Borovský les

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Borovský les
Lesní masiv na jihozápadním hřbetu Borovského lesa, georeliéfem ploché vrchoviny v rozsahu 470 až 783 m n. m. tvořící geomorfologický okrsek

Nejvyšší bod 783,4 m n. m. (Karlštejn)
Rozloha 114,39 km²
Poznámka součást geomorfologického celku Hornosvratecká vrchovina

Nadřazená jednotka Žďárské vrchy
Sousední
jednotky
Novohradská stupňovina
Poličská tabule
Jedlovská plošina
Pohledeckoskalská vrchovina
Milovská kotlina
Devítiskalská vrchovina
Kameničská vrchovina
Skutečská pahorkatina
Podřazené
jednotky
v systémově provedeném členění georeliéfu Česka se dále nedělí

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Horniny granit, kvarcit, migmatit, mramor, ortorula, rula, skarn, svor
Povodí Novohradka, Svratka
Souřadnice

Borovský les je krajinná oblast (horopisná jednotka) a geomorfologický okrsek o rozloze 114,39 km2 v severní části Žďárských vrchů, součást Hornosvratecké vrchoviny v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka.[1] Leží z hlediska administrativně správního v okresech Chrudim a Svitavy náležejících do Pardubického kraje a v úzkém pásu na katastrálních územích Svratka, Česká Cikánka, České Křižánky a České Milovy v okrese Žďár nad Sázavou náležejícího do Kraje Vysočina.[2]

Krajinná oblast má nepravidelný tvar, vzdáleně připomínající ovál orientovaný severovýchod - jihozápad, ve střední části zúžený, nejdelší vzdálenost činí přibližně 14 km mezi lokalitou Borka (Proseč u Skutče) a Čtyřpaličatými skálami (České Milovy), šířka v severní části kolem 11 km mezi územními výstupky Česká RybnáŠiroký Důl, v nejužším místě jen asi 5 km mezi železniční zastávkou Pustá Kamenice a železniční stanicí Borová u Poličky a jižněji 11 km na linii Krouna (okraj lesa nad lokalitou Olšiny) – Březiny u Poličky (lokalita Lísek).[2]

Typem georeliéfu plochá vrchovina v nadmořských výškách přibližně 470–783 m, severní část tvoří horniny poličského krystalinika (proterozoikum), střední část také kutnohorského a svrateckého krystalinika (paleozoikum až proterozoikum) a jižní část především migmatit a ortorula kutnohorského a svrateckého krystalinika (paleozoikum až proterozoikum). V lokalitě Bukovina nad obcí Borová u rozhraní s Pohledeckoskalskou vrchovinou, jihovýchodně od vrcholu Žižkov (752,8 m n. m.), je budována hlubinným magmatitem paleozoika (granit).[3]

Prameniště řeky Novohradky, nejníže je situovaná hladina řeky přibližně v nadmořské výšce 470 m na vtoku do Vranického údolí v přírodní rezervaci Maštale na katastrálním území města Proseč, na rozhraní s Novohradskou stupňovinou.

Horopisem (orografie) stoupá nadmořská výška od severu (Proseč) směrem k jiho-jihozápadu k linii Svratouch – Březiny. Nejvyšších poloh dosahuje vrchovina na jihozápadě na mohutném zalesněném hřbetu orientovaném přibližně SSZJJV (vrcholy OtavaČtyři palice). Nejvyšší bod krajinné oblasti vymezené územím geomorfologického okrsku leží v nadmořské výšce 784 m dle vrstevnicové mapy, několik desítek metrů jižně od trigonometrického bodu s názvem Karlštejn (783,4 m n. m.), na katastrálním území obce Svratouch v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje.[2]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

V geografii Česka je krajinná oblast s výškovou členitostí vrchoviny situována v nadmořských výškách přibližně v rozsahu 470 až 783 m, její výrazný lesní masiv na jihozápad od železniční trati 261 (Svitavy – Žďárec u Skutče) v úseku Borová u Poličky – Pustá Kamenice má název Borovský les, významnou plochu lesů vlastní město Polička.[4]

Hřbet vrchoviny překonává v katastru Františky (lokalita Špice, rozhledové místo) silnice I/34 v nadmořské výšce 712,6 m (úsek Krouna – Borová), v zářezu pod ní nad korytem Černého potoka je vedena regionální dráha železniční tratě 261 v úseku Borová u Poličky – Pustá Kamenice. V polesí náležejícím do majetku města Poličky je nejvyšším bodem Žižkov (752,8 m),[4] v širším lesním masivu Spálený kopec (765,5 m).

