Kamenice nad Lipou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kamenice nad Lipou

Měšťanské domy na náměstí
Znak obce Kamenice nad LipouVlajka obce Kamenice nad Lipou
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0633 548111
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Pelhřimov (CZ0633)
Obec s rozšířenou působností Pelhřimov
Pověřená obec Kamenice nad Lipou
Historická země Čechy
Katastrální výměra 31,53 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 791 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 563 m n. m.
PSČ 394 70
Zákl. sídelní jednotky 12
Části obce 8
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Městský úřad Kamenice nad Lipou
nám. Čsl. armády 52
394 70  Kamenice nad Lipou
Starosta Ing. Ivan Pfaur
Oficiální web: www.kamenicenl.cz
Email: podatelna@kamenicenl.cz
Kamenice nad Lipou
Red pog.svg
Kamenice nad Lipou
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamenice nad Lipou (německy Kamnitz an der Linde) je město v okrese Pelhřimov. Nachází se na Českomoravské vrchovině při řece Kamenici, na trase turisticky atraktivní úzkokolejky Obrataň - Jindřichův Hradec vlastněné a provozované společností Jindřichohradecké místní dráhy. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předpokládaný vznik města jako osady při hradu je kladen na počátek 13. století. Roku 1248 zřejmě došlo zasazení památné lípy, ale první písemné doklady o městě, které jej dokládají jako město poddanské, jsou až z roku 1267. Prvními doloženými majiteli kamenického panství pak byli příslušníci rodu Benešoviců (13121389), z nich vynikl Dobeš z Bechyně, věrný straník královny Elišky a rádce jejího syna krále Karla IV., který postavil na vrchu Bradlo kapli sv. Máří Magdaleny a zřídil při ní poustevnu. Poslední členem rodu Benešovců a majitelek panství byl Zbyněk, synovec jihočeského myslitele Tomáše ze Štítného. Roku 1397 začal na Kamenicku působit Jan Sezima z Ústí, který na přímluvu své manželky Anny z Mochova, ctitelky Kalicha, poskytl útulek na svém Kozím Hrádku Janu Husovi. Po skončení husitských válek král Zikmund zapsal kamenické panství Janu mladšímu z Ústí.

Mezi roky 1452(?) až 1466 byla Kamenice ve vlastnictví Jindřicha ze Stráže, nejvyššího hofmistra království Českého (od roku 1458). Kameničtí občané tehdy získali práva, v jejichž celku jsou pravděpodobně obsažena také starší práva táborská (1462). Kamenici získal Jindřich pravděpodobně jako dědictví po svém příbuzném Janovi z Ústí na Kamenici, jejich příbuzenský vztah je ale nejasný. Jindřich sám hovoří o Janu Ústském jako o svém strýci (tento výraz ovšem nelze chápat v dnešním slova smyslu). Mezi roky 14761497 pak šlo o vládu Jana ze Šelmberka, nejvyššího kancléře Českého království, a kameničtí občané opět získali řadu výsad a práv. Poté byla Kamenice prodána Leskovcům, kteří zde pobývali až do roku 1545, kdy se po dědických sporech a rozdělení panství stali pány města na 76 let Malovcové. Jan Malovec přestavěl v letech 15801583 dosavadní hrad na renesanční zámek.

V období stavovského povstání se díky sňatku s Annou Magalenou Malovcovou stal majitelem panství Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť, hejtman Bechyňského kraje, který se zúčastnil stavovského povstání proti Ferdinandovi II. Proto mu byl roku 1622 veškerý majetek zabaven a panství o rok později koupil Jindřich Paradies z Escheide, původem Španěl. Sedmdesátiletá vláda Paradiesů byla vládou utlačovatelů, Kameničtí přišli téměř o všechny výsady a práva získaná od dřívějších majitelů a tím i o hlavní zdroje příjmů (např. vaření piva). Poslední z Paradiesů Martin de La Saga dosáhl dokonce vymazání těchto výsad ze zemských desk. Své spory s poddanými vyřešil prodejem Kamenice Hartigům a Kamenickým se pak ve sporu s Esaiášem z Hartigů se roku 1695 dostalo odpuštění císařským patentem zvaným Pardon, kterým jim císař odpustil a vrátil jim jejich práva.

