Stanislaus von Prowazek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Stanislaus von Prowazek
S. Prowazek.jpg
Narození 12. listopadu 1875
Jindřichův Hradec
Úmrtí 17. února 1915 (ve věku 39 let)
Chotěbuz
Alma mater Vídeňská univerzita
Univerzita Karlova
Pracoviště Bernhard Nocht Institute for Tropical Medicine
Podpis Stanislaus von Prowazek – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislaus von Prowazek (12. listopadu 1875 Jindřichův Hradec17. února 1915 Cottbus[1][2][3]), v českém prostředí uváděný též jako Stanislav Provázek z Lanova, byl český mikrobiolog, parazitolog a lékař, spoluobjevitel původce skvrnitého tyfu a trachomu[4].

Život[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Provázek (pokřtěný jako Stanislaus Josef Mathias Prowazek) se narodil 12. listopadu 1875 Josefu Provázkovi a Marii roz. Koppové. Jeho otec byl důstojník rakousko-uherské armády, který v té době jeho sloužil u 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci[2]. Rodina se z důvodů otcovy služby často stěhovala. Roku 1880 byl Josef Provázek převelen k 23. pěšímu pluku do Komárna, kde rodina bydlela ve vojenské pevnosti[2]. Stanislav zde vinou neutěšených podmínek onemocněl malárií. Na zotavenou ho rodiče poslali roku 1882 zpět do Čech k prarodičům do Božejova u Kamenice nad Lipou[2]. Roku 1883 byl otec převelen do Plzně k 35. pěšímu pluku. V Plzni docházel Stanislav v letech 1883-1885 do české obecné školy a v roce 1885 do páté třídy německé obecné školy. Poté nastoupil na německé gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1895[2]. Roku 1892 získal po otci šlechtický titul "šlechtic z Lanova" (v něm. Edler von Lanov) , který byl otci udělen při odchodu do výslužby[p 1]. Otec pravděpodobně zvolil šlechtický predikát z Lanova jako žert (lano je silnější než provázek).

V roce 1895 se zapsal ke studiu přírodních věd na Německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zde naštěvoval přednášky zoologie prof. Bertholda Hatscheka a botaniky u prof. Richarda Wettsteina[5]. Po čtyřech semestrech v Praze pokračoval ve studiu na Univerzitě ve Vídni. Mezi jeho první odborné práce patří soupis planktonu Otavy a Vltavy, který studoval v průběhu letních prázdnin, které trávil u rodičů v dnešním Zvíkovském podhradí[6]. Studia ve Vídni dokončil roku 1899 doktorátem na základě studie o nálevnících rodu Bursaria[7].

V roce 1901 přijal nabídku práce u slavného imunologa prof. Paula Ehrlicha na Královském ústavu pro experimentální terapii ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde se poprvé podrobně seznámil s medicínským výzkumem. Po roce získal místo asistenta v týmu prof. Richarda von Hertwiga v Zoologickém ústavu Mnichovské univerzity. Na základě pozvání Fritze Schaudinna odjel Prowazek v roce 1903 na německou výzkumnou stanici v istrijské Rovinji. Spolupráce se Schaudinnem v Rovinji byla rozhodující pro další Prowazkův odborný vývoj, ve kterém se trvale zaměřil na výzkum patogenních mikroorganismů[5]. Na Schaudinnovo doporučení získal Prowazek roku 1905 místo vedoucího oddělení protozoologie v Berlíně.

Dr. Ludwig Halberstädter (vlevo) a Dr. Stanislav Prowazek (uprostřed) na Jávě v roce 1907.