V jižní části krajinné oblasti se nachází izolované skalní útvary na zvláště chráněných územích (Zkamenělý zámek, Milovské Perničky, Rybenské Perničky). V katastru Svratouch je dominantou severovýchodně nad obcí vrch Otava, též Otavův kopec (734,5 m), ve vrcholové části s meteorologickou stanicí ČHMÚ a také zalesněný hřbet s nejvyšším bodem krajinné oblasti na vrcholu s názvem Karlštejn (783,4 m n. m.), ve vrcholové části se stejnojmenným loveckým zámečkem.[5]

Krajinnou oblast lze přibližně vymezit obcemi (místy) po jejím obvodu (bez územních výstupků) od nejsevernějšího bodu: Proseč u Skutče (lokalita Borka) – Budislav u Litomyšle (Kamenné Sedliště) – Lubná u Poličky (Skelná Huť) – Široký Důl - Oldřiš u Poličky (Černý potok u levostranného přítoku s názvem Potůček) – Borová u Poličky (železniční stanice až sídelní lokalita Bukovina) – Pustá Rybná (kostel sv. Bartoloměje) – Březiny u Poličky (lokalita Lísek) – České Milovy (přírodní rezervace Čtyři palice) – České Křižánky (vrch Horka 614,6 m až lokalita U kříže) – Česká Cikánka (ČOV Svratka) – Svratka (Chlumětínská cesta) – Svratouch (vrchol sedla mezi vrchy Otava a U oběšeného) – Krouna (okrajem lesa u silnice II/354 – Olšiny až nad lokalitu Pleskotka u železniční tratí 261) – Čachnov (lokalita Řežnízka) – Pustá Kamenice (Pekelec – železniční zastávka – výškový bod U javoru 658,6 m) – Rychnov (Rychnovský potok, most silnice I/34) – Otradov (lokalita Na zadech) – Česká Rybná a opět Proseč.[2]

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Zeměpisné jméno (oronymum) je odvozeno od názvu polesí „Borovský les" v rozsáhlém lesním masivu mezi obcemi Borová a Svratouch, lokalita je typická pro reliéf převážně zalesněné kopcovité krajiny.

Geomorfologie a přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologie řadí Borovský les mezi geomorfologické okrsky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka. Řádově nejnižší geomorfologická jednotka se dále nedělí, charakterizuje ji obecně typ georeliéfu se stejným původem povrchových tvarů a s podobnou výškovou polohou. V seznamu geomorfologických jednotek České republiky je označena pětimístným indexem IIC-4A-1.[1]

Tvoří skladebnou část geomorfologického podcelku s názvem Žďárské vrchy (index IIC-4A) spolu s dalšími třemi geomorfologickými okrsky: Pohledeckoskalská vrchovina (index IIC-4A-2), Devítiskalská vrchovina (index IIC-4A-3) a Milovská kotlina (index IIC-4A-4). V rámci Žďárských vrchů druhý největší okrsek z velké části zalesněný, na jihu sousedí s Pohledeckoskalskou vrchovinou (BorováPustá RybnáČeské Milovy), plochou největším okrskem, na jihozápadě s Milovskou kotlinou (České MilovyČeské Křižánky) a v krátkém úseku s horopisně nejvyšší Devítiskalskou vrchovinou (v katastru Svratka). 