Roku 1740 se panství se ujala hraběnka Marie Terezie z Golčů, rozená Hartigová. V roce 1758 nechala malovat obraz pro hlavní oltář v kostele Všech svatých, dále roku 1759 provedla větší oprava zámku na jeho jižní straně a současně nechala zřídit kašnu před pivovarem. V roce 1765 byla na náměstí postavena socha sv. Václava a na vrchu Melíšku, kde se mezi lety 17201736 kopala stříbrná ruda, postavena křížová cesta.

Po pánech Vratislavu z Mitrovic a Ubellim pak koupil zámek jeho správce Jan Nádherný, zakladatel železodílen (hamrů). Za něho byla stavěna nová radnice. V roce1805 Jan Nádherný prodal Kamenici hraběti Františku Sickingenovi, který ji o rok později prodal měšťanu Janu Rilkemu (příbuzný básníka Rilkeho), který ji držel až do roku 1811. Dalším významnějším majitelem byl hrabě Rey, který Kamenici získal roku 1821 a který postavil novou školu a vysázel břízy podél silnice směrem k Bradlu. Posledními majiteli města Kamenice byla rodina vídeňského bankéře Jana Jindřicha Geymüllera. Nová vrchnost dala přestavět zámek a o město se velmi dobře starala. Jan Jindřich Geymüller-Falkner (1781–1848) ji roku 1835 předal svému bratranci Jakubu Rudolfovi (1813–1896, otec Jakuba, Jan Jindřich Geymüller 1754–1824).

Z hlediska hospodářského vývoje je nutné uvést, že v roce 1839 byla v jednom z křídel zámku zřízena dílna na krumplování vlny, kde bylo zaměstnáno 200 až 230 dělníků, ale už roku 1842 dílna zanikla. Později byla v roce 1875 ve Včelničce založena Antonínem Rücklem (4. 12. 1840 Ostrov-Cyránov, okres Kutná Hora – 13. 11. 1930 Nová Huť pod Nižborem) sklárna. Roku 1906 byla do provozu dána úzkokolejná trať vedoucí z Obrataně přes Kamenici nad Lipou do Jindřichova Hradce, která měla zajistit rozvoj kraje a spojení města se světem. Roku 1923 se zámku ujal Richard Rudolf Geymüller (1894–1965) a spravoval ho až do roku 1945, kdy mu byl majetek vyvlastněn. Po konfiskací kamenického zámku zde došlo v roce 1946 ke zřízení dětské ozdravovny. V roce 1960 byl zrušen okres Kamenice nad Lipou.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Kamenice nad Lipou má osm části, které leží na dvou katastrálních územích (všechny kromě Pravíkova na k. ú. Kamenice nad Lipou):