Roku 1907 se zúčastnil expedice na Jávu organizovanou dr. Albertem Neisserem a zaměřenou na výzkum původce syfilidy. Na Jávě společně s dr. Ludwigem Halberstädterem objevili původce infekčního onemocnění oka trachomu[8]. Po návratu z Jávy přebral po zesnulém Fritzi Schaudinnovi (1871-1906) místo vedoucího Oddělení protozoologie Ústavu pro lodní a tropické choroby v Hamburku. Roku 1908 podnikl spolu s Dr. Gustavem Giemsou cestu do Brazilie, kde propukla epidemie neštovic. Zde navštívili Ústav Oswalda Cruze v Manguinhos poblíž Rio de Janeira [1]. V letech 1910-1912 podnikl společně s oftalmologem Dr. Alfredem Leberem cestu do tehdejších holandských a německých tichomořských kolonií. Navštívil Nový Zéland, Sumatru, Novou Guineu, Samou, a řadu dalších ostrovů[5]. Na Samoi se věnovali léčení očních chorob u domorodců. Podnikl také cestu na souostroví Mariany, ze které sepsal knihu věnovanou jejich historii, zeměpisu a přírodě[9]. Část Prowazkových sbírek z těchto cest je uložena v Náprstkově muzeu v Praze.

V průběhu Balkánských válek propukla v bojujících zemích epidemie skvrnitého tyfu. Proto byl Prowazek spolu s Dr. Heglerem vyslán roku 1913 do Srbska aby zde organizovali boj proti nákaze[2]. V létě roku 1914 byl spolu s brazilským lékařem Henriquem da Rocha Limou vyslán do Konstantinopole aby zamezili šíření tyfu v jednotkách turecké armády. Po vypuknutí 1. světové války hrozilo zavlečení tyfu i do Německa. V zajateckém táboře poblíž Chotěbuzi propukl tyfus mezi ruskými válečnými zajatci. Prowazek s Dr. da Rocha Limou přijeli na místo začátkem ledna 1915. Okamžitě zavedli přísná protiepidemická opatření, zároveň studují mechanismus přenosu nákazy. Během práce se Prowazek nakazil tyfem, kterému 17. února 1915 podlehl.[10]

Ostatky Stanislava Prowazka byly roku 1916 převezeny do vlasti a pohřbeny na lesním hřbitově na Bradle u Kamenice nad Lipou[2]. 14. listopadu 1965 byla na rodném domě Stanislava Prowazka v Jindřichově Hradci odhalena pamětní deska[11].

Vědecký odkaz[editovat | editovat zdroj]

Prowazek se jako přírodovědec zabýval řadou témat především z oboru bakteriologie, protistologie a epidemiologie[1]. Během svého života napsal přes 200 vědeckých prací, velkou část jako jediný autor[12].

Spolu s Fritzem Schaudinnem ustavil protistologii (v tehdejší terminologii protozoologii) jako samostatný obor. Společně též založili odborný časopis Archiv für Protistenkunde, který jako Protist existuje dodnes. Uspořádal ve své době ceněnou příručku patogenních protist[13].

K jeho největším úspěchům patří objev původce očního infekčního onemocnění trachomu, který objevil spolu s Dr. Ludwigem Halberstädterem[8]. Mikroskopické útvary, která pozoroval u nakažených pacientů byla na jejich počest pojmenována "Halberstädter-Prowazkova tělíska". Tato práce byla považována za kontroverzní. Až v druhé polovině 20. století bylo prokázáno, že jsou skutečně vytvářena bakteriemi Chlamydia trachomatis.

Stanislav Prowazek věnoval velké úsilí zdokonalování mikroskopických metod[14]. Zřejmě jako první na světě použil barvení buněk ve fluorescenční mikroskopii[15], což je v současnosti jedna z nejčastěji využívaných mikroskopických technik.

