Těchobuz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Těchobuz
Zámek
Zámek
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0633 561355
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Pelhřimov (CZ0633)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Pacov
Historická země Čechy
Katastrální území Těchobuz
Katastrální výměra 7,21 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 82 (2019)[1]
Nadmořská výška 537 m n. m.
PSČ 394 31 až 395 01
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Těchobuz 60
39501 Pacov
Starosta Ing. Pavel Hájek
Oficiální web: www.techobuz.cz
Ofic. web OÚ: techobuz.imunis.cz/edeska/
E-mail: obec@techobuz.cz
Těchobuz
Těchobuz
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Těchobuz (německy Tiechobus) se nachází v okrese PelhřimovKraji Vysočina. Žije zde 82[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.

Sklárna[editovat | editovat zdroj]

Ze Staré Hutě přišel do Těchobuz skelmistr František Antonín Adler. Nejprve měl pronajatu skelnou huť v Bošticích, avšak v roce 1721 odkoupil od statku Těchobuz část lesa a na vyklučeném pozemku vybudoval sklárnu Tallenberk. O rok později je však uváděn jako skelmistr ve Slavětíně, kde fungovala sklárna od roku 1710. F. A. Adlerovi se dařilo. Roku 1724 koupil i statek Mezilesí a 24. dubna 1735 se stal za 33 500 zlatých i majitelem panství Těchobuz. V roce 1736 však František Antonín Adler zemřel a vdova po F. A. Adlerovi prodala statek bez Tallenberku švagrovi Antonínu Františku Adlerovi. Antonín František Adler se v roce 1721 oženil v Ratajích s Annou Margaretou Gattermayerovou. Jeho tchán mu, snad jako věno, zřídil sklárnu v Jelenově, kterou pak Adler provozoval až do roku 1735 a dva roky na to koupil pak Těchobuz. Zde zřídil další sklárnu. Ta však dlouho nepracovala, protože v roce 1750 zanikla pro nedostatek dřeva. Tallenberská huť pracovala 18 let, až do roku 1749. Po Antonínově smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi. Ten nechal postavit v údolí potoka Trnávky skelnou huť. V roce 1782 však odešel a spolu s bratrem Benediktem provozoval sklárny v prostoru Plání na Vimpersku na Šumavě. Huť v Těchobuzi na čas zanikla.

Po čase ji obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. K huti patřilo dřevěné stavení zvané „kasárna“ čp. 48, kde žilo 8 sklářských rodin – Adlerovi, Kavalírovi, Štroblovi. Do obnovené huti přišli skláři ze skelné huti v nedalekém Slavětíně. V roce 1825 bylo v těchobuzské huti vyrobeno 17 000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Skelná huť v Těchobuzi zanikla v roce 1830 z moci úřední. Majitel sklárny ani jeho spolupracovníci totiž nesplňovali podmínky c. k. úřadů k vydání licence ke sklářské výrobě.

Z hutě vzešel sklářský rod Kavalírů, zakladatel sklárny Kavalier na Sázavě František Kavalír (1796–1853). Po uzavření sklárny si František Kavalír roku 1830 pronajal sklářské huť v Ostředku, kde vyráběl laboratorní a technické sklo. Kavalírovi se dařilo a tak 5. 6. 1837 otevřel u mlýna „Na Kácku“ u městečka Sázavy vlastní skelnou huť (Svatoprokopská huť).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Těchobuzi.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]