František Pivoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Pivoda

František Pivoda (1898)
Základní informace
Narození 19. října 1824
Žeravice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. ledna 1898 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry vokální hudba a klasická hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog a spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Pivoda (19. října 1824 Žeravice[1]4. ledna 1898 Praha) byl učitel zpěvu a hudební kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Žeravicích, po roce se rodina odstěhovala do Koryčan. Po smrti matky v 10 letech se ho ujal starší bratr Kašpar. Byl fundatistou kostela sv. Jakuba v Brně, studoval na učitelském ústavu a současně navštěvoval kurs církevního zpěvu pod vedením Josefa Dvořáka. V roce 1842 se stal učitelským pomocníkem v Zábřehu a od roku 1844 ve Vídni. Ve Vídni pokračoval ve studiu hudby. Studoval hru na klavír, kontrapunkt a zpěv. Navštěvoval Spolek pro pěstování a šíření pravé církevní hudby. V té době také začal komponovat a řada skladeb mu vyšla tiskem. Na český původ nezapomínal a úzce spolupracoval s vídeňskou Slovanskou besedou. Vyučoval zpěv děti knížete Khevenhüllera na zámku v Komorním Hrádku u Chocerad.

Od roku 1860 se Pivoda usadil v Praze, kde založil roku 1866 Pivodovu pěveckou školu zaměřenou na výchovu operních pěvců. Horlivě se účastnil pražského hudebního života. Byl jedním z prvních členů Umělecké besedy pěveckého sboru Hlahol. Byl redaktorem Hudebních listů a bezvýsledně se ucházel o místo učitele zpěvu na Českém vysokém učení technickém. Je známý svou kritikou Bedřicha Smetany, kterému vytýkal „wagneriasmus“ a „nezáživnou cizotu“.

Zemřel v Praze 4. ledna 1898. Je pochován v Koryčanech. Jeho pozůstalost je uložena ve Smetanově Muzeu v Praze.

Hrob Františka Pivody v Koryčanech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pivoda zkomponoval na 150 skladeb, které jsou prakticky zcela zapomenuty. Značný význam však má jeho činnost pedagogická a to nejen pro výchovu operních pěvců, ale i pro hudební výchovu školní. Svou pěveckou metodu publikoval ve čtyřdílné pěvecké škole:

  • Zpěv jednohlasý.
  • Další cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti.
  • Pokračování ve cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti.
  • Každodenní cvičení pro úpravu hlasu.

Jeho metoda měla velký vliv na výuku zpěvu v Čechách. Užíval jí i Leoš Janáček.

Pro školní účely vydal několik učebnic hudební výchovy a zpěvníků zpěvu. Značného rozšíření se dočkaly sbírky úprav lidových písní pro zpěv a klavír:

  • Věnec z písní lidového zpěvu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v Uhřích (5 sešitů, Praha 1882)
  • Kytice z písní národních, znárodnělých, vlasteneckých a třiceti jiných (Praha 1882)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 313
  • Vladimír Horák: František Pivoda, pěvecký pedagog. Brno. Univerzita J.E. Purkyně, 1970
  • Zdeněk Filip: Muzikantská rodina Pivodova v Zábřehu. Vlastivědné muzeum v Šumperku 2003

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]