Pomlázka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šlehání dívek na Moravě. 1910

Pomlázka je jedním ze symbolů svátků jara, dnes Velikonoc. Jde o spletený svazek proutků, který bývá na tenčím konci ozdoben barevnými pentlemi. Je to nástroj, se kterým chlapci na Velikonoční pondělí, též na "mrskaný pondělek"[1] nebo dyngus[2], "chodí na koledu" a osobně symbolicky šlehají pozadí zvolených děvčat z okolí a i vůbec všech žen na potkání. Ke šlehání se používá pomlázka z proutí nebo čerstvých rašících výhonků listnatých dřevin, typicky měkkých vrbových. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.

"Pomlázkou" je přeneseně nazývána i sama koleda, "výslužka" za vyšlehání: Zpravidla to bývají malovaná velikonoční vejce, ale také pentle na pomlázku, dále dětem sladkosti a pánům panáčky alkoholu. Pomlázka a vůbec šlehání býval krajový zvyk: V jiných krajích měli s pomlázkou spojeny jiné zvyky, anebo dokonce i koledovali úplně bez pomlázky, červená vajíčka.[3]

Etymologie a synonyma[editovat | editovat zdroj]

Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně od slova pomladit a šlehání dívek symbolizuje předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního prutu. Související význam má i odkaz na slovo "mlází": houští z čerstvě zelených, tedy mladých, výhonů rostlin.

Místo s pojmenováním „pomlázka“ se v různých moravských a českých nářečích lze setkat také se synonymy: „mrskačka“, „sekačka“, „šlehačka“ nebo „švihačka“, „hodovačka“ nebo „houdovačka“, „dynovačka“ nebo „binovačka“ (Náchodsko[2][4]), „žíla pamihod“, „pamihod“ nebo „pamihoda“, „metla“, „kyčka“, „karabáč“, „korbáč“ nebo „důtky“, „kocar“, „karabina“, „čugár“, „tatar“, „kantár“, „žila“ nebo „žilka“, „šibačka“ nebo „šibák“;[2] na Slezsku a v Polsku s výrazy „šlahačka“, „namrskut“, „šlerkust“, „šmigust“, „šmigrus“ nebo „šmigus“[5] a i jinými.

Kulturní souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Oslava jara a plodnosti[editovat | editovat zdroj]

Podle psychoanalytického výkladu je celý úkon velikonočního šlehání dívek symbolem oplodňovacího aktu – pomlázka symbolizuje mužský pyj, vejce jsou symbolem ženské plodnosti.[zdroj?] O symbolice mužsko-ženského svazku svědčí i skutečnost, že pošlehání pomlázkou se vnímá jako kladné, ženy za pošlehání děkují (slovně i symbolicky vajíčky), naopak nepošlehané ženy se tímto trápí.

Slovanské zvyky[editovat | editovat zdroj]

Proutek a práskání jím jsou prý také symboly jarního blesku a hřmění: Práskáním se prý vyháněly zlé mocnosti, jako prý jarní hřmění zapudí zlé duchy.[5]

Koledování[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako koledování obecně, i o Velikonocích bývalo někde dalším účelem získávání potravin při obcházení statků chudými koledníky, jako způsob předcházení hladu při prázdných spížích po zimě.

Podrobnější informace naleznete v článku koleda.

Námluvy[editovat | editovat zdroj]

Podstatným býval význam Velikonoc pro námluvy mladých: Tedy chození za nezadanými děvčaty, více než samo koledování. Vzájemná náklonnost se vyjadřovala dlouhodobě a i celými řetězci různých způsobů: Od pentlí na pomlázku, žádostí o vajíčko až významu žádosti o ruku, dalším pokračováním v navazování vztahů o muzikách a jarmarcích po konci postního období.[6]

Splétání z proutí[editovat | editovat zdroj]

Pomlázka je nástroj spletený z několika proutků, většinou 6–12, typicky ze sudého počtu, nejčastěji vrbových. Způsobů splétání může být libovolné množství, ovšem některé jsou upřednostňované: Typický způsob splétání pomlázky je stejný jako pro ukončování okraje košíků, tedy z osmi stejně dlouhých prutů, kdy se vrchní z jedné čtveřice provléká zpředu prostředkem protější čtveřice, mezi jejími dvěma páry, a zadem se zase vrací na spodek/vnitřek své původní čtveřice.[7][8][9][10][11] Vzniká tak svazek zhruba čtvercového průřezu.

