Olešnice (okres Blansko)
| Olešnice | |
|---|---|
 Olešnice, letecký pohled | |
  | |
| ZnakVlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Boskovice |
| Obec s rozšířenou působností | Boskovice (správní obvod) |
| Okres | Blansko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°33′27″ s. š., 16°25′18″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 620 (2025)[1] |
| Rozloha | 12,52 km²[2] |
| Katastrální území | Olešnice na Moravě |
| Nadmořská výška | 540 m n. m. |
| PSČ | 679 74 |
| Počet domů | 571 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | náměstí Míru 20 679 74 Olešnice olesnice@olesnice.cz |
| Starosta | David Tomášek |
| Oficiální web | www |
  Olešnice | |
| Další údaje | |
| Ocenění | Vesnice roku |
| Kód obce | 582158 |
| Kód části obce | 110418 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olešnice (též Olešnice na Moravě, německy Oels) je město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji. Leží devět kilometrů severozápadně od Kunštátu. Leží u krajského trojmezí, na severu sousedí s Pardubickým krajem a na západě s Vysočinou. Žije zde přibližně 1 600[1] obyvatel.
Relativně zachovalá příroda v okolí, z velké části chráněná v rámci přírodních parků, je vhodná pro přírodní turistiku. Přímo v obci se nachází také lyžařský areál.[4] V roce 1999 získala obec titul Vesnice roku[5] a ještě téhož roku dosáhla povýšení na město.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Olešnice se nachází v Hornosvratecké vrchovině, v údolí říčky Hodonínky na jejím soutoku s Veselským potokem. Zástavba se převážně nachází v nadmořské výšce 530 až 570 metrů. Řada vrchů na území města přesahuje 600 metrů, nejvyšší jsou Kopaniny (688 metrů), na které vede křížová cesta. Většinu katastru zaujímá orná půda, na západě jsou ve větší míře lesy. Na Veselském potoce je kaskáda rybníčků Jericho, Kačeňák a Obecní. K Obecnímu rybníku vede naučná stezka Lesoparkem Skalky.
Chráněná území přírody v okolí
[editovat | editovat zdroj]- Přírodní park Svratecká hornatina (území západně od silnice II/362)
- jihovýchodně od města leží Přírodní park Halasovo Kunštátsko
- severozápadně Přírodní park Údolí Křetínky
- jihozápadně přírodní památka Lhotské jalovce a stěny
- jihozápadně Přírodní památka Kocoury
Sousední obce
[editovat | editovat zdroj]Na severozápadě: Trpín (Pardubický kraj); na západ až jihozápad: Velké Tresné, Rovečné, Věstín, Prosetín (kraj Vysočina); na jihu: Lhota u Olešnice, Křtěnov, Crhov, na východě: Rozsíčka, Ústup, na severovýchod: Kněževes (vše Jihomoravský kraj).
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1073 z falza z 12. století. První oficiální záznam je z roku 1348. Od 14. století šlo o městečko, 15. prosince 1999 bylo povýšeno na město.
Městečko od roku 1496 drželi Pernštejnové – Vilém z Pernštejna, Jan z Pernštejna, poté připadlo zboží panství Kunštát. V letech 1678–1733 v držení hrabat z Lamberka. Již roku 1539 udělil Jan z Pernštejna cechovní řád krejčí, později byl udělen tkalcům – 1545, soukeníkům – 1610. Roku 1759 došlo ke sloučení německé a moravské strany městečka, zároveň obě strany uzavřely dohodu o vedení společného obecního jmění, když do té doby byly obecní účty vedeny odděleně.[6] V polovině 18. století byla zřízena soukenická manufaktura a v rodině Danzingerů se od roku 1816 objevuje tradiční modrotisk, ruční potisk dřevěnými formami a barvení plátna indigem zůstal zachován dodnes.
Město se nachází u historické česko-moravské zemské hranice, na moravské straně. Správní hranice v těchto místech zůstala zachována i po různých krajských reformách, od roku 2000 odpovídá hranici mezi Jihomoravským a Pardubickým krajem (v něm, historicky v Čechách, leží sousední Trpín).
