Václav Deyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Deyl
Narození 25. března 1905
Třesovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. února 1982 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Deyl (25. března 1905, Třesovice19. února 1982, Praha) byl český spisovatel knih pro děti a mládež, publicista, voják z povolání.

Život[editovat | editovat zdroj]

Václav Deyl se narodil v Třesovicích u Hradce Králové v učitelské rodině. Učitelem byl jeho otec i děd.[p. 1] Václav Deyl byl pokřtěn, ale z římskokatolické církve vystoupil v roce 1920.[1] Maturoval na reálce v Hradci Králové v roce 1922 a ve studiu pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích, kde patřil mezi nejlepší studenty.[p. 2] V roce 1924 byl vyřazen jako poručík a stal se vojákem z povolání; dále studoval na Vysoké škole válečné v Praze (do 1. 10. 1934 Válečná škola).[2]

Oženil se v říjnu 1932 s Augustinou Chundelákovou, úřednicí pocházející z Lysé nad Labem, tč. pracující v Pardubicích.[3][p. 3] V tom samém roce dosáhl hodnosti kapitána.[4]

Do roku 1938 pracoval Václav Deyl na Generálním štábu československé armády. Za okupace působil v civilním sektoru (Ministerstvo veřejných prací a Ústav hydrologický a hydrotechnický).

Po osvobození byl zaměstnán ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky[5] a od roku 1950 do roku 1960 v různých vojenských útvarech; v roce 1960 odešel do výslužby. V roce 1965 připomněly Literární noviny spisovatelovy šedesátiny.[6]

O soukromém životě Václava Deyla (rodina, děti) se nepodařilo dohledat spolehlivé informace (s výjimkou data sňatku výše). Zemřel 19. února 1982 v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Příspěvky do časopisů a deníků[editovat | editovat zdroj]

Václav Deyl přispíval do řady časopisů a deníků:

  • Pod pseudonymem Lev Vladyka psal v letech 1927–1933 do Humoristických listů,[7] Lidových Novin,[8] a Národních listů[9].
  • V předválečném odborném armádním tisku se objevují jeho příspěvky z oblasti vojenství, podepsané vlastním jménem a hodností.[10]
  • Vlastním jménem podepisoval také Václav Deyl v letech Protektorátu své příspěvky humorného charakteru do týdeníku Pestrý týden[11] a dalších periodik.

Knižní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1943, kdy vydal první dětskou knihu, (ale i později) vydával Václav Deyl knihy naučného nebo učebnicového charakteru.[12] Z doby jeho působení v Ústavu hydrologickém a hydrotechnickém pochází odborná publikace o činnosti tohoto ústavu v roce 1942.[13]

Knihy pro děti a mládež[editovat | editovat zdroj]

Knihy pro děti a cestopisné a životopisné romány pro mládež vydával Václav Deyl od roku 1943, např.:

  • Pohádky perníkového dědka (il. Otakar Mrkvička, vydal Karel Červenka, Praha, 1943); kniha byla přijata kritikou vcelku příznivě, i když s mírnými výhradami.[14]
  • Příběhy z Medové stráně (il. Vojtěch Kubašta, vydal Vyšehrad, Praha, 1943)
  • Vlk Rahú (příběh z doby kamenné, il. Otakar Mrkvička, vydal Karel Červenka, Praha, 1944)
  • Přes moře a hory (příběh českého dobrodruha a kartografa ze 17. století Augustina Heřmana, il. Karel Pekárek, mapy Jan Novotný, Doležalovo nakladatelství, Červený Kostelec, 1945)
  • Lovec života (Osudy Alberto Vojtěcha Friče, il. Jan Hladík, Mladá fronta, Praha, 1954)

Příběhy z Medové stráně[editovat | editovat zdroj]

Příběhy z Medové stráně jsou nejúspěšnější (a podle názoru odborníků i nejkvalitnější) pohádkovou knihou Václava Deyla.[15] K popularitě knihy přispěly i půvabné ilustrace Vojtěcha Kubašty. S nimi vydává nakladatelství Vyšehrad Příběhy z Medové stráně opakovaně, od prvního vydání v roce 1943 do současnosti. Podle námětu knihy Příběhy z Medové stráně vyrobila Československá televize v roce 1974 sedmidílný Večerníček.[16]

Obsah knihy Příběhy z medové stráně[editovat | editovat zdroj]

V prvním díle Veselé dobrodružství se na Medové stráni objeví králík Stříbrný nosík, který utekl z králíkárny a kterého pronásledují psi Hurda a Rámus. Zachrání ho hlemýžď Pižla, moudrá želva Veruna a ostatní zvířátka, která zde žijí. Stříbrný nosík se na stráni usadí, seznámí se s králičí slečnou Mikulkou. Po překážkách a dobrodružstvích se s Mikulkou ožení.

Ve druhém díle Daleká výprava vyleze hlemýžď Pižla omylem na nohy čápa Babiráda, který s ním odletí do hnízda, k čápatům Kuklíkovi a Puklíkovi. Po cestě domů překoná Pižla mnoho překážek; nakonec se šťastně dostane na Medovou stráň i s novým přítelem z cest, pavoukem Kratiknotem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Otec Václav Deyl starší (1878–1961) byl kronikářem a přispíval do tisku fejetony a do rozhlasových relací. Spolupracoval s redakční radou časopisu Hradecký kraj. Viz Průvodce po osobních a rodinných fondech Státního okresního archivu Hradec králové, Václav Deyl[1]
  2. Periodikum Štít z 21.8.1924, s.6 informuje o vyřazení poručíka Václava Deyla jako jednoho ze sedmi nejlepších studentů Akademie (dostupné online v NK ČR)
  3. Občanský sňatek na okresním úřadě Pardubice. Přesné datum v tisku neuvedeno.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Třešovice 1852-1908, s. 171 [2]
  2. Eduard Stehlík, Srdce armády, MO ČR 2009, s.26 (pdf s.22)[3]
  3. Oznámení o sňatku: Východočeský republikán, 28.10.1932, s.2 a Východ, 10.6.1932, s.9 (dostupné online v NK ČR)
  4. Národní listy, 25.10.1932, s.4, "železniční vojsko na kapitány"[4]
  5. Archiv Kanceláře prezidenta republiky, protokol T, č.920/1949 a č, 2124/1954[5]
  6. Literární noviny 9/1965, s.12, Dny a lidé[6]
  7. Např. Humoristické listy 4.4.1930, s. 213 (dostupné online v NK ČR)
  8. Např. Lidové noviny 28.3.1933, s.1[7]
  9. Např. Národní listy 27.5.1928, Literární příloha, s.11[8]
  10. Vojenské rozhledy 1935, 1936 a 1937[9]
  11. Např. Pestrý týden, 30.12.1944, s.6, Hýkal a hejno rejnoků[10]
  12. Např. Účetnictví našich spolků, 1929[11]
  13. Národní technická knihovna, katalog: Václav Deyl, Die Tätigkeit der Anstalten für Hydrologie und Hydrotechnik im Jahre 1942 : činnost Ústavu hydrologického a hydrotechnického v roce 1942[12]
  14. Lidové noviny, 3.4.1944, s. 3, Slibné pohádky[13]
  15. Luisa Nováková: Proměny české pohádky, kapitola Rozmanitost rozsáhlých pohádkových próz, s.110-114, vydal SČNK 2009[14]
  16. Česká televize, informace o večerníčku Příběhy z medové stráně[15]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Benýšková, Jarmila - Vích, František: Literární Hradec Králové, slovníková příručka. (Hradec Králové : Okresní knihovna Hradec Králové, 1994.)