Boxerské povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
konflikt: Boxerské povstání
Jednotky Boxerů v Tiencinu (1900).
Jednotky Boxerů v Tiencinu (1900).
trvání: 2. listopad 1899 - 7. září 1901
místo: Čína
výsledek: Vítězství velmocí
Porážka Číny
strany
Aliance 8 států:

Francie Francie
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Německé císařství Německo
Italské království Itálie
Vlajka USA se 45 hvězdami USA
Spojené království Velká Británie
Ruské impérium Rusko
Japonsko Japonsko

Vlajka dynastie Čing Čína
(Dynastie Čching)
velitelé
Německé císařství Alfred von Waldersee
Spojené království Edward Seymour
Vlajka dynastie Čing Cch'-si

síla
49 000 - 60 000 mužů 50 000-100 000 Boxerů
70 000 císařských vojáků
ztráty
622 Japonců
302 Rusů
34 Britů
24 Francouzů
21 Američanů
2 500 vojáků,
526 cizinců/čínských křesťanů
cca 19 000 civilistů
? Boxeři
? císařští vojáci

Boxerské povstání bylo ozbrojeným konfliktem probíhajícím v letech 18991901 v Číně mezi hnutím tzv. boxerů (tajnou čínskou organizací zaměřenou proti cizincům) a osmičlennou aliancí koloniálních mocností v čele s Velkou Británií. Příčinou povstání byla především snaha zamezit rostoucímu vlivu evropských států a Japonska na čínském území po prohrané první čínsko-japonské válce (1894-95).

Konflikt eskaloval v červnu 1900, kdy boxeři pronikli do Pekingu a 20. června zastřelili německého vyslance von Kettelera.Téhož dne čínská vláda vyhlásila válku všem západním mocnostem a císařská vojska společně s boxery oblehla diplomatickou čtvrť Pekingu, kde sídlila velvyslanectví. Obránci se i přes výraznou počáteční početní nevýhodu a nedostatek zbraní dokázali ubránit až do 17. července, kdy čínská vláda kvůli příjezdu kontingentu asi 20 000 spojeneckých vojáků do Tchien-ťinu podepsala příměří. To Číňané 13. srpna porušili, ale expediční sbor pod vedením generála Gaseleeho již byl se svým vojskem nedaleko a dalšího dne dobyl velkou část města a osvobodil obránce v diplomatické čtvrti. Mezinárodní jednotky pak 28. srpna demonstrativně vpochodovali do Zakázaného města.

Výsledkem bylo vítězství západních mocností. Jednání o příměří trvalo od prosince 1900 až do 7. září 1901, kdy byl podepsán tzv. boxerský protokol. Čína se zavázala do roku 1940 platit vítězům válečné reparace ve výši 450 milionů taelů stříbra (zhruba 333 milionů $ v dané době), které se vinou vysokého úroku vyšplhalo na téměř milardu taelů. Mírová dohoda zároveň vedla k dalšímu posílení vlivu Západu (zejména Velké Británie a Německa) v zemi a prosazení neomezeného obchodu podél pobřeží a velkých řek. Výrazně tak byla oslabena pozice císařství, což ve svých důsledcích vedlo v roce 1911 k sinchajské revoluci a zániku říše Čching.

Nástin událostí[editovat | editovat zdroj]

Zvýšený tlak zámořských zemí, které dostaly pod svou kontrolu řadu čínských přístavů a území, způsobil na konci 90. let 19. století obnovení starých tajných spolků, které vystupňovaly aktivitu proti cizincům. Jejich oporou byli zejména rolníci. Tato společenství zakládala svou činnost na prolnutí metafyzické náboženské mystiky a xenofobie. Nejdůležitější takové hnutí se jmenovalo I-che-tchuan (neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“). Odtud byl odvozen i název boxeři. Ohniska odporu se nacházela v provinciích Šan-tung, Šan-si a Č'-li. Klíčovou se stala neúroda a hlad v roce 1899, kdy došlo k radikalizaci a přerodu v otevřené povstání proti „mořským ďáblům“ – cizincům a rozšíření povstání po celé severovýchodní části Číny. Před Peking dorazili povstalci v květnu roku 1900. Následovala velmi váhavá reakce císařovny-vdovy Cch'-si, která – i přes obavy z možného vojenského zásahu velmocí – nakonec v červnu boxery vpustila do Pekingu a vyhlásila válku cizincům. Došlo k obklíčení cizinecké čtvrti a zavraždění německého vyslance.

Reakcí na tyto události byla příprava vojenské výpravy velmocí (jmenovitě: USA, Velké Británie, Japonska, Francie, Německa, Ruska, Rakouska-Uherska a Itálie) do Číny se záměrem nastolení klidu a zajištěním tehdejších pozic. Za velitele tohoto mnohonárodnostního sboru o síle zhruba 50-60 tisíců mužů byl jmenován německý maršál Alfred von Waldersee. Dne 4. srpna 1900 došlo k zahájení válečné akce útokem z Tchien-ťinu. Boxerům chyběla moderní technika a výzbroj, takže nemohli čelit koncentrované síle okupantů. Peking byl dobyt velmi brzy, již 14. srpna, a následně vydrancován. Trestné výpravy cizinců pak v dalších měsících masakrovaly ohniska odporu na venkově.

Rozuzlení[editovat | editovat zdroj]

7. září 1901 byl podepsán tzv. boxerský protokol, ve kterém se čínská vláda zavázala uhradit vysoké válečné reparace, dále nechat zbořit pevnost Ta-ku a souhlasit s přítomností cizích vojsk v Pekingu za účelem ochrany diplomatické čtvrti. Celá trasa mezi Pekingem a Tiencinem byla nadále kontrolována vojsky velmocí a vláda se musela také zříci jakéhokoli dovozu zbraní do země. V přístavu Tiencin, kde byli od roku 1860 přítomní Britové a Francouzi a poté Japonci (1888) a Němci (1899), získaly právo na vlastní koncesi i carské Rusko, Itálie a také Rakousko-Uhersko. Porážka boxerů byla nevyhnutelná kvůli nevyzbrojenosti a absenci jednotného reformního programu, který by motivoval a sjednotil masy Číňanů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kronika 20. století. Praha: Fortuna Libri, 2007. 111 s. ISBN 978-80-7321-339-8. 
  • FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-249-9. 
  • KOČVAR, Jan. Boxerské povstání v Číně, 1899–1900. Historický obzor, 2008, 19(9/10), s. 194-205. ISSN 1210-6097.
  • WIESNEROVÁ, Veronika. Boxerské povstání v dobovém českém tisku: rekonstrukce obrazu Boxerského povstání v české veřejnosti a jeho srovnání s historickými fakty [online]. Brno, 2014 [cit. 2018-06-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]