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 054 | 2 163 | 2 176 | 2 058 | 2 081 | 1 826 | 1 782 | 1 524 | 1 650 | 1 710 | 1 791 | 1 778 | 1 768 | 1 727 | 1 667 |
| Počet domů | 283 | 290 | 280 | 296 | 299 | 306 | 335 | 379 | 385 | 411 | 436 | 512 | 536 | 514 | 571 |
Městská správa
[editovat | editovat zdroj]Od 1. července 1989 do 30. června 1990 k městu patřily Křtěnov a Lhota u Olešnice, od 1. července 1989 do 31. prosince 1993 Crhov a Louka a od 1. července 1990 do 31. prosince 1993 také Ústup.[9]
Městské symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. října 1997.[10] Znak je odvozen ze znamení pánů z Lomnice.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Olešnice leží na okresní silnici II/362, spojující Kunštát a Poličku. Je zapojena do integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 277). Zajíždí sem autobusová linka č. 301 z Brna, na niž je v lokálním uzlu Olešnice, náměstí navázáno několik dalších linek do okolí. Mezikrajskými linkami je město spojeno také s Vysočinou (Bystřice nad Pernštejnem) a Pardubickým krajem (Polička).
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- kostel svatého Vavřince – původní středověký farní kostel na náměstí zničen požárem roku 1827, v letech 1827–1839 na jeho místě s využitím části zdí vystavěn kostel, zasvěcený tehdy svatému Leopoldu, zvony z roku 1835, věž, původně brána středověkého opevnění kostela (ve dvou spodních úrovních, pod omítkou dochován gotický lomený oblouk vjezdu) zvýšena a upravena roku 1882
- kostel svatého Mikuláše a Nejsvětější Trojice – hřbitovní kostel, doba výstavby není přesně známa, doložen na konci 16. století, přestavěn v letech 1723 a 1852
- evangelický kostel – farní kostel na Rovečínské ulici, postaven v letech 1860–1864 společně s farou a hřbitovem
- dřevěnice na Vejpustku
- hospodářský dvůr Lamberk z konce 17. století, asi 1,5 kilometru severozápadně od obce
- Madona z Olešnice – slonovinová soška Madony s Ježíškem[11]
- Křížová cesta bolestí regionu Olešnicka – otevřena roku 2016, vede od hřbitova přes Srstkův kopec na Kopaniny, čtrnáct zastavení upomíná na místní bolestné historické události
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Augustin Alois Neumann (1891–1948), římskokatolický kněz, příslušník Řádu svatého Augustina, vysvěcen 1916, ThDr., profesor církevních dějin na teologické fakultě v Olomouci
- Leopold Benáček (1901–1977), katolický farář a politický vězeň, působil zde a je zde pohřben
- Karel Doskočil (1908–1962), historik a básník
- Jaroslav Pohanka (1924–1964), muzikolog[12]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]
Muzeum modrotisku
Kříž a kostel svatého Vavřince na náměstí
Kostel Českobratrské církve evangelické
Evangelický hřbitov
Socha svatého Václava za kostelem svatého Vavřince
Kostel svatého Mikuláše
Radnice
Kulturní dům
Kašna vedle kostela svatého Vavřince
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Ski areál. www.ski-areal.cz [online]. 2017-07-23 [cit. 2024-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Vesnice roku. vesniceroku.obce.cz [online]. [cit. 2008-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-15.
- ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, IV. díl Ml-Pan. Praha: Libri, 2000. 941 s.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011. Produkty [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 265, 283, 57, 304, 597.
- ↑ Udělené symboly – Olešnice [online]. 1997-10-17 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ MATĚJOVIČOVÁ, Petra; RADOSTOVÁ, Šárka. Slonovinová soška madony z Olešnice. Průzkumy památek. 2014, roč. XXI, čís. 1, s. 111–118. ISSN 1212-1487.
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie Jihomoravský kraj. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2007. 304 s. ISBN 978-80-242-2014-7.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VIŠINKA, Josef a SPERÁT, Ivo. Majitelé domů v Olešnici na Moravě. První vydání. Brno: Ivo Sperát, 2016. 175 stran.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olešnice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Olešnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Olešnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Císařské otisky stabilního katastru – historická mapa Olešnice v roce 1826 Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