Jeho poslední prací byl popis mechanismu přenosu skvrnitého tyfu. Při své práci na Balkáně potvrdil hypotézu Charlese Nicolleho, že přenašečem nákazy je veš šatní. Spolu s Henriquem da Rocha Limou (1879-1956), objevil i bakteriálního původce tyfu. Tuto práci zveřejnil da Rocha Lima až po Prowazkově smrti roku 1916[16]. Bakterie byla na počest Stanislava Prowazka a amerického mikrobiologa H.T. Rickettse (1871-1910) pojmenována Rickettsia prowazekii da Rocha Lima 1916.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanislav Provázek v německém prostředí upravoval pravopis svého jména na Prowazek aby se vyhnul nesprávné výslovnosti. Většinu odborných prací podepisoval jako Dr. S. von Prowazek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Professor von Prowazek. The Journal of Parasitology. 2/1915, s. 51-53. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g MUK, Jan; MILLER, František. Prof. Dr. Stanislav Prowazek, rodák z Jindřichova Hradce: bojovník s epidemiemi. Jindřichův Hradec: Knihtiskárna A. Landfras Syn, 1942. 20 s. 
  3. Smrt českého učence v Německu. Národní politika. 2. 3. 1915, s. 2. Dostupné online. 
  4. JAENICKE, Lothar. Stanislaus von Prowazek (1875-1915) - Prodigy between working bench and coffee house. Protist. July 2001, roč. 152, s. 157-166. 
  5. a b c HATSCHEK, Berthold. Nachruf für Stanislaus v. Prowazek. Verhandlungen der Zoologisch-Botanischen Gesellschaft Wien. 1915, roč. 65, s. 65-68. Dostupné online. 
  6. PROWAZEK, Stanislaus. Das Potamoplankton der Moldau and Wotawa. Verhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien. 1899, čís. 49, s. 446-450. Dostupné online. 
  7. PROWAZEK, Stanislaus. Protozoenstudien I.. Arbeiten aus den Zoologischen Instituten der Universität Wien und der Zoologischen Station in Triest. 1899. Dostupné online. 
  8. a b HALBERSTAEDTER; PROWAZEK. Zur Atiologie des Trachoms. Deutsche Medizinische Wochenschrift. 1907, čís. Nr. 2.. 
  9. PROWAZEK, Stanislaus. Die Deutschen Marianen. Ihre Natur und Geschichte. Leipzig: Johann Ambrosus Barth, 1913. 
  10. Německý učenec šl. von Prowazek zemřel. Národní listy. 23. 2. 1915, s. 15. Dostupné online. 
  11. FÜRBACH, František. Pamětní deska Prof. Stanislava Prowázka. Jindřichohradecký zpravodaj [online]. Listopad 2013 [cit. 29.5.2020]. S. 9. Dostupné online. 
  12. HARTMANN, Max. S. von Prowazek. Arch, Protistenkunde. Roč. 36, s. I-XIX. 
  13. PROWAZEK, Stanislaus. Handbuch der pathogenen Protozoen. Leipzig: J. A. Barth, 1912. Dostupné online. 
  14. PROWAZEK, Stanislaus. Taschenbuch der mikroskopischen Technik der Protistenuntersuchung. Dritte Auflage. vyd. Leipzig: Barth, 1922. Dostupné online. 
  15. PROWAZEK, Stanislaus. Fluorescenz der Zellen. – Reicherts Fluorescenzmikroskop. Zoologischer Anzeiger. 1913, roč. 42, čís. 8, s. 374-380. Dostupné online. 
  16. DA ROCHA LIMA, Henrique. Zur Aetiologie des Fleckfiebers. Berliner klinische Wochenschrift. 1916, roč. 53, s. 567-569. 

Popularizační literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 4. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Stanislav Provázek, s. 107-111.
  2. ŠVEJNOHA, Josef. Stanislav Prowazek (17. 11. 1875–17. 2. 1915) Kauzuistiky 8(3) 56-57. 2011
  3. KOPEJTKA, Karel; KOBLÍŽEK, Michal. Bojovník s epidemiemi. Uplynulo 100 let od objevu původce skvrnitého tyfu. Vesmír. 14. 7. 2016, roč. 95.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]