Hořepník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O rodu rostlin z čeledi hořcovité pojednává článek Hořepník (rod).
Hořepník
Pohled od jihovýchodu
Pohled od jihovýchodu
Znak obce HořepníkVlajka obce Hořepník
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0633 547948
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Pelhřimov
Okres (LAU 1) Pelhřimov (CZ0633)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 635 (2020)[1]
Rozloha 13,62 km²
Nadmořská výška 457 m n. m.
PSČ 394 21
Počet částí obce 4
Počet k. ú. 3
Počet ZSJ 4
Kontakt
Adresa obecního úřadu Nám. Prof. Bechyně 79
39421 Hořepník
starosta@horepnik.cz
Starosta Vladimír Kotýnek
Oficiální web: www.horepnik.cz
Hořepník
Hořepník
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Hořepník (německy Horschepnik) se nachází v okrese PelhřimovKraji Vysočina. Žije zde 635[1] obyvatel. Hořepníkem protéká řeka Trnava, která je levostranným přítokem řeky Želivky. V obci se do Trnavy vlévá zprava Bořetický potok.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1252.

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Základní škola a Mateřská škola Hořepník

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hořepníku.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Hořepník, s. 37. 
  3. Historie obce Hořepník. www.horepnik.cz [online]. [cit. 2009-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-02. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marek Janáč, Pavel Tumlíř, Milan Harvalík, Divnopis - Proč se to tak jmenuje? 2. s. 84-86. Praha: Radioservis 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]