Humno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan van Goyen: Za humny, Holandsko, 1628
Nekrytý mlat v Řecku
Cesta podél lesa za humny v Bítově na Znojemsku

Humno je původně mlat, tedy prostor k mlácení obilí, zpevněný udusanou hlínou. Nejdříve se jako humna používala místa pod širým nebem, později mlat ve střední části stodoly, na Moravě a jižním a západním Slovensku se slovem humno označuje celá stodola.[1] Podle Rejzkova etymologického slovníku není původ tohoto prastarého slova (pův. gumno) zcela zřejmý, avšak nejčastěji je vykládán jako složenina ze slov označujících dobytek (hovada) a mačkání či šlapání (srovnej mnout), vzhledem k původní slovanské technologii výmlatu, kdy se po obilí nechal šlapat dobytek.[2] Označuje se tak též místnost ke skladování ječmene (nebo sladu) v pivovaru[3][4] či sladovně.

Výraz „humna“ či „za humny“, převážně v pomnožném tvaru, přešel na přírodní prostředí vesnice za stodolami, přechod mezi zastavěným územím a volnou krajinou, kde byl pás sadů a zahrad nebo polní cesta a polnosti.[1] Někdy tak byl označován prostor mezi domem a sadem,[3] jindy až prostor za zahradami.[5] Při ulicovém typu vsi tvoří humna jednotlivých usedlostí ucelený pás.[3] Humna byla často využívána k pasení hus a kachen, ohrazená humna („rajčůr“) i k chovu koz, ovcí, či telat.[5] Humna byla také oblíbeným místem pobytu a setkávání vesnických dětí a mládeže.[5]

Slovo se promítlo do mnoha místních a pomístních názvů, například Humny, Humňany, Humenné, v řadě obcí je ulice s názvem Za humny, Pod humny, Do humen, Na humnech, V humnech, Humno, Obecní humno, Humna a podobně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Martin Čerňanský: Humna za stodolou a humno, web Lidová architektura, čerpáno z: Václav Frolec, Josef Vařeka: Lidová architektura. Encyklopedie, str. 69
  2. Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, Voznice, 2001, heslo humna, str. 219
  3. a b c Humna, Ptejte se knihovny, společný projekt českých knihoven pod vedením Národní knihovny ČR, Národní knihovna ČR, 4. 11. 2008
  4. Příruční slovník jazyka českého. Díl I, A-J. Praha, Státní nakladatelství : Školní nakladatelství, SPN. 1935-1934. str. 1003
  5. a b c Michael Beránek: Co jsou to humna?, Horydoly, 5. 2. 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo humno ve Wikislovníku
  • Martin Čerňanský: Humna za stodolou a humno, web Lidová architektura, čerpáno z: Václav Frolec, Josef Vařeka: Lidová architektura. Encyklopedie, str. 69
  • Michael Beránek: Co jsou to humna?, Horydoly, 5. 2. 2011
  • Humna, Ptejte se knihovny, společný projekt českých knihoven pod vedením Národní knihovny ČR