Školství[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kamenici nad Lipou.
Zámek
  • Dominantou města je renesanční zámek přestavěný roku 1583 z původního hradu.[2] Je to jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, jejíž jižní křídlo je dvoupatrové, zámecké nádvoří je lemováno otevřenými arkádami. Kolem zámku se nachází anglický park se starou lípou (viz Lípa v Kamenici nad Lipou), podle které město dostalo přídomek ke svému názvu. Její stáří je odhadováno na 800 let. V roce 1824 jí srazil korunu blesk. Zámek je od konce roku 1998 ve správě Uměleckoprůmyslového musea v Praze a od července 2004 je přístupný veřejnosti.[3] Od roku 2006 se na zámku koná v době letních prázdnin týdenní festival hraček z přírodního materiálu Hračkobraní.
  • Na vrchu Bradlo při jižním okraji města je lesní hřbitov s kaplí sv. Máří Magdaleny zbudované roku 1348. Cesta k ní je lemována kamennou křížovou cestou z roku 1765, která sem byla v roce 1806 přesunuta z vrchu Kalvárie (nyní Melíšek). Kaple přestavována v letech 1554, 1595 a 1840. Od roku 1785, kdy byl zrušen nařízením císaře Josefa II. městský hřbitov u kostela, se stala kostelem hřbitovním. Pod ní byla baronem zbudována rodinná hrobka Geymüllerů – posledních vlastníků kamenického velkostatku. V roce 1937 byly v kapli objeveny nezřetelné fresky.
  • Kostel Všech svatých pochází ze 13. století. Po stavbě věže roku 1707 zůstal hlavní vstup do kostela – raně gotický portál, pouze jako vstup z kostela do podvěží. Hlavní vstup je nyní ze severní strany. Výška kostelní věže dosahuje téměř 50 m (zdivo od základu pod římsy střechy 26,15 m, velká báň až pod kříž 20,75 m, samotný železný kříž 2,90 m). Kostel vyhořel v letech 1560, 1721, 1794, 1819. Roku 1848 byly vysázeny okolo kostela lípy. Nové zvony byly ulity u Laetitie Dytrychové v Brodku u Přerova a zavěšeny v roce 1977. Hodiny z roku 1940 jsou od firmy Heinz z Prahy.
  • Křížová cesta vznikla roku 1765. Původně vedla na vrch Kalvárii (dnes Melíšek). Zhotovil ji kameník Martin Brož z Jindřichova Hradce na objednávku hraběnky Marie Terezie z Golčů. Po zrušení kaple (zbořena 1807) na Kalvárii byla křížová cesta roku 1806 přemístěna na vrch Bradlo. Rekonstruována byla v letech 1991-93.
  • Socha svatého Václava z roku 1765 stála původně v dolní části náměstí ČSLA – zadala opět Marie Terezie z Golčů. Po renovaci (1822) byla socha přestěhována do horní části
  • Židovský hřbitov z roku 1803 na vrchu Antonka (1049 m², dochováno přes 200 náhrobků, bronzová deska se jmény obětí holocaustu), 1500 m východně z náměstí.
  • úzkokolejná železniční trať Jindřichův Hradec – Kamenice nad Lipou – Obrataň – turistická atrakce s letním provozem parního vlaku. Její rozchod je 760 mm.
  • Budovy obchodní Masarykovy třídy od nádraží k náměstí

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • František Jaroslav Vacek Kamenický (24. 1. 1806 Kamenice – 23. 3. 1869 Blovice), český kněz, spisovatel a básník (U panského dvora)
  • MUDr. Alois Epstein (1. 1. 1849 Kamenice – 28. 10. 1918 Praha), český lékař židovské národnosti, pediatr světového významu
  • Jakub Alois Jindra (1853–1908), buditel dobrovolného hasičstva a učitel
  • Vítězslav Novák (5. 12. 1870 Kamenice nad Lipou – 18. 7. 1947 Skuteč), český hudební skladatel
  • PhDr. Stanislav Provázek (12. 11. 1875 Jindřichův Hradec – 17. 2. 1915 Chotěbuz, pohřben v Kamenici nad Lipou), šlechtic z Lanova, spoluobjevitel bacilu tyfu
  • Marie Galimberti, roz. Provázková (13. 2. 1880 Jindřichův Hradec – 4. 8. 1951 Litoměřice, pohřbena v Kamenici nad Lipou), šlechtična z Lanova, malířka
  • Jindřich Vacek (1889–1946), český hudebník a skladatel

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. http://www.kamenicenl.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=6257&rd=0&id_ktg=6722
  3. http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=174&id=5

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů: Toulavá kamera 4.Freytag & Berndt a Česká televize, 2007
  • Jan Šimák: Dějiny farnosti Kamenice nad Lipou. Farnost Kamenice nad Lipou, 2000

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]