Z hlediska historie geomorfologického vývoje georeliéfu (tvaru zemského povrchu) náleží Borovský les do geomorfologického celku Hornosvratecká vrchovina (index IIC-4), jehož součástí je také geomorfologický podcelek Nedvědická vrchovina (index IIC-4B). Mezi obcemi Široký DůlOldřiš tvoří Borovský les rozhraní s jejím geomorfologickým okrskem Jedlovská plošina (IIC-4B-1).[2]

V rámci Hornosvratecké vrchoviny je okrajovým okrskem, tvoří rozhraní s geomorfologickými celky:

V severní části geomorfologického okrsku zalesněný táhlý hřbet stoupající od přírodní rezervace Maštale u Proseče do lokality Špice na katastrálním území Františky a dále do polesí Borovský les. V městských lesích Poličky vrcholí výškovým bodem Žižkov (752,8 m), jeho poměrně prudké jihozápadní svahy klesají k potoku Šonava. Koryto vodního toku odděluje od severu zalesněné pásmo vrchoviny stoupající od Pusté Kamenice s výškovými body Plotník (706,3 m), Bukovina (756,4 m) a nejvyšším bodem Spálený kopec (765,5 m) v rozsáhlém lesním komplexu, od jihu odděluje úzký hřbet potok Hlučál.

Od rozhraní s Kameničskou vrchovinou ve vrcholu sedla na katastrálním území obce Svratouch zhruba ve směru obce Březiny zalesněný hřbet s vrcholy Otava (734,5 m), Karlštejn (783,4 m), Bubnovaný kopec (780,1 m) a od něho ve dvou směrech, více na východ k výškovým bodům Holý vrch (755,8 m) a skalním útvarům Rybenské Perničky, v jižním směru ke skalním útvarům Bubnovaný kopeček (757,3 m) v lokalitě Milovské Perničky a vrcholům Čtyřpaličatých skal (Čtyři palice 733,2 m a Děvín 732,0 m).[6] 

V jihozápadní polovině krajinné oblasti se na vrchovinném hřbetu objevuje více skalních útvarů vytvořených kryogenními procesy s izolovanými skálami, na úpatí s kryoplanačními terasami, na některých místech s balvanitými a suťovými kamennými poli, např. v lokalitě přírodní památky Zkamenělý zámek. Na vrcholech některých rulových skal se zvětráváním horniny vytvořily jedinečné skalní mísy o různém průměru a prohloubení nazvané podle jejich tvaru perničky (přírodní památka Milovské Perničky, výškový bod Bubnovaný kopeček 757,3 m a přírodní památka Rybenské Perničky, také vrch Malé Perničky 749,23 m).

Rozsáhlé lesní porosty tvoří převážně smrk s příměsí buku, jedle, modřínu a borovice. Významné jsou lesní lokality v oblasti vymezené Františky – Proseč – Široký Důl (Dolní les, Obecní les, Posekanec, Sedlíšťský les, Lubenské hájenství, Poříčský les a další), pramení zde Desinka,[7] Desná,[8] Novohradka,[9] potoky Martinický, Prosečský, Lubenský a Oborský náležející do povodí Labe.

Okraje lesních lokalit tvoří vlhké a rašelinné louky se skupinami dřevin (bříza, olše aj.), vyskytují se prstnatec májový, rosnatka okrouhlolistá, tolije bahenní a další chráněné druhy.[1]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologické podloží severní části oblasti tvoří horniny pararula, svor, perlová rula, migmatit poličského krystalinika (proterozoikum), střední část migmatit, ortorula, dvojslídný svor a v oblasti kolem sídelní lokality Ruda (Čachnov) tvoří ostrůvky amfibolit, skarn, mramor (krystalický vápenec) kutnohorského a svrateckého krystalinika, také biotitické ruly svrateckého krystalinika (paleozoikum až proterozoikum) a kvarcit poličského krystalinika (proterozoikum), jižní část především migmatit a ortorula kutnohorského a svrateckého krystalinika (paleozoikum až proterozoikum), v lokalitě Bukovina nad Borovou u Poličky granit, hlubinný magmatit (paleozoikum). V oblasti vodních toků a nádrží nivní sediment tvořený hlínou, pískem a štěrkem kvartéru.[3]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V zalesněné severní části geomorfologického okrsku rozsáhlá prameniště vodních toků, Novohradky, Desinky a Desné. Terén stoupá jiho-jihozápadním směrem v lesní lokalitě „V rákosí" do nadmořských výšek kolem 650 m s prameništěm řeky Novohradky a potoku Desinka pod výškovým trigonometrickým bodem Dlouhá linie (706,2 m), ležícím na rozvodnici hlavního evropského rozvodí LabeDunaj (úmoří Severní moře – Černé moře).[5]

