Jan Simota
| Prof. Jan Simota | |
|---|---|
| Narození | 19. září 1920 Bechyně  Československo |
| Úmrtí | 13. března 2007 (ve věku 86 let) Praha Česko |
| Národnost | česká |
| Povolání | pedagog, sochař, učitel, medailér, keramik a vysokoškolský učitel |
| Významná díla | viz Dílo |
| Ocenění | národní umělec (1982) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Simota (19. září 1920 Bechyně – 13. března 2007 Praha) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.
Studia a kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1937 dokončil Státní odbornou školu keramickou v Bechyni, obor hrnčířství. Poté studoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů Mařatky a Laudy, kde absolvoval v roce 1941. Na VŠUP následně působil jako asistent, od roku 1950 jako odborný asistent u profesora Jana Kavana v ateliéru užitého sochařství. Roku 1952 se stal profesorem (obor modelování pro architektonickou tvorbu a plošné obory), v roce 1963 byl jmenován docentem, poté prorektorem (1966–1972) a nakonec rektorem VŠUP (1972/1973–1985); období jeho vedení je někdy hodnoceno jako bezinvenční a formalistické.[1]
V roce 1976 byl jmenován zasloužilým a následně roku 1982 národním umělcem.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Socha Jana Nerudy na pražském Petříně, odhalená 22. října 1970 – spolu s architektem Karlem Lapkou vytvořili muže starého, životem unaveného
- portréty Emy Destinnové,[2] J. B. Foerstera a Jana Zrzavého (tato busta Jana Zrzavého se objevila také na československé známce 2 Kčs z roku 1982)
- Umění radosti a Umění boje v interiéru Nové scény Národního divadla
- alegorie husitství na stanici metra Želivského – bronzový, 3,5 m vysoký reliéf znázorňující (zprava) Jana Želivského, Jana Husa, Jana Žižku a ženu s chlapcem-práčetem)
- plastiky Milicionář a Antonín Zápotocký
- cyklus Lidice – pískovcové reliéfy v glorietu/amfitu lidického památníku[3]
- společně s Janem Kavanem vytvořil bronzové dveře s plastickou výzdobou od Síně Sovětské armády v Národním památníku na Vítkově[4]
- návrh pamětní stokoruny k 100. výročí narození Antonína Zápotockého (1984)[5]
- komorní plastiky a medaile…
- busta Vítězslava Nezvala v Dalešicích[6]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Jan Neruda na Petříně v Seminářské zahradě -
Busta Emy Destinnové na Kaiserštejnském paláci -
Sádrový návrh sousoší bratří Čapků -
Busta V. Nezvala
-
Alegorie husitství na stanici metra Želivského
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Historie a současnost VŠUP. www.vsup.cz [online]. [cit. 2009-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-26.
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/kaiserstejnsky_palac
- ↑ Fotogalerie cyklu Lidice (nutno odrolovat)
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/narodni_pamatnik_na_vitkove
- ↑ Vyhláška č. 66/1984 Sb., o vydání stříbrných pamětních stokorun k 100. výročí narození Antonína Zápotockého[nedostupný zdroj] (formát PDF, v souboru strana 5)
- ↑ http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/osobnosti-51/stopy_slavnych_osobnosti-15/?id=473
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Medailon, in: Bechyňský městský zpravodaj, září 2007, str. 2, dostupné on-line[nedostupný zdroj] (formát PDF)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Simota na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Simota
- Jan Simota v informačním systému abART