Někdo pomlázku plete od tlustších konců ke slabším, jiní od slabších. Někdo si svázané konce zavěšuje a plete shora dolů, jiní si zas již upletenou část zapírají o tělo a volné konce nechávají trčet vzhůru, jako u košíků. Zavěšování svázaných tenkých konců ovšem nabízí možnost rychlé nápravy, když se některý z proutků zlomí a odpadne: Na začátku lze svazek ještě snadno rozplést a zlomený prut nahradit, kdežto při pletení od silných konců by se už ostatních 7 proutků muselo zkrátit také, což je ovšem škoda, přijít zbytečně i o 10 cm celkové délky pomlázky. Silnější pruty, jak během postupu pletení postupně zesilují, už se pak tolik nelámou.

Na Valašsku se pomlázce říká "tatar".[12]

Dřeviny a materiály[editovat | editovat zdroj]

Typicky se k pletení používá košíkářské vrbové proutí. Podobně však lze využít i jiné dřeviny, např. topol, výsledná pomlázka však bude kratší, silnější a tvrdší, méně ohebná. Ačkoli se obecně smuteční vrba nedoporučuje, lze použít i tu: Pomlázku z jejího proutí, obzvlášť při utahovaném pletení, pak lze smotat na poloměr až i jen 10 cm, a tedy schovat do kapsy. Taková pomlázka se ovšem ohýbá a visí spíše jako bič, než aby stála vzpřímeně.

Dnes už lze pomlázky i kupovat, některé pak mohou být spleteny třeba i z ratanu, tedy sice z přírodního materiálu, ale bez kůry i lýka a hlavně sušené. Dalšími moderními materiály, které lze na koledách zahlédnout, jsou i bužírky z drátů. Takové "pomlázky" pak lze využívat opakovaně po desítky let.

Držadlo[editovat | editovat zdroj]

Držadlo se po dokončení pletení snadno vytvoří z devátého proutku omotáním zbývajících konců pomlázky, k pletení již příliš tlustých a neohebných.

Ozdobné oplétání[editovat | editovat zdroj]

Ozdobné oplétání lze vytvořit z dalších tří nebo čtyř krátkých proutků: Stačí je upevnit nad držedlo prostrčením skrz pomlázku, symetricky po třetinách nebo čtvrtinách pomyslného kruhu, a pak je dokola ohýbat jeden o druhý, jako u věnečku z pampelišek.

Doprovodné říkačky[editovat | editovat zdroj]

Podobně, jako bývaly říkačky například na vytloukání duše kolíku při vyřezávání píšťalek, i pro pletení pomlázek bývaly tematické říkačky.[9]

Dynování[editovat | editovat zdroj]

"Chodit na pomlázku", koledování se šleháním pomlázkou, tzv. dynování, je zvyk známý již od pohanských dob.[13]

Mrskut přes hýždě doprovází koledníci odříkávání koled a říkanek: Často je koledníkům "dovolováno šlehat" jen po dobu zpívání, ten jen tolik, co stihnou. A dokonce, chtějí-li koledovat znovu, na nově se objevivší dívce, bývá po nich požadována i jiná koleda: Nesmí se opakovat. Bývá však na libovůli a míře alkoholu v krvi, nakolik se takovými omezeními nechá koledník omezovat.

Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti vrbového proutí. Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro mrskáče. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka nebo kraslice. Velikonoční koledování nabírá krajově rozličných podob. O pomlázce i polévání se zmiňuje již pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser.[14]

Koledování probíhá tradičně na Velikonoční pondělí, od rozednění do pravého poledne. Po poledni už se dívky/ženy šlehání brání a odmítají ho jako neoprávněné. Naopak ráno, zejména na venkově, pouštějí i sami rodiče koledníky do pokojů svých dcer.[6] Pro koledníka je pak věcí cti nepřipravenou dívku šleháním a zpěvem třeba i probudit, těšit se z jejího pištění, a nedat pokoj, dívku honit, dokud nedostane "svou výslužku": Odměnu za odvedenou službu "omlazení" a "zajištění dceřiny plodnosti".

Polévání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku šmerkust.

