Hana Hrzalová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Hana Hrzalová, CSc.
Rodné jménoHana Bauerová
Narození23. března 1929
Rakovník, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. srpna 2019 (ve věku 90 let)
Povoláníliterární historička a kritička
Národnostčeská
Vzděláníobor literární věda – divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Oceněnístříbrná plaketa F. Palackého (ČSAV, 1982)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Manžel(ka)Ladislav Hrzal, marxistický filozof
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hana Hrzalová (23. března 1929 Rakovník – 21. srpna 2019[1]) byla česká literární historička a kritička. V období tzv. normalizace zastávala vedoucí funkce v Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Hana Bauerová dne 23. března 1929 v rodině železničního úředníka. V roce 1948 maturovala na státním reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích. Poté v letech 1948–1952 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor literární věda – divadelní věda. Doktorát filozofie (PhDr., 1953) získala na základě práce Historická dramata J. K. Tyla. V roce 1965 obhájila disertační práci Z historie sporů o naturalismus a realismus na sklonku 19. století a dosáhla vědecké hodnosti kandidátky věd (CSc.).[2]

Od roku 1952 až do prosince 1989 byla pracovnicí Ústavu pro českou literaturu ČSAV, později přejmenovaného na Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1972 se stala zástupkyní ředitele,[3] od roku 1981 byla pověřena řízením ústavu a v roce 1984 byla jmenována jeho ředitelkou.[4] Byla též členkou kolegia věd o umění Československé akademie věd.[5] V prosinci 1989 požádala o uvolnění z funkce ředitelky ústavu a odešla do důchodu.[6]

Kromě vědecké práce v ČSAV vykonávala řadu funkcí ve spisovatelském svazu. Od založení Svazu českých spisovatelů patřila k jeho vedoucím osobnostem, od roku 1982 byla členkou předsednictva[4] a v roce 1987 byla zvolena místopředsedkyní.[7] Dále působila v ediční radě nakladatelství Československý spisovatel, byla členkou redakční rady Literárního měsíčníku a v letech 1981–1989 zastávala pozici vedoucí redaktorky časopisu Česká literatura.[8]

Ve svých pracích vystupuje jako představitelka marxistické literární kritiky a navazuje na myšlenky Julia Fučíka, Zdeňka Nejedlého a Ladislava Štolla.[5] Věnuje se především kritice soudobé české prózy. Napsala několik monografií, přispívala do různých sborníků a publikovala články v řadě novin a časopisů (Rudé právo, Lidové noviny, Literární noviny, Plamen, Večerní Praha, Kulturní tvorba, Tvorba, Nová mysl, Impuls, Česká literatura, Literární měsíčník, Estetika, Tribuna, Haló noviny, Obrys-Kmen, Zpravodaj Výboru národní kultury a další).[6] V roce 1982 jí ČSAV udělila stříbrnou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.[9]

Spisy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Julius Fučík. 1. vyd. Praha: Horizont, 1973. 77 s.
  • Jan Kozák. Vydání první. Praha: Československý spisovatel, 1977. 163 s.
  • Bohumil Říha. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1981. 174 s.
  • Proměny české prózy 1945–1985. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 95 s.
  • O české literatuře dneška. 1. vydání. Praha: Československý spisovatel, 1987. 223 s.
  • Sociální vazby literatury v minulosti a dnes. [Brno]: [Městský výbor KSČM], 1995. 15 s. Příl. čas.: Echo; č. 14. 1995.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ABART: Hana Hrzalová Bauerová [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ BLAHYNKA, Milan ed. Čeští spisovatelé dvacátého století: slovníková příručka. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 214. 
  3. ↑ Historie ústavu [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR [cit. 2017-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-03. 
  4. ↑ a b Malá československá encyklopedie. Svazek 2. Praha: Academia, 1985. 969 s. cnb000125650. S. 861. 
  5. ↑ a b VLAŠÍN, Štěpán. Jubileum literární historičky a kritičky. In: Česká literatura. [s.l.]: [s.n.], 1979 č. 4. S. 367–368. 
  6. ↑ a b Slovník české literatury po roce 1945. Hana Hrzalová [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 6. Praha: Academia, 1987. 927 s. cnb000125650. S. 917. 
  8. ↑ BLAHYNKA, Milan ed. Čeští spisovatelé dvacátého století: slovníková příručka. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 216. 
  9. ↑ Seznam nositelů plakety F. Palackého na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. www.mua.cas.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Hana Hrzalová" je na str. 214–216; autor Štěpán Vlašín.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hana_Hrzalová&oldid=23766890“