Ladislav Hrzal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. Ing. Ladislav Hrzal, DrSc.
Narození 27. října 1923
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání marxistický filozof, profesor filozofie na Vysoké škole politické ÚV KSČ
Národnost česká
Alma mater Vysoká škola politická a sociální v Praze
Ocenění Řád práce (1973), Státní cena (1984)
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Manžel(ka) Hana Hrzalová, literární historička
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Hrzal (* 27. října 1923 Praha) je český marxistický filozof a vysokoškolský pedagog, v letech 1981–1990 člen Československé akademie věd.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1939 pracoval jako dělník a po druhé světové válce se stal politickým pracovníkem Svazu české mládeže. V letech 1946–1949 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze, kde dosáhl akademického titulu inženýr. Od roku 1949 byl politickým pracovníkem krajského výboru KSČ v Praze. V roce 1953 nastoupil jako pedagog na Vysokou stranickou školu při ÚV KSČ (pozdější VŠP), kde setrval až do roku 1978. Od roku 1964 zde působil jako docent, v roce 1971 byl jmenován profesorem filozofie.[1]

V roce 1963 se stal kandidátem věd (CSc.), v roce 1974 doktorem věd (DrSc.). Od roku 1981 byl členem korespondentem Československé akademie věd, kde již od roku 1970 zastával funkci předsedy kolegia pro filozofii a sociologii. V roce 1988 se stal řádným členem (akademikem) ČSAV. Dne 7. 5. 1990 se členství v Československé akademii věd písemně vzdal.[2]

Profesor Hrzal se zabýval marxistickou filozofií, především historickým materialismem, úlohou lidových mas ve společnosti a problémy socialistického životního způsobu. Značnou pozornost věnoval kritice buržoazních ideologií a revizionismu ve vývoji českého filozofického myšlení. Po roce 1968 napsal spolu s Jakubem Netopilíkem řadu článků do Filosofického časopisu, které pak byly v rozšířené formě zahrnuty do knihy Ideologický boj ve vývoji české filosofie (1975). Názory a hodnocení, které tato publikace obsahovala, se staly „jednou ze záminek a nástrojů perzekuce mnoha českých filozofů v období tzv. normalizace".[3]

Ladislav Hrzal byl v roce 1973 vyznamenán Řádem práce a v roce 1984 se stal laureátem Státní ceny.[4] Československá akademie věd mu v roce 1973 udělila zlatou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách[5] a v roce 1983 mu udělila stříbrnou plaketu „Za zásluhy o vědu a lidstvo".[6]

Spisy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Úloha lidových mas a osobnosti v dějinách. Vydání I. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 100 stran.
  • Předmět a metoda historického materialismu: základní otázky. (Spoluautor: Karel Mácha.) Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 152 s.
  • Lid a jeho úloha v dějinách. Praha: Vysoká stranická škola – Inst. spol. věd při ÚV KSČ, 1962. 254 s.
  • Společnost, lid, jednotlivec: aktuální otázky. (Spoluautor: Karel Mácha.) 1. vyd. Praha: NPL, 1963. 297 s.
  • Kriticky o "demokratickom socializme". 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1970. 219 s.
  • Antikomunismus a ideologický boj. (Spoluautorka: Mariana Štěpánová.) 1. vyd. Praha: Horizont, 1971. 189 s.
  • Kritika pravicového a levicového revizionismu a oportunismu. 1. vyd. Praha: Horizont, 1973. 141 s.
  • Kritika soudobých sociologických a sociálně filosofických teorií. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1973. 209 s.
  • Společnost a zájmy. 1. vyd. Praha: Práce, 1974. 60 s.
  • Ideologický boj ve vývoji české filozofie. (Spoluautor: Jakub Netopilík.) Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1975. 376 s.
  • Mírové soužití a boj proti revizionismu. (Spoluautor: Milan Matouš.) 1. vyd. Praha: Horizont, 1975. 133 s.
  • Reálný socialismus je humanismus. (Spoluautor: S. I. Popov.) 1. vyd. Praha: Horizont, 1976. 175 s.
  • Teorie a praxe demokratického socialismu. 2., přeprac. vyd. Praha: Orbis, 1976. 235 s.
  • Ideologický boj ve vývoji české filozofie. (Spoluautor: Jakub Netopilík.) 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Svoboda, 1983. 453 s.
  • Morálka: smysl života: svoboda. 1. vyd. Praha: Práce, 1986. 134 s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VANĚK, Antonín. Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů: autoři, časopisy, instituce, společnosti: 1848-1980. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1986. 211 s. [Viz str. 55.]
  2. Ze zápisu z 11. zasedání prezídia Československé akademie věd konaného dne 30. května 1990. In: Bulletin Československé akademie věd, č. 14/'90 Dostupné online
  3. GABRIEL, Jiří (ed.) Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2 [Citovaný text je na str. 412.]
  4. Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. 969 s. [Viz str. 861.]
  5. Seznam nositelů plakety F. Palackého na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR
  6. Seznam nositelů plakety „Za zásluhy o vědu a lidstvo" na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Hrzal