Součástí takového koledování může být i polévání vodou, "šmigrus": Někde jako prostředek mládenců a součást "jarního osvěžování žen", jinde zas jako obrana dívek, kdy naopak ony polévají chlapce.[1]

Šlehání pomlázkou a šmerkust, polevání, jsou tradice těsně související,[2] což dokládají i názvy velikonočních dní: "kúpací pondělok", "šibací úterok".[5]

Polévání vodou se na jaře praktikovalo z mnoha pohanských důvodů. Konrád Waldhauser Schmackostern interpretoval křesťansky, ale písemné záznamy se pak objevují až od 19. století.[15]

Pentle[editovat | editovat zdroj]

Pentle je buď povinností mládence, anebo součástí odměny. Nemají jen ozdobný účel, ale také ochranný a oslavný:

  • S dalším a dalším šleháním zelené výhonky odpadávají, pošlehání se stává palčivějším: Pentle údery brzdí.
  • Pannenskou pomlázkou bez pentlí, ještě brzy ráno, při první návštěvě, se typicky budí děvčata: Proutí je ještě zdravé a výhonky svěží. Odměnou mládenci za pošlehání pak bývá nejen vajíčko nebo jakákoli další koleda, ale také pentle na pomlázku: Koledníci si pak mohou získané pentle porovnávat a chlubit se jejich počtem. Dokonce se barvám takto darovaných pentlí mohly přisuzovat konkrétní významy.[9]

Získané pentle pak buď zůstávaly mládencům na památku, nebo jejich sestrám na další rok, anebo je pak zas mládenci děvčatům vraceli na muzikách.

Střídání v dynování[editovat | editovat zdroj]

Zvykem v některých krajích je nově a i dříve bývalo obrácení koledovníků: Týden nebo dva před Velikonocemi chodí naopak "dynovat" ženy a šlehají muže (Východní Čechy). Při té příležitosti je zároveň i zvou na Velikonoce k sobě: I nevysloveně, kdy už sama jejich účast inspiruje k reciprocitě. Upevňují se tak i sousedské vztahy v obci, i mezi obcemi.

Dříve zas chodily dívky oplácet hned druhý den v úterý.[1][9]

Pomlázka po koledě[editovat | editovat zdroj]

Po celodopoledním šlehání už pomlázka může být různě polámaná, výhonky opadané, ale i tak v proutí stále zbývá nějaká síla: Proutí na pomlázku je typicky čerstvé, natrhané a pletené třeba i jen den předem, možná dokonce i máčené... Ideální kondice pro vsazení pomlázky do země. Takto lze i dnes stále potkat "pomlázkové vrby" na mezích, v mokřadech a vedle původních stromů, kam je koledník vrátil, dnes dokonce i na zahradách, jak mají mladé stromky kmínky viditelně spletené z několika přeživších prutů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Lidové tradice Velikonoc, hobbyzahrada.cz, 2005-03-01
  2. a b c d Pomlázka, rozhlas.cz/plzen/, jazykový koutek Českého rozhlasu, Martin Prošek
  3. Velikonoční pondělí je tady. Čas na koledu, tyden.cz, ČTK, 13.04.2009
  4. Český lid, ročník 32., strana 271 - zmínka o šmerkustu (= pomlázce) na Vysokomýtsku zapsaná Šemberou roku 1845
  5. a b c Velikonoce – červené svátky, slovane.cz, Tomáš Nový, ze dne: 16. 04. 2006
  6. a b Řehtání a pomlázka, vareni.cz, Fendryska, 20.03.2008
  7. Postup pletení pomlázky, mujplan.cz
  8. Pletení pomlázky z 8–9 prutů, volny.cz/nohap/
  9. a b c d Velikonoční pomlázka, chovani.eu
  10. postup pletení pomlázky, video na youtube
  11. Pletení pomlázky: podívejte se na videonávod, abecedazahrady.dama.cz
  12. TICHÁ, Jana; VRLOVÁ, Vanda. Velikonoce na Valašsku. Rožnov pod Radhoštěm : Valašské muzeum v přírodě, 2017.  
  13. (anglicky)Easter Monday Radio Prague special
  14. Pomlázka, ceske-tradice.cz
  15. http://is.muni.cz/el/1421/podzim2005/RLB36/za/texty_k_rozprave_na_seminare2.pdf - Věra Frolcová: Voda v české velikonoční tradici

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]