Na jihozápad od železniční trati 261 (úsek Borová u Poličky – Pustá Kamenice) v rozsáhlém polesí Borovský les pramení potoky Brodek, Cikánecký, Černý,[10] Hadí, Hlučál, Pavláska a Šonava náležející do povodí Svratky (Morava, Dunaj), Čachnovský potok nad Čachnovem a Kamenická voda nad Pustou Kamenicí, potoky náležející do povodí Krounky (Novohradka, Chrudimka, Labe).[6]

Výškové body[editovat | editovat zdroj]

Karlštejn, výškový bod nad obcí Svratouch, nejvyšší vrch v rámci geomorfologického okrsku Borovský les

Nejvyšších nadmořských výšek dosahuje zalesněný hřbet na jihozápadě krajinné oblasti mezi vrcholem Otava v katastru obce Svratouch a vrcholy Čtyřpaličatých černých skal přírodní rezervace Čtyři palice v katastru České Milovy.

  • Na jílovém kopci 637,7 m (trigonometrický bod Na Jílkovém kopci, Oldřiš)
  • Štamberk 669,6 (též Stanov, Borová), v letech 1954 - 1969 ve svahu činný kamenolom, dnes zalesněný vrchol
  • Paseky 710 m (Františky), nedaleko zhušťovací bod U niveláku 712,6 m
  • U velkého kamene 723,1 m (trigonometrický bod, Svratouch)
  • Otava 734,5 m (Svratouch)
  • Rybenské perničky 748,1 m (významný trigonometrický bod Malé Perničky, Pustá Rybná), nedaleko skalní útvary s nivelací: 727,6 m (1.1), 744,2 m (1.3), 749,2 m (1.2) a také přírodní památka Rybenské Perničky
  • Karlštejn 783,4 m (Svratouch), nejvyšší bod na území vymezeném geomorfologickým okrskem[2]

Ochrana přírody a krajiny[editovat | editovat zdroj]

Na vymezených lokalitách je zvláště chráněným územím (přírodní rezervace Čtyři palice, Damašek, Maštale (jižní okraj), přírodní památky Bučina-Spálený kopec, Milovské Perničky, Rybenské Perničky, Zkamenělý zámek), přibližně jižní polovinou plochy od roku 1970 součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, hranici tvoří silnice I/34 v úseku Rychnov (most přes Rychnovský potok) – odbočka se silnicí II/357 v obci Borová.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Borovský les, s. 77. 
  2. a b c d e f g Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry: Geomorfologické okrsky [online]. [cit. 2017-07-02]. Aplikace MapoMat. Dostupné online. 
  3. a b Česká geologická služba. Geologická mapa České republiky [online]. [cit. 2017-07-02]. Přibližně oblast Borová – Svratka. Dostupné online. 
  4. a b Polička: Putování městskými lesy [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. 
  5. a b Klub českých turistů. Žďárské vrchy. Turistická mapa. 6. vyd. Praha: Trasa, 2013. ISBN 978-80-7324-370-8. Mapový list č. 48 – měřítko 1:50 000. 
  6. a b Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa České republiky [online]. [cit. 2017-07-02]. Dostupné online. 
  7. Desinka, pramen vodního toku [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. 
  8. Desná, pramen vodního toku [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. 
  9. Novohradka, pramen vodního toku [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. 
  10. Černý potok, prameniště [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]