti případech z desíti po vypití mimořádné dávky lihovin, vnucené jí nesvědomitými svůdci. Čím hloub žena jako prostitutka klesá, tím více také pije i zas pak své oběti pitím svádí. Žena-opilec a žena-prostitutka bývá jedno a totéž, jedno bez druhého skorém neexistuje. Veškeré lascivnosti, všemu smilstvu a cizoložstvu daří se nejlépe pod vignetou lihovin. Všechna ztráta studu mravního takřka předpokládá i ztrátu rozumové příčetnosti. což je prvním příznakem otravy alkoholové.[3]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Do rozmaru i do pláče (1900)
  • Rok dětství (1911), 1. část cyklu Z dívčích let do plného života
  • Do dívčích let (1913), jako Dívčí léta je 2. částí cyklu Z dívčích let do plného života
  • Ráj na zemi (1917)
  • Lekníny (1918)
  • Bahá'u'lláh a nová doba (1932)
  • Školačky a školáci (1935)
  • Život jde dál (1936), 3. část cyklu Z dívčích let do plného života

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Pavla Moudrá je zmíněna ve druhém díle Haškova Švejka, kdy jednoroční dobrovolník Marek vypráví o událostech předcházejících jeho zatčení „Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské říkadlo od Pavly Moudré.“[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných ŠT O14 • 1883-1887, s. 93. Dostupné online.
  2. Kalivodová, Eva: Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?: O rodu v životě ... – str. 63
  3. Pavla Moudrá: Výbor z přednášek [1]
  4. Hašek, Jaroslav, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Práce, Praha 1951, str. 140

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon české literatury. Osobnosti, díla instituce. 3/I, M–O, Academia, 2000, str. 335–338
  • Jaroslav Kunc: Slovník soudobých spisovatelů. Krásné písemnictví 1918–45. Orbis, 1945, str. 553